Bůh skutečně vyslýchá modlitby

Kornélius byl muž, který častými a vroucnými modlitbami usiloval o Boží přízeň. Kromě toho dobře využíval svého důstojnického postavení. Bible říká, že dával „mnoho darů z milosrdenství“ lidem, kteří byli v nouzi. (Skutky 10:1, 2)

KŘESŤANSKÝ sbor se tehdy skládal z věřících Židů, proselytů a Samaritánů. Kornélius byl neobřezaný pohan a ke křesťanskému sboru nepatřil. Znamená to, že jeho modlitby byly marné? Jistě ne. Jehova Bůh si Kornélia a jeho činů doprovázených modlitbami povšiml. (Skutky 10:4)

Díky andělskému vedení byl Kornélius uveden do styku s křesťanským sborem. (Skutky 10:30–33) Členové jeho domácnosti tak dostali výsadu stát se prvními neobřezanými pohany, kteří byli přijati do křesťanského sboru. Jehova Bůh uznal za dobré zahrnout Kornéliův osobní zážitek do biblické zprávy. Kornélius jistě udělal mnoho změn, aby uvedl svůj život do úplného souladu s Božími měřítky. (Izajáš 2:2–4; Jan 17:16) To, co prožil, by mělo velice povzbudit lidi ze všech národů, kteří hledají Boží přízeň dnes. Uvažujme o několika příkladech.

Příklady z dnešní doby

Jedna mladá žena, která žije v Indii, velmi potřebovala útěchu. V jednadvaceti letech se vdala a měla dvě děti. Krátce po narození druhého dítěte jí však manžel zemřel. Ve svých čtyřiadvaceti letech se tedy náhle stala vdovou, a měla přitom dvouměsíční dcerku a dvaadvacetiměsíčního syna. Není divu, že potřebovala útěchu! Kam se měla obrátit? Jednou v noci se v hluboké sklíčenosti modlila: „Nebeský Otče, utěš mě svým Slovem.“

Druhý den ráno ji někdo navštívil. Byl to jeden ze svědků Jehovových. Ten den byla jeho služba dům od domu obtížná, protože mu otevřelo jen málo lidí. Byl unavený a poněkud sklíčený, a už se chystal jít domů; něco ho však podnítilo, aby navštívil ještě jeden dům. Právě tam se setkal s tou mladou vdovou. Pozvala ho dovnitř a přijala publikaci, která vysvětluje Bibli. Ze čtení této publikace a z rozhovorů se svědkem načerpala ta žena velkou útěchu. Dozvěděla se o slibu, že Bůh vzkřísí mrtvé, a o Božím Království, které na zemi brzy vytvoří ráj.  A nejdůležitější je to, že poznala a zamilovala si jediného pravého Boha, Jehovu, který vyslyšel její modlitbu.

Nora, která žije v jihoafrickém městě George, se rozhodla, že se bude jeden měsíc celodobě podílet na evangelizační práci. Než začala, vroucně se modlila, aby jí Jehova pomohl najít někoho, kdo by se opravdově zajímal o studium Bible. Do obvodu, v němž měla pracovat, patřila domácnost jednoho člověka, který se k Noře při jejích dřívějších návštěvách choval velmi hrubě. Nora odvážně šla do toho domu znovu. Ke svému velkému překvapení zjistila, že se tam přistěhovala nová nájemnice jménem Noleen. A Noleen a její matka se předtím modlily, aby jim Bůh pomohl porozumět Bibli. „Když jsem jim nabídla biblické studium,“ říká Nora, „měly velkou radost.“ Noleen a její matka dělaly rychlé pokroky. Časem se obě ženy začaly společně s Norou účastnit činnosti, která přináší duchovní uzdravení.

Jiným příkladem, z něhož je patrná síla modlitby, je to, co se stalo jedné manželské dvojici, která žije v jihoafrickém městě Johannesburgu. V roce 1996, jednou v sobotu večer, se manželství Dennise a Carol dostalo na pokraj rozvratu. Posledním útočištěm se pro ně stala modlitba, a tak se znovu a znovu dlouho do noci modlili o pomoc. Druhý den v jedenáct hodin dopoledne u nich zaklepali na dveře dva svědkové Jehovovi. Dennis jim šel otevřít a řekl jim, aby počkali, že zavolá manželku. Mezitím varoval Carol, aby ty svědky nezvala dovnitř, jinak že bude těžké se jich zbavit. Carol Dennisovi připomněla, že se modlili o pomoc, a řekla, že možná Bůh tímto způsobem vyslyšel jejich modlitby. Svědkové tedy byli pozváni dovnitř a začali s manželi studovat Bibli podle knihy Poznání, které vede k věčnému životu. To, co se Dennis a Carol dozvěděli, je nadchlo. Hned odpoledne šli poprvé na shromáždění do místního sálu Království svědků Jehovových. Své poznatky z Bible začali Dennis a Carol uplatňovat, a tak zjistili, že se jejich manželské problémy dají vyřešit. Dnes chválí Jehovu jako jeho šťastní, pokřtění ctitelé a o své biblické náboženské názory se pravidelně dělí s lidmi ve svém okolí.

Co když se vám zdá, že nejste hodni toho, abyste se modlili?

Někteří upřímní lidé, kteří žijí špatným životem, mají pocit, že nejsou hodni toho, aby se modlili. O takovém člověku vyprávěl Ježíš Kristus — byl to příběh o opovrhovaném výběrčím daní. Tento muž vstoupil na chrámové nádvoří, ale zdálo se mu, že není hoden toho, aby šel na místo, kde se lidé obvykle modlili. „Stál opodál a . . . stále se bil v prsa a říkal: ‚Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘ “ (Lukáš 18:13) Ježíš ukázal, že tento muž byl vyslyšen. To dokazuje, že Jehova Bůh je skutečně milostivý a přeje si pomáhat hříšníkům, kteří upřímně činí pokání.

Podívejme se na jednoho mladého Jihoafričana, který se jmenuje Paul. Jako chlapec chodíval se svou matkou na křesťanská shromáždění. Ale když byl na střední škole, začal se stýkat s mladými lidmi, kteří se Božími zásadami neřídili. Když skončil školu, sloužil v jihoafrické armádě — bylo to ještě  pod dřívější vládou, která podporovala apartheid. Chodil tehdy s jednou dívkou, ale ta nenadále jejich známost ukončila. Paul byl se svým způsobem života nespokojený a pociťoval hlubokou sklíčenost. Vzpomíná: „Jednou večer jsem se modlil k Jehovovi a prosil jsem ho o pomoc, ačkoli předtím jsem se k Bohu upřímně nemodlil mnoho let.“

Zanedlouho po této modlitbě pozvala Paula jeho matka, aby se účastnil výroční Slavnosti na památku Kristovy smrti. (Lukáš 22:19) Paulovi se zdálo zvláštní, že matka něco takového udělala; byl totiž předtím vzpurný a o Bibli se v podstatě nezajímal. „Její pozvání jsem považoval za důkaz, že Jehova vyslyšel mou modlitbu, a cítil jsem, že na to musím reagovat.“ Od té doby začal Paul chodit na všechna křesťanská shromáždění. Po čtyřech měsících biblického studia splňoval požadavky pro křest. Kromě toho skončil se studiem na technice a rozhodl se pro životní dráhu, při které se bude celodobě podílet na evangelizační činnosti. Dnes je Paul šťastný, a už nemusí být sklíčený kvůli dřívějšímu způsobu svého života. Posledních jedenáct let slouží v odbočce Watch Tower Society v Jižní Africe.

Ano, Jehova Bůh laskavě vyslýchá modlitby a „stává [se] dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Brzy přijde Jehovův velký den a skoncuje s veškerou ničemností. Jehova mezitím vyslýchá modlitby svých služebníků, kteří se horlivě podílejí na životně důležitém svědeckém díle a prosí při tom o sílu a vedení. Tímto způsobem miliony lidí ze všech národů přicházejí do styku s křesťanským sborem a dostávají požehnání v podobě biblického poznání, jež vede k věčnému životu. (Jan 17:3)

[Obrázek na straně 5]

Kornélius se vroucně modlil, a proto ho navštívil apoštol Petr

[Obrázek na straně 6]

Modlitba pomohla mnoha lidem, když byli v tísni

[Obrázky na straně 7]

Je dobré modlit se o pomoc, abychom porozuměli Bibli

Manželské dvojice se mohou modlit o pomoc, aby upevnily své manželství