NA VÝCHODNÍM břehu řeky Motojasu v Hirošimě stojí budova, ze které v roce 1945 zbyly jen ruiny. Proč ji téměř sedmdesát let nikdo neopravil?

Tato původně třípatrová cihlová budova byla dostavěna v roce 1915. Sloužila jako průmyslový palác, ve kterém se pořádaly výstavy. To se ale 6. srpna 1945 v 8.15 navždy změnilo. Asi 550 metrů nad městem a téměř přesně nad palácem vybuchla první atomová bomba použitá ve válce. Všichni lidé uvnitř okamžitě zemřeli. Kostra budovy ale zůstala stát.

Říká se jí Atomový dóm a stojí tam v nezměněné podobě až dodnes. UNESCO * ji označilo za „strohou a výmluvnou připomínku té nejničivější síly, jakou kdy lidstvo stvořilo“. V roce 1996 se dostala na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako Hirošimský památník míru.

Žel ani takové dojemné památníky lidi od válčení neodradily. Války jsou často poháněné chamtivostí, nacionalismem a také rasovou, náboženskou a kmenovou nenávistí. Budou k lidskému životu patřit navždycky?

Bible dává jednoznačnou odpověď. Čteme v ní: „[Bůh] působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země. Láme luk, a kopí opravdu seká na kusy; vozy pálí v ohni.“ (Žalm 46:9) Bůh také nahradí lidské vlády svou vlastní – Božím královstvím, které bude vládnout nad celou zemí. Jeho panovník, Ježíš Kristus, je v Bibli označený jako „Král králů“. (Zjevení 11:15; 19:16)

Památníky, které by dokládaly nerozumnost válek, pak nebudou zapotřebí. „Dřívější věci“, tedy utrpení a zármutek, které prožíváme dnes, už „nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. (Izajáš 65:17)