„Pátrejte po Jehovovi a jeho síle“

„Pokud jde . . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. PARALIPOMENON 16:9)

1. Co je to moc a jak ji lidé uplatňují?

SLOVO moc může mít několik významů. Může to být například získaná možnost někoho ovládat, mít nad někým autoritu nebo možnost vykonávat vliv; schopnost nějak jednat nebo něco vykonat; fyzická síla nebo duševní či mravní síla. Pokud jde o uplatňování moci, lidé nemají dobrou pověst. O tom, jak se projevuje moc v rukou politiků, se historik lord Acton vyjádřil takto: „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ V novodobých dějinách nacházíme nespočet příkladů, z nichž je patrné, že slova lorda Actona jsou obecně platnou pravdou. Ve 20. století „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“, a to v dosud nevídané míře. (Kazatel 8:9) Mravně zkažení diktátoři hrubě zneužívají svou moc a připravují o život miliony lidí. Moc, která není držena na uzdě láskou, moudrostí a smyslem pro právo, je velmi nebezpečná.

2. Vysvětlete, jak je Jehovův způsob používání moci ovlivněn ostatními Božími vlastnostmi.

² Bůh, na rozdíl od mnoha lidí, používá svou moc vždy dobrým způsobem. „Pokud jde . . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Paralipomenon 16:9) Jehova svou moc ovládá. Trpělivost ho vede k tomu, že rozsudek nad ničemnými nevykonává ihned, a tak jim dává možnost činit pokání. Láska podněcuje Jehovu k tomu, že nechává svítit slunce na všechny lidi — na spravedlivé i na nespravedlivé. Smysl pro právo ho nakonec podnítí k tomu, že svou neomezenou mocí zničí toho, kdo způsobuje smrt, totiž Satana Ďábla. (Matouš 5:44, 45; Hebrejcům 2:14; 2. Petra 3:9)

3. Proč je Boží nezměrná moc základem pro to, abychom Bohu důvěřovali?

³ Moc, kterou disponuje náš nebeský Otec a která vzbuzuje posvátnou úctu, je základem pro důvěru v jeho sliby i v to, že nás ochrání. Malé dítě se mezi cizími lidmi cítí bezpečně tehdy, když se svého otce drží za ruku. Ví totiž, že otec nedovolí, aby mu někdo ublížil. Podobně i náš nebeský Otec, ten, „kdo oplývá mocí zachraňovat“, nás ochrání před vším, co by nám mohlo způsobit trvalou škodu, ovšem pokud s ním chodíme. (Izajáš 63:1; Micheáš 6:8) A Jehova, protože je dobrým Otcem, vždy plní své sliby. Jeho neomezená moc je zárukou toho, že jeho ‚slovo jistě bude mít úspěch v tom, k čemu ho poslal‘. (Izajáš 55:11; Titovi 1:2)

4, 5. (a) K čemu vedlo to, že král Asa bezvýhradně důvěřoval v Jehovu? (b) Co se může stát, jestliže spoléháme na lidské řešení svých problémů?

⁴ Proč je tak důležité, abychom byli rozhodnuti neztrácet ze zřetele skutečnost, že nás nebeský Otec ochrání? Kvůli tomu, že by nás okolnosti mohly zdrtit a my bychom zapomněli, kde hledat opravdovou ochranu. To je vidět na příkladu krále Asy, který v Jehovu většinou důvěřoval. V době Asovy vlády zaútočilo na Judu etiopské vojsko čítající milion vojáků. Asa si uvědomoval, že jeho nepřátelé mají značnou vojenskou převahu, a proto se modlil: „Jehovo, když jde o pomoc, u tebe nezáleží na tom, zda jsou mnozí, nebo nemají sílu. Pomoz nám, Jehovo, náš Bože, neboť opravdu se opíráme  o tebe a ve tvém jménu jsme přišli proti tomuto zástupu. Jehovo, ty jsi náš Bůh. Nedovol, aby si proti tobě uchoval sílu smrtelný člověk.“ (2. Paralipomenon 14:11) Jehova vyhověl žádosti, kterou mu Asa předložil, a umožnil mu dosáhnout přesvědčivého vítězství.

⁵ Po mnoha letech věrné služby však Asa zakolísal ve své důvěře v to, že Jehova má moc zachraňovat. Aby odvrátil vojenský útok severního království Izraele, požádal o pomoc Sýrii. (2. Paralipomenon 16:1–3) Útoku Izraele proti Judě sice zabránil tím, že uplatil syrského krále Ben-hadada, ale uzavřením smlouvy se Sýrií projevil nedostatek důvěry v Jehovu. Prorok Chanani se Asy přímo zeptal: „Cožpak nebyli Etiopové a Libyjci velmi velkou vojenskou silou v množství, ve dvoukolých vozech a v jezdcích na koních? A protože ses opíral o Jehovu, cožpak ti je nevydal do ruky?“ (2. Paralipomenon 16:7, 8) Asa však toto pokárání nepřijal. (2. Paralipomenon 16:9–12) Jestliže se dostaneme do problémů, nespoléhejme na lidská řešení, ale projevujme důvěru v Boha. Vždyť důvěra v lidskou moc nevyhnutelně vede ke zklamání. (Žalm 146:3–5)

Usilujte o moc, kterou dává Jehova

6. Proč bychom měli ‚pátrat po Jehovovi a jeho síle‘?

⁶ Jehova může dát svým služebníkům sílu a také je může ochránit. Bible nás vybízí, abychom ‚pátrali po Jehovovi a jeho síle‘. (Žalm 105:4) Proč? Jestliže totiž všechno děláme v Boží síle, potom naše moc sloužit bude k užitku druhých, a ne k jejich škodě. Nejlepším příkladem toho je pro nás Ježíš Kristus, který v ‚Jehovově moci‘ vykonal mnoho zázraků. (Lukáš 5:17) Ježíš mohl svůj život zasvětit získání bohatství, slávy, nebo dokonce postavení všemocného krále. (Lukáš 4:5–7) On však moc, kterou dostal od Boha, naopak používal k tomu, aby školil a vyučoval lidi, aby jim pomáhal a uzdravoval je. (Marek 7:37; Jan 7:46) V tom je nám opravdu znamenitým příkladem.

7. Kterou důležitou vlastnost pěstujeme, jestliže děláme věci v Boží síle, a ne svou vlastní silou?

⁷ Kromě toho, když všechno děláme v „síle, kterou opatřuje Bůh“, pomůže nám to, abychom zůstali pokorní. (1. Petra 4:11) Lidé, kteří usilují o moc pro sebe, příliš zpychnou. Dokladem toho je asyrský král Esar-chaddon, který vychloubačně prohlásil: „Jsem mocný, jsem všemohoucí, jsem hrdina, jsem gigantický, jsem kolosální.“ Jehova však „vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci“. Když se tedy pravý křesťan chlubí, chlubí se v Jehovovi, protože ví, že to, co vykonal, nevykonal ze své vlastní síly. Jestliže se ‚pokoříme pod mocnou Boží ruku‘, budeme opravdově vyvýšeni. (1. Korinťanům 1:26–31; 1. Petra 5:6)

8. Co bychom měli v prvé řadě dělat, abychom dostali moc od Jehovy?

⁸ Jak můžeme získat Boží sílu? Především o ni musíme prosit v modlitbě. Ježíš své učedníky ujistil, že jeho Otec dá svatého ducha těm, kdo o něj žádají. (Lukáš 11:10–13) Uvažujme o tom, jak byli Kristovi učedníci naplněni mocí, když se rozhodli poslouchat Boha spíše než náboženské vůdce, kteří jim nařizovali, aby přestali svědčit o Ježíšovi.  Když se k Jehovovi modlili o pomoc, Jehova jejich upřímnou modlitbu vyslyšel. Svatý duch jim pak dal sílu odvážně pokračovat v kázání dobré zprávy. (Skutky 4:19, 20, 29–31, 33)

9. Co je druhým zdrojem duchovní síly? Uveďte biblický příklad, který ukazuje, jak je to účinné.

⁹ Za druhé, duchovní sílu můžeme načerpat z Bible. (Hebrejcům 4:12) To, jakou moc má Boží slovo, bylo jasně patrné za dnů krále Josijáše. Tento judský král sice ze země odstranil pohanské modly, ale když byl v chrámu nečekaně nalezen Jehovův Zákon, podnítilo to Josijáše, aby očišťování probíhalo ještě intenzivněji. * Když Josijáš osobně přečetl Zákon lidu, celý národ uzavřel s Jehovou smlouvu, a bylo zahájeno druhé, ještě důraznější tažení proti modlářství. Josijášovy reformy měly znamenitý dopad. „Po všechny jeho dny [izraelští synové] neodbočili od následování Jehovy.“ (2. Paralipomenon 34:33)

10. Jaký je třetí způsob načerpání síly od Jehovy a proč je tak důležitý?

¹⁰ Za třetí, sílu od Jehovy získáváme prostřednictvím křesťanského společenství. Pavel křesťany vybízel, aby pravidelně navštěvovali shromáždění, kde by se „podněcovali k lásce a znamenitým skutkům“ a kde by se vzájemně povzbuzovali. (Hebrejcům 10:24, 25) Když byl Petr zázračně vysvobozen z vězení, chtěl být se svými bratry, a proto šel přímo do domu matky Jana Marka, kde „se jich celkem dost shromáždilo a modlili se“. (Skutky 12:12) Jistě, všichni mohli zůstat doma a modlit se tam. Ale rozhodli se, že se sejdou, aby se modlili a aby se v tom obtížném období vzájemně povzbudili. Ke konci své dlouhé a nebezpečné cesty do Říma se Pavel sešel s některými bratry v Puteoli. Později se setkal s jinými bratry, kteří se vydali na cestu proto, aby se s ním viděli. Jak na to reagoval? „Jakmile je Pavel zahlédl, poděkoval Bohu a sebral odvahu.“ (Skutky 28:13–15) To, že byl zase se spolukřesťany, Pavla posílilo. I my můžeme získávat sílu, když pěstujeme společenství se spolukřesťany. Jestliže máme možnost svobodně se scházet, nesmíme se pokoušet po stísněné cestě vedoucí k životu chodit sami. (Přísloví 18:1; Matouš 7:14)

11. Uveďte některé situace, kdy obzvláště potřebujeme „moc, která je nad to, co je normální“.

¹¹ Prostřednictvím pravidelné modlitby, studia Božího slova a společenství se spoluvěřícími ‚dál získáváme moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly‘. (Efezanům 6:10) „Moc v Pánu“ totiž bezpochyby potřebuje každý z nás. Někteří křesťané trpí vysilující nemocí, další bojují s ničivými účinky stárnutí nebo se musí vyrovnávat se ztrátou svého životního druha. (Žalm 41:3) Jiní křesťané snášejí odpor nevěřícího manželského partnera. Rodiče, a zejména rodiče osamělí, možná zjišťují, že mít zaměstnání na plný úvazek a pečovat o rodinu je nesmírně namáhavý úkol. Mladí křesťané potřebují sílu, aby dokázali vzdorovat tlaku vrstevníků a odmítat drogy a nemravnost. Jestliže se s těmito problémy chceme vypořádat, nikdy bychom se neměli zdráhat prosit Jehovu o „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

„Unavenému dává sílu“

12. Jak nám Jehova pomáhá v křesťanské službě?

¹² Jehova svým služebníkům dává sílu také tehdy, když konají svou službu. V Izajášově proroctví čteme: „Unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické energie rozhojňuje plnou sílu. . . . Ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:29–31) K tomu, aby mohl svou službu vykonávat, dostal osobně sílu apoštol Pavel. Díky tomu byla jeho služba účinná. Křesťanům v Tesalonice napsal: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem.“ (1. Tesaloničanům 1:5) Pavlovo kázání a vyučování mělo sílu způsobit velké změny v životě těch, kdo Pavlovi naslouchali.

13. Co posílilo Jeremjáše, aby vytrval navzdory odporu?

 ¹³ Jestliže řadu let opakovaně sloužíme v obvodu, kde je jen malá odezva, a možná stále narážíme na lhostejnost, můžeme z toho být sklíčení. Podobně ztrácel odvahu i Jeremjáš, když se setkával s odporem, posměchem a netečností. Řekl si: „Nebudu se o [Bohu] zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.“ Nedokázal však mlčet. Jeho poselství se „prokázalo být jako hořící oheň uzavřený v [jeho] kostech“. (Jeremjáš 20:9) Co mu dalo novou sílu tváří v tvář takovým těžkostem? „Jehova byl se mnou jako někdo strašně mocný,“ řekl. (Jeremjáš 20:11) Jeremjáš si uvědomoval, že jak jeho poselství, tak jeho pověření od Boha jsou nesmírně důležité, a proto reagoval na Jehovovo povzbuzení.

Moc ubližovat a moc uzdravovat

14. (a) Jak mocným nástrojem je jazyk? (b) Uveďte příklady, které ukazují, jaké škody může jazyk způsobit.

¹⁴ Ne všechna moc, kterou máme, pochází přímo od Boha. Například jazyk má moc ubližovat a také moc uzdravovat. Šalomoun varuje: „Smrt i život jsou v moci jazyka.“ (Přísloví 18:21) To, jak zkázonosná mohou být slova, je patrné z výsledku Satanova krátkého rozhovoru s Evou. (1. Mojžíšova 3:1–5; Jakub 3:5) I my můžeme jazykem nadělat mnoho škod. Pohrdlivými poznámkami o tom, kolik nějaké mladé děvče váží, můžeme způsobit, že si vypěstuje anorexii. Bezmyšlenkovitým vyprávěním určité pomluvy můžeme zničit dlouholeté přátelství. Ano, jazyk musíme ovládat.

15. Jak můžeme svůj jazyk používat k budování a uzdravování?

¹⁵ Jazyk však nemusí bořit, ale může budovat. Biblické přísloví říká: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) Moudří křesťané používají moc svého jazyka k tomu, aby utěšili ty, kdo jsou sklíčení a kdo truchlí. Soucitná slova mohou povzbudit dospívající, kteří bojují se škodlivým tlakem vrstevníků. Ohleduplný jazyk může starší bratry a sestry ujistit, že jsou stále potřební a milovaní. Laskavá slova mohou vnést světlo do života těch, kdo jsou nemocní. Svůj jazyk však můžeme především používat k tomu, abychom všem, kdo chtějí naslouchat, sdělovali působivou zprávu o Království. Ohlašovat Boží slovo je v naší moci, pokud ho milujeme. Bible říká: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit.“ (Přísloví 3:27)

 Správné používání moci

16, 17. Jak mohou starší, rodiče, manželé a manželky napodobovat Jehovu, když uplatňují autoritu, kterou jim Bůh dal?

¹⁶ Jehova je sice všemohoucí, ale přesto nad sborem panuje s láskou. (1. Jana 4:8) Křesťanští dozorci ho napodobují, a proto se láskyplně starají o Boží stádo. To znamená, že své autority nezneužívají, ale správně ji uplatňují. Je pravda, že dozorci někdy musí ‚kárat, napomínat a vybízet‘, ale dělají to „s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat“. (2. Timoteovi 4:2) Starší tedy neustále rozjímají o slovech, která apoštol Petr napsal těm, kdo mají autoritu ve sboru: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3; 1. Tesaloničanům 2:7, 8)

¹⁷ Také rodiče a manželé dostali od Jehovy autoritu. Tuto moc by měli používat k tomu, aby těm, kdo byli svěřeni do jejich péče, pomáhali, vychovávali je a s láskou opatrovali. (Efezanům 5:22, 28–30; 6:4) Ježíšův příklad ukazuje, že autoritu je možné účinně uplatňovat láskyplným způsobem. Pokud jsou děti ukázňovány vyrovnaně a důsledně, nebudou z toho sklíčené. (Kolosanům 3:21) Manželství se upevňuje, jestliže křesťanský manžel láskyplně zastává své postavení hlavy a jestliže manželka má hlubokou úctu k postavení hlavy svého manžela a nepřekračuje Bohem danou sféru působnosti s cílem ovládat manžela nebo jít svou vlastní cestou. (Efezanům 5:28, 33; 1. Petra 3:7)

18. (a) Jak bychom měli napodobovat Jehovův příklad, pokud jde o ovládání hněvu? (b) Co by se lidé s autoritou měli snažit vštěpovat těm, kdo jsou v jejich péči?

¹⁸ Ti, kdo mají autoritu v rodině a ve sboru, by měli dbát zejména na to, aby ovládali svůj hněv, protože hněv vyvolává strach, a ne lásku. Prorok Nahum řekl: „Jehova je pomalý k hněvu a velký v moci.“ (Nahum 1:3; Kolosanům 3:19) Ovládáme-li svůj hněv, je to znakem síly, ale dáváme-li mu průchod, je to důkazem slabosti. (Přísloví 16:32) V rodině i ve sboru je cílem vštěpovat všem lásku, a to lásku k Jehovovi, lásku k sobě navzájem a lásku ke správným zásadám. Láska je nejsilnějším poutem jednoty a je nejsilnější pohnutkou pro konání toho, co je správné. (1. Korinťanům 13:8, 13; Kolosanům 3:14)

19. Jaké povzbudivé ujištění dává Jehova a jak bychom na ně měli reagovat?

¹⁹ Znát Jehovu znamená uvědomovat si jeho moc. Prostřednictvím Izajáše Jehova řekl: „Nepoznal jsi ani jsi neslyšel? Jehova, Stvořitel nejzazších konců země, je Bohem na neurčitý čas. Neunavuje se ani neumdlévá.“ (Izajáš 40:28) Jehovova moc je nevyčerpatelná. Jestliže spoléháme na Jehovu, a ne sami na sebe, Jehova nás neopustí. Ujišťuje nás: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10) Jak bychom na jeho láskyplnou péči měli reagovat? Kéž veškerou moc, kterou od Jehovy dostaneme, využíváme podobně jako Ježíš k tomu, abychom druhým pomáhali a povzbuzovali je. Kéž ovládáme svůj jazyk tak, aby uzdravoval, a ne ubližoval. A kéž jsme vždy duchovně bdělí, stojíme pevně v pravdě a sílíme v moci našeho Vznešeného Stvořitele, Jehovy Boha. (1. Korinťanům 16:13)

[Poznámka pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jak Jehova používá svou moc?

• Jakými způsoby můžeme získat Jehovovu sílu?

• Jak bychom měli používat moc jazyka?

• Za jakých okolností může být autorita daná Bohem požehnáním?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Ježíš používal Jehovovu sílu k tomu, aby pomáhal druhým lidem

[Obrázky na straně 17]

Ohlašovat Boží slovo je v naší moci, pokud ho milujeme