1. Jak si představíme milosrdného člověka?

 JAK si představuješ milosrdného člověka? Možná jako někoho, kdo je laskavý, srdečný, soucitný a štědrý. Možná tě taky napadne příběh o Samaritánovi, který vyprávěl Ježíš. Tenhle muž z jiného národa „jednal milosrdně“ se zraněným Židem, kterého přepadli lupiči. „Bylo mu ho líto“ a laskavě se o něho postaral. (Luk. 10:29–37) To podobenství vyzdvihuje krásnou vlastnost našeho Boha – milosrdenství. Je jedním z projevů jeho lásky a denně ho pociťujeme mnoha různými způsoby.

2. Jaká je další stránka milosrdenství?

² Možná tě napadne ještě další stránka milosrdenství – upuštění od trestu, když je pro to důvod. V tomhle ohledu k nám Jehova rozhodně milosrdný je. Jak řekl žalmista, „nezachází s námi podle našich hříchů“. (Žalm 103:10) Někdy ale člověka, který zhřešil, přísně ukázní.

3. O kterých otázkách budeme mluvit?

³ V tomhle článku si rozebereme tři otázky: Proč je Jehova milosrdný? Může být přísné ukáznění projevem milosrdenství? A co pomůže nám všem, abychom jednali milosrdně? Pojďme si na to odpovědět z Bible.

4. Proč je Jehova milosrdný?

⁴ Jehova je milosrdný, protože nás miluje. Apoštol Pavel napsal, že Bůh je „bohatý v milosrdenství“. Mluvil o tom v souvislosti s tím, že Bůh milosrdně nabízí naději na život v nebi svým nedokonalým pomazaným služebníkům. (Ef. 2:4–7) Ale Jehovovo milosrdenství jde ještě dál. Žalmista David napsal: „Jehova je dobrý ke  všem a jeho milosrdenství je vidět ve všech jeho dílech.“ (Žalm 145:9) Protože Jehova lidi miluje, je k nim milosrdný, kdykoli pro to najde nějaký důvod.

5. Díky čemu Ježíš ví, jak je Jehova milosrdný?

⁵ O tom, jak rád Jehova projevuje milosrdenství, ví nejvíc Ježíš. Během tisíců let lidských dějin spolu byli v nebi. (Přísl. 8:30, 31) Ježíš měl spoustu příležitostí pozorovat, jak jeho Otec jedná milosrdně s hříšnými lidmi. (Žalm 78:37–42) Když byl pak na zemi, často o téhle krásné Jehovově vlastnosti mluvil.

6. Jak Ježíš vykreslil Jehovovo milosrdenství?

⁶ V předchozím článku jsme si rozebrali Ježíšovo podobenství o ztraceném synovi. Vykreslil v něm dojemný obraz toho, jak rád Jehova projevuje milosrdenství. Syn odešel z domova a „svůj majetek promrhal tím, že žil rozmařile“. (Luk. 15:13) Později svého nemravného jednání litoval, pokořil se a vrátil se domů. Jak ho jeho otec přijal? Syn nemusel na jeho reakci čekat dlouho. Ježíš řekl: „Zatímco byl ještě daleko, otec ho zahlédl a bylo mu ho líto. Běžel, padl mu kolem krku a něžně ho políbil.“ Svého syna nijak neponižoval. Milosrdně mu odpustil a rád ho přijal zpátky do rodiny. Ztracený syn vážně zhřešil, ale otec mu odpustil, protože viděl, že činí pokání. Ten milosrdný otec z podobenství představuje Jehovu. Ježíš tímhle působivým příběhem ukázal, že jeho Otec ochotně odpouští hříšníkům, kteří se upřímně kají. (Luk. 15:17–24)

7. Jak s Jehovovým milosrdenstvím souvisí jeho moudrost?

⁷ Jehova je milosrdný, protože je nesrovnatelně moudrý. To, že je Jehova moudrý, neznamená, že je to nějaký chladný intelektuál. Právě naopak, Bible říká, že „moudrost shora“ je „plná milosrdenství a dobrých skutků“. (Jak. 3:17) Stejně jako milující rodič Jehova ví, že když je ke svým dětem milosrdný, je to k jejich dobru. (Žalm 103:13; Iz. 49:15) I přes svoji nedokonalost díky tomu mají naději do budoucna. Jeho nesmírná moudrost ho proto vede k tomu, aby byl milosrdný, kdykoli je k tomu nějaký důvod. Zároveň Jehova projevuje  milosrdenství s dokonalou vyrovnaností. Moudře nikdy nepřekročí hranici mezi milosrdenstvím a nepatřičnou tolerancí špatného jednání.

8. Jaký krok je někdy potřeba a proč?

⁸ Dejme tomu, že nějaký křesťan začne hřešit a nechce s tím přestat. Co bychom měli dělat? Pavel pod Božím vedením napsal, abychom se s ním „přestali stýkat“. (1. Kor. 5:11) Nekajícní hříšníci jsou ze sboru vyloučeni. Tenhle krok je nutný, aby byli chráněni věrní bratři a sestry a aby bylo vidět, že se zastáváme Jehovových norem. Pro někoho ale může být těžké vnímat vyloučení jako projev Božího milosrdenství. Opravdu jím je? Pojďme se na to podívat.

9., 10. Proč je podle Hebrejcům 12:5, 6 vyloučení milosrdný krok? Uveď přirovnání.

⁹ Když na shromáždění slyšíme oznámení, že někdo, koho máme rádi, „už není svědkem Jehovovým“, je nám to hodně líto. Možná si říkáme, jestli bylo nutné ho vyloučit. Opravdu je vyloučení projevem milosrdenství? Ano, je. Neukáznit někoho, kdo to potřebuje, by nebylo ani moudré, ani milosrdné, ani láskyplné. (Přísl. 13:24) Může vyloučení nekajícnému člověku pomoct, aby se změnil? Může. Mnozí, kdo vážně zhřešili, zjistili, že takový rázný krok ze strany starších byl jako „studená sprcha“, která jim pomohla se probrat. Bylo to přesně to, co potřebovali, aby změnili svoje chování a vrátili se do Jehovovy náruče. (Přečti Hebrejcům 12:5, 6.)

¹⁰ Ukážeme si to na jednom přirovnání. Pastýř si všimne, že jedna z jeho oveček je nemocná. Ví, že aby se z téhle konkrétní nemoci uzdravila, musí ji oddělit od stáda. Ovce jsou ale společenští tvorové. Chtějí být se stádem, a když to není možné, jsou z toho nervózní. Znamená to, že když se pastýř rozhodne takhle ji léčit, jedná s ní tvrdě a krutě? Samozřejmě že ne. Ví, že když nechá nemocnou ovečku ve stádu, nemoc se bude šířit. Tím, že ji od něj oddělí, celé stádo chrání. (Srovnej s 3. Mojžíšovou 13:3, 4.)

11. a) V čem se vyloučený člověk podobá nemocné ovečce? b) Jakou pomoc má vyloučený člověk k dispozici?

¹¹ Vyloučený křesťan je jako ta nemocná ovečka. Je nemocný duchovně. (Jak. 5:14) Stejně jako některé doslovné nemoci může být duchovní nemoc docela nakažlivá. Proto je někdy nutné duchovně nemocného člověka oddělit od sboru. Z takového ukáznění je vidět, že Jehova miluje věrné jednotlivce ve svém stádu. Ukáznění taky může zasáhnout srdce hříšníka a pomoct mu, aby činil pokání. I když je člověk vyloučený, může chodit na shromáždění a tam se duchovně sytit a posilovat svoji víru. Může taky dostávat publikace pro osobní potřebu a dívat se na JW Broadcasting^®. Když starší vidí, že dělá změny, můžou mu čas od času poradit, co může dělat, aby se duchovně uzdravil. Díky tomu bude moct být znovu přijat do sboru svědků Jehovových. *

12. Co láskyplného a milosrdného můžou starší udělat pro nekajícného hříšníka?

 ¹² Je důležité si uvědomit, že vyloučení jsou jenom ti, kdo nečiní pokání. Starší vědí, že je to závažné rozhodnutí, a neberou to na lehkou váhu. Pamatují na to, že Jehova ukázňuje „ve vhodné míře“. (Jer. 30:11) Své bratry milují a nechtějí udělat nic, co by jim duchovně ublížilo. Někdy je ale láskyplným a milosrdným řešením právě to, že provinilce na nějakou dobu ze sboru vyloučí.

13. Proč musel být jeden křesťan v Korintu vyloučen?

¹³ Zamysli se, jaké pokyny dal apoštol Pavel ohledně nekajícného provinilce v korintském sboru. Ten křesťan měl nemravný vztah s manželkou svého otce. To bylo otřesné! Jehova v minulosti Izraelitům nařídil: „Muž, který má pohlavní styk s manželkou svého otce, způsobil svému otci hanbu. Oba by měli být rozhodně usmrceni.“ (3. Mojž. 20:11) Pavel nad tím mužem samozřejmě nemohl vynést rozsudek smrti. Ale dal Korinťanům pokyn, aby ho vyloučili. Jeho špatné jednání mělo vliv na druhé ve sboru. I když šlo o něco tak šokujícího, některé z nich už to ani nepohoršovalo. (1. Kor. 5:1, 2, 13)

14. Jak Pavel projevil vyloučenému muži z Korintu milosrdenství a proč? (2. Korinťanům 2:5–8, 11)

¹⁴ O něco později se Pavel dozvěděl, že ten muž se hodně změnil. Činil opravdové pokání. I když pošpinil jméno sboru, Pavel na něho nechtěl být přehnaně přísný. Starším napsal: „Teď byste mu měli laskavě odpustit a utěšit ho.“ Všimni si, proč chtěl, aby to udělali: „Aby ho nepřemohl příliš velký smutek.“ Toho kajícného muže mu bylo líto. Nechtěl, aby byl kvůli tomu, co udělal, tak smutný, tak zdrcený, že by přestal usilovat o odpuštění. (Přečti 2. Korinťanům 2:5–8, 11.)

15. Jak můžou být starší pevní a zároveň milosrdní?

¹⁵ Tak jako Jehovu i starší vede láska k tomu, aby byli milosrdní. Jsou pevní, když je to nutné, ale milosrdní, když je to možné a je pro to opodstatněný důvod. Jinak by to nebylo milosrdenství, ale  nepatřičná tolerance špatného jednání. Jsou ale starší jediní, kdo musí být milosrdní?

16. Jak se podle Přísloví 21:13 Jehova chová k těm, kdo nejsou milosrdní?

¹⁶ Všichni křesťané se snaží být milosrdní jako Jehova. Proč? Jeden důvod je, že kdybychom nebyli milosrdní, Jehova by nenaslouchal našim modlitbám. (Přečti Přísloví 21:13.) Do takové situace by se nikdo z nás nechtěl dostat. Proto si musíme dávat velký pozor, abychom na ty, kdo nějak trpí, nezačali být tvrdí. Před jejich voláním o pomoc si nechceme zacpávat uši. Naopak tady chceme být vždycky pro ně. Pamatujeme na to, co se píše v Bibli: „Kdo . . . není milosrdný, bude souzen bez milosrdenství.“ (Jak. 2:13) Když si pokorně uvědomujeme, jak moc potřebujeme milosrdenství my sami, je pro nás snazší být milosrdní k druhým. Milosrdní chceme být zvlášť tehdy, když dá někdo najevo pokání a vrátí se do sboru.

17. Jak projevil milosrdenství král David?

¹⁷ V tom, abychom nebyli tvrdí, ale milosrdní, nám pomůžou příklady z Bible. Vezmi si třeba krále Davida. David často neváhal dát milosrdenství najevo. I když ho chtěl Saul zabít, David si uvědomoval, že ho za krále pomazal Jehova, a byl k němu milosrdný. Nechtěl se mu pomstít ani mu nijak ublížit. (1. Sam. 24:9–12, 18, 19)

18., 19. Ve kterých dvou situacích byl David nemilosrdný?

¹⁸ David ale nebyl milosrdný pokaždé. Šlo například o situaci, kdy Nabal, drsný člověk, Davida a jeho muže urazil a odmítl jim dát jídlo. Davida to rozzuřilo a rozhodl se zabít Nabala i všechny muže v jeho domácnosti. Díky rychlému zásahu Nabalovy trpělivé a laskavé manželky Abigail se David neprovinil prolitím krve. (1. Sam. 25:9–22, 32–35)

¹⁹ Jindy Davidovi prorok Natan vyprávěl o bohatém muži, který chudému sousedovi ukradl jeho milovanou ovečku. David rozzlobeně reagoval: „Jakože Jehova žije, muž, který tohle udělal, si zaslouží zemřít!“ (2. Sam. 12:1–6) David znal Mojžíšův zákon. Zloděj, který ukradl ovci, ji měl čtyřnásobně nahradit. (2. Mojž. 22:1) Ale rozsudek smrti? To bylo hodně tvrdé. Natan ve skutečnosti ten smyšlený příběh vyprávěl proto, aby Davidovi pomohl pochopit, že se sám dopustil mnohem horších zločinů. A Jehova byl k Davidovi daleko milosrdnější, než byl David ke zloději z Natanova příběhu. (2. Sam. 12:7–13)

20. Co se můžeme naučit od Davida?

²⁰ Všimni si, že když se David rozčílil,  usoudil, že Nabal a všichni jeho muži si zaslouží zemřít. Později bez váhání odsoudil k smrti i muže z Natanova příběhu. U té druhé situace nás možná napadne, proč člověk, který byl za normálních okolností tak soucitný, vynesl tak tvrdý rozsudek. Zamysli se, co tehdy David prožíval. Davida zrovna trápilo svědomí. Když člověk unáhleně a tvrdě soudí druhé, není to známka dobrého duchovního zdraví. Vlastně je to přesně naopak. Ježíš svoje následovníky důrazně varoval: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni. Jakým způsobem totiž soudíte druhé, tak budete sami souzeni.“ (Mat. 7:1, 2) Dávejme si tedy pozor, abychom na druhé nebyli tvrdí, ale snažme se stejně jako náš Bůh nešetřit milosrdenstvím.

21., 22. Jakými různými způsoby můžeme dávat najevo milosrdenství?

²¹ Milosrdenství není jenom pocit, který cítíme uvnitř. Je to soucit, který se projevuje skutky. Všichni můžeme pozorně sledovat, co potřebují lidi kolem nás, ať už v rodině, ve sboru nebo v sousedství. Určitě najdeme spoustu příležitostí projevit milosrdenství. Potřebuje někdo utěšit? Můžeme někomu s něčím konkrétním pomoct? Třeba mu donést nějaké jídlo nebo pro něho udělat něco jiného? Potřeboval by křesťan, který byl přijatý zpátky do sboru, někoho, kdo ho povzbudí? Můžeme s druhými mluvit o dobré zprávě z Bible? Právě to je jeden z nejlepších způsobů, jak projevit milosrdenství všem, se kterými se setkáme. (Job 29:12, 13; Řím. 10:14, 15; Jak. 1:27)

²² Když si budeme všímat toho, co lidé potřebují, uvidíme, že příležitosti projevit milosrdenství jsou všude kolem nás. Když jsme milosrdní, náš nebeský Otec, který je „bohatý v milosrdenství“, z nás má obrovskou radost!