CO KDYŽ se vaše rodina ocitla v jakémsi začarovaném kruhu hádek? Spory jsou možná častější a intenzivnější. A vy třeba ani nevíte, jak se stane, že se začnete hádat. Máte se ale rádi a nechcete si vzájemně ubližovat.

Pamatujte, že odlišné názory nutně neznamenají, že je váš rodinný život v troskách. O tom, jestli je váš domov klidným přístavem, nebo naopak bitevním polem, nerozhodují neshody jako takové. Podstatné je, jak je řešíte. Zamyslete se nad několika kroky, které vám můžou pomoct, abyste se přestali hádat.

K hádce jsou potřeba minimálně dva. Když ale jeden přestane mluvit a zkusí naslouchat, ohnivá debata může začít chladnout. A tak se nenechte strhnout k tomu, abyste opláceli. Když se budete ovládat, zachováte si sebeúctu a důstojnost. Nezapomeňte, že klid v rodině je důležitější než vítězství v hádce.

„Kde není dříví, hasne oheň, a kde není pomlouvač, utichá svár.“ (Přísloví 26:20)

Když budete pozorně a empaticky naslouchat, můžete zklidnit napjatou atmosféru. Dejte si pozor, abyste toho druhého nepřerušovali a nevyvozovali předčasné závěry. Nepřisuzujte mu špatné pohnutky a respektujte jeho pocity. To, co se vám jeví jako zlý úmysl, může být ve skutečnosti jen důsledek nedokonalosti. Za bodavými slovy nemusí být nutně pomstychtivost, ale třeba zraněné city nebo to, že člověk nepřemýšlí o tom, co říká.

„Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12)

Když hrozí, že vybuchnete, radši se zdvořile omluvte a na chvíli odejděte, abyste vychladli. Můžete jít třeba do jiného pokoje nebo na chvíli ven. Neznamená to, že nechcete spolupracovat nebo se snažíte situaci vyhýbat. Ani to neznamená, že chcete mít tichou domácnost. Je to naopak vhodná doba pro to, abyste se modlili o trpělivost a pochopení situace.

„Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ (Přísloví 17:14)

Ničemu nepomůžete, když se budete snažit vymyslet dokonale formulované, kousavé protiargumenty. Spíš se snažte říct něco, co pomůže utišit zraněné city toho druhého. Nediktujte mu, jak se má cítit, ale pokorně ho poproste o vysvětlení a poděkujte mu za to, co vám řekl.

„Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18)

Když je někdo v rodině netrpělivý, může to snadno vyvolat hněv. Ať už se vás dotkl jakkoli, odolejte touze být sarkastičtí, oplácet urážkou nebo zvyšovat hlas. Nepoužívejte zraňující obviňování typu: „Vůbec ti na mě nezáleží“ nebo: „Ty mě nikdy neposloucháš!“ Místo toho svému partnerovi v klidu vysvětlete, jak na vás jeho chování působí. Můžete například říct: „Zraňuje mě, když . . .“ Strkání, facky, kopání nebo jiné formy násilí jsou neomluvitelné. To samé platí o nadávkách, pohrdavých poznámkách nebo výhrůžkách.

„Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“ (Efezanům 4:31)

Nedovolte, abyste kvůli negativním pocitům zapomněli na váš hlavní cíl – mít v rodině pohodu. Pamatujte, že pokud se s někým pohádáte, oba prohrajete. Pokud se usmíříte, oba zvítězíte. Uznejte proto, že i vy máte na hádce svůj podíl. I když jste přesvědčeni, že jste neudělali nic špatného, můžete se omluvit za svou podrážděnost, negativní reakci nebo za to, že jste ke sporu nechtěně přispěli. Dobré vztahy jsou důležitější než pocit hrdosti a vítězství. A když se někdo omluví vám, odpusťte mu.

„Velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13)

Když je po hádce, co můžete dělat, aby ve vaší rodině byla znovu pohoda? To bude námětem příštího článku.