‚Zachraňte sebe i ty, kdo vám naslouchají‘

„Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. . . .Takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. TIMOTEOVI 4:16)

1, 2. Co pravé křesťany podněcuje, aby pokračovali ve své činnosti, která lidem zachraňuje život?

V JEDNÉ odlehlé vesnici v severním Thajsku se jistí manželé, svědkové Jehovovi, snaží uplatňovat znalosti jazyka, který se právě naučili, a mluví zde s příslušníky jednoho horského kmene. Tito manželé chtějí vesničanům sdělovat dobrou zprávu o Božím Království, a proto se nedávno naučili jazyk lachu.

² „Z práce mezi těmito zajímavými lidmi máme nepopsatelnou radost a uspokojení,“ říká manžel. „Opravdu cítíme, že máme podíl na splňování slov zapsaných ve Zjevení 14:6, 7, na oznamování radostné zvěsti ‚každému národu a kmenu a jazyku‘. Zbývá už jen málo nepropracovaných území, kam ještě dobrá zpráva nepronikla, a toto území je nepochybně jedním z nich. Máme tolik biblických studií, že na ně sotva stačíme.“ Tito manželé jistě doufají, že zachrání nejen sebe, ale také ty, kdo jim naslouchají. Nemáme snad my všichni jako křesťané tutéž naději?

„Dávej neustále pozor na sebe“

3. Co musíme především dělat, jestliže chceme zachránit druhé?

³ Apoštol Pavel radil Timoteovi: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování“ a tato rada je určena všem křesťanům. (1. Timoteovi 4:16) Jestliže chceme pomáhat druhým, aby  získali záchranu, musíme opravdu dávat pozor nejprve sami na sebe. Jak to můžeme dělat? Především si musíme stále uvědomovat, v jaké době žijeme. Ježíš uvedl složené znamení, aby v budoucnosti jeho následovníci poznali, že přišel ‚závěr systému věcí‘. Ježíš však také řekl, že nebudeme přesně vědět, kdy přijde konec. (Matouš 24:3, 36) Jak bychom měli na tuto skutečnost reagovat?

4. (a) Jaký bychom měli mít názor na dobu, která ještě zbývá tomuto systému? (b) Jakého postoje bychom se měli vyvarovat?

⁴ Každý z nás by se mohl zeptat: „Bez ohledu na to, kolik času tomuto systému zbývá, používám tento čas k tomu, abych zachránil sebe i ty, kdo mi naslouchají? Nebo si snad říkám: ‚Když nevíme přesně, kdy přijde konec, nebudu se tím zabývat‘?“ Tento postoj je nebezpečný. Je pravým opakem jednání, k němuž nás vybízí Ježíš: „Prokažte [se] jako připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Matouš 24:44) V dnešní době bychom opravdu neměli ztrácet nadšení pro službu Jehovovi nebo hledat zabezpečení či uspokojení ve světě. (Lukáš 21:34–36)

5. Jaké příklady nám dali předkřesťanští svědkové Jehovovi?

⁵ Další způsob, jak můžeme dát najevo, že na sebe dáváme pozor, je to, že jako křesťané jsme věrní a vytrvalí. Boží služebníci  v minulosti stále projevovali vytrvalost, bez ohledu na to, zda očekávali osvobození v nejbližší budoucnosti, nebo ne. Pavel uvedl příklady takových předkřesťanských svědků, jako byli Abel, Enoch, Noe, Abraham a Sára, a potom napsal: „Nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ Nepodlehli tužbám po životě v pohodlí ani se nepoddali nemravným vlivům svého okolí, ale dychtivě očekávali „splnění těch slibů“. (Hebrejcům 11:13; 12:1)

6. Jak pohlíželi první křesťané na záchranu a jak tento názor ovlivňoval jejich způsob života?

⁶ Křesťané v prvním století se také považovali za „cizince“ v tomto světě. (1. Petra 2:11) Když byl v roce 70 n. l. zničen Jeruzalém, praví křesťané byli zachráněni, ale ani potom se nestalo, že by přestali kázat nebo že by se vrátili ke světskému způsobu života. Věděli, že ty, kdo zůstávají věrní, čeká velkolepá záchrana. Dokonce až v roce 98 n. l. apoštol Jan napsal: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17, 28)

7. Jak projevují svědkové Jehovovi vytrvalost v dnešní době?

⁷ V dnešní době svědkové Jehovovi také vytrvávají v křesťanské činnosti, ačkoli jsou vystaveni zlomyslnému pronásledování. Je snad jejich vytrvalost zbytečná? Rozhodně ne, protože Ježíš nám dal ujištění: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn“, bez ohledu na to, zda tímto koncem bude konec starého systému nebo konec nynějšího života někoho z nás. Při vzkříšení si Jehova vzpomene na všechny své věrné služebníky, kteří zemřeli, a odmění je. (Matouš 24:13; Hebrejcům 6:10)

8. Jak můžeme dát najevo, že si vážíme vytrvalosti, kterou projevovali křesťané v minulých dobách?

⁸ To, že se věrní křesťané v minulých dobách nestarali jen o svou vlastní záchranu, je pro nás navíc důvodem k radosti. My, kteří jsme se dozvěděli o Božím Království díky jejich úsilí, jsme opravdu vděční za to, že vytrvale plnili pověření, které jim dal Ježíš, když řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Dokud k tomu ještě máme příležitost, můžeme svou vděčnost projevovat tím, že kážeme druhým, kteří ještě dobrou zprávu neslyšeli. K tomu, abychom činili učedníky, je však kázání pouze prvním krokem.

‚Dávej neustále pozor na své vyučování‘

9. Jak nám může pozitivní postoj pomoci, abychom zahajovali biblická studia?

⁹ Jsme pověřeni k tomu, abychom nejen kázali, ale také vyučovali. Ježíš nás pověřil, abychom lidi učili zachovávat všechno, co přikázal. Je pravda, že v některých obvodech se patrně jen málo lidí chce učit o Jehovovi. Jestliže však na obvod pohlížíme negativně, může nám takový postoj bránit v zahajování biblických studií. Yvette, která působí jako průkopnice v obvodu považovaném za neplodný, si povšimla, že ti, kdo do těchto míst přišli na návštěvu a neměli takový negativní názor, domácí biblická studia zahájili. Yvette se začala na věci dívat pozitivněji a potom také našla lidi, kteří chtěli Bibli studovat.

10. Co je při biblickém vyučování naší hlavní úlohou?

¹⁰ Někteří křesťané se možná ostýchají nabídnout zájemcům biblické studium, protože mají pocit, že by takové studium nebyli schopni vést. Je pravda, že úroveň našich schopností může být různá. Ale k tomu, abychom byli úspěšnými učiteli Božího slova, nepotřebujeme mimořádnou dovednost. Biblické poselství je mocné samo o sobě a Ježíš řekl, že lidé, kteří se podobají ovcím, poznají hlas pravého Pastýře, když jej uslyší. Naším úkolem tedy je, abychom pouze sdělili poselství znamenitého Pastýře Ježíše podle svých schopností co nejjasněji. (Jan 10:4, 14)

11. Jak můžeme účinněji pomáhat tomu, kdo studuje Bibli?

¹¹ Jak můžeme sdělovat Ježíšovo poselství účinněji? Především je třeba se seznámit s tím, co Bible říká o daném námětu. Než můžeme o nějakém námětu učit druhé, musíme mu  sami rozumět. Snažme se také zachovat při studiu důstojnou, ale přátelskou atmosféru. Ti, kdo studují, včetně velmi malých dětí, se učí lépe, jestliže se mohou uvolnit a učitel s nimi jedná uctivě a laskavě. (Přísloví 16:21)

12. Jak můžeš zjistit, zda studující rozumí tomu, co ho učíš?

¹² Jako učitelé nechceme jen předkládat fakta, která by studující mechanicky opakoval. Pomáhejme mu porozumět tomu, co se učí. To, jak bude chápat, co mu říkáme, bude ovlivněno jeho vzděláním, životními zkušenostmi a tím, jak dalece je obeznámen s Biblí. Proto si můžeme položit otázku: ‚Chápe význam biblických textů, které jsou uvedeny ve studijní látce?‘ Jeho názor můžeme zjistit pomocí otázek, na které se nedá odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“, ale které vyžadují vysvětlení. (Lukáš 9:18–20) Druhá věc je, že někteří z těch, kdo studují, se ostýchají klást učiteli otázky. Pak se může stát, že sice pokračují, ale tomu, co se učí, plně nerozumějí. Povzbuď studujícího, aby se ptal a aby tě upozornil, kdykoli něčemu úplně nerozumí. (Marek 4:10; 9:32, 33)

13. Jak můžeš zájemci pomoci, aby se stal učitelem?

¹³ Důležitým cílem při vedení biblického studia je pomoci studujícímu, aby se stal učitelem. (Galaťanům 6:6) Proto ho můžeš v rámci opakování při studiu požádat, aby ti určitou myšlenku jednoduše vysvětlil, jako by ji vysvětloval někomu, kdo o tom slyší poprvé. Později, až se stane způsobilým účastnit se kazatelské služby, můžeš ho pozvat, aby šel do služby s tebou. Jestliže budete pracovat společně, pravděpodobně nebude mít žádné zábrany a bude získávat zkušenosti, které mu budou dodávat jistotu, takže nakonec bude připraven jít do služby sám.

Pomoz studujícímu, aby se stal Jehovovým přítelem

14. Jaký prvořadý cíl sleduješ jakožto učitel a co ti pomůže, abys jej dosáhl?

¹⁴ Prvořadým cílem každého křesťanského učitele je pomoci studujícímu, aby získal Jehovovo přátelství. Toho dosáhneš nejen svými slovy, ale také svým příkladem. Učení pomocí příkladu mocně působí na srdce studujících. Činy mohou ve skutečnosti mluvit hlasitěji než slova, zejména tehdy, jestliže jde o vštěpování mravních vlastností a o to, aby se v zájemci roznítilo nadšení. Jestliže vidí, že tvá slova a tvé činy vyplývají z dobrého vztahu k Jehovovi, bude ho to více podněcovat, aby si k němu také vypěstoval takový vztah.

15. (a) Proč je důležité, aby ten, kdo studuje, získal správnou pohnutku ke službě Jehovovi? (b) Jak můžeš zájemci pomoci k dalšímu duchovnímu pokroku?

¹⁵ Jistě si přeješ, aby ten, s kým studuješ, sloužil Jehovovi ne pouze proto, aby nebyl zničen v Armagedonu, ale proto, že Jehovu miluje. Jestliže mu budeš pomáhat, aby si pěstoval takovou čistou pohnutku, budeš stavět z ohnivzdorných materiálů, které ve zkouškách jeho víry vydrží. (1. Korinťanům 3:10–15) Nesprávná pohnutka, jako je například nerozumná touha napodobovat tebe nebo nějakého jiného člověka, mu nedá sílu odolávat nekřesťanským vlivům ani odvahu dělat to, co je správné. Pamatuj na to, že nebudeš jeho učitelem navždy. Dokud máš příležitost, můžeš ho povzbuzovat, aby se stále více přibližoval k Jehovovi tím, že bude denně číst Boží slovo a bude o něm uvažovat. Tak bude stále přijímat ‚vzor zdravých slov‘ z Bible a biblických publikací, i když s ním už dávno nebudeš studovat. (2. Timoteovi 1:13)

16. Jak můžeš toho, kdo studuje, učit, aby se ze srdce modlil?

¹⁶ Má-li se zájemce stále více přibližovat k Jehovovi, můžeš mu v tom pomoci také tím, že ho budeš učit ze srdce se modlit. Jak to můžeš dělat? Snad bys mohl obracet jeho pozornost na Ježíšovu vzorovou modlitbu a také na mnoho upřímných modliteb zaznamenaných v Bibli, jako jsou například modlitby v žalmech. (Žalmy 17, 86, 143; Matouš 6:9, 10) A když kromě toho tvůj zájemce poslouchá, jak se modlíš na začátku a na konci studia, pozná z toho, jaký máš ty vztah k Jehovovi. V tvých modlitbách by se tedy měla vždy zrcadlit upřímnost a otevřenost, a také duchovní a citová vyrovnanost.

 Jak můžeš pracovat na tom, abys zachránil své děti

17. Jak mohou rodiče pomoci svým dětem, aby zůstaly na cestě k záchraně?

¹⁷ K těm, koho chceme zachránit, patří samozřejmě členové naší rodiny. Mnohé děti křesťanských rodičů jsou upřímné a ‚pevné ve víře‘. V srdci některých jiných dětí však možná není pravda hluboce zakořeněná. (1. Petra 5:9; Efezanům 3:17; Kolosanům 2:7) Když se tito mladí lidé blíží k dospělosti nebo když dospějí, mnozí z nich opouštějí křesťanskou cestu. Jestliže máš děti, co můžeš dělat, aby se něco takového pokud možno nestalo také jim? Předně můžeš pracovat na tom, aby u vás v rodině panovalo zdravé ovzduší. Dobrý rodinný život je základem zdravého názoru na autoritu, základem ocenění pro správné hodnoty a základem pěkných vztahů s druhými lidmi. (Hebrejcům 12:9) Důvěrné rodinné vztahy tedy mohou být živnou půdou, díky níž může v srdci dítěte růst přátelství s Jehovou. (Žalm 22:10) Pevné rodiny dělají věci společně jako celek — i kdyby rodiče museli obětovat čas, který by jinak mohli využít pro sebe. Tak můžete svým příkladem učit své děti, aby se v životě správně rozhodovaly. Rodiče, to, co od vás vaše děti nejvíc potřebují, nejsou hmotné výhody, ale jste to vy — váš čas, vaše energie a láska. Dáváte to svým dětem?

18. Na otázky jakého druhu musí děti najít s pomocí rodičů odpovědi?

¹⁸ Křesťanští rodiče nikdy nesmějí předpokládat, že se z jejich dětí automaticky stanou  křesťané. Daniel, křesťanský starší, který má pět dětí, o tom říká: „Rodiče musí vynaložit čas, aby dětem pomohli rozptýlit pochybnosti, které děti nevyhnutelně napadnou ve škole i jinde. Musí dětem trpělivě pomáhat najít odpovědi například na otázky: ‚Žijeme opravdu v čase konce? Je skutečně jen jedno pravé náboženství? Proč někteří na pohled milí spolužáci nejsou dobrou společností? Je předmanželský sex v každém případě špatný?‘ “ Rodiče, můžete počítat s tím, že Jehova bude žehnat vašemu úsilí, protože i on má zájem o blaho vašich dětí.

19. Proč je nejlepší, jestliže s dětmi studují sami jejich rodiče?

¹⁹ Někteří rodiče možná mají pocit, že na studium se svými dětmi nestačí. Nic takového si však myslet nemusíte, protože nikdo nemůže poučovat vaše děti lépe než vy sami. (Efezanům 6:4) Jestliže se svými dětmi studujete, máte možnost bezprostředně poznávat, co mají v srdci a jak uvažují. Vyjadřují se od srdce, nebo povrchně? Věří opravdu tomu, co se učí? Je pro ně Jehova skutečný? Odpovědi na tyto a jiné velmi důležité otázky získáte jen tehdy, jestliže se svými dětmi studujete osobně. (2. Timoteovi 1:5)

20. Jak mohou rodiče dosáhnout toho, aby jejich rodinné studium bylo příjemné a užitečné?

²⁰ Jak můžete váš zavedený program rodinného studia udržet v chodu? Joseph, křesťanský starší a otec dvou malých dětí, syna a dcery, říká: „Stejně jako každé biblické studium musí být i rodinné studium příjemné, aby se na ně každý těšil. Abychom toho dosáhli, nesmíme být v naší rodině příliš strnulí, pokud jde o čas. Naše studium může trvat hodinu, ale studujeme i tehdy, když se občas stane, že na to máme jen deset minut. Jedna z věcí, díky kterým je naše studium vyvrcholením týdne, je to, že s dětmi předvádíme některé příběhy z Mojí knihy biblických příběhů. * Tyto scény zanechávají hluboký dojem a napomáhají k pochopení, a to je daleko důležitější, než kolik odstavců probereme.“

21. Kdy mohou rodiče poučovat své děti?

²¹ Vyučování dětí se samozřejmě neomezuje pouze na předem stanovenou dobu studia. (5. Mojžíšova 6:5–7) Ten svědek Jehovův, o němž byla zmínka v úvodu a jenž působí v Thajsku, říká: „Živě si vzpomínám, jak mě tatínek brával s sebou do kazatelské služby a jak jsme tehdy jezdili na kolech do vzdálených koutů obvodu, který patřil našemu sboru. To, že nám naši rodiče poskytovali znamenitý příklad, a to, že nás učili za všech okolností, nám určitě pomohlo k tomu, že jsme se rozhodli vstoupit do celodobé služby. A jejich poučování mi zřejmě pomáhá stále. Ve vzdálených koutech kazatelského pole totiž působím až dodnes!“

22. K čemu to povede, budeš-li ‚dávat pozor na sebe a na své vyučování‘?

²² Jednoho dne, který nastane brzy a v pravý čas, přijde Ježíš vykonat Boží soud nad tímto systémem. Tato velká událost pak vstoupí do všeobecných dějin, ale věrní svědkové Jehovy mu budou sloužit dál, s vyhlídkou na věčnou záchranu. Doufáš, že budeš mezi nimi, a to i se svými dětmi a s lidmi, s nimiž vedeš biblické studium? Potom pamatuj na výzvu: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16)

[Poznámka pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jaký postoj bychom měli mít, jestliže nevíme, kdy přesně přijde Boží soud?

• V jakých směrech můžeme ‚dávat pozor na své vyučování‘?

• Jak můžeme pomáhat tomu, s kým studujeme, aby se stal Jehovovým přítelem?

• Proč je důležité, aby rodiče věnovali čas vyučování svých dětí?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

K učení napomáhá důstojná, ale přátelská atmosféra

[Obrázek na straně 18]

Názorné předvádění biblických příběhů, například příběhu o tom, jak Šalomoun rozsoudil dvě nevěstky, přispívá k tomu, aby rodinné studium bylo příjemné