„Přišla ta hodina!“

„Přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci.“ (JAN 13:1)

1. Jakými dohady žije Jeruzalém, když se blíží Pasach roku 33 n. l., a proč?

KDYŽ byl Ježíš v roce 29 n. l. pokřtěn, nastoupil dráhu, která měla vést k ‚hodině‘ jeho smrti, vzkříšení a oslavení. Nyní je jaro roku 33 n. l. Od chvíle, kdy nejvyšší židovský soud Sanhedrin dospěl k rozhodnutí zabít Ježíše, uplynulo jen několik týdnů. Ježíš se o tomto plánu dozvídá pravděpodobně od Nikodéma, který byl členem Sanhedrinu a byl Ježíšovi přátelsky nakloněn. Ježíš tedy odchází z Jeruzaléma a dostává se do krajiny za Jordánem. S blížícím se svátkem Pasach jde do Jeruzaléma mnoho lidí z venkova a městem se nesou dohady o Ježíšovi. „Jaký je váš názor?“ ptají se lidé jeden druhého. „Že vůbec nepřijde na svátek?“ Ke všeobecnému vzrušení přispějí přední kněží a farizeové tím, že vydají nařízení, aby každý, kdo Ježíše uvidí, podal zprávu o tom, kde Ježíš je. (Jan 11:47–57)

2. Který Mariin čin vyvolá spor a jak je z Ježíšovy odpovědi na Mariinu obhajobu patrné, že si je vědom ‚své hodiny‘?

 ² Dne 8. nisanu, tedy šest dní před Pasachem, je Ježíš znovu blízko Jeruzaléma. Přichází do Betanie, což je domovské město jeho milovaných přátel Marty, Marie a Lazara a leží asi 3 kilometry od Jeruzaléma. Je pátek večer a Ježíš tam tráví Sabat. Když mu příštího dne večer Marie poslouží drahým vonným olejem, učedníci se proti tomu ohrazují. Ježíš odpovídá: „[Nechte] ji, ať dodrží obyčej vzhledem ke dni mého pohřbu. Chudé totiž máte u sebe vždy, ale mne nebudete mít vždy.“ (Jan 12:1–8; Matouš 26:6–13) Ježíš ví, že „přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci“. (Jan 13:1) Ještě pět dnů a ‚dá svou duši jako výkupné výměnou za mnohé‘. (Marek 10:45) Všechno, co Ježíš dělá a vyučuje, je tedy ovlivněno vědomím naléhavosti. V tom je znamenitým příkladem pro nás dnes, v době, kdy dychtivě očekáváme konec tohoto systému věcí. Uvažujme o tom, co se v Ježíšově případě přihodí hned další den.

Den, kdy Ježíš triumfálně vstupuje do Jeruzaléma

3. (a) Jakým způsobem Ježíš vstupuje v neděli 9. nisanu do Jeruzaléma a jak na to většina lidí kolem reaguje? (b) Jak Ježíš odpovídá farizeům, kteří si stěžují na zástup?

³ V neděli 9. nisanu Ježíš triumfálně přijíždí do Jeruzaléma. Když se blíží k městu — ve splnění Zecharjáše 9:9 jede na oslátku —, většina lidí, kteří se kolem něj shromáždí, rozprostírá na silnici své svrchní oděvy, zatímco jiní lidé odsekávají ratolesti stromů a také je kladou na silnici. Volají: „Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu!“ Někteří farizeové v zástupu chtějí, aby Ježíš své učedníky přísně napomenul. Ježíš však odpovídá: „Povídám vám: Kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“ (Lukáš 19:38–40; Matouš 21:6–9)

4. Proč v Jeruzalémě nastává rozruch, když tam Ježíš přijde?

⁴ Jen o několik týdnů dříve mnozí lidé v zástupu viděli, jak Ježíš vzkřísil Lazara. Nyní o tomto zázraku vyprávějí dalším lidem. Když tedy Ježíš vchází do Jeruzaléma, v celém městě nastává rozruch. „Kdo je to?“ ptají se lidé. A zástupy stále říkají: „To je ten prorok Ježíš z Nazaretu v Galileji!“ Když farizeové vidí, co se děje, stěžují si: „Svět jde za ním.“ (Matouš 21:10, 11; Jan 12:17–19)

5. Co se stane, když jde Ježíš do chrámu?

⁵ Velký Učitel Ježíš má při svých návštěvách Jeruzaléma ve zvyku vyučovat v chrámu, a to dělá i nyní. Jsou zde slepí a chromí, kteří k němu přicházejí a on je uzdravuje. Přední kněží a znalci Zákona se rozhořčí, když to vidí a když slyší, jak chlapci v chrámu volají: „Zachraň, prosíme, Syna Davidova!“  „Slyšíš, co říkají?“ ohrazují se. „Ano,“ odpovídá Ježíš. „Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“ Ježíš vyučuje dál a přitom bedlivě sleduje, co se v chrámu děje. (Matouš 21:15, 16; Marek 11:11)

6. Jak se nynější přístup Ježíše liší od toho, jak jednal dříve, a proč to tak je?

⁶ Ježíšův přístup se nyní zcela liší od toho, jak jednal před šesti měsíci. Tehdy přišel do Jeruzaléma na Svátek stánků, avšak „ne otevřeně, ale jako vskrytu“. (Jan 7:10) A vždy podnikl opatření pro to, aby bezpečně vyvázl, když byl jeho život ohrožen. Nyní do města, kde byla vydána nařízení, aby byl zajat, vstupuje otevřeně. Ježíš také neměl ve zvyku oznamovat, že je Mesiáš. (Izajáš 42:2; Marek 1:40–44) Nechtěl, aby se o něm ústně šířily bombastické informace nebo překroucené zprávy. Avšak nyní o něm zástupy otevřeně mluví jako o Králi a Zachránci — Mesiášovi — a on rázně odmítá vyhovět náboženským vůdcům, když ho žádají, aby zástupy umlčel. Proč jedná tak odlišně? Protože „přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven,“ jak Ježíš oznamuje hned následující den. (Jan 12:23)

Odvážný čin a potom vyučování, které zachraňuje životy

7, 8. Jak se v Ježíšově jednání 10. nisanu roku 33 n. l. odráží to, co v chrámu udělal o Pasachu roku 30 n. l.?

⁷ Když Ježíš přijde v pondělí 10. nisanu do chrámu, jedná na základě toho, co viděl předchozí den odpoledne. Začíná ‚vyhazovat ty, kteří v chrámu prodávají a kupují, a zpřevrací stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávají holubice; a nikomu nedovoluje přenášet chrámem nádobu‘. Provinilce odsuzuje a prohlašuje: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“ (Marek 11:15–17)

⁸ V tom, co Ježíš dělá, se odráží to, co v chrámu udělal během Pasachu o tři roky dříve, tedy v roce 30 n. l. Tentokrát je však jeho odsouzení ostřejší. Kupce v chrámu nyní nazývá ‚lupiči‘. (Lukáš 19:45, 46; Jan 2:13–16) A jako lupiči se opravdu projevují, protože od těch, kdo si potřebují koupit zvířata k obětem, vyžadují přemrštěné částky. Přední kněží, znalci Zákona a přední muži z lidu se doslechnou o tom, co Ježíš udělal, a opět hledají způsob, jak ho zabít. Nevědí však, jak Ježíše odstranit, protože všichni lidé žasnou nad jeho učením a stále  na něm visí, aby ho slyšeli. (Marek 11:18; Lukáš 19:47, 48)

9. Co Ježíš vyučuje a k čemu vybízí své posluchače v chrámu?

⁹ Ježíš dál vyučuje v chrámu a prohlašuje: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven.“ Ano, Ježíš ví, že mu zbývá už jen několik dní pozemského života. Vypráví, jak pšeničné zrno musí zemřít, aby přineslo ovoce, a to odpovídá jeho vlastní smrti a tomu, že se sám stává prostředkem umožňujícím ostatním lidem získat věčný život. Potom své posluchače vybízí těmito slovy: „Jestliže mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi chce někdo sloužit, Otec ho poctí.“ (Jan 12:23–26)

10. Co Ježíš pociťuje v souvislosti s mučivou smrtí, která ho čeká?

¹⁰ S myšlenkami na mučivou smrt, do níž zbývají pouhé čtyři dny, Ježíš pokračuje: „Má duše je nyní znepokojená, a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny.“ Ale tomu, co ho čeká, není možné se vyhnout. Ježíš říká: „A přece, proto jsem přišel k této hodině.“ Ano, souhlasí s celým Božím uspořádáním. Je rozhodnut, že až do své obětní smrti se ve všem, co udělá, nechá vést Boží vůlí. (Jan 12:27) Dal nám tak opravdu znamenitý příklad — příklad naprosté poddanosti Boží vůli.

11. Čemu Ježíš vyučuje zástup, který právě slyšel hlas z nebe?

¹¹ Ježíš je velmi znepokojen tím, jak jeho smrt poškodí pověst jeho Otce, a proto se modlí: „Otče, oslav své jméno.“ K překvapení davu, který je shromážděn v chrámu, vychází z nebe hlas a ohlašuje: „Oslavil jsem je a opět je oslavím.“ Velký Učitel využívá této příležitosti k tomu, aby zástupu sdělil, proč byl slyšet hlas, k čemu povede jeho smrt a proč lidé musí projevovat víru. (Jan 12:28–36) Předchozí dva dny Ježíšova života byly určitě nabité událostmi. Rozhodující den však Ježíše teprve čeká.

Den pro řadu odsouzení

12. Jak se v úterý 11. nisanu snaží náboženští vůdci chytit Ježíše do pasti a s jakým výsledkem?

¹² V úterý 11. nisanu jde Ježíš znovu do chrámu vyučovat. Jsou tam nepřátelsky zaměření posluchači. Přední kněží a starší muži z lidu poukazují na to, co Ježíš udělal předchozí den, a ptají se ho: „Z jaké autority to děláš? A kdo ti dal tuto autoritu?“ Znamenitý Učitel je svou odpovědí překvapí. Vypráví jim tři poutavá podobenství — dvě z nich o vinici a jedno o svatební hostině —, která ukazují, jak jsou jeho odpůrci ničemní. To, co slyší, náboženské vůdce rozlítí, a proto se chtějí Ježíše zmocnit. Mají však strach ze zástupů, které Ježíše považují za proroka. Snaží se ho tedy přimět, aby řekl něco, za co by ho mohli zatknout. Ale odpovědi,  které Ježíš dává, je umlčí. (Matouš 21:23–22:46)

13. Jakou radu týkající se znalců Zákona a farizeů dává Ježíš svým posluchačům?

¹³ Znalci Zákona a farizeové tvrdí, že vyučují Božímu Zákonu, a Ježíš proto své posluchače nyní vybízí: „Čiňte a zachovávejte všechno, co vám povídají, ale nečiňte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ (Matouš 23:1–3) To je opravdu silné veřejné odsouzení! Ježíš s nimi však ještě neskončil. Je poslední den v chrámu, a proto odvážně předkládá řadu skandálních odhalení — jedno po druhém přichází jako burácející hrom.

14, 15. Jaká sžíravá odsouzení znalců Zákona a farizeů Ježíš pronáší?

¹⁴ Ježíš šestkrát prohlašuje: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci.“ Říká to proto, jak vysvětluje, že zavírají nebeské Království před lidmi a těm, kdo jsou na cestě do něho, nedovolují vejít. Tito pokrytci cestují přes moře a po suché zemi, aby učinili jednoho proselytu, ale ve skutečnosti z něho udělají poddaného věčného zničení. Přehlížejí „závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost“, a místo toho věnují značnou pozornost placení desátku. Vlastně jakoby čistí ‚vnějšek poháru a mísy, ale uvnitř jsou plní drancování a nestřídmosti‘, protože jejich vnitřní zkaženost a prohnilost jsou skryty za vnějším projevem zbožnosti. A jsou ochotni stavět hrobky prorokům a zdobit je, aby upoutali pozornost na své dobročinné skutky, ale ve skutečnosti jsou ‚syny těch, kdo proroky vraždili‘. (Matouš 23:13–15, 23–31)

¹⁵ Ježíš odsuzuje své odpůrce kvůli tomu, že si neváží duchovních věcí, a říká: „Běda vám, slepí vůdcové.“ V mravním ohledu jsou slepí, protože kladou větší důraz na chrámové zlato než na duchovní hodnotu tohoto místa uctívání. Ježíš pokračuje tím, že pronáší nejsilnější slova odsouzení. Říká: „Hadi, potomstvo zmijí, jak uprchnete před soudem gehenny?“ Ano, Ježíš jim sděluje, že kvůli svému ničemnému jednání budou navždy zničeni. (Matouš 23:16–22, 33) Buďme i my odvážní, když ohlašujeme poselství o Království, a to i tehdy, když musíme odhalovat falešné náboženství.

16. Jaké důležité proroctví Ježíš sděluje svým učedníkům, když sedí na Olivové hoře?

¹⁶ Ježíš nyní odchází z chrámu. V zapadajícím odpoledním slunci vystupuje se svými apoštoly na Olivovou horu. Když tam sedí, Ježíš pronáší proroctví o zničení chrámu a mluví o znamení své přítomnosti a závěru systému věcí. Tato prorocká slova mají význam i v dnešní době. Toho večera Ježíš svým učedníkům také říká: „Víte, že od nynějška za dva dny nastane pasach a Syn člověka má být vydán, aby byl přibit na kůl.“ (Matouš 24:1–14; 26:1, 2)

Ježíš ‚miluje své vlastní až do konce‘

17. (a) Jakou lekci Ježíš dává 14. nisanu během Pasachu svým dvanácti apoštolům? (b) Jakou oslavu Ježíš zavádí potom, co propustí Jidáše Iškariotského?

¹⁷ Během dalších dvou dnů, tedy 12. a 13. nisanu, se v chrámu Ježíš veřejně neukazuje. Náboženští vůdcové se ho snaží zabít, a on chce, aby nic nenarušilo jeho oslavu Pasachu společně s apoštoly. Ve čtvrtek při západu slunce začíná 14. nisan — poslední den, kdy Ježíš žije na zemi jako člověk. Toho večera jsou Ježíš a jeho apoštolové společně v jednom domě v Jeruzalémě, kde pro ně byla připravena oslava Pasachu. Zatímco se společně těší z Pasachu, Ježíš dává dvanácti apoštolům obdivuhodnou lekci v pokoře tím, že jim umyje nohy. Když propustí Jidáše Iškariotského, který učinil dohodu, že svého Pána zradí za 30 kousků stříbra, což je podle mojžíšského Zákona cena za pouhého otroka, Ježíš zavádí slavnost na památku své smrti. (2. Mojžíšova 21:32; Matouš 26:14, 15, 26–29; Jan 13:2–30)

18. Jaké další poučení Ježíš láskyplně vštěpuje svým jedenácti věrným apoštolům a jak je připravuje na to, že brzy odejde?

¹⁸ Po zavedení Památné slavnosti se apoštolové dostávají do vášnivé debaty o tom, kdo z nich je největší. Ježíš je za to však nekárá, ale  naopak je trpělivě vyučuje, že je opravdu důležité sloužit druhým lidem. Ježíš si váží toho, že s ním zůstali ve všech jeho zkouškách, a proto s nimi uzavírá osobní smlouvu o království. (Lukáš 22:24–30) Také jim přikazuje, aby jeden druhého milovali tak, jako on miloval je. (Jan 13:34) Ježíš se v místnosti, kde probíhala oslava, ještě zdržuje a láskyplně své apoštoly připravuje na to, že brzy odejde. Ujišťuje je o tom, že jsou jeho přáteli, povzbuzuje je, aby projevovali víru, a slibuje jim, že jim poskytne pomoc v podobě svatého ducha. (Jan 14:1–17; 15:15) Před svým odchodem z domu Ježíš prosebně žádá svého Otce: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe.“ Ano, Ježíš připravil své apoštoly na to, že odejde, a je jisté, že ‚své vlastní miluje až do konce‘. (Jan 13:1; 17:1)

19. Proč se v zahradě Getsemane Ježíš dostává do agónie?

¹⁹ Když se Ježíš a jeho 11 věrných apoštolů dostávají do zahrady Getsemane, je už možná dlouho po půlnoci. Ježíš tam se svými apoštoly chodil často. (Jan 18:1, 2) Za několik hodin zemře jako opovrženíhodný zločinec. Agónie způsobená tím, co Ježíše čeká, a tím, jakou pohanu to možná přivede na jeho Otce, je tak silná, že když se Ježíš modlí, jeho pot se stává jakoby kapkami krve, které padají na zem. (Lukáš 22:41–44) „Přišla ta hodina!“ říká Ježíš apoštolům. „Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“ Zatímco ještě mluví, blíží se Jidáš Iškariotský doprovázen velkým zástupem lidí, kteří nesou pochodně, lampy a zbraně. Přicházejí Ježíše zatknout a on neklade odpor. Vysvětluje: „Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ (Marek 14:41–43; Matouš 26:48–54)

Syn člověka je oslaven!

20. (a) Jaké kruté zacházení čeká Ježíše po jeho zatčení? (b) Proč několik okamžiků před svou smrtí Ježíš zvolá: „Je dovršeno!“?

²⁰ Po svém zatčení je Ježíš obviněn falešnými svědky, usvědčen zaujatými soudci, odsouzen Pontským Pilátem, je terčem posměchu kněží a davů a je zesměšňován a mučen vojáky. (Marek 14:53–65; 15:1, 15; Jan 19:1–3) V pátek v poledne je Ježíš přibit na mučednický kůl a zakouší trýznivou bolest způsobenou tím, jak se vahou jeho těla trhají rány od hřebů, kterými je přibit za ruce a nohy. (Jan 19:17, 18) Asi ve tři hodiny odpoledne Ježíš zvolá: „Je dovršeno!“ Ano, Ježíš dokončil všechno, co měl na zemi vykonat. Svého ducha svěřuje Bohu, sklání hlavu a umírá. (Jan 19:28, 30; Matouš 27:45, 46; Lukáš 23:46) Tři dny nato Jehova svého Syna vzkřísí. (Marek 16:1–6) Čtyřicet dní po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebes a je oslaven. (Jan 17:5; Skutky 1:3, 9–12; Filipanům 2:8–11)

21. Jak můžeme Ježíše napodobovat?

²¹ Jak můžeme ‚věrně následovat Ježíšovy šlépěje‘? (1. Petra 2:21) Podobně jako Ježíš se intenzivně podílejme na díle kázání o Království a díle činění učedníků a buďme stateční a odvážní, když mluvíme o Božím slovu. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Skutky 4:29–31; Filipanům 1:14) Kéž nikdy neztratíme ze zřetele to, kde se nacházíme v proudu času, a kéž nikdy nepřestaneme jeden druhého podněcovat k lásce a znamenitým skutkům. (Marek 13:28–33; Hebrejcům 10:24, 25) A nechme se ve všem, co děláme, vést vůlí Jehovy Boha a vědomím toho, že žijeme v ‚čase konce‘. (Daniel 12:4)

Jak byste odpověděli?

• Jak vědomí blížící se smrti ovlivnilo závěrečnou službu, kterou Ježíš vykonával v chrámu v Jeruzalémě?

• Z čeho je patrné, že Ježíš ‚miloval své vlastní až do konce‘?

• Co nám o Ježíšovi ukazují události posledních několika hodin jeho života?

• Jak při naší službě můžeme Krista Ježíše napodobovat?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 18]

Ježíš ‚je miloval až do konce‘