JSOU vám ty výroky povědomé? Pokud ano, jak dlouho vám pocit štěstí vydržel, když jste svého cíle dosáhli nebo si vysněnou věc pořídili? Když se nám něco podaří nebo něco získáme, pocit štěstí většinou brzy vyprchá. Trvalé štěstí totiž není založené jen na úspěších a hmotných věcech. Podobně jako dobré zdraví, i pravé štěstí závisí na mnoha různých faktorech.

Každý člověk je jiný a to, co udělá radost vám, nemusí potěšit někoho jiného. Navíc se během let měníme. Z různých výzkumů ale vyplývá, že některé věci vedou ke štěstí spolehlivěji než jiné. Co k nim patří? Například to, že se člověk snaží být spokojený s tím, co má, nezávidí druhým, dává jim najevo lásku a zvyšuje svoji psychickou odolnost. Přečtěte si, proč to tak je.

„Peníze jsou pro ochranu,“ poznamenal jeden moudrý muž, který studoval lidskou povahu. Také ale napsal:  „Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem. Také to je marnost.“ (Kazatel 5:10; 7:12) Co tím myslel? I když peníze k životu potřebujeme, chamtivost nevede k ničemu dobrému. Chamtivý člověk totiž nemá nikdy dost. Šalomoun, král starověkého Izraele a autor těchto výroků, chtěl sám na sobě vyzkoušet, jestli bohatství a přepych vedou k pravému štěstí. Uvedl: „O cokoli požádaly mé oči, to jsem jim neodmítl. Nezdržoval jsem své srdce před radováním jakéhokoli druhu.“ (Kazatel 1:13; 2:10)

Šalomoun nashromáždil obrovské bohatství, postavil impozantní domy, vybudoval nádherné parky a jezírka a získal početné služebnictvo. Dopřál si všechno, co chtěl. Co zjistil? Na chvíli mu to štěstí přineslo. Svůj experiment ale uzavřel slovy: „Všechno je marné, pouhá honba za větrem a žádný trvalý užitek z toho není.“ Dokonce začal nenávidět život! (Kazatel 2:11, 17, 18, Slovo na cestu) Šalomoun pochopil, že požitkářství nakonec vede k nespokojenosti a pocitu prázdnoty. *

Obstojí Šalomounův závěr ve světle současných poznatků? Článek v odborném časopise Journal of Happiness Studies uvádí: „Když člověk uspokojí své základní potřeby, víc peněz už ho šťastnějším neudělá.“ Je to právě naopak. Ukazuje se, že když lidé hromadí majetek, zvlášť pokud je to na úkor morálních a duchovních hodnot, jejich štěstí to spíš ničí.

BIBLICKÁ ZÁSADA: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi.“ (Hebrejcům 13:5)

Závist je definovaná jako „pocit krajní nelibosti při úspěchu, štěstí druhého“. Taková nelibost je doprovázená touhou získat to samé. Podobně jako zhoubný nádor, závist může úplně ovládnout něčí život a připravit ho o štěstí. Proč člověk začne někomu závidět? Jak můžeme poznat, že máme se závistí problém? A jak s ní můžeme bojovat?

V díle Encyclopedia of Social Psychology se uvádí, že lidé většinou závidí těm, se kterými mají něco společného, například věk, zkušenosti nebo sociální prostředí. Obchodník asi nebude závidět slavnému herci. Může ale těžce nést úspěch svého kolegy.

Dokládá to jedna událost z historie. Vysoce postavení úředníci ve starověké Persii nezáviděli králi, ale jinému, velmi schopnému úředníkovi, který se jmenoval Daniel. Byli tak zoufalí, že se Daniela dokonce chtěli zbavit. Jejich intriky se jim ale vymstily. (Daniel 6:1–24) „Závist může člověka dovést k tomu, že druhým ublíží,“ píše se ve zmíněné encyklopedii. „To vysvětluje, proč se dá závist vysledovat v tolika případech agrese v dějinách.“ *

 Jak můžete poznat, že máte se závistí problém? Zeptejte se sami sebe: Jak reaguji na úspěch sourozence, spolužáka nebo spolupracovníka? Mám radost, nebo mě to srazí na kolena? A co když se mu něco nepodaří? Mrzí mě to, nebo se z toho škodolibě raduji? Pokud jste odpověděli „srazí mě to na kolena“ a „škodolibě se raduji“, možná máte se závistí problém. (1. Mojžíšova 26:12–14) V díle Encyclopedia of Social Psychology se vysvětluje, že „závist může člověka otrávit, narušit jeho schopnost radovat se z dobrých věcí a udusit v něm pocit vděčnosti za všechno dobré, co život přináší. . . . V takovém rozpoložení člověk jen stěží dokáže být šťastný.“

Jak můžeme se závistí bojovat? Tak, že budeme rozvíjet zdravou pokoru a skromnost. Pokud jsme pokorní a skromní, dokážeme vidět a oceňovat dobré vlastnosti a schopnosti druhých. Bible říká: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Filipanům 2:3)

BIBLICKÁ ZÁSADA: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“ (Galaťanům 5:26)

„To, jak lidé vnímají své vztahy s druhými, má na jejich celkovou spokojenost větší vliv než jejich práce, příjem, prostředí, ve kterém se pohybují, a dokonce jejich zdraví,“ uvádí se v knize Social Psychology. Jednoduše řečeno: Pokud chceme být šťastní, musíme milovat druhé a být jimi milováni. Jeden z pisatelů Bible poznamenal: „Jestliže . . . nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Korinťanům 13:2)

Na to, abychom se naučili přijímat a dávat lásku, není nikdy pozdě. Dokládá to příběh Vanessy. Její otec byl alkoholik a choval se k ní hrubě. Ve čtrnácti proto utekla z domova a žila v několika pěstounských rodinách. Jednou dokonce skončila v dost hrozném útulku pro bezdomovce. Tam Boha prosila o pomoc. Odpovědí na její modlitby možná bylo to, že se pak dostala do rodiny, kde žili podle biblické zásady: „Láska je trpělivá a laskavá.“ (1. Korinťanům 13:4) Jak na Vanessu zapůsobilo láskyplné prostředí v této rodině a to, co se dozvídala ze studia Bible? Pomohlo jí to citově se uzdravit a zlepšily se i její duševní schopnosti. Předtím ve škole propadala, ale potom se zařadila mezi nejlepší studenty.

Vanessa si sice z minulosti nese citové šrámy, ale i tak je z ní dnes šťastně vdaná maminka dvou dcer.

BIBLICKÁ ZÁSADA: „Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:14)

Kdo dnes nemá problémy? Je to přesně tak, jak říká Bible: V životě člověka bývá  „čas plakat“ a „čas bědovat“. (Kazatel 3:4) Pokud jsme psychicky odolní, pomůže nám to taková období zvládnout a znovu se postavit na nohy. Co k tomu říkají Carol a Mildred?

Carol má degenerativní onemocnění páteře, cukrovku a spánkovou apnoi. Také oslepla na levé oko kvůli makulární degeneraci sítnice. Přesto říká: „Snažím se nepropadat sklíčenosti na dlouho. Jsou sice chvíle, kdy se lituju, ale pak si řeknu dost a přestanu myslet na sebe. Děkuju Bohu za to, co pořád ještě můžu dělat, zvlášť pro druhé.“

I Mildred bojuje s různými nemocemi, včetně artritidy, rakoviny prsu a cukrovky. Ale stejně jako Carol se nechce zaměřovat na své problémy. Vysvětluje: „Naučila jsem se milovat druhé a utěšovat je, když jsou nemocní. Pomáhá to i mně. Zjistila jsem, že když se snažím druhé povzbuzovat, nezabývám se tolik sama sebou.“

Carol a Mildred se sice o své zdraví starají, ale netočí se kolem něj jejich život. Uvědomují si, že důležitý je jejich postoj k problémům a to, jak využívají čas. Díky tomu cítí vnitřní radost, kterou jim nikdo a nic nemůže vzít. Navíc mají mnoho přátel a jejich příklad motivuje ty, kdo prochází náročnými situacemi.

BIBLICKÁ ZÁSADA: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života.“ (Jakub 1:12)

Moudrost z Bible „je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými“. (Přísloví 3:13–18) Co kdybyste si to ověřili a moudré rady z Bible si sami vyzkoušeli? K jejímu napsání inspiroval lidi „šťastný Bůh“, který chce, abyste byli šťastní i vy! (1. Timoteovi 1:11)