TATO výzva zazněla jako zvuk polnice. Byla uveřejněna v londýnském vydání Informátoru * z prosince 1937. Naléhavý podtitulek uváděl: „Za posledních deset let nedošlo k žádnému mimořádnému vzrůstu.“ Dokládala to zpráva o službě z let 1928 až 1937 otištěná na titulní straně.

Jak se stalo, že kazatelská činnost v Británii polevila? Sbory očividně „zakrněly“, protože už mnoho let jely v zajetých kolejích. Pobočka navíc rozhodla, že na propracování obvodu stačí jen asi 200 průkopníků. Ti sloužili v odlehlých oblastech, a tak nemohli spolupracovat se sborem. Zvěstovatelům, kteří by se rádi stali průkopníky, bratři z pobočky řekli, že v Británii pro ně není dost práce, a vybídli je, aby se raději odstěhovali do nějaké jiné evropské země. Mnozí na to pěkně zareagovali a průběžně odcházeli do zemí, jako byla Francie, přestože měli jen minimální nebo žádné znalosti tamního jazyka.

Článek v Informátoru z roku 1937 postavil před britské zvěstovatele výzvu: V roce 1938 dosáhnout milionu hodin. Splnit tento cíl by bylo snadné, pokud by zvěstovatelé věnovali službě každý měsíc 15 hodin a průkopníci 110 hodin. Bylo jim doporučeno, aby zorganizovali skupiny, které budou moct určité dny strávit ve službě pět hodin. Měli se také zaměřit na opětovné návštěvy, a to zejména ve všední dny večer.

To, že se znovu začal klást takový důraz na službu, mnohé nadchlo. Hilda Padgettová vzpomínala: „Z ústředí přišla vybídka k činnosti, na kterou jsme už dlouho čekali a která přinesla nádherné výsledky.“ * Sestra Wallisová napsala: „Nápad jít do služby na pět hodin byl skvělý! Co by nám mohlo přinést větší radost než možnost strávit jednou za čas několik dní službou pro Pána? . . . Vraceli jsme se možná unavení, ale šťastní.“ Mladý Stephen Miller si uvědomil naléhavost situace, příležitost nechtěl propásnout a na výzvu zareagoval. Vzpomínal, jak skupiny zvěstovatelů na kolech trávily ve službě celé dny a za letních večerů přehrávaly lidem biblické přednášky. S nadšením se také účastnili informačních pochodů s plakáty a sloužili na ulici s časopisy.

Informátor přišel i s touto vybídkou: „Potřebujeme armádu 1 000 průkopníků.“ Nový přístup k propracovávání obvodů spočíval v tom, že průkopníci už nesloužili samostatně, ale spolupracovali se sborem, který tak podporovali a povzbuzovali. Joyce Ellisová, rozená Barberová,  vzpomíná: „Mnoha bratrům začalo docházet, že by se měli stát průkopníky. Mně tehdy sice bylo teprve třináct, ale přesně to jsem chtěla – průkopničit.“ Svého cíle dosáhla v červenci 1940 ve svých patnácti letech. Peter, za kterého se později provdala, zareagoval na výzvu k probrání se a „začal uvažovat o průkopnické službě“. V červnu 1940 ve věku sedmnácti let vyrazil na kole do 105 kilometrů vzdáleného Scarboroughu, aby tam s tím začal.

Typickým příkladem nových obětavých průkopníků byli Cyril a Kitty Johnsonovi. Rozhodli se prodat svůj dům i majetek, aby měli z čeho žít. Cyril odešel ze zaměstnání a do měsíce mohli s průkopnickou službou začít. Vyprávěl: „Svým rozhodnutím jsme si byli naprosto jistí. Udělali jsme ho dobrovolně a s radostí.“

Jak průkopníků rapidně přibývalo, zodpovědní bratři uvažovali o tom, jakými způsoby je podpořit. Jim Carr, který byl v roce 1938 zónovým služebníkem (dnes bychom řekli krajským dozorcem), uplatnil pokyn zřídit ve městech průkopnické domovy. Průkopníci dostali doporučení, aby bydleli a sloužili po skupinách a tak měli nižší náklady. V Sheffieldu si pronajali velký dům, na který měl dohlížet určený bratr. Od místního sboru dostali peníze a nábytek. Jim vzpomínal: „Každý dělal, co mohl, aby toto opatření splnilo svůj účel.“ V domově žilo deset horlivých průkopníků a ti měli dobré duchovní návyky. Každé ráno u snídaně rozebrali denní text a pak vyšli do obvodů v různých částech města.

Na výzvu dosáhnout milionu hodin zareagovali zvěstovatelé i průkopníci a podařilo se jim to. Ze zpráv vyplývá, že k nárůstu došlo i v počtu rozšířených publikací a v dalších aspektech služby. Během pěti let se počet zvěstovatelů v Británii téměř ztrojnásobil. To, že se Jehovův lid znovu zaměřil na službu, ho připravilo na náročné situace v době války, ke které se schylovalo.

Dnes, kdy se blíží armagedonská válka, v Británii opět přibývá průkopníků. Během posledních deseti let jejich počet rok od roku roste. V říjnu 2015 jich bylo 13 224. Tito průkopníci moc dobře vědí, že celodobá služba je nejlepší způsob života.