EVROPŠTÍ přírodovědci už dlouho obdivují pestrobarevné babočky bodlákové (Vanessa cardui) a lámou si hlavu nad tím, co se s nimi děje na konci každého léta. Je to tak, že s příchodem chladného počasí prostě uhynou? Nedávný výzkum odhalil něco pozoruhodného. Tito motýli každoročně migrují ze severní Evropy do Afriky.

Výzkumní pracovníci analyzovali jednak data získaná ze sofistikovaného radaru, a jednak hlášená pozorování od tisíců dobrovolníků z Evropy. Výsledky ukázaly, že na sklonku léta migrují miliony baboček na jih. Většinou letí ve výšce nad 500 metrů, a tak je lidé mohou jen stěží vidět. Čekají na příznivý vítr, který je do Afriky unáší průměrnou rychlostí 45 kilometrů za hodinu. Jejich každoroční cesta dlouhá až 15 000 kilometrů začíná daleko na severu u hranic Arktidy a končí na jihu v tropické západní Africe. Babočky urazí téměř dvakrát větší vzdálenost než severoameričtí monarchové stěhovaví. Cesta tam a zpátky trvá tak dlouho, že ji dokončí až šestá generace.

Profesorka Jane Hillová z University of York v Anglii vysvětluje: „Babočky bodlákové zkrátka letí, rozmnoží se a pokračují dál.“ Cestu z Evropy do Afriky a zpět každý rok absolvuje celá populace.

„Tento tvoreček uskutečňuje impozantní mezikontinentální let, přestože neváží ani gram, má mozek o velikosti špendlíkové hlavičky a je ochuzený o možnost učit se od starších, zkušenějších jedinců,“ uvádí Richard Fox z organizace Butterfly Conservation, která se zabývá ochranou motýlů. O babočce bodlákové si lidé „kdysi mysleli, že je bezcílně unášena větrem, vydána mu zcela na milost, dokud během mrazivé britské zimy neuhyne, aniž by měla možnost jakkoli změnit osud svých potomků,“ dodává Fox. Tato studie však „ukázala, že babočky bodlákové jsou výjimečně schopní cestovatelé“.