Jean Crespin a jeho Kniha mučedníků
Jean Crespin a jeho Kniha mučedníků
V ROCE 1546 bylo čtrnáct mužů z francouzského města Meaux prohlášeno za kacíře a odsouzeno k upálení zaživa. Čeho se obžalovaní vlastně dopustili? Scházeli se v domácnostech, kde se modlili, zpívali žalmy, slavili Pánovu večeři a prohlašovali, že se nikdy neposkvrní „papeženským modlářstvím“.
V den, kdy mělo k popravě dojít, římskokatolický učenec François Picard napadl názory, které tito muži zastávali v souvislosti s Pánovou večeří. Oni mu zase položili otázky ohledně katolické nauky o transsubstanciaci, jejíž podstatou je názor, že chléb a víno používané při mši se zázračně mění v Ježíšovo tělo a krev. Zeptali se: „Cožpak onen chléb chutná jako maso? Nebo víno jako krev?“
Přestože Picard na tyto otázky nedokázal odpovědět, oněch čtrnáct mužů stejně skončilo na hranici. Ti, jimž nevyřízli jazyk, zpívali žalmy. Kněží, kteří popravu sledovali, začali zpívat ještě hlasitěji, aby je překřičeli. Následující den Picard na místě popravy prohlásil, že těch čtrnáct mužů navždy propadlo peklu.
V 16. století byla Evropa pro lidi, kteří nezastávali tradiční náboženské názory, nebezpečným místem. Mnozí z těch, kdo zpochybňovali církevní dogmata, se stávali obětí nelidského zacházení ze strany svých odpůrců. Jedním ze záznamů o jejich utrpení je kniha Le Livre des martyrs (Kniha mučedníků), kterou napsal Jean Crespin a která byla vydána v Ženevě roku 1554. Je také známa jako Histoire des martyrs. *
Právník sympatizující s reformací
Jean Crespin se narodil kolem roku 1520 v Arrasu na území dnešní severní Francie a vystudoval práva v belgickém městě Lovaň. Zřejmě právě tady se poprvé setkal s myšlenkami reformace. V roce 1541 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako tajemník jistého známého právníka. Někdy v té době se na pařížském náměstí Place Maubert stal svědkem upálení mladého zlatníka, který se jmenoval Claude Le Painctre a byl odsouzen za kacířství. Víra tohoto muže, jenž byl podle Crespinových slov popraven „za to, že svým rodičům a přátelům oznamoval pravdu“, na Crespina hluboce zapůsobila.
Krátce nato se Crespin vrátil do Arrasu, kde si otevřel právnickou praxi. Kvůli náboženským názorům, které přijal, však byl brzy obviněn z kacířství. Aby se vyhnul stíhání, uprchl do Štrasburku a později se usadil v Ženevě, kde se stýkal se zastánci reformace. Opustil svou právnickou profesi a stal se tiskařem.
Vydával náboženská díla Jana Kalvína, Martina Luthera, Johna Knoxe, Theodora Bezy a dalších reformátorů. Vytiskl také řecký text Nového zákona a kromě toho vydal celou Bibli nebo její části v angličtině, francouzštině, italštině, latině a španělštině. Proslavil se však zejména svou Knihou mučedníků. V tomto díle, jež se řadí mezi takzvaná martyrologia, popsal osudy mnoha lidí, kteří byli v letech 1415 až 1554 popraveni za kacířství.
K čemu sloužila martyrologia
Velká část knih, kterou reformátoři vydávali, pranýřovala krutost představitelů katolické církve. Jejich autoři se snažili čtenáře povzbudit tím, že „hrdinství“ protestantských mučedníků vykreslovali jako pokračování zkoušek, jimiž prošli první křesťané a další Boží služebníci. Ze stejného důvodu Crespin vytvořil seznam těch, kdo zemřeli za svou víru. Jeho cílem bylo předložit ostatním protestantům příklady hodné napodobení. *
Crespinova kniha obsahuje záznamy o soudních řízeních a inkvizičních procesech, vyprávění očitých svědků i zprávy, jež ve vězení sepsali sami obvinění. Jsou v ní také povzbudivé dopisy, které byly určeny uvězněným a z nichž některé jsou plné citací z Bible. Crespin byl přesvědčen, že víra těchto lidí je „hodna věčné památky“.
Pasáže věnované naukovým záležitostem se v Crespinově knize z velké části zabývají tradičními spory mezi katolíky a protestanty. Ti se dohadovali například o používání obrazů a soch při uctívání, o očistci, o modlitbách za mrtvé, o tom, zda se při katolické mši neustále opakuje Ježíšova oběť, a o tom, zda je papež Božím představitelem.
Kniha mučedníků je svědectvím o sporech a nesnášenlivosti, které byly pro tehdejší bouřlivou dobu typické. Crespin se sice zaměřil na to, jak katolíci pronásledovali protestanty, ale nemělo by se zapomínat, že v určitých obdobích naopak protestanti pronásledovali katolíky, a to v podstatě se stejnou zuřivostí.
Falešné náboženství se v průběhu své historie poskvrnilo ‚krví proroků a svatých a všech, kdo byli pobiti na zemi‘. Krev mučedníků, které Bůh považoval za své věrné ctitele, volá po pomstě. (Zjevení 6:9, 10; 18:24) Je pravděpodobné, že k nim patří i jednotlivci, kteří v době Jeana Crespina upřímně pátrali po náboženské pravdě a kteří byli ochotni za svou víru trpět a zemřít.
[Poznámky pod čarou]
^ 5. odst. Jeden z názvů Crespinova díla zní v překladu „Kniha mučedníků, tedy seznam několika mučedníků, kteří podstoupili smrt ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, od Jana Husa až do tohoto roku, 1554“. Ještě za Crespinova života bylo uveřejněno několik revidovaných a rozšířených vydání pod různými názvy a s různým obsahem.
^ 11. odst. Roku 1554 — tedy ve stejném roce, kdy Crespin vydal svou Knihu mučedníků — byla uveřejněna i další dvě martyrologia. Jedno napsal Ludwig Rabus v němčině a druhé John Foxe v latině.
[Obrázek na straně 12]
Titulní strana Crespinovy „Knihy mučedníků“ (vydání z roku 1564)
[Obrázek na straně 13]
Poprava protestantů před očima francouzského krále Jindřicha II. a jeho dvora
[Podpisek obrázku na straně 13]
Vyobrazení na obou stranách: © Société de l’Histoire du Protestantisme Français, Paris