Hlasatelé Království vyprávějí

Jejich víra byla odměněna

APOŠTOL Pavel byl mužem vynikající víry a své spoluvěřící vybízel, aby také oni pěstovali víru. Řekl: „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Následující zprávy z Mosambiku ukazují, jak Jehova odměňuje pevnou víru a jak vyslýchá vroucí modlitby.

• Jedna ovdovělá sestra ze severní provincie Niassa si dělala starosti, jak se dostane se svými šesti dětmi na oblastní sjezd „Bohulibý způsob života“. Jejím jediným zdrojem příjmů byl prodej zboží na místním trhu, ale když se blížilo datum sjezdu, peníze, které měla, by pro ni a pro její rodinu stačily jen na cestu vlakem jedním směrem. Rozhodla se však spolehnout se na Jehovu, že se o ni postará, a dělala všechno pro to, aby se na sjezd dostali.

Se svými šesti dětmi nastoupila do vlaku. Během jízdy k ní přišel průvodčí, který prodával lístky. Povšiml si její jmenovky a zeptal se, co to má za označení. Sestra mu řekla, že toto označení má proto, že jako delegátka jede na oblastní sjezd svědků Jehovových. „Kde se ten sjezd koná?“ zeptal se průvodčí. Když se dozvěděl, že se sjezd koná v sousední provincii Nampula, asi 300 kilometrů daleko, neočekávaně jí lístky dal za poloviční cenu! Za druhou polovinu peněz, které měla na cestu, jí potom dal pro ni i pro její rodinu zpáteční lístky. Byla opravdu šťastná, že se spolehla na Jehovu! (Žalm 121:1, 2)

• Jedna velice zbožná žena se asi dvacet pět let modlila k Bohu, aby jí ukázal správný způsob, jak ho má uctívat. V církvi, do které chodila, se náboženské obřady spojovaly s tradičními rituály a ta žena měla pochybnosti, zda se takový způsob uctívání Bohu líbí.

Vypráví: „Stále jsem si připomínala Ježíšova slova zaznamenaná u Matouše 7:7: ‚Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.‘ S tímto textem v mysli jsem se pravidelně modlila k Bohu, aby mě vedl k pravdě. Jednoho dne pastor naší církve požádal všechny, kdo pracovali na místním tržišti, aby mu přinesli určitý obnos a něco ze svého zboží, aby jim mohl udělit požehnání. Zdálo se mi, že tato žádost neodpovídá Bibli, a tak jsem nepřinesla nic. Když pastor viděl, že jsem nepřinesla žádný ‚obětní dar‘, začal mě přede všemi členy církve urážet. Toho dne jsem si uvědomila, že to není způsob, jak si Bůh přeje být uctíván, a z církve jsem proto vystoupila. Stále jsem se však modlila, abych našla pravdu.

Nakonec jsem sebrala odvahu a obrátila se na jednoho svého příbuzného, který je svědkem Jehovovým. Nabídl mi traktát, a když jsem si ho přečetla, okamžitě jsem poznala, že Bůh vyslýchá mé modlitby. Za nějaký čas si začal biblické pravdy vážit také můj druh a uzavřeli jsme spolu sňatek. Později však manžel těžce onemocněl. Ale až do smrti mě povzbuzoval, abych na cestě pravdy vytrvala, abychom se v ráji setkali.

Jsem navždy Jehovovi vděčná za to, že vyslyšel mé modlitby a ukázal mi správný způsob, jak ho mám uctívat. Mé modlitby byly vyslyšeny také v jiném směru: dožila jsem se toho, že se všech mých osm dětí zasvětilo Jehovovi a staly se jeho služebníky.“