S tím, jak rostl počet zvěstovatelů, rostla i poptávka po našich publikacích. Časopisy si bratři tiskli sami v brooklynském betelu, ale výrobu knih jim zajišťovaly externí firmy. Když jim jednou už několik měsíců nedokázaly dodat dostatek knih a začalo to brzdit kazatelskou činnost, bratr Rutherford se zeptal Roberta Martina, ředitele tiskárny, jestli by si knihy nemohli tisknout sami.

Bratr Martin vzpomínal: „Byl to úžasný nápad, protože přinesl zahájení kompletní sazby, galvanizace tiskových forem, provozu tiskárny a vazárny.“ Bratři si v Brooklynu pronajali budovu na Concord Street 18 a pořídili potřebné vybavení.

Ne všichni z toho ale byli tak nadšení. Nové prostory si přišel prohlédnout prezident jedné společnosti, která pro bratry knihy vyráběla, a poznamenal: „Máte v rukou prvotřídní tiskárnu a nikdo tady vůbec neví, jak s ní zacházet. Za šest měsíců z toho všeho bude jen hromada šrotu.“

„Znělo to dost logicky,“ vyprávěl bratr Martin, „ale nepočítalo se při tom s naším Pánem; a on je vždycky s námi.“ Měl pravdu. V nové vazárně se brzy vyrábělo 2 000 knih denně.

Jehovovi služebníci taky začali kázat dobrou zprávu novým způsobem – prostřednictvím rozhlasového vysílání. První přednášku v rádiu měl bratr Rutherford v neděli odpoledne 26. února 1922. Měla námět „Milióny nyní žijících nikdy  nezemřou“ a vysílala ji rozhlasová stanice KOG v Los Angeles v Kalifornii.

Vyslechlo si ji asi 25 000 lidí a někteří poslali bratru Rutherfordovi děkovné dopisy. Jedním z nich byl Willard Ashford z kalifornského města Santa Ana. Poděkoval bratru Rutherfordovi za „poutavý a zajímavý“ projev a potom dodal: „Měli jsme doma tři nemocné, takže kdyby se vaše přednáška nevysílala v rozhlase, nemohli bychom si ji poslechnout, ani kdyby se konala někde za rohem.“

V následujících týdnech zazněly v rozhlase i další přednášky. Na konci roku se ve Strážné věži psalo, že odhadem „si poselství prostřednictvím rozhlasu vyslechlo nejméně 300 000 lidí“.

Pozitivní reakce badatele Bible tak povzbudily, že se rozhodli vybudovat na Staten Islandu, nedaleko brooklynského betelu, vlastní rozhlasovou stanici WBBR. V dalších letech se díky ní dostala zpráva o Království ke spoustě lidem.

Ve Strážné věži z 15. června 1922 bylo oznámeno, že od 5. do 13. září 1922 se bude v Cedar Pointu v Ohiu konat sjezd. Badatelé Bible, kteří tam přijížděli, se už nemohli dočkat toho, co uslyší.

Ve svém úvodním proslovu bratr Rutherford řekl: „Jsem plně přesvědčen, že Pán tomuto sjezdu požehná a postará se, aby bylo vydáno takové svědectví, jaké na zemi ještě nezaznělo.“ Řečníci přítomné opakovaně povzbuzovali ke kazatelské činnosti.

V pátek 8. září zaplnilo sál asi 8 000 návštěvníků a s napětím očekávali proslov bratra Rutherforda. Doufali, že jim vysvětlí, co znamenají písmena „ADV“, která byla vytištěna na pozvánkách. Když se usadili, někteří si určitě všimli, že nad  pódiem visí velké srolované plátno. Arthur Claus, který na sjezd přijel z Tulsy v Oklahomě, si našel místo, kde mohl dobře slyšet. To v té době vůbec nebylo lehké, protože na sjezdech se ještě nepoužívala ozvučovací technika.

Předsedající oznámil, že pokud někdo na přednášku bratra Rutherforda přijde pozdě, nebude vpuštěn dovnitř, aby druhé nerušil. Začala v půl desáté dopoledne. Bratr Rutherford v úvodu citoval Ježíšova slova z Matouše 4:17: „Nebeské království je na dosah.“ (King James Version) Když rozebíral, jak se lidé o tomhle království dozvědí, prohlásil: „Sám Ježíš oznámil, že během své přítomnosti povede žeň svého lidu, při které k sobě shromáždí ty pravé a věrné.“

Bratr Claus, který seděl v hlavním sále, vzpomínal: „Hltali jsme každé slovo.“ Najednou se mu ale udělalo špatně a musel jít na vzduch, i když se mu moc nechtělo, protože věděl, že už se nebude moct vrátit.

Za chvíli už se cítil líp. Když se vracel, uslyšel hlasitý potlesk. Zmocnila se ho zvědavost. Chtěl si poslechnout zbytek té skvělé přednášky, a tak si řekl, že i kdyby kvůli tomu musel vylézt na střechu, udělá to. Bratr Claus, kterému tehdy bylo 23 let, našel způsob, jak se na střechu dostat. Vyprávěl, že byly otevřené světlíky, a když k nim přišel blíž, výborně slyšel.

Ale nebyl tam sám. Na střeše uviděl i několik svých přátel. Jeden z nich, Frank Johnson, k němu přiběhl a zeptal se ho: „Nemáš u sebe ostrý kapesní nůž?“

„Ano, mám,“ řekl Arthur.

„Ty jsi odpověď na naše modlitby,“ prohlásil Frank. „Vidíš tu obrovskou roli plátna?  Je to transparent, který je přivázaný k těmhle hřebům. Dobře soudce * poslouchej. Až řekne: ‚Zvěstujte, zvěstujte‘, přeřízni tyhle čtyři šňůry.“

A tak Arthur s nožem v ruce spolu s ostatními čekal na domluvený signál. Přednáška bratra Rutherforda vrcholila. Byl tak nadšený a rozohněný, že už nejspíš skoro křičel: „Staňte se věrnými a pravými svědky pro Pána. Kupředu, do boje, dokud nebudou poslední zbytky Babylóna zpustošeny. Rozhlašujte to poselství široko daleko. Svět se musí dozvědět, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. Toto je den všech dnů. Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho zvěstovateli. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“

Arthur vzpomínal, že spolu s dalšími bratry přeřízl šňůry a transparent se rozvinul tak ladně, že líp už to ani nešlo. Byl na něm nápis: „Zvěstujte Krále a Království.“ Už bylo jasné, co znamenají písmena „ADV“. Byla to zkratka anglického slova „advertise“, které znamená „zvěstujte“.

Sjezd v Cedar Pointu bratrům pomohl, aby se zaměřili na kázání o Království. A ti, kdo byli ochotní, se do téhle důležité práce s radostí zapojili. Jeden kolportér (tak se dřív říkalo průkopníkům), který sloužil v Oklahomě, napsal: „V oblasti, kde jsme sloužili, spoustu lidí pracovalo v uhelných dolech a byli hodně chudí.“ Řekl o nich, že když slyšeli myšlenky z časopisu Zlatý věk, často „jim to vehnalo slzy do očí“. Shrnul to slovy: „To, že je můžeme utěšovat, je obrovské požehnání.“

Badatelé Bible cítili naléhavost Ježíšových slov z Lukáše 10:2: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ Ke konci roku byli víc než kdy dřív odhodlaní zvěstovat poselství o Království široko daleko.