1. K čemu apoštol Petr vybídl svoje spoluvěřící a proč někomu může připadat nemožné se tím řídit?

 AŤ UŽ máme naději na život v nebi, nebo na zemi, je pro nás užitečné, když se zamyslíme nad vybídkou apoštola Petra, kterou adresoval pomazaným křesťanům v prvním století. Napsal: „V celém svém způsobu života buďte svatí, jako je svatý ten, kdo vás povolal. Je totiž napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:15, 16) Z těchhle slov se dozvídáme, že Jehovu, který je ze všech nejsvětější, dokážeme napodobovat. Můžeme a musíme být svatí „v celém svém způsobu života“. Možná nám připadá, že to nejde, protože jsme nedokonalí. Ale z příkladu Petra, který sám udělal spoustu chyb, je vidět, že i tak je možné být svatý.

2. Na jaké otázky si v tomhle článku odpovíme?

² V tomhle článku se zamyslíme nad následujícími otázkami: Co je svatost? Co se z Bible dozvídáme o Jehovově svatosti? Jak můžeme být svatí ve svém způsobu života? A jak spolu souvisí svatost a náš vztah k Jehovovi?

3. Jak si hodně lidí představuje někoho svatého, ale z čeho o svatosti získáme tu správnou představu?

³ Takzvaní svatí jsou často vyobrazováni jako smutní lidé v náboženských rouchách, kteří mají ve tváři zbožný výraz. Ale opravdu je to tak, že ten, kdo je svatý, musí být nešťastný? Bible popisuje Jehovu, který je svatý, jako „šťastného Boha“. (1. Tim. 1:11) I o těch, kdo ho uctívají, se píše, že jsou šťastní. (Žalm 144:15) Ty, kdo nosili nápadná roucha a dělali dobré skutky proto, aby to druzí viděli, Ježíš odsoudil. (Mat. 6:1; Mar. 12:38) Jako křesťané zakládáme svůj názor na svatost na Bibli.  Jsme přesvědčení, že náš svatý a milující Bůh by nám nikdy nepřikázal něco, co bychom nedokázali splnit. Takže když nám říká „buďte svatí“, vůbec nepochybujeme o tom, že je to možné. Samozřejmě abychom mohli být svatí ve svém chování, potřebujeme nejdřív chápat, co svatost je.

4. Co znamenají slova „svatý“ a „svatost“?

⁴ Co je svatost? V Bibli slova „svatý“ a „svatost“ znamenají hlavně morální a náboženskou čistotu. Taky můžou označovat stav, kdy jsou někdo nebo něco vyčlenění pro službu Bohu. Jinými slovy můžeme být svatí tehdy, když jsme morálně čistí, uctíváme Jehovu správným způsobem a máme k němu blízký vztah. Skutečnost, že můžeme mít osobní vztah s naším svatým Bohem, je dechberoucí. Ještě víc si to uvědomíme, až teď budeme mluvit o tom, co o jeho svatosti říká Bible.

5. Co se o Jehovovi můžeme dozvědět od věrných andělů?

⁵ Jehova je svatý a čistý v každém ohledu. Dozvídáme se to z toho, jak ho popsali serafíni – andělé, kteří stojí u jeho trůnu. „Jeden na druhého volal: ‚Svatý, svatý, svatý je Jehova, Bůh vojsk.‘“ (Iz. 6:3) Aby mohli mít andělé blízký vztah se svým svatým Bohem, musí být samozřejmě svatí i oni. A taky jsou. Je zajímavé, že už samotná přítomnost Jehovova anděla mohla způsobit, že nějaké místo na zemi bylo svaté. Přesně to se stalo tehdy, když byl Mojžíš u hořícího keře. (2. Mojž. 3:2–5; Jozue 5:15)

6., 7. a) Jak podle 2. Mojžíšovy 15:1, 11 Mojžíš zdůraznil Boží svatost? b) Co připomínalo Boží svatost všem Izraelitům? (Viz obrázek na titulní straně.)

⁶ To, že je Jehova svatý, zdůraznil i Mojžíš Izraelitům po tom, co je převedl přes Rudé moře. (Přečti 2. Mojžíšovu 15:1, 11.) Chování Egypťanů, kteří uctívali falešné bohy, mělo ke svatosti daleko. A to samé platilo o Kananejcích, kteří uctívali své bohy. Součástí jejich uctívání bylo obětování dětí a zvrácené sexuální praktiky. (3. Mojž. 18:3, 4, 21–24; 5. Mojž. 18:9, 10) Naproti tomu Jehova by po svých služebnících nikdy nechtěl nic, co by je morálně znečišťovalo. Je ztělesněním svatosti. Jasně na to poukazoval nápis na zlaté destičce, která byla na turbanu velekněze. Bylo na ní vyryté: „Svatost patří Jehovovi.“ (2. Mojž. 28:36–38)

⁷ Nápis na destičce připomínal každému, kdo se na něj podíval, že Jehova je opravdu svatý. Ale co Izraelita, který nemohl být poblíž velekněze, a tím pádem destičku neviděl? Znamenalo to, že se tuhle důležitou věc o Jehovovi nedozvěděl? V žádném případě! Každý Izraelita měl příležitost to slyšet, když se četl Zákon před shromážděnými muži, ženami a dětmi. (5. Mojž. 31:9–12) Kdybys tam tehdy byl, slyšel bys tyhle výroky: „Já jsem Jehova, váš Bůh. … Budete svatí, protože já jsem svatý.“ „Budete pro mě svatí, protože já, Jehova, jsem svatý.“ (3. Mojž. 11:44, 45; 20:7, 26)

8. Proč by nás měla zajímat slova z 3. Mojžíšovy 19:2 a 1. Petra 1:14–16?

⁸ Zaměříme se teď na jeden výrok zapsaný ve 3. Mojžíšově 19:2, který se četl  celému národu. Jehova řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému izraelskému lidu a řekni jim: ‚Měli byste být svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.‘“ Právě tenhle výrok možná citoval Petr, když vybídl křesťany: „Budete svatí.“ (Přečti 1. Petra 1:14–16.) My se samozřejmě Mojžíšovým zákonem řídit nemusíme. Ale Petrova slova potvrzují to, co se dozvídáme z 3. Mojžíšovy 19:2 – že Jehova je svatý a ti, kdo ho milují, se musí snažit o to samé. To platí jak pro křesťany, kteří mají naději na život v nebi, tak i pro ty, kteří se těší na život v ráji na zemi. (1. Petra 1:4; 2. Petra 3:13)

9. Co užitečného se dozvíme z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy?

⁹ Našemu svatému Bohu chceme dělat radost, a proto nás moc zajímá, jak můžeme být svatí my sami. Říká nám, co konkrétního pro to můžeme dělat. Skvělým zdrojem takových pokynů je 19. kapitola 3. Mojžíšovy. Znalec hebrejštiny Marcus Kalisch napsal: „Tato pozoruhodná kapitola je možná nejobsáhlejší, nejrozmanitější a v některých ohledech nejdůležitější část 3. Mojžíšovy, ne-li celého Pentateuchu.“ Na několik veršů z téhle kapitoly se teď podíváme a ukážeme si, co si z nich můžeme vzít do našeho každodenního života. Nezapomínejme při tom, že těmhle pokynům předchází vybídka: „Měli byste být svatí.“

10., 11. Co podle 3. Mojžíšovy 19:3 patří ke svatému chování a jak se to týká nás?

¹⁰ Potom co Jehova Izraelitům řekl, že by měli být svatí, pokračoval slovy: „Každý z vás by měl mít úctu ke své matce a ke svému otci… Já jsem Jehova, váš Bůh.“ (3. Mojž. 19:2, 3)

¹¹ Je jasné, že bychom si tenhle Boží pokyn měli vzít k srdci. Vzpomeň si na situaci, kdy se jeden muž zeptal Ježíše: „Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ Ježíš mu mimo jiné  odpověděl, že má mít v úctě svého otce a matku. (Mat. 19:16–19) Farizee a znalce Zákona odsoudil za to, že vymysleli způsob, jak se téhle povinnosti vyhnout. Řekl, že tím „prohlásili Boží slovo za neplatné“. (Mat. 15:3–6) K „Božímu slovu“ patřilo páté z Deseti přikázání a taky to, co čteme ve 3. Mojžíšově 19:3. (2. Mojž. 20:12) A jak jsme říkali, pamatuj na to, že pokynu z 3. Mojžíšovy 19:3, abychom měli „úctu ke své matce a ke svému otci“, předcházel výrok: „Měli byste být svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“

12. Jakou otázku si můžeme položit, když přemýšlíme o 3. Mojžíšově 19:3?

¹² Když o Jehovově pokynu, abychom měli v úctě svoje rodiče, přemýšlíme, můžeme si položit otázku: Jak na tom jsem já? Jestli máš pocit, že jsi toho dřív nedělal dost, nenech to tak. Minulost nezměníš, ale můžeš se rozhodnout, že odteď toho budeš s rodiči a pro rodiče dělat víc. Možná by sis mohl věci zařídit tak, abys s nimi trávil víc času. Nebo co kdybys jim nabídnul, že je budeš hmotně, duchovně nebo emocionálně víc podporovat? Když to uděláš, bude to v souladu s tím, co říká 3. Mojžíšova 19:3.

13. a) Jaký další pokyn je ve 3. Mojžíšově 19:3? b) Jak dnes můžeme napodobovat to, co podle Lukáše 4:16–18 dělal Ježíš?

¹³ Z 3. Mojžíšovy 19:3 se dozvídáme ještě něco dalšího o tom, jak být svatí. Mluví se tam o dodržování sabatu. Pro křesťany už není Zákon závazný, takže každotýdenní sabat dodržovat nemusíme. Přesto se z toho, jak ho Izraelité zachovávali a co jim to přinášelo, můžeme hodně naučit. Sabat byl den vyhrazený na to, aby odpočívali od běžné práce a věnovali se duchovním věcem. b Proto Ježíš o sabatu chodil do synagogy ve svém domovském městě a četl tam Boží Slovo. (2. Mojž. 31:12–15; přečti Lukáše 4:16–18) K čemu by měl Boží příkaz ohledně sabatu z 3. Mojžíšovy 19:3 vést nás? K tomu, abychom ukrojili něco z času, který věnujeme každodenním činnostem, a víc se zabývali duchovními věcmi. Cítíš, že bys v tomhle ohledu potřeboval něco změnit? Když si budeš pravidelně dělat čas na duchovní věci, vytvoříš si k Jehovovi blízký, osobní vztah a ten je základem pro to, abys mohl být svatý.

14. Jaký zásadní fakt zdůrazňuje 19. kapitola 3. Mojžíšovy?

¹⁴ V 19. kapitole 3. Mojžíšovy se opakuje zásadní fakt, který nám pomáhá zůstat svatí. Čtvrtý verš končí slovy: „Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Tenhle nebo podobný výrok se v té kapitole objevuje šestnáctkrát. Připomíná první přikázání: „Já jsem Jehova, tvůj Bůh… Nebudeš mít žádné jiné bohy kromě mě.“ (2. Mojž. 20:2, 3) Žádný křesťan, který chce být svatý, nesmí dopustit, aby se někdo nebo něco dostalo mezi něj a jeho vztah s Jehovou. A protože jsme jeho svědkové, jsme rozhodnutí neudělat nic, co by jeho svaté jméno zneuctilo nebo pošpinilo. (3. Mojž. 19:12; Iz. 57:15)

15. K čemu by nás mělo motivovat to, co se v 19. kapitole 3. Mojžíšovy píše o obětech?

 ¹⁵ To, že Izraelité uznávají Jehovu za svého Boha, dávali najevo tak, že dodržovali jeho zákony. Ve 3. Mojžíšově 18:4 se říká: „Měli byste jednat podle mých soudcovských rozhodnutí a dodržovat má nařízení a řídit se jimi. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Některá z těch nařízení pro Izrael obsahuje právě 19. kapitola. Například 5. až 8., 21. a 22. verš mluví o zvířecích obětech. Izraelité je měli přinášet takovým způsobem, aby neznesvětili „Jehovovu svatou věc“. K čemu by nás mělo čtení těch veršů motivovat? K tomu, abychom Jehovovi chtěli dělat radost, a jak se píše v Hebrejcům 13:15, přinášeli mu takové oběti chvály, jaké si přeje.

16. Jaká zásada nám připomíná, že bychom se měli lišit od těch, kdo neslouží Bohu?

¹⁶ Abychom mohli být svatí, musíme být ochotní se odlišovat. A to nemusí být vůbec jednoduché. Někdy na nás spolužáci, kolegové, nevěřící příbuzní a jiní lidé můžou tlačit, abychom udělali něco, co se neslučuje s naším uctíváním Jehovy. V takovou chvíli stojíme před důležitým rozhodnutím. Co nám pomůže se rozhodnout správně? Uvažuj o zajímavé zásadě z 3. Mojžíšovy 19:19. Konec toho verše říká: „Nebudeš nosit oděv utkaný ze dvou druhů vláken.“ Tenhle zákon Izraelitům pomáhal odlišovat se od okolních národů. Dnes není nic špatného na tom, když nosíme oblečení vyrobené ze směsi materiálů, jako je bavlna a polyester nebo vlna a viskóza. Ale bylo by špatné, kdybychom byli jako lidé, jejichž názory a chování jsou v rozporu s Biblí. I kdyby to byli naši spolužáci, kolegové nebo příbuzní. Své příbuzné samozřejmě máme rádi a dáváme najevo lásku svým bližním. Ale když přijde na věci, které jsou v životě důležité, jsme ochotní se jako Jehovovi služebníci od druhých oddělit a lišit se. Je to naprosto nezbytné, protože jak už jsme řekli, být svatý taky znamená být vyčleněný pro službu Bohu. (2. Kor. 6:14–16; 1. Petra 4:3, 4)

17., 18. Co důležitého se můžeme naučit z 3. Mojžíšovy 19:23–25?

¹⁷ Výrok „já jsem Jehova, váš Bůh“ měl Izraelitům pomáhat, aby vztah s Jehovou dávali ve svém životě na první  místo. Ve 3. Mojžíšově 19:23–25 čteme o jednom způsobu, jak to mohli dělat. (Přečti.) Zamysli se nad tím, co ta slova znamenala pro Izraelity, když se usadili v Zaslíbené zemi. Když člověk zasadil ovocné stromy, nemohl z nich jíst ovoce tři roky. Úrodu ze čtvrtého roku měl přinést do svatyně, což bylo středisko uctívání Jehovy. On sám mohl jíst ovoce až v pátém roce. Tenhle zákon měl Izraelitům pomáhat, aby chápali, že nemají upřednostňovat svoje zájmy. Měli důvěřovat, že Jehova se o ně postará, a hlavně jim mělo záležet na tom, aby podporovali jeho uctívání. Jehova je povzbuzoval, aby do svatyně přinášeli štědré dary, a vždycky se staral, aby měli dost jídla.

¹⁸ Zákon z 3. Mojžíšovy 19:23–25 nám připomíná Ježíšova slova z Kázání na hoře. Řekl: „Přestaňte si dělat starosti … o to, co budete jíst a pít.“ A pokračoval: „Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ Bůh se o nás postará, stejně jako se stará dokonce i o pouhé ptáky. (Mat. 6:25, 26, 32) Naprosto mu důvěřujeme. A neokázale dáváme „dary chudým“, tedy těm, kdo to potřebují. Taky ochotně přispíváme na sborové výdaje. Jehova si naší štědrosti všímá a oplatí nám ji. (Mat. 6:2–4) Když jsme štědří, dáváme najevo, že chápeme zásadu z 3. Mojžíšovy 19:23–25.

19. Co sis odnesl z rozboru veršů z 3. Mojžíšovy?

¹⁹ Rozebrali jsme si jenom několik veršů z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy. A ukázali jsme si, jak nám pomáhají být jako náš svatý Bůh. Když ho napodobujeme, dáváme tím najevo, že chceme být svatí „v celém svém způsobu života“. (1. Petra 1:15) Našeho dobrého chování si všímá hodně lidí, kteří Jehovovi neslouží. A někteří ho díky tomu dokonce začali oslavovat. (1. Petra 2:12) Ale z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy se toho můžeme naučit ještě mnohem víc. V příštím článku se v ní zaměříme zase na jiné verše. Pomůže nám to objevit další oblasti v našem životě, ve kterých můžeme být svatí, jak nás k tomu vybízel Petr.