KDYŽ Ježíš své následovníky učil, jak mají kázat dobrou zprávu, upozornil je na to, že ne vždycky jim lidé budou chtít naslouchat. (Luk. 10:3, 5, 6) Možná i my se někdy ve službě setkáme s člověkem, který s námi mluví hrubě, nebo se dokonce chová agresivně. Je pravda, že kvůli takovým reakcím pro nás může být těžké mít k lidem soucit.

Člověk, který je soucitný, vnímá potřeby a problémy druhých, je mu jich líto a chce jim pomoct. Co se stane, když s lidmi, které potkáváme ve službě, přestaneme soucítit? Začneme ztrácet horlivost a nebudeme schopni jim pomoct. Horlivost můžeme přirovnat k ohni. Aby dobře hořel, je potřeba hodně kyslíku. Stejně tak abychom byli horliví, potřebujeme být soucitní. (1. Tes. 5:19)

Jak můžeme být soucitnější, a to i v situacích, kdy je to těžké? Podívejme se, co se můžeme naučit od Jehovy, Ježíše a apoštola Pavla.

Už několik tisíc let říkají lidé o Jehovovi nehorázné lži. Ale on je přesto „laskavý k nevděčným a ničemným“. (Luk. 6:35) Dává to najevo tím, že je trpělivý. Přeje si, aby byli „lidé všeho druhu“ zachráněni. (1. Tim. 2:3, 4) Bůh sice špatnost nenávidí, ale lidi považuje za drahocenné a nechce, aby kdokoli přišel o život. (2. Petra 3:9)

Jehova ví, že Satan umí lidi velmi dobře přesvědčit, aby uvěřili lžím. (2. Kor. 4:3, 4) Mnozí lži o Bohu slýchají už od dětství, a tak je pro ně těžké přijmout pravdu. Jehova si ale přeje takovým lidem pomoct. Jak to víme?

Vzpomeň si, jak se Jehova díval na obyvatele Ninive. Přestože to byli násilní lidé, Jonášovi řekl: „A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje ... více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (Jon. 4:11) Jehova věděl, že v duchovním ohledu jsou znevýhodnění, a bylo mu jich líto. Poslal proto Jonáše, aby je varoval.

Stejně jako pro Jehovu i pro nás jsou lidé drahocenní. Můžeme ho napodobovat tím, že budeme mluvit ve službě i s těmi, o kterých si myslíme, že pravdu nepřijmou.

Když lidé na to, co jim říkáme, reagují negativně, musíme se snažit pochopit proč. Někteří nemají o Bibli nebo o křesťanství  příliš valné mínění, protože znají lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale vůbec se podle toho nechovají. Další možná slyšeli lži o tom, čemu věříme. A jiní můžou mít strach, že když si s námi budou povídat, rodina nebo přátelé se jim budou smát.

Někteří lidé, které potkáme ve službě, možná nereagují pozitivně proto, že prožili něco strašného, co je hluboce poznamenalo. Misionářka Kim říká: „V jedné části našeho obvodu zažilo hodně lidí válku, ve které přišli o všechno, co měli. Nemají vůbec žádnou vyhlídku do budoucnosti. Jsou na dně a nikomu nevěří. Často se tam setkáváme s tím, že se nám někdo snaží v kázání zabránit. Jednou jsem ve službě byla dokonce fyzicky napadena.“

Díky čemu je Kim dál soucitná, i když se k ní lidé nechovají hezky? Říká: „Když je ke mně někdo hrubý, snažím se pamatovat na Přísloví 19:11, kde se píše: ‚Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.‘ Připomínám si, čím vším si ti lidé museli projít. To mi pomáhá víc s nimi soucítit. A ne každý je nepřátelsky naladěný. Máme tam i nějaké pěkné opětovné návštěvy.“

Zeptej se sám sebe: Jak bych reagoval, kdybych neznal pravdu a přišli by za mnou svědkové? Co kdybys například slyšel o svědcích spoustu lží? Možná bys také reagoval negativně a potřeboval bys, aby pro tebe měli pochopení. Ježíš řekl, že bychom s druhými měli jednat tak, jak chceme, aby oni jednali s námi. A proto se musíme snažit chápat jejich pocity a být trpěliví, i když je to někdy výzva. (Mat. 7:12)

Apoštol Pavel měl soucit i k lidem, které dobrá zpráva tak dráždila, že vůči němu použili násilí. Nezapomněl totiž, jaký byl kdysi on sám. Řekl: „Dříve [jsem byl] rouhač a pronásledovatel a nestoudný muž. Nicméně mi bylo projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry.“ (1. Tim. 1:13) Uvědomoval si, že Jehova a Ježíš byli k němu velmi milosrdní. A v těch, kdo mu odporovali, pravděpodobně viděl své bývalé já.

Čas od času se Pavel setkal s lidmi, kteří byli pevně přesvědčeni o něčem, co nebyla pravda. Jak na to reagoval? Ve Skutcích 17:16 se píše, že když byl v Aténách,  „jeho ducha podráždilo, když spatřil, že je město plné model“. Právě to, co Pavla dráždilo, však použil jako základ pro rozhovor o Bohu. (Sk. 17:22, 23) Způsob svého kázání upravoval podle toho, s jakým typem lidí mluvil, protože chtěl „rozhodně některé [zachránit]“. (1. Kor. 9:20–23)

Jak můžeme Pavla napodobit? Když mluvíme s lidmi, kteří reagují negativně nebo věří nesprávným věcem, může nám to, co o nich víme, pomoct, abychom jim přiblížili „dobrou zprávu o něčem lepším“. (Iz. 52:7) Sestra, která se jmenuje Dorothy, říká: „Hodně lidí, se kterými mluvím ve službě, bylo vychováno v tom, že Bůh je přísný a krutý. Když si s někým takovým povídám, ocením, že má silnou víru v Boha, a potom se mu snažím v Bibli ukázat, jakou má Jehova krásnou osobnost a co nám slibuje do budoucnosti.“

Měli bychom také přemýšlet, jak povzbudit zvěstovatele, který je ve službě s námi. Jessica říká: „Když zažijeme něco nepříjemného, snažím se to nerozpitvávat, ale změním téma na něco pozitivního – třeba že ne každý reaguje negativně a že jsme ve službě udělali spoustu dobré práce.“

Jehova moc dobře ví, s jakými problémy se ve službě setkáváme. Když vidí, že napodobujeme jeho milosrdenství, musí mít velkou radost! (Luk. 6:36) Jehova ale nebude soucitný a trpělivý donekonečna. Můžeme si být jistí, že tento zlý svět v pravý čas zničí. Do té doby je kázání dobré zprávy velmi naléhavé. (2. Tim. 4:2) Dál tedy buďme ve službě horliví a soucitní!