1., 2. Za jakých okolností Ježíš řekl svá poslední slova před smrtí?

JE 14. NISANU roku 33. Potom co je Ježíš křivě obviněn a odsouzen za zločin, který nespáchal, se mu odpůrci vysmívají, krutě ho mučí a pak ho vojáci přibíjí na mučednický kůl. Ruce a nohy má protnuté hřeby. Každý nádech, každé slovo mu působí bolest. On ale musí mluvit. Musí říct něco důležitého.

² Podívejme se teď blíž na slova, která řekl, když umíral na mučednickém kůlu, a na to, co se z nich můžeme naučit. Jinak řečeno, naslouchejme mu. (Mat. 17:5)

3. Koho měl Ježíš pravděpodobně na mysli, když řekl „Otče, odpusť jim“?

³ Co Ježíš řekl? Potom co ho přibili na kůl, se modlil: „Otče, odpusť jim.“ Odpusť komu? Nápovědu nacházíme v jeho dalších slovech: „Nevědí, co dělají.“ (Luk. 23:33, 34) Ježíš měl nejspíš na mysli římské vojáky, kteří ho na kůl přibili. Nevěděli, kdo ve skutečnosti je. Možná taky mluvil o některých lidech v davu, kteří si přáli jeho popravu, ale později v něj uvěřili. (Sk. 2:36–38) I přes všechno nespravedlivé zacházení nedovolil, aby ho přemohla hořkost a zloba. (1. Petra 2:23) Naopak  prosil Jehovu, aby těm, kdo ho popravili, odpustil.

4. Co se učíme z toho, že Ježíš byl ochotný odpustit svým nepřátelům?

⁴ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Tak jako on bychom měli druhým ochotně odpouštět. (Kol. 3:13) Někteří, včetně našich příbuzných, se nám můžou stavět na odpor, protože nechápou, čemu věříme a jak žijeme. Můžou o nás šířit lži, ponižovat nás před ostatními, ničit nám publikace, nebo nám dokonce vyhrožovat, že nám ublíží. Místo abychom v sobě chovali zášť, můžeme prosit Jehovu, aby našim nepřátelům otevřel oči a oni mohli jednou poznat pravdu. (Mat. 5:44, 45) Někdy pro nás může být těžké odpustit, zvlášť když jsme zažili velkou nespravedlnost. Pokud ale připustíme, aby v našem srdci zakořenila hořkost a zloba, ublížíme sami sobě. Jedna sestra k tomu říká: „Uvědomuju si, že když druhým odpouštím, neznamená to, že přehlížím jejich urážky nebo jim dovoluju, aby mě využívali. Prostě to znamená rozhodnout se, že se přestanu zlobit.“ (Žalm 37:8) Když se rozhodneme odpustit, nedovolíme, abychom kvůli něčemu špatnému, co se nám stalo, zahořkli. (Ef. 4:31, 32)

5. Co Ježíš slíbil jednomu zločinci a proč?

⁵ Co Ježíš řekl? Vedle Ježíše viseli na kůlu dva zločinci. Nejdřív se mu taky vysmívali. (Mat. 27:44) Později ale jeden z nich změnil názor. Uvědomil si, že Ježíš „nic špatného neudělal“. (Luk. 23:40, 41) Dokonce dal najevo, že věří tomu, že Ježíš bude vzkříšen a jednou se stane králem. Řekl mu: „Ježíši, vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého království.“ (Luk. 23:42) Měl velkou víru. Ježíš mu odpověděl: „Ujišťuji tě dnes: Budeš se mnou [ne v Království, ale] v ráji.“ (Luk. 23:43) Všimni si, že Ježíš nemluvil obecně, ale že ten slib byl určený přímo tomu zločinci. Věděl, že jeho Otec je milosrdný, a tak umírajícímu muži řekl slova, která mu dala naději. (Žalm 103:8)

6. Co se učíme z toho, co Ježíš řekl zločinci?

⁶ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Ježíš je dokonalým obrazem svého Otce. (Hebr. 1:3) Jehova nám chce odpustit a projevit milosrdenství, pokud skutečně litujeme špatných věcí, které jsme udělali, a věříme, že nám můžou být hříchy odpuštěny na základě prolité krve Ježíše Krista. (1. Jana 1:7) Pro někoho může být těžké uvěřit tomu, že by mu Jehova někdy mohl odpustit chyby, které udělal v minulosti. Pokud to tak někdy cítíš i ty, zamysli se nad tímhle: Krátce před svou smrtí Ježíš projevil milosrdenství odsouzenému zločinci, který v něj teprve začal věřit. Tím spíš Jehova rád projeví milosrdenství svým věrným služebníkům, kteří dělají, co můžou, aby dodržovali jeho přikázání. (Žalm 51:1; 1. Jana 2:1, 2)

7. Co Ježíš řekl Marii a Janovi, jak se o tom píše v Janovi 19:26, 27, a proč?

⁷ Co Ježíš řekl? (Přečti Jana 19:26, 27.) Ježíš se chtěl postarat o svoji matku, která byla pravděpodobně vdova.  Jeho sourozenci snad mohli zajistit její hmotné potřeby. Ale kdo uspokojí ty duchovní? Z ničeho nevyplývá, že jeho bratři už byli učedníci. Nicméně Jan byl věrný apoštol a jeden z jeho nejbližších přátel. Ježíš se díval na ty, kdo spolu s ním uctívají Jehovu, jako na svoji duchovní rodinu. (Mat. 12:46–50) Marii miloval a měl o ni starost, a tak ji svěřil do péče Janovi. Věděl totiž, že se o ni v duchovním ohledu postará. Řekl jí: „Podívej se, tvůj syn.“ A Janovi řekl: „Podívej se, tvá matka.“ Od toho dne byl Jan pro Marii jako syn a pečoval o ni, jako by byla jeho matka. Od Ježíše to byl krásný projev lásky vůči vzácné  ženě, která o něj něžně pečovala při narození a stála u něj, když umíral.

8. Co se můžeme naučit z toho, co Ježíš řekl Marii a Janovi?

⁸ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Naše vztahy s duchovními bratry a sestrami můžou být pevnější než vztahy s nejbližšími členy rodiny. Příbuzní se nám můžou stavět na odpor, nebo nás dokonce zavrhnout, ale Ježíš slíbil, že když se budeme držet Jehovy a jeho organizace, získáme „stokrát víc“, než jsme ztratili. Mnozí se jakoby stanou našimi milovanými syny, dcerami, matkami nebo otci. (Mar. 10:29, 30) Nejsi rád, že patříš do duchovní rodiny, která je sjednocená vírou a láskou – láskou k Jehovovi a k sobě navzájem? (Kol. 3:14; 1. Petra 2:17)

9. Co se dozvídáme ze slov zapsaných v Matoušovi 27:46?

⁹ Co Ježíš řekl? Krátce před svou smrtí zvolal: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Mat. 27:46) Bible nevysvětluje, proč to řekl. Zamysli se ale, co se z těch slov dozvídáme. Tím, že je pronesl, splnil proroctví zapsané v Žalmu 22:1. * Navíc je z nich jasně vidět, že Jehova svého Syna nechránil. (Job 1:10) Ježíš chápal, že ho jeho Otec plně vydal do rukou nepřátel, takže mohl být vyzkoušen do krajnosti – jak nebyl vyzkoušen žádný člověk. Kromě toho těmito slovy potvrdil, že nespáchal žádný zločin, za který by si zasloužil smrt.

10. Co se můžeme naučit ze slov, která Ježíš řekl svému Otci?

¹⁰ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Za prvé, neměli bychom očekávat, že nás Jehova bude chránit před problémy, které vyzkouší naši víru. Ježíš byl vyzkoušen do krajnosti a i my musíme být připravení zůstat Jehovovi věrní, i kdyby to znamenalo, že zemřeme. (Mat. 16:24, 25) Můžeme si být ale jistí, že Jehova nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme zvládnout. (1. Kor. 10:13) Za druhé, stejně jako Ježíš i my možná nespravedlivě trpíme. (1. Petra 2:19, 20) Naši nepřátelé nám neubližují proto, že jsme udělali něco špatného, ale proto, že nejsme částí světa a vydáváme svědectví o pravdě. (Jan 17:14; 1. Petra 4:15, 16) Ježíš chápal, proč Jehova dovolil, aby trpěl. Na rozdíl od něj si ale věrní Boží služebníci, kteří procházeli zkouškou, někdy říkali, proč Jehova určité věci dovoluje. (Hab. 1:3) Náš milosrdný a trpělivý Bůh rozumí tomu, že takoví lidé neztratili víru. Spíš potřebují útěchu, kterou jim může poskytnout jenom on. (2. Kor. 1:3, 4)

11. Proč Ježíš řekl slova, která jsou v Janovi 19:28?

¹¹ Co Ježíš řekl? (Přečti Jana 19:28.) Slova „mám žízeň“ řekl proto, „aby se splnilo Písmo“, konkrétně proroctví zapsané v Žalmu 22:15: „Má síla vyschla jako hliněný střep a jazyk se mi lepí k patru.“ Navíc po tom všem, co vytrpěl, včetně hrozné bolesti na mučednickém kůlu, musel mít velkou žízeň. Potřeboval pomoc, aby ji uhasil.

12. Co se můžeme naučit z Ježíšových slov „mám žízeň“?

 ¹² Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Ježíš nepovažoval za známku slabosti říct, jak se cítí. A neměli bychom to tak brát ani my. Možná jsme většinu života druhým spíš neříkali, co potřebujeme. Ale pokud přijde čas, kdy už něco sami nezvládneme, neměli bychom se zdráhat říct si o pomoc. Pokud jsme třeba staří nebo nemocní, možná musíme někoho poprosit, aby nás odvezl na nákup nebo k doktorovi. A když nás něco trápí nebo jsme na dně, možná musíme požádat staršího nebo jiného zkušeného křesťana, aby si nás vyslechl nebo řekl nějaké „dobré slovo“, které nás rozveselí. (Přísl. 12:25) Pamatujme, že naši bratři a sestry nás mají moc rádi a chtějí nám pomoct, když zažíváme „čas tísně“. (Přísl. 17:17) Ale nedokážou nám číst myšlenky. Nebudou vědět, co potřebujeme, dokud si o to neřekneme.

13. Co Ježíš dovršil tím, že zůstal věrný až do smrti?

¹³ Co Ježíš řekl? Ten den asi ve tři hodiny odpoledne zvolal: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Několik okamžiků před smrtí dokončil všechno, co od něj Jehova očekával. Tím, že zůstal věrný až do smrti, dovršil několik věcí. Za prvé, dokázal, že Satan je lhář. Ukázal, že dokonalý člověk může zůstat naprosto věrný Bohu navzdory všem Satanovým snahám. Za druhé, dal svůj život jako výkupné. Svou obětní smrtí umožnil nedokonalým lidem, aby měli s Bohem blízký vztah a díky tomu vyhlídku na věčný život. A za třetí, zastal se Jehovova práva vládnout a očistil jeho jméno.

14. Jak bychom měli být rozhodnutí žít každý den?

¹⁴ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Musíme být rozhodnutí, že každý den budeme Bohu věrní. Zamysli se nad tím, co k tomu řekl bratr Maxwell Friend, který byl instruktorem biblické školy Strážné věže Gilead. Na mezinárodním sjezdu ve svém proslovu o věrnosti řekl: „To, co můžete udělat nebo říct dnes, neodkládejte na zítřek. Jakou máte jistotu, že nějaký zítřek bude? Žijte každý den tak, jako by to byla vaše poslední příležitost ukázat, že jste hodni žít věčně.“ Každý den žijme tak, jako by to byla naše poslední možnost zůstat Bohu věrní. Potom dokonce i tváří v tvář smrti dokážeme říct: „Jehovo, udělal jsem všechno, co jsem mohl, abych ti zůstal věrný, abych dokázal, že Satan je lhář, a abych posvětil tvé jméno a zastal se tvé svrchovanosti.“

15. Čím si byl Ježíš podle Lukáše 23:46 jistý?

¹⁵ Co Ježíš řekl? (Přečti Lukáše 23:46.) S naprostou jistotou zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Věděl, že jeho budoucnost závisí na Jehovovi, a byl si jistý, že na něj jeho Otec bude pamatovat.

16. V čem je pro tebe příkladem 15letý Joshua?

¹⁶ Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Buď ochotný svěřit svůj život do Jehovových rukou. Abys to udělal, musíš mu důvěřovat „celým svým srdcem“.  (Přísl. 3:5) Pěkným příkladem je 15letý Joshua. Měl smrtelnou nemoc a odmítl léčbu, která je v rozporu s Božím zákonem. Krátce před svou smrtí mamince řekl: „Mami, jsem v Jehovových rukách. ... Mami, s naprostou jistotou ti můžu říct, že vím, že Jehova mě při vzkříšení určitě přivede k životu. On si přečetl, co je v mém srdci. Já ho opravdu miluji.“ * Každý z nás by si měl položit otázku: Kdybych se já dostal do situace, ve které mi půjde o život a která bude zkouškou mojí víry, svěřil bych svůj život do Jehovových rukou a důvěřoval, že na mě bude pamatovat?

17., 18. Co ses z tohoto článku naučil? (Viz rámeček „ Co se učíme z Ježíšových posledních slov“.)

¹⁷ Z Ježíšových posledních slov se toho můžeme opravdu hodně naučit. Připomněli jsme si, že je důležité druhým odpouštět a věřit tomu, že Jehova odpustí nám. Vážíme si toho, že máme nádhernou duchovní rodinu bratrů a sester, kteří jsou připravení nám pomoct. Když to ale potřebujeme, musíme se na ně obrátit. Víme, že Jehova nám pomůže zvládnout jakoukoli zkoušku, která nás potká. A chápeme, že je důležité každý den žít tak, jako by to byl náš poslední den, kdy můžeme Jehovovi dokázat svoji věrnost, a to s jistotou, že náš život je v bezpečí v jeho rukou.

¹⁸ Slova, která Ježíš řekl, když umíral na popravčím kůlu, mají skutečně hluboký význam. Když si poučení z nich vezmeme k srdci, budeme jednat v souladu s Jehovovou vybídkou: „Naslouchejte mu.“ (Mat. 17:5)