Bible milovaná a zakazovaná

„Toužím po tom, aby byly posvátné knihy přeloženy do všech jazyků,“ napsal Desiderius Erasmus, uznávaný holandský učenec, který žil v 16. století.

ERASMUS si upřímně přál, aby každý mohl číst Písmo a aby mu rozuměl. Odpůrci Bible však takovou myšlenku nelítostně zavrhovali. Každému, kdo projevil sebemenší zájem o to, co Bible obsahuje, hrozilo tehdy v Evropě mimořádně velké nebezpečí. V Anglii bylo vydáno parlamentní nařízení, podle něhož „kdokoli čte Písmo v angličtině, má za trest přijít o půdu, movitý majetek, zboží a o život..., a pokud to některým lidem bylo prominuto, ale oni tvrdošíjně pokračují nebo začnou dělat totéž znovu, mají být nejprve oběšeni, protože se dopustili zrady vůči králi, a pak spáleni za kacířství vůči Bohu.“

Na evropské pevnině katolická inkvizice nelítostně pronásledovala „kacířské“ sekty, například francouzské valdenské, a vybrala si je za terč pronásledování kvůli jejich zvyku kázat „na základě evangelií a epištol a jiných svatých Písem, ... neboť kázat a vysvětlovat svaté Písmo [bylo] laikům zcela zakázáno“. Pro svou lásku k Bibli vytrpěl bezpočet mužů i žen strašná muka a smrt. Riskovali ty nejtěžší tresty za to, že pronášeli Pánovu modlitbu nebo Deset přikázání a že tomu učili své děti.

 Taková oddanost Božímu slovu žila dál v srdcích mnoha ‚poutníků‘, kteří se plavili do zámoří kolonizovat Severní Ameriku. V rané době amerických dějin „bylo čtení neoddělitelně spojeno s náboženstvím, a výlučným základem kultury byla důvěrná znalost Bible,“ uvádí se v knize A History of Private Life—Passions of the Renaissance (Dějiny soukromého života — Renesanční zanícení). Jedno kázání, které bylo vydáno roku 1767 v Bostonu, obsahovalo doporučení: „Pilně čtěte Svaté Písmo. Každé ráno a každý večer musíte přečíst kapitolu ze své Bible.“

Podle průzkumu, který provedla Barnova výzkumná skupina v kalifornském městě Ventura, má více než 90 procent Američanů průměrně tři Bible. Jedna nedávná studie však ukazuje, že tamější lidé si Bible sice velmi váží, ale „věnovat čas tomu, aby ji četli, studovali a uplatňovali ... už patří minulosti“. Obsah Bible zná většina z nich jen povrchně. Jeden žurnalista napsal: „Myšlenka, že [Bible] by k dnešním problémům a starostem stále rozhodně měla co říct, se objevuje pouze zřídka.“

Příliv světského smýšlení

Podle všeobecně rozšířeného názoru lze v životě dosáhnout úspěchu výlučně na základě rozumového uvažování a na základě vzájemné spolupráce mezi lidmi. Na Bibli se pohlíží jen jako na jednu z mnoha knih o náboženských názorech a osobních zkušenostech, ne jako na knihu, která obsahuje fakta a pravdu.

Jak se tedy většina lidí vyrovnává se stále složitějšími a těžšími životními problémy? Lidé se pohybují v duchovním vakuu, bez pevných morálních a náboženských pokynů a bez vedení. Jsou jako loď bez kormidla, jsou „zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení — lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním“. (Efezanům 4:14, Ekumenický překlad)

Musíme si tedy položit otázku: Je Bible jen jedna z mnoha náboženských knih? Nebo je skutečně Božím slovem a obsahuje praktické a nepostradatelné informace? (2. Timoteovi 3:16, 17) Stojí Bible za to, abychom o ní uvažovali? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.

[Obrázek na straně 3]

Desiderius Erasmus

[Podpisek]

Z knihy Deutsche Kulturgeschichte

[Obrázek na straně 4]

Valdenští byli vybráni za terč pronásledování, protože kázali z Písma

[Podpisek]

Stichting Atlas van Stolk, Rotterdam