Jediný způsob, jak vymýtit nenávist

„Kde je nenávist, tam je strach. ... Nenávidíme to, čeho se bojíme, takže za nenávistí se skrývá strach.“ — Cyril Connolly, literární kritik a redaktor

MNOHO sociologů se domnívá, že nenávist má hluboké kořeny v lidském nevědomí. „Z velké části může být dokonce pevně spojena“ se samotnou lidskou přirozeností, může do ní být zabudována, jak uvádí jeden politolog.

To, že badatelé, kteří zkoumají lidskou přirozenost, docházejí k takovým závěrům, je pochopitelné. Při svém studiu totiž mohou pozorovat jedině muže a ženy, kteří se narodili „v provinění“ a „v hříchu“, jak to vyjadřuje inspirovaný biblický záznam. (Žalm 51:5) Dokonce i sám Stvořitel, když před tisíciletími posuzoval nedokonalého člověka, „viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný“. (1. Mojžíšova 6:5)

Předsudky, diskriminace a nenávist, která z nich pramení — to jsou důsledky vrozené lidské nedokonalosti a s ní spojeného sobectví. (5. Mojžíšova 32:5) Naneštěstí není v moci žádné lidské instituce vydat takové zákony, které by v tomto směru změnily lidské srdce. Zahraniční dopisovatelka Johanna McGearyová o tom napsala: „Ani ten nejmocnější celosvětový strážník nemůže zasáhnout tak, aby vyhladil nenávist, která vyvolala takové krveprolití v Bosně, Somálsku, Libérii, Kašmíru a na Kavkaze.“

Než však začneme pátrat po řešení, musíme získat základní poznatky o tom, z čeho projevy nenávisti pramení.

Nenávist živená strachem

Existuje mnoho druhů a projevů nenávisti. Spisovatel Andrew Sullivan tuto věc vyjádřil velice výstižně: „Existuje nenávist, která se bojí, a nenávist, která pouze pociťuje opovržení; existuje nenávist, která je projevem moci, a nenávist, která pramení z bezmocnosti; existuje pomsta a existuje nenávist, která vzniká ze závisti. ... Existuje nenávist utlačovatele a nenávist oběti. Existuje nenávist, která doutná, a nenávist,  která uhasíná. A existuje nenávist, která vybuchuje, a nenávist, která nikdy nevzplane.“

K hlavním příčinám, které v naší době vedou k nenávistným konfliktům, patří bezpochyby příčiny sociální a ekonomické. Silné předsudky a prudké výbuchy nenávisti se často projevují v oblastech, v nichž je zámožnější skupina v menšině. Nenávist často vzniká tam, kde je životní úroveň určité části obyvatelstva ohrožena přílivem cizinců.

Někteří lidé se domnívají, že kvůli těmto nově příchozím přijdou o práci, protože oni budou pracovat za nižší mzdu, nebo že se kvůli nim sníží cena pozemků. Zda tyto obavy jsou nebo nejsou opodstatněné, to je jiná otázka. Strach z ekonomické ztráty a strach, že se zhorší životní úroveň nebo životní styl obyvatel, jsou silné faktory, jež vedou ke vzniku předsudků a nenávisti.

Co by mělo být prvním krokem k vymýcení nenávisti? Změna postojů.

Postoje se mohou změnit

„Skutečná změna může nastat jedině tehdy, jestliže k tomu zúčastněné národy budou mít dobrou vůli,“ uvedla paní McGearyová. A jak je možné dosáhnout toho, aby se lidé změnili? Zkušenosti ukazují, že nejmocnější, nejpodnětnější a nejtrvalejší vliv, který brání vzniku nenávisti, má Boží slovo, Bible. Důvodem je to, že „slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. (Hebrejcům 4:12)

Je pravda, že k vykořenění předsudků a nenávisti nedochází ani automaticky, ani přes noc. Ale uskutečnitelné to je. Ježíš Kristus mistrně  podněcoval lidské srdce a zvyšoval citlivost svědomí, a byl schopen přimět lidi k tomu, aby se změnili. Milionům lidí se podařilo řídit se moudrou radou Ježíše Krista: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44)

V souladu s tím, co učil, vzal Ježíš do skupiny svých důvěrných přátel Matouše, bývalého výběrčího daní, tedy člověka, který byl kdysi nenáviděným vyvržencem židovské společnosti. (Matouš 9:9; 11:19) Ježíš dále ustanovil způsob čistého uctívání, do kterého byly nakonec pojaty tisíce dříve odmítaných a nenáviděných pohanů. (Galaťanům 3:28) Lidé z celého tehdy známého světa se stávali následovníky Ježíše Krista. (Skutky 10:34, 35) O těchto jednotlivcích bylo známo, že vynikají neobyčejnou láskou. (Jan 13:35) Když nenávistní muži kamenovali Ježíšova učedníka Štěpána, jeho poslední slova byla: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích!“ Těm, kdo ho nenáviděli, nepřál Štěpán nic zlého. (Skutky 6:8–14; 7:54–60)

Podobně jednají i dnešní praví křesťané, a řídí se přitom Ježíšovou radou, aby působili dobro nejen svým křesťanským bratrům, ale dokonce i těm, kdo je nenávidí. (Galaťanům 6:10) Usilovně se snaží odstranit ze svého života zlomyslnou nenávist. Jsou si vědomi toho, že existují mocné síly, které by v nich mohly nenávist vyvolat, a proto činí pozitivní kroky a nenávist nahrazují láskou. Jeden moudrý muž ve starověku prohlásil, že „nenávist, ta popouzí ke svárům, kdežto láska přikrývá dokonce všechny přestupky“, a to se skutečně děje. (Přísloví 10:12)

Apoštol Jan napsal: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ (1. Jana 3:15) Svědkové Jehovovi o tom jsou přesvědčeni. Proto se nyní — bez ohledu na svůj etnický, kulturní, náboženský a politický původ — začleňují do jednoho sjednoceného společenství, v němž neexistuje nenávist, do pravého celosvětového společenství bratrů. (Viz připojené rámečky.)

Nenávist bude vykořeněna!

Možná řeknete, že to všechno je sice pěkné, ale platí to jen pro jednotlivce, a že nenávist se z naší země tímto způsobem úplně neodstraní. Je pravda, že i když člověk sám v srdci nenávist nemá, může se přesto stát její obětí. Takže skutečné řešení tohoto celosvětového problému je třeba hledat u Boha.

 Božím záměrem je zakrátko ze země odstranit všechny stopy nenávisti. K tomu dojde pod panstvím nebeské vlády, o kterou se máme podle Ježíšova poučení modlit: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10)

Až bude tato modlitba v plné míře vyslyšena, nebudou už existovat poměry, v nichž vzniká nenávist. Budou odstraněny podmínky, ve kterých je nenávist využívána. Propaganda, neznalost a předsudky budou nahrazeny osvícením, pravdou a spravedlností. Potom Bůh opravdu ‚setře každou slzu a nebude již smrt ani truchlení ani křik ani bolest‘. (Zjevení 21:1–4)

A nyní zde máme ještě lepší zprávu! Existují neklamné doklady toho, že žijeme v „posledních dnech“. Můžeme se tedy spolehnout na to, že již velmi brzy budeme svědky toho, jak bezbožná nenávist z této země zmizí. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:3–14) V novém světě, který slíbil Bůh, bude existovat duch pravého bratrství, protože lidstvu bude vrácena dokonalost. (Lukáš 23:43; 2. Petra 3:13)

Na to, abyste se mohli těšit z pravého bratrství, však nemusíte čekat až do té doby. Z připojených zpráv je vidět, že křesťanská láska již nalezla své místo v srdci milionů lidí, kteří by jinak byli naplněni nenávistí. Také vám je adresováno pozvání, abyste se stali částí tohoto láskyplného společenství bratrů!

[Rámeček na straně 5]

„Co by udělal Ježíš?“

V červnu roku 1998 se stalo, že v zemědělské oblasti Texasu ve Spojených státech tři běloši napadli černocha Jamese Byrda ml. Odvezli ho na opuštěné odlehlé místo, zbili ho a nohy mu spoutali řetězy. Potom ho přivázali k dodávkovému autu a vlekli ho po silnici pět kilometrů, dokud jeho tělo nenarazilo na betonový můstek. To, co udělali, bylo označeno jako zločin motivovaný nenávistí, a to nejhrůznější za celá devadesátá léta.

Tři sestry Jamese Byrda jsou svědkyně Jehovovy. Co cítí k pachatelům tohoto hrozného zločinu? Společně prohlásily: „Když se milovaný člověk stane obětí mučení a je zlynčován, vyvolá to nepředstavitelný pocit ztráty a bolesti. Jak odpovědět na takový brutální čin? Pomsta, nenávistné výroky nebo vyzývání k nějaké nenávistné propagandě — nic z toho nás ani nenapadlo. Říkaly jsme si: ‚Co by udělal Ježíš? Jak by na to reagoval?‘ Odpověď byla nad slunce jasnější. On by mluvil o pokoji a o naději.“

Mezi biblickými odkazy, které jim pomohly zabránit tomu, aby v jejich srdci nevznikla nenávist, byla slova v Římanům 12:17–19. Apoštol Pavel napsal: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. ... Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“

Pokračovaly: „Vzpomínáme si, jak realisticky bylo v našich publikacích řečeno, že některé projevy bezpráví a některé zločiny jsou tak hrůzné, že je opravdu těžké říci ‚odpouštím ti‘, a nechat to být. Odpuštění by v takových případech mohlo zkrátka znamenat překonat zášť, aby člověk mohl žít dál a aby tělesně nebo duševně neonemocněl z toho, že by zášť pěstoval.“ To je opravdu výmluvné svědectví o tom, že Bible má moc zabránit tomu, aby v člověku nezakořenila hluboká nenávist!

[Rámeček na straně 6]

Nepřátelství se změnilo v přátelství

Do Řecka v posledních letech proudí tisíce přistěhovalců, kteří zde hledají práci. Ekonomické poměry se však zhoršují, pracovních příležitostí je méně, a v důsledku toho sílí boj o zaměstnání. Proto mezi různými etnickými skupinami panuje velké nepřátelství. Typickým příkladem je rivalita mezi přistěhovalci z Albánie a přistěhovalci z Bulharska. Mezi těmito dvěma skupinami dochází k prudkému soupeření na mnoha místech Řecka.

Ve městě Kató, které leží v severovýchodní části Peloponésu, začala jedna bulharská rodina a jeden Albánec studovat Bibli se svědky Jehovovými, a seznámili se. Uplatňovali biblické zásady, a tím se rozplynulo nepřátelství, které pociťují mnozí příslušníci těchto dvou etnických skupin. Díky tomu se také mezi těmito lidmi vytvořilo skutečné bratrské přátelství. Bulhar Ivan dokonce pomohl Albánci Loulisovi najít ubytování blízko svého domu. Obě rodiny se často dělí o jídlo a o těch nemnoho hmotných věcí, které mají. Oba muži jsou nyní pokřtěnými svědky Jehovovými a úzce spolupracují při kázání dobré zprávy. Toto křesťanské přátelství samozřejmě neuniká pozornosti sousedů.

[Obrázek na straně 7]

Pod vládou Božího Království budou ze země odstraněny všechny stopy nenávisti