1., 2. Proč apoštol Pavel napsal dopis Hebrejcům?

JE ROK 61 n. l. Křesťanské sbory v celém Izraeli prožívají období relativního klidu. Apoštol Pavel je sice ve vězení v Římě, ale doufá, že bude brzy propuštěn. Jeho spolupracovník Timoteus byl propuštěn krátce před tím, a tak plánují, že navštíví svoje bratry a sestry v Judeji. (Hebr. 13:23) Za pouhých pět let se však má splnit Ježíšovo proroctví, že Jeruzalém bude „obklopený utábořenými vojsky“. Bude zapotřebí, aby křesťané v Judeji a hlavně v Jeruzalémě jednali rychle. Ježíš totiž řekl, že až se tyto události začnou odehrávat, mají okamžitě utéct. (Luk. 21:20–24)

² Od chvíle, kdy Ježíš toto proroctví pronesl, uplynulo 28 let. Křesťané v Izraeli během té doby zažili už hodně odporu a pronásledování, a nic z toho je nezlomilo. (Hebr. 10:32–34) Pavel ale věděl, že zkoušky, které je čekají, budou ještě těžší. (Mat. 24:20, 21; Hebr. 12:4) Chtěl, aby byli připraveni na jakoukoli náročnou situaci, do které se můžou dostat. Uvědomoval si, že budou potřebovat mimořádnou vytrvalost a víru – víru dostatečně silnou na to, aby jim zachránila život. (Přečti Hebrejcům 10:36–39.) Jehova proto apoštola Pavla podnítil, aby těmto drahým  bratrům a sestrám napsal. Jeho dopis, který dnes známe jako dopis Hebrejcům, je měl posílit a připravit na to, co je čekalo.

3. Proč bychom měli přemýšlet o tom, co se píše v dopise Hebrejcům?

³ O tom, co Pavel hebrejským křesťanům napsal, bychom měli přemýšlet i my. Proč? Protože jsme v podobné situaci. Také my zažíváme „kritické časy, s nimiž [je] těžké se vyrovnat“ a mnozí z nás vytrvávají navzdory různým náročným zkouškám a odporu. (2. Tim. 3:1, 12) Většina z nás ale dnes žije v relativním klidu a žádnému přímému pronásledování nečelí. Je proto nutné, abychom stejně jako křesťané v Pavlově době nezapomínali na důležitou skutečnost – brzy zažijeme tu největší zkoušku naší víry. (Přečti Lukáše 21:34–36.)

4. Jaký je letošní roční text a proč byl vybrán?

⁴ Co nám pomůže, abychom na ty dramatické události, které jsou před námi, byli připraveni? V dopise Hebrejcům Pavel uvedl řadu způsobů, jak můžeme posilovat svoji víru. Jednu velmi důležitou myšlenku najdeme v prvním verši poslední kapitoly. Tento verš byl vybrán jako roční text na rok 2016. Čteme tam: „Ať zůstává vaše bratrská láska.“ (Hebr. 13:1)

5. Co je bratrská láska?

⁵ Co to znamená projevovat bratrskou lásku? Pavel použil řecký termín filadelfia, který doslova znamená „náklonnost k bratrovi“. Je to silný osobní vztah, který k sobě mají například členové rodiny nebo blízcí přátelé. (Jan 11:36) To, že jsme bratři a sestry, nejsou jenom prázdná slova. Je to skutečnost. (Mat. 23:8) Pavel napsal: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) Tato slova ukazují, jak hlubokou náklonnost ke svým bratrům máme. Díky bratrské lásce a lásce agape, která je založená na zásadách, jsou Boží služebníci skutečnými přáteli.

6. Komu praví křesťané projevují bratrskou lásku?

⁶ Jeden odborník napsal, že „mimo křesťanskou literaturu se výraz ‚bratrská láska‘ objevuje jen zřídka“. V judaismu se slovo „bratr“ nevztahovalo vždy jen na doslovné příbuzné. Pokaždé ale označovalo pouze Židy – ne lidi z ostatních národů. Naproti tomu praví křesťané považují za svoje bratry všechny spoluvěřící, ať pocházejí z jakékoli země. (Řím. 10:12) Jehova nás učí, abychom mezi sebou měli bratrskou lásku. (1. Tes. 4:9) Proč je to tak důležité?

7. a) Hlavně proč si máme projevovat bratrskou lásku? b) Z jakého dalšího důvodu je důležité prohlubovat lásku jeden k druhému?

⁷ Bratrskou lásku si máme projevovat hlavně proto, že to od nás Jehova očekává. Kdybychom nebyli ochotní milovat svoje bratry, nemohli bychom tvrdit, že milujeme Boha. (1. Jana 4:7, 20, 21) Navíc jeden druhého potřebujeme, a to zvlášť tehdy, když přijdou těžkosti. Pavel věděl, že někteří z hebrejských křesťanů, kterým píše, budou muset zanedlouho opustit svůj domov i majetek. To, jak náročná doba to bude, ukázal i Ježíš. (Mar. 13:14–18; Luk. 21:21–23)  Ještě víc než kdy dřív proto bylo nutné, aby tito křesťané prohlubovali svoji lásku jeden k druhému. (Řím. 12:9)

8. Co musíme dělat už teď, ještě než začne velké soužení?

⁸ Největší soužení lidské historie už brzy začne. (Mar. 13:19; Zjev. 7:1–3) Potom budeme muset poslechnout tento pokyn: „Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.“ (Iz. 26:20) Tyto „nejvnitřnější místnosti“ se možná vztahují na naše sbory, v rámci kterých se společně scházíme a uctíváme Jehovu. Pravidelně chodit na shromáždění ale nestačí. Pavel hebrejským křesťanům připomněl, že se při těchto setkáních mají navzájem povzbuzovat „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebr. 10:24, 25) Je potřeba, abychom bratrskou lásku rozvíjeli už teď. Pomůže nám totiž zvládnout jakékoli těžkosti a zkoušky, které nás možná potkají v budoucnosti.

9. a) Například v jakých situacích si můžeme projevovat bratrskou lásku? b) Uveď příklady toho, jak si Jehovovi služebníci projevují bratrskou lásku.

⁹ I v současné době máme mnoho příležitostí si bratrskou lásku projevovat. Řadu našich bratrů postihla nějaká přírodní katastrofa, třeba zemětřesení, povodně, hurikán nebo tsunami. Někteří křesťané trpí v důsledku odporu a pronásledování. (Mat. 24:6–9) A mnozí každý den pociťují nejrůznější ekonomické problémy. (Zjev. 6:5, 6) S tím, jak se podmínky v tomto zkaženém světě zhoršují, máme čím dál víc příležitostí dát najevo, že svoje bratry ze srdce milujeme. I když ve světě lásky ubývá, o naší bratrské lásce by to rozhodně platit nemělo. (Mat. 24:12) ^[1]

10. Nad čím se teď zamyslíme?

¹⁰ Jak se můžeme ujistit, že přes všechny ty problémy, které zažíváme, máme ke spolukřesťanům bratrskou lásku? A jak ji můžeme dávat najevo? Potom co apoštol Pavel křesťany vybídl, aby projevovali bratrskou lásku, uvedl několik způsobů, jak to můžou dělat. Nad šesti z nich se teď zamyslíme.

11., 12. Co to znamená být pohostinný? (Viz úvodní obrázek.)

¹¹ „Nezapomínejte na pohostinnost.“ (Přečti Hebrejcům 13:2.) Původní řecké slovo překládané jako „pohostinnost“ doslova znamená „laskavost k cizincům“. Možná si v této souvislosti vzpomeneme na Abrahama a Lota. Oba byli laskaví k návštěvníkům, které neznali – a nakonec se ukázalo, že pohostili anděly. (1. Mojž. 18:2–5; 19:1–3) Právě na Abrahama a Lota Pavel nepřímo poukázal. Chtěl totiž hebrejské křesťany povzbudit, aby si projevovali bratrskou lásku tím, že budou pohostinní.

¹² Jak můžeme druhým projevovat pohostinnost? Můžeme je pozvat k sobě domů a dát si s nimi něco dobrého nebo si jenom hezky popovídat. Pohostinnost neznamená, že musíme připravovat nějaké složité jídlo nebo utratit spoustu peněz. Naším cílem není druhé oslnit, ale povzbudit. Pamatovat bychom měli i na ty, kdo nám naši pohostinnost nemůžou nijak oplatit. (Luk. 10:42; 14:12–14) A na návštěvu  můžeme pozvat také krajského dozorce a jeho manželku, přestože je možná dobře neznáme. (3. Jana 5–8) I když máme hodně nabitý program, nikdy bychom neměli být tak zaměstnaní, že bychom na pohostinnost zapomínali.

13., 14. Jak můžeme chovat „v mysli ty, kdo jsou ve vězeňských poutech“?

¹³ „Chovejte v mysli ty, kdo jsou ve vězeňských poutech.“ (Přečti Hebrejcům 13:3.) Pavel nemluvil o vězních obecně. Mluvil o bratrech, kteří byli uvězněni za svou víru. V době, kdy tato slova napsal, měl už i on za sebou asi čtyři roky ve vězení. (Fil. 1:12–14) Hebrejské křesťany pochválil za to, že „vyjadřovali . . . účast těm, kdo byli ve vězení“. (Hebr. 10:34) Někteří bratři Pavlovi pomáhali osobně. Hebrejští křesťané ale žili tak daleko, že pro něj nic takového udělat nemohli. Jak ho tedy mohli chovat v mysli? Tím, že se za něj úpěnlivě modlili. (Hebr. 13:18, 19)

¹⁴ Mnozí bratři jsou za svoji víru vězněni i v dnešní době. Jejich spoluvěřící, kteří bydlí poblíž, jim můžou pomáhat prakticky. Co když ale žijeme daleko? Jak jim můžeme pomáhat a dávat najevo, že na ně nezapomínáme? Bratrská láska nás povede k tomu, abychom se za ně vytrvale modlili. Například v Eritreji je uvězněno mnoho bratrů, sester, a dokonce i dětí. Bratři Paulos Eyassu, Isaac Mogos a Negede Teklemariam jsou ve vězení už přes dvacet let. Pamatujeme na ně ve svých modlitbách?

15. Jak můžeme ukázat, že si vážíme manželského uspořádání?

¹⁵ „Manželství ať je pro všechny počestné.“ (Přečti Hebrejcům 13:4.) Bratrskou lásku můžeme projevovat i tím, že jsme mravně čistí. (1. Tim. 5:1, 2) Bible říká: „Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra.“ (1. Tes. 4:3–8, Bible21) Kdybychom se tímto pokynem neřídili a s někým z našich spoluvěřících se dopustili nemravnosti, ublížili bychom jemu i členům jeho rodiny. Podkopali bychom tím důvěru, na které je bratrská láska založená. Nebo si představ, jak by se cítila sestra, která by zjistila, že její manžel sleduje pornografii. Mohl by pak tvrdit, že ji miluje a že si váží manželského uspořádání? (Mat. 5:28)

16. Jak nám v projevování bratrské lásky pomáhá spokojenost?

¹⁶ Buďme „spokojeni s přítomnými věcmi“. (Přečti Hebrejcům 13:5.) Skutečná spokojenost je založená na naší důvěře v Jehovu. Pokud jsme spokojení, dokážeme mít na hmotné věci vyrovnaný názor. (1. Tim. 6:6–8) Uvědomujeme si, že náš vztah s Jehovou a s našimi bratry je mnohem důležitější než cokoli, co si můžeme koupit. Spokojený člověk si nestěžuje, nereptá ani nehledá chyby. Také se nenechává ovládat závistí a chamtivostí, což jsou vlastnosti, které můžou být pro bratrskou lásku překážkou. Spokojenost navíc vede ke štědrosti. (1. Tim. 6:17–19)

17. Jak nám v projevování bratrské lásky pomáhá odvaha?

¹⁷ Neztrácejme odvahu. (Přečti Hebrejcům 13:6.) Když důvěřujeme Jehovovi, neztrácíme odvahu ani v těch nejtěžších zkouškách. Díky odvaze si zase udržujeme pozitivní postoj. A když se na věci díváme pozitivně a milujeme svoje bratry, dokážeme je povzbuzovat  a utěšovat. (1. Tes. 5:14, 15) Až přijde velké soužení a pro tento svět nastane nejtemnější okamžik jeho historie, my budeme moct poslechnout pokyn: „Napřimte se a pozvedněte hlavu.“ Budeme totiž vědět, že naše osvobození je blízko. (Luk. 21:25–28)

18. Co nám pomáhá, abychom měli starší upřímně rádi?

¹⁸ „Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení.“ (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.) Když přemýšlíme o tom všem, co pro nás starší bez nároku na odměnu dělají, pomáhá nám to si jich hluboce vážit a mít je ze srdce rádi. Nikdy bychom jim svým jednáním nechtěli přidělávat vrásky na čele a připravovat je o radost. Naopak, svojí poslušností a ochotou se podřizovat na ně „kvůli jejich práci [bereme] více než mimořádný ohled v lásce“. (1. Tes. 5:13)

19., 20. Jak můžeme ještě víc projevovat bratrskou lásku?

¹⁹ Jehovovi služebníci jsou svojí bratrskou láskou dobře známí. Platilo to i v Pavlově době. Přesto Pavel spolukřesťany povzbudil, aby si lásku projevovali „v plnější míře“. (1. Tes. 4:9, 10) I my si uvědomujeme, že vždycky je co zlepšovat.

²⁰ Až se tedy během roku budeme dívat na letošní roční text, zkusme se občas zamyslet: Mohl bych být ještě pohostinnější? Nezapomínám na bratry ve vězení? Dávám najevo, že si opravdu vážím Božího daru manželství? Co můžu udělat pro to, abych byl skutečně spokojený? Jak můžu prohloubit svoji důvěru v Jehovu? Jak můžu ještě víc podporovat starší ve sboru? Když se v těchto šesti oblastech budeme snažit zlepšovat, letošní roční text pro nás nebude jenom nápisem na stěně našeho sálu. Ukážeme, že se pokynem „ať zůstává vaše bratrská láska“ chceme opravdu řídit. (Hebr. 13:1)