1.–3. a) Z čeho je vidět, že křesťané se vždycky rádi scházeli? (Viz úvodní obrázek.) b) O čem budeme uvažovat v tomto článku?

KDYŽ bylo Corinně 17 let, sovětské úřady zatkly její maminku a poslaly ji do pracovního tábora. Později byla ona sama deportována na Sibiř, tisíce kilometrů od domova. Zacházeli tam s ní jako s otrokyní. Někdy musela i v krutém mrazu pracovat venku bez pořádného oblečení. Navzdory těmto tvrdým podmínkám se jednoho dne ještě s jinou sestrou rozhodla, že se vydají na shromáždění.

² Corinna vypráví: „Večer jsme se vytratily z pracoviště a vydaly se na železniční stanici, která ležela 25 kilometrů daleko. Vlak odjížděl ve dvě hodiny ráno. Po šestihodinové jízdě jsme ještě musely jít 10 kilometrů pěšky k místu, kde se shromáždění konalo.“ Stála ta cesta za to? Corinna vzpomíná: „Na shromáždění jsme studovali Strážnou věž a zpívali písně Království. Byl to zážitek, který nás mimořádně povzbudil a upevnil naši víru.“ I když se sestry vrátily do práce až po třech dnech, jejich nadřízený si ani nevšiml, že byly pryč.

³ Jehovovi služebníci se vždycky rádi scházeli. Hned potom  co vznikl křesťanský sbor, se Ježíšovi následovníci začali věnovat „vzájemnému společenství“. (Sk. 2:42, ppč.) Nejspíš i ty chodíš na shromáždění rád. Ale stejně jako pro ostatní bratry a sestry ani pro tebe nemusí být snadné účastnit se jich pravidelně. Možná jsi často unavený, protože máš náročnou práci nebo spoustu jiných povinností. Co tě může motivovat, abys tyto překážky překonával a uchoval si dobrý zvyk chodit na shromáždění pravidelně? ^[1] A jak můžeš pomáhat svým zájemcům a dalším lidem, aby si uvědomovali, že shromáždění jsou velmi důležitá? V tomto článku se zamyslíme nad osmi důvody, proč se k uctívání Jehovy scházíme. Tyto důvody můžeme rozdělit do tří skupin – jak to, že chodíme na shromáždění, ovlivňuje nás samotné, jak to ovlivňuje druhé a jak to působí na Jehovu. ^[2]

4. Jak nám shromáždění pomáhají poznávat Jehovu?

⁴ Shromáždění jsou pro nás zdrojem poučení. Na každém z nich se dozvíme něco o Jehovovi. Například v uplynulých téměř dvou letech se ve většině sborů rozebírala kniha Přibližte se k Jehovovi. Jak to na tebe působilo, když jsi uvažoval o Božích vlastnostech a poslouchal upřímné komentáře svých bratrů a sester? Určitě sis Jehovu ještě víc zamiloval. Díky proslovům, scénkám a čtení Bible se zase lépe seznamujeme s Božím Slovem. (Neh. 8:8) Zkus si třeba vybavit, kolik duchovních drahokamů každý týden objevíš, když si čteš přidělený úsek Bible a potom posloucháš, co zaujalo ostatní.

5. Jak ti shromáždění pomáhají, abys uplatňoval biblické zásady nebo se zlepšil ve službě?

⁵ Shromáždění nám pomáhají, abychom v každé oblasti života uplatňovali biblické zásady. (1. Tes. 4:9, 10) Například články, které rozebíráme při studiu Strážné věže, jsou ušité na míru potřebám Božích služebníků. Už tě nějaký článek povzbudil, abys přehodnotil svoje cíle, odpustil spolukřesťanovi nebo zkvalitnil svoje modlitby? Shromáždění v týdnu jsou zase přínosem pro naši službu. Učíme se, jak lidem předávat dobrou zprávu a jak jim srozumitelně vysvětlovat biblické pravdy. (Mat. 28:19, 20)

6. Díky čemu nás shromáždění povzbuzují a posilují?

⁶ Shromáždění jsou pro nás zdrojem povzbuzení. Dnešní svět nás může duševně, citově i duchovně vyčerpávat. Naopak shromáždění nás povzbuzují a posilují. (Přečti Skutky 15:30–32.) Často na nich například uvažujeme o splňování biblických proroctví. Tím se upevňujeme v přesvědčení, že Jehova všechny svoje sliby splní i v budoucnu. Na shromážděních nás samozřejmě povzbuzují nejen proslovy, ale také komentáře a procítěný zpěv našich bratrů a sester. (1. Kor. 14:26) A když si s druhými před shromážděním nebo po něm povídáme, občerstvuje nás to, protože vidíme, kolik máme přátel, kterým na nás opravdu záleží. (1. Kor. 16:17, 18)

7. Proč je tak důležité chodit na shromáždění?

⁷ Na shromážděních na nás působí svatý duch. Pomocí svatého ducha Ježíš vede sbory. Je to patrné z jeho slov: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům.“ (Zjev. 2:7) Díky svatému duchu  dokážeme odolávat pokušení, odvážně vydávat svědectví a správně se rozhodovat. Je proto důležité, abychom využili každou příležitost, kdy tohoto ducha můžeme získat.

8. Proč se dá říct, že svou účastí na shromážděních, komentáři a zpěvem pomáháme spoluvěřícím? (Viz také rámeček „Po shromáždění se vždycky cítí lépe“.)

⁸ Na shromážděních máme příležitost projevovat svým bratrům a sestrám lásku. Mnozí naši spoluvěřící musí bojovat s náročnými problémy. Apoštol Pavel proto napsal: „Mějme zájem jeden o druhého.“ Jak například můžeme tento zájem projevit? Pavel dodal: „Nezanedbávejte společná shromáždění.“ (Hebr. 10:24, 25, Český ekumenický překlad) Když chodíš na shromáždění, dáváš tím bratrům a sestrám najevo, že s nimi chceš trávit čas, rád si s nimi povídáš a zajímá tě, co prožívají. Zároveň je můžeš povzbudit svými komentáři a zpěvem. (Kol. 3:16)

9., 10. a) Jak nás k účasti na shromáždění povzbuzují Ježíšova slova z Jana 10:16? b) Co může naše pravidelná účast na shromážděních znamenat pro ty, kdo nemají rodinu v pravdě?

⁹ Shromáždění přispívají k jednotě. (Přečti Jana 10:16.) Ježíš přirovnal sám sebe k pastýři a svoje následovníky ke stádu ovcí. Představ si, že by se dvě ovce pásly na kopci, dvě v údolí a další ještě někde jinde. Označil bys je za stádo? Asi ne. Stádo se totiž drží pohromadě, pod dohledem svého pastýře. Podobné je to s námi. Kdybychom se úmyslně izolovali od druhých, nemohli bychom svého Pastýře následovat. Abychom byli „jedním stádem jednoho pastýře“, musíme se scházet.

¹⁰ Když chodíme na shromáždění, přispíváme k tomu, aby mezi námi byla láska a jednota. (Žalm 133:1) Některé z našich spoluvěřících zavrhli jejich nejbližší, možná rodiče nebo sourozenci. Ježíš ale slíbil, že získají duchovní rodinu, která je bude milovat a starat se o ně. (Mar. 10:29, 30) Když pravidelně chodíš na shromáždění, můžeš se pro někoho z těchto drahých spolukřesťanů stát otcem, matkou, bratrem nebo sestrou. Není to pro nás silná motivace, abychom se ze všech sil snažili být na každém shromáždění?

11. V jakém smyslu dáváme na shromážděních Jehovovi to, co mu právem patří?

¹¹ Na shromážděních dáváme Jehovovi  to, co mu právem patří. Jehova si jako náš stvořitel zaslouží, abychom ho chválili a děkovali mu. (Přečti Zjevení 7:12.) A právě to děláme na našich shromážděních, když se k němu modlíme, zpíváme k jeho chvále a mluvíme o něm. Určitě jsme rádi, že máme každý týden příležitost uctívat našeho Boha, který toho pro nás tolik dělá.

12. Jak na Jehovu působí to, že se řídíme jeho pokynem, abychom chodili na shromáždění?

¹² Jehova si zaslouží také naši poslušnost. Dostali jsme od něj pokyn, abychom nezanedbávali naše shromáždění, a to zvlášť teď, v čase konce. Když se touto vybídkou ochotně řídíme, Jehova z nás má radost. (1. Jana 3:22) Vidí, kolik úsilí nás stojí přijít na shromáždění, a velmi si toho váží. (Hebr. 6:10)

13., 14. Jak na shromážděních posilujeme svůj vztah s Jehovou a Ježíšem?

¹³ Svojí účastí na shromážděních Jehovovi ukazujeme, že s ním a s jeho Synem chceme mít blízký vztah. Na shromážděních nám Jehova prostřednictvím svého Slova ukazuje, co máme dělat a jak máme žít. (Iz. 30:20, 21) Stává se, že dokonce i lidé, kteří Jehovovi neslouží a přijdou do sálu Království, poznají, že máme Boží podporu. (1. Kor. 14:23–25) Jehova na shromážděních působí svým svatým duchem a aktivně řídí vyučovací program, který při nich probíhá. Když se jich tedy účastníme, můžeme Jehovovi naslouchat a cítit, s jakou láskou se o nás stará. Náš vztah s ním se díky tomu prohlubuje.

¹⁴ Ježíš řekl: „Kde se . . . shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Mat. 18:20) Tato slova se vztahují i na naše shromáždění. Bible také říká, že Ježíš „se prochází“ mezi sbory Božích služebníků. (Zjev. 1:20–2:1) Není snad povzbudivé vědět, že Jehova a Ježíš jsou na shromáždění s námi a duchovně nás posilují? A co myslíš, jak to na Jehovu působí, když vidí, že s ním a s jeho Synem chceš mít blízký vztah?

15. Jak svojí účastí na shromážděních podporujeme Boží právo vládnout?

¹⁵ Svojí účastí na shromážděních podporujeme Boží právo vládnout. Jehova nám sice dal pokyn, abychom chodili na shromáždění, ale nenutí nás k tomu. (Iz. 43:23) Když se tedy jeho pokynem řídíme, dáváme mu tím najevo, že ho milujeme a že uznáváme jeho právo říkat nám, jak máme žít. (Řím. 6:17) Co když po nás ale zaměstnavatel chce, abychom pracovali i v době, kdy máme shromáždění? Co když vláda v naší zemi shromáždění zakáže pod pohrůžkou pokuty, vězení nebo něčeho ještě horšího? Nebo co když se nám na shromáždění prostě nechce a radši bychom dělali něco jiného? V každé z těchto situací se musíme rozhodnout, co je pro nás důležitější. (Sk. 5:29) Ale vždycky když Jehovu poslechneme, má z nás velkou radost. (Přísl. 27:11)

16., 17. a) Jak víme, že pro křesťany v prvním století byla shromáždění velmi důležitá? b) Jaký postoj ke shromážděním měl bratr George Gangas?

¹⁶ I po Letnicích roku 33 n. l. se křesťané pravidelně scházeli. Bible říká: „Dále se věnovali . . . vzájemnému společenství.“ (Sk. 2:42, ppč.) Řeckým slovem přeloženým jako „věnovali se“ lze vyjádřit myšlenku, že někdo vytrvává  s vynaložením velkého úsilí. Křesťané museli čelit útlaku římských úřadů a zároveň odporu ze strany židovských náboženských představitelů, takže pro ně nebylo lehké se k uctívání Jehovy scházet. Přesto ale vytrvali.

¹⁷ I dnešní Jehovovi služebníci si shromáždění velmi váží. George Gangas, který byl přes 22 let členem vedoucího sboru, řekl: „Jedním z největších zdrojů radosti a povzbuzení je pro mě možnost účastnit se shromáždění se svými bratry. Velmi rád přicházím do sálu Království mezi prvními, a pokud to jde, odcházím mezi posledními. Působí mi potěšení mluvit se členy Božího lidu. Když jsem mezi nimi, cítím se jako doma se svou rodinou, jako v duchovním ráji. . . . Stejně jako kompas vždy směřuje k severu, mé nejniternější myšlenky a touhy mne směřují na shromáždění.“

18. Jak se na naše shromáždění díváš ty a k čemu jsi rozhodnutý?

¹⁸ Díváš se na naše shromáždění stejně? Pokud ano, dej si za cíl, že na ně dál budeš navzdory všem překážkám chodit pravidelně. Ukážeš tím Jehovovi, že máš stejný postoj jako král David, který řekl: „Jehovo, zamiloval jsem si obydlí tvého domu.“ (Žalm 26:8)