Otázky čtenářů

Padesátá třetí kapitola Izajáše obsahuje známé proroctví o Mesiášovi. V 10. verši čteme: „Sám Jehova nalezl potěšení v tom, že ho drtil; přivodil mu nemoc.“ Co to znamená?

Je snadné pochopit, proč mohou slova u Izajáše 53:10 vyvolat otázku. Praví křesťané se nedomnívají, že by náš soucitný a něžný Bůh měl potěšení v tom, že by někoho drtil nebo někomu přivodil nemoc. Bible nám poskytuje základ pro důvěru, že pro Boha není žádným potěšením trápit někoho nevinného. (5. Mojžíšova 32:4; Jeremjáš 7:30, 31) Během staletí Jehova někdy příležitostně připouštěl utrpení, a to z důvodů, které odpovídají jeho moudrosti a lásce. Rozhodně však nezpůsobil to, že jeho milovaný Syn, Ježíš, trpěl. Co tedy tato pasáž vlastně říká?

Význam tohoto verše snadněji pochopíme, když jej budeme zkoumat jako celek a povšimneme si dvou míst, kde je uvedeno slovo „potěšení“. U Izajáše 53:10 čteme: „Sám Jehova nalezl potěšení v tom, že ho drtil; přivodil mu nemoc. Jestliže položíš jeho duši jako oběť za vinu, uvidí své potomstvo, prodlouží své dny a v jeho ruce se zdaří, co je Jehovovým potěšením.“

Celkové poselství Bible ukazuje, že ‚Jehovovo potěšení‘, o kterém je zmínka na konci tohoto verše, se soustřeďuje na uskutečnění jeho záměru prostřednictvím Království. Tento Jehovův skutek ospravedlní Jehovovu svrchovanost a umožní, aby bylo poslušné lidstvo zbaveno zděděného hříchu — abychom my byli zbaveni svých hříchů. (1. Paralipomenon 29:11; Žalm 83:18; Skutky 4:24; Hebrejcům 2:14, 15; 1. Jana 3:8) Klíčem k tomu všemu je to, že se Boží Syn musel stát člověkem a musel opatřit výkupní oběť. Jak víme, Ježíš při tom skutečně trpěl. Bible nám říká, že se „naučil ... poslušnosti z toho, co vytrpěl“. Ježíš tedy měl z tohoto utrpení užitek. (Hebrejcům 5:7–9)

Ježíš předem věděl, že ušlechtilou cestu, po které se vydal, bude doprovázet utrpení. To jasně vyplývá z jeho slov zaznamenaných u Jana 12:23, 24, kde čteme: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstává pouze jedno zrno; jestliže však zemře, pak přinese mnoho ovoce.“ Ano, Ježíš věděl, že bude muset zachovat ryzost až do chvíle, kdy vytrpí smrt. Zpráva pokračuje: „‚Má duše je nyní znepokojená, a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny. A přece, proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno.‘ Vyšel tedy hlas z nebe: ‚Oslavil jsem je a opět je oslavím.‘“ (Jan 12:27, 28; Matouš 26:38, 39)

Právě v tomto kontextu můžeme slova u Izajáše 53:10 pochopit. Jehova dobře věděl, že k tomu, co jeho Syn prožije, bude patřit i to, že bude v určitém smyslu drcen. Ale v tom, co musel Ježíš prožít, měl Jehova potěšení, protože měl na zřeteli ten nádherný a rozsáhlý dobrý výsledek, který to přinese. V tomto smyslu Jehova „nalezl potěšení v tom, že ... drtil“ Mesiáše. A Ježíš také nalezl potěšení v tom, co mohl udělat a co skutečně udělal. Opravdu se ‚v jeho ruce zdařilo, co je Jehovovým potěšením‘, jak to čteme v závěru Izajáše 53:10.