1.–3. K jakým významným událostem došlo o Letnicích roku 33 n. l. a co se tím splnilo? (Viz úvodní obrázek.)

BYLO nedělní ráno roku 33 n. l. kolem deváté hodiny. Pro obyvatele Jeruzaléma to byl mimořádný den. Byl totiž svátek Letnic, a tedy zároveň sabat. Všude panovala radostná atmosféra. V chrámu se krátce předtím konaly pravidelné ranní oběti a velekněz se teď chystal předložit dva kvašené chleby z nového obilí jako oběť pohupování. (3. Mojž. 23:15–20) Touto obětí začínala sklizeň pšenice.

² Jinde v Jeruzalémě se však tou dobou mělo stát něco mnohem důležitějšího. V horní místnosti jednoho domu se sešla skupina asi 120 křesťanů, kteří společně „setrvávali v modlitbě“. (Sk. 1:13–15) To, co měli zažít, úzce souviselo s obětí, kterou velekněz každý rok o Letnicích předkládal v chrámu. Mělo to také být splněním slov, která o 800 let dřív pronesl prorok Joel. (Joel 2:28–32; Sk. 2:16–21) Co tak důležitého to bylo?

³ Přečti Skutky 2:2–4. Na tyto křesťany byl vylit svatý duch. (Sk. 1:8) Začali prorokovat neboli vydávat svědectví o nádherných věcech, které viděli a slyšeli. Brzy  se kolem sešel dav lidí a apoštol Petr k nim promluvil o významu toho, co se zrovna stalo. Potom jim řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Petrovu vybídku uposlechlo toho dne asi 3 000 lidí, kteří pak byli pokřtěni a dostali slíbeného svatého ducha. (Sk. 2:37, 38, 41)

4. a) Proč je pro nás důležité to, k čemu došlo o Letnicích roku 33 n. l.? b) K jaké jiné důležité události možná došlo v ten samý den o mnoho let dřív? (Viz poznámku.)

⁴ Proč jsou pro nás Letnice roku 33 n. l. tak významné? Určitě ne kvůli tomu, co se tehdy odehrálo v jeruzalémském chrámu. Významné je to, že Ježíš tehdy naplnil důležitý prorocký předobraz. ^[1] Kvašené chleby, které velekněz v chrámu předkládal Jehovovi, představovaly pomazané křesťany, kteří byli vybráni z hříšných lidí a měli se stát Božími syny. Ti jsou označeni jako „první ovoce“ a mají se stát součástí Božího království, které pro ostatní poslušné lidi vytvoří na zemi nádherné podmínky. (Jak. 1:18; 1. Petra 2:9) Takže události toho dne mají pro nás velký význam, ať už nás čeká život v nebi, nebo na zemi.

5. Jak víme, že pomazání neprobíhá vždycky stejně?

⁵ Kdybys byl jedním z těch učedníků, kterým se nad hlavou objevily jakoby plamínky ohně, na ten den bys nejspíš nikdy nezapomněl. Určitě by sis byl jistý, že jsi byl pomazán svatým duchem, a to zvlášť pokud bys zároveň dostal zázračný dar mluvit cizím jazykem. (Sk. 2:6–12) Je ale pomazání svatým duchem vždy provázeno takovými zázračnými projevy, jako tomu bylo v případě těch 120 učedníků? Ne. Ostatní, kteří byli ten den v Jeruzalémě pomazáni, obdrželi svatého ducha při křtu. (Sk. 2:38) Nad hlavou se jim žádné plamínky neobjevily. Navíc ne všichni křesťané jsou pomazáni při křtu. Například Samaritáni dostali svatého ducha až nějakou dobu po křtu. (Sk. 8:14–17) A naopak, v případě Kornélia a lidí z jeho domácnosti došlo k pomazání výjimečně ještě před křtem. (Sk. 10:44–48)

6. Co dostávají všichni pomazaní a jak to na ně působí?

⁶ Pomazání tedy neprobíhá vždycky stejně. Někteří si to, že jsou pomazaní, uvědomí okamžitě, jiným to chvíli trvá. Ať už ale k jejich pomazání dojde jakkoli, každý z nich dostává to, co apoštol Pavel popsal slovy: „Jeho prostřednictvím, když jste uvěřili, jste byli také zapečetěni slíbeným svatým duchem, který je závdavkem našeho dědictví.“ (Ef. 1:13, 14) Tento výjimečný projev Božího ducha je zárukou toho, co mají v budoucnu dostat. Pomazanému křesťanovi dává tento závdavek vnitřní jistotu o jeho nebeském povolání. (Přečti 2. Korinťanům 1:21, 22; 5:5.)

7. Co musí každý pomazaný křesťan dělat, aby dostal odměnu v nebi?

⁷ Má křesťan, který tento závdavek  dostane, automaticky zajištěnou budoucnost v nebi? Ne. Jisté je jen to, že dostal pozvání. Ale to, jestli nakonec získá odměnu v nebi, záleží na tom, jestli zůstane Jehovovi věrný. Petr to vyjádřil takto: „Tím spíše se, bratři, proto vynasnažte, abyste si zajistili své povolání a vyvolení, neboť budete-li dál činit tyto věci, rozhodně nikdy neselžete. Tak vám vskutku bude bohatě opatřen vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:10, 11) Každý pomazaný křesťan se proto musí ze všech sil snažit, aby zůstal Bohu věrný. Jinak jeho nebeské povolání neboli pozvání přijde vniveč. (Hebr. 3:1; Zjev. 2:10)

8., 9. a) Proč je pro většinu Božích služebníků těžké pochopit pocity člověka, který je pomazán? b) Jak člověk pozná, že byl pomazán svatým duchem?

⁸ Pro většinu dnešních Božích služebníků je těžké si představit, jaké to je, být pomazán svatým duchem. A není divu. Božím záměrem původně bylo, aby všichni lidé žili tady na zemi. (1. Mojž. 1:28; Žalm 37:29) To, že někteří byli vybráni, aby působili jako králové a kněží v nebi, je mimořádné opatření. Když je člověk pomazán svatým duchem, dojde u něj k výrazné změně v tom, jak uvažuje, jak vnímá budoucnost a na co se těší. (Přečti Efezanům 1:18.)

⁹ Jak ale člověk pozná, že byl pomazán svatým duchem? Odpověď nacházíme v Pavlových slovech určených pomazaným křesťanům v Římě, kteří byli „povolaní, aby byli svatí“. Napsal jim: „Neobdrželi [jste] ducha otroctví, který opět působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Řím. 1:7; 8:15, 16) Bůh dává svým svatým duchem člověku jasně na vědomí, že ho zve, aby vládl v nebi s Ježíšem. (1. Tes. 2:12)

10. Co je myšleno slovy v 1. Jana 2:27, že pomazaný křesťan nepotřebuje, aby ho někdo vyučoval?

¹⁰ Ti, kdo od Boha dostali toto zvláštní pozvání, nepotřebují, aby jim to někdo dosvědčil. Jehova jim dává naprostou jistotu. Apoštol Jan pomazaným křesťanům napsal: „Máte pomazání od svatého; všichni máte poznání.“ Dále napsal: „Pokud jde o vás, pomazání, které jste přijali od něho, zůstává ve vás a nepotřebujete, aby vás někdo vyučoval; ale jak vás pomazání od něho vyučuje o všem, a je pravé a není lží, a právě jak vás vyučilo, zůstaňte ve spojení s ním.“ (1. Jana 2:20, 27) Pomazaní křesťané potřebují být vyučováni Jehovou stejně jako všichni ostatní křesťané. Nepotřebují ale, aby někdo jejich pomazání potvrdil. Ujišťuje je o něm totiž nejmocnější síla ve vesmíru.

11., 12. Co si pomazaní můžou říkat, ale o čem nepochybují?

¹¹ Člověk, kterému svatý duch dodá toto přesvědčení, projde výraznou  proměnou. Když Ježíš mluvil s Nikodémem, použil pro tento proces výraz „znovu se narodit“ nebo také „být vytvořen shora“. ^[2] (Jan 3:3, 5; ppč.) Potom mu řekl: „Nediv se, že jsem ti pověděl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“ (Jan 3:7, 8) Je jasné, že člověk, který pomazání svatým duchem nezažil, tento proces nemůže plně pochopit.

¹² Ti, kdo byli takto pomazáni, si můžou říkat: Proč jsem byl vybrán? Proč já, a ne někdo jiný? Možná dokonce pochybují, jestli jsou toho hodni. Nepochybují ale o tom, že toto pozvání dostali. Zažívají obrovskou radost a pociťují vděčnost. Vnímají to podobně jako apoštol Petr, který napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Když pomazaní čtou tato slova, jsou si naprosto jistí, že je jejich nebeský Otec říká přímo jim.

13. Jakou změnou myšlení projdou ti, kdo jsou pomazáni svatým duchem, a čím je tato změna způsobena?

¹³ Předtím než pomazaní křesťané svědectví od Božího ducha dostali, těšili se na věčný život na zemi. Toužili zažít tu nádhernou dobu, kdy Jehova zemi očistí. Možná si dokonce představovali, jak budou vítat své vzkříšené přátele a příbuzné. Těšili se, až budou bydlet v domě, který si postaví, a jíst ovoce, které si vypěstují. (Iz. 65:21–23) Proč už to tak necítí? Není to proto, že by je tato naděje omrzela. Jejich přání se nezměnilo v důsledku nějakého trápení nebo traumatizujícího zážitku. Neřekli si, že by je život na zemi nebavil. A k touze po nebeském životě je nepřivedla ani pouhá zvědavost. Jejich myšlení a touhy se změnily pod působením Božího svatého ducha.

14. Jak pomazaní přistupují ke svému životu na zemi?

¹⁴ Znamená to tedy, že pomazaní křesťané si přejí zemřít? Pavel na to odpověděl takto: „My, kteří jsme v tomto stanu, vskutku sténáme, protože jsme obtíženi; nechceme jej totiž svléknout, ale chceme obléknout ten druhý, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“ (2. Kor. 5:4) Pomazaní neztratili zájem o svůj současný život. Naopak touží využít každý den k tomu, aby mohli spolu s přáteli a rodinou sloužit Jehovovi. Stále mají ale před očima tu nádhernou budoucnost, která je čeká. (1. Kor. 15:53; 2. Petra 1:4; 1. Jana 3:2, 3; Zjev. 20:6)

15. Co samo o sobě není důkazem toho, že člověk byl pomazán svatým duchem?

¹⁵ Možná přemýšlíš, jestli jsi pozvání k nebeskému životu nedostal i ty. Pokud si říkáš, že by to tak mohlo být, přemýšlej o několika důležitých otázkách:  Řekl bys, že jsi v kazatelské službě nadprůměrně horlivý? Miluješ studium Bible a zkoumáš rád „hluboké Boží věci“? (1. Kor. 2:10) Vnímáš, že ti Jehova ve službě mimořádně žehná? Pociťuješ silnou touhu řídit se Boží vůlí a odpovědnost duchovně pomáhat druhým? Vidíš jasné doklady Božího působení ve svém životě? Pokud na tyto otázky odpovíš jednoznačným ano, znamená to, že jsi byl pozván k nebeskému životu? Ne, neznamená. Proč? Protože takové pocity může zažívat každý křesťan, ne jen pomazaní. Jehovův duch působí stejnou silou i na ty, kdo mají naději na život na zemi. Skutečnost je taková, že pokud si nejsi jistý, jestli jsi byl pozván k nebeskému životu, pak jsi pozván nebyl. Pomazaní křesťané totiž nemusí přemýšlet, jestli pozvání dostali. Oni to vědí.

16. Jak víme, že ne všichni, na které působí Boží duch, mají nebeskou naději?

¹⁶ V Bibli je spousta příkladů věrných Božích služebníků, na které intenzivně působil svatý duch, a přitom naději na život v nebi neměli. Jedním z nich byl Jan Křtitel. Ježíš se o něm sice vyjadřoval s velkým uznáním, ale zároveň ukázal, že Jan v nebeském království vládnout nebude. (Mat. 11:10, 11) Svatý duch vedl také Davida. (1. Sam. 16:13) Pomáhal mu dobře rozumět Boží osobnosti, a dokonce ho podnítil, aby napsal několik biblických knih. (Mar. 12:36) Apoštol Petr ale o Letnicích řekl, že David „nevystoupil do nebes“. (Sk. 2:34) Přestože těmto lidem svatý duch umožnil vykonat velké činy, nedával jim žádné svědectví o tom, že by byli vybráni k životu v nebi. To neznamená, že by byli v nějakém ohledu podřadní nebo nedostateční. Jednoduše to znamená, že Jehova je vzkřísí k životu na zemi. (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15)

17., 18. a) Jaká odměna čeká většinu dnešních Božích služebníků? b) Jaké otázky si zodpovíme v příštím článku?

¹⁷ Naprostá většina Božích služebníků dnes nebeskou naději nemá. Stejně jako Abraham, David, Jan Křtitel a další věrní muži a ženy ze starých dob se i oni těší, až budou žít v ráji jako poddaní Božího království. (Hebr. 11:10) Dnes, v čase konce, žije na zemi jen ostatek pomazaných. (Zjev. 12:17) Většina ze 144 000 vyvolených už zemřela a odešla do nebe.

¹⁸ Jak by ses tedy měl dívat na to, když se někdo začne hlásit k pomazaným? Jak bys měl reagovat, když se někdo z tvého sboru rozhodne přijímat symboly na Památné slavnosti? A když si všimneš, že počet takových křesťanů vzrostl, mělo by tě to znepokojovat? Nad těmito otázkami se zamyslíme v příštím článku.