Dobrá zpráva o pokoji se dostává do hornaté oblasti Chiapas

„V nejkrutějším masakru, jaký vůbec obyvatelé státu Chiapas pamatují, skupina ozbrojených mužů ... povraždila 45 bezbranných rolníků, včetně třinácti malých dětí.“ Těmito slovy komentoval list „El Universal“ událost, k níž došlo v osadě Acteal ve státě Chiapas dne 22. prosince 1997.

CHIAPAS je nejjižnější mexický stát sousedící s Guatemalou. Zdejší obyvatelstvo již dlouho zakouší bídu a strádání, a proto skupina domorodých mayských Indiánů zorganizovala v lednu 1994 ozbrojené povstání pod vlajkou Zapatovy armády národního osvobození (EZLN, Ejército Zapatista de Liberación Nacional). Jednání o mírové vyřešení se vlekla. Útoky podnikali jak povstalci, tak i oddíly vládního vojska, a výsledkem bylo krveprolévání a vraždění. Kvůli nepokojům mnoho rolníků z této oblasti uprchlo do bezpečí.

Uprostřed takových nejistých poměrů je zde jedna mírumilovná skupina lidí, kteří zůstávají v politických zápasech neutrální. Horlivě obracejí pozornost k Božímu Království, které jako jediné poskytuje naději na vyřešení lidských problémů — místních i celosvětových. (Daniel 2:44) Kdo jsou tito lidé? Svědkové Jehovovi. V souladu s Ježíšovým příkazem se snaží přinášet dobrou zprávu o Božím Království i do těch nejvzdálenějších míst hornaté oblasti Chiapas. (Matouš 24:14) Jak se jim dařilo za takových okolností kázat? A k čemu to vedlo?

„Jsem svědek Jehovův“

Adolfo, mladý muž, který byl zvěstovatelem Království teprve krátkou dobu, pracoval v rozhlasové vysílací stanici ve městě Ocosingo. Jednoho dne náhle někdo zabušil na dveře. Dovnitř vpadla skupina mužů v kuklách a tito muži namířili pušky na jeho hlavu. Vřítili se do vysílací kabiny, zmocnili se vysílacího zařízení a rozhlasem oznámili, že vyhlašují válku vládě.

Pak se tito ozbrojení muži obrátili na Adolfa a přikázali mu, aby se připojil k jejich hnutí. „Jsem svědek Jehovův,“ odpověděl Adolfo, ačkoli ještě nebyl pokřtěný. Vysvětlil jim, že jedinou nadějí na mír je Boží Království, a rozhodně odmítl nabídnutou uniformu a pušku. Když viděli jeho rozhodnost, propustili ho. Při vzpomínce na tuto událost Adolfo říká: „Ta příhoda skutečně posílila mou víru.“

Nakonec se situace stabilizovala, i když tato oblast byla stále pod vojenskou kontrolou. Ale bez ohledu na to Adolfo s radostí přijal pozvání starších místní⁠ho sbo⁠ru, aby pracoval s jednou osamocenou skupinou  křes⁠ťanů v té oblasti. Když na kontrolních stanovištích, kterými musel procházet, prohlásil, že patří ke svědkům Jehovovým, vojáci s ním jednali uctivě. Později byl pokřtěn, a bylo pro něj skutečným uspokojením, že mohl té osamocené skupině pomáhat, aby se stala sborem svědků Jehovových. „Teď když jsem pokřtěný,“ prohlásil Adolfo, „mohu říci s plným přesvědčením, že jsem jedním ze svědků Jehovových!“

„Jehova nás posiloval“

Krátce potom, co EZLN rozhlasem vyhlásila vládě válku, obyvatelé města uprchli. Francisco, který se věnuje celodobé službě jako průkopník, vyprávěl, jak Jehova posiloval jej i jeho manželku ve všem, co prožívali.

„Rozhodli jsme se uprchnout do jedné oblasti, kam je třeba jít pěšky asi tři hodiny. Byl tam sbor, a byli jsme tedy s bratry. Brzy se měl v obci Palenque konat náš krajský sjezd. S manželkou jsme nechtěli promeškat zvláštní schůzku s průkopníky, ale dozvěděli jsme se, že cestu, kudy se jde na místo sjezdu, obsadila EZLN. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme  džunglí, což nám trvalo devět hodin. Na schůzku s průkopníky jsme přišli právě včas a měli jsme z toho velkou radost, stejně jako z celého sjezdového programu.

Když jsme se vrátili domů, zjistili jsme, že náš dům byl vypálen a že nám byla ukradena zvířata. Zůstala nám jen malá taška s oblečením. Té ztráty nám bylo líto, ale bratři v Ocosingo nás laskavě přijali k sobě domů. Ukázali nám také, jak dělat věci, které jsme předtím jako rolníci nikdy nedělali. Jeden bratr mě naučil fotografovat a druhý mi ukázal, jak se spravují boty. Tím se s manželkou živíme až dosud a s průkopnickou službou jsme nemuseli přestat. Když uvažujeme o tom, co se stalo, vidíme, že sice nebylo snadné vytrvat, ale Jehova nás posiloval.“

Ovoce kazatelské činnosti

Když bylo třeba vynaložit mimořádné úsilí, aby se dobrá zpráva dostala k lidem v té oblasti, svědkové Jehovovi ve státu Chiapas se nedali zastrašit ani těžkostmi, ani nebezpečím. Například v dubnu a květnu 1995 se společně s křesťany po celém světě účastnili kampaně, při které se rozšiřovaly Zprávy Království č. 34 s velice výstižným názvem Proč je život plný problémů?

Při této kampani našel pravidelný průkopník Ciro v usedlosti, která se jmenuje Pueblo Nuevo, rodinu, jejíž členové projevili zájem. Za tři dny se k nim vrátil a zahájil s nimi biblické studium. Ale když k nim Ciro a jeho společník přišli znovu, aby ve studiu s touto rodinou pokračovali, majitel domu nebyl doma. Čekala tam však na něho skupina mužů v kuklách, aby mu ublížili. Ptali se Cira a jeho společníka, co tam hledají, a vyhrožovali jim, že je zabijí. Tito dva křesťané se tiše pomodlili k Jehovovi a pak odvážně vysvětlili, že přišli tu rodinu učit o Bibli. Když to ti muži v kuklách slyšeli, nechali je jít. Z nějakého důvodu se majitel domu ten den vůbec nevrátil.

Téměř o tři roky později se jednoho dne — k Cirovu velkému překvapení — ten muž objevil u jeho dveří. Ciro byl velmi potěšen, když se dozvěděl, že ten muž a celá jeho rodina byli pokřtěni a jsou nyní spojeni s jedním sborem v Guatemale! Jedna z dcer dokonce sloužila jako pravidelná průkopnice.

Váží si duchovního pokrmu

Těžkosti ve státě Chiapas trvají dál, ale oblastní dozorce sděluje, že si svědkové Jehovovi v tomto území skutečně uvědomují, jak důležité je scházet se. (Hebrejcům  10:24, 25) Vypráví, co se stalo nedávno při zvláštním sjezdovém dnu, při kterém byl program naplánován tak, aby začal brzo ráno a účastníci se pak mohli vrátit domů poměrně bezpečně ještě za světla. I když na místo, kde se sjezd konal, musela většina z nich jít pěšky džunglí přes tři hodiny, byli v 7.00 všichni na svém místě. Mezi přítomnými bylo šest členů skupiny EZLN. Poslouchali a tleskali, takže se jim program zřejmě líbil. Také oni šli na sjezd tři hodiny pěšky. Dvacet členů této organizace také přišlo do místního sálu Království a účastnili se Slavnosti na památku Kristovy smrti.

Jiný mladý muž, který byl členem partyzánského hnutí, dostal od svých nadřízených úkol, aby stál na hlídce v určité oblasti v džungli. Když do té osady přišel, zjistil, že všichni obyvatelé, z nichž většina byli svědkové Jehovovi, již uprchli. Usadil se tedy v jednom z opuštěných domů. Neměl co na práci, a proto posbíral několik knih, které našel v jednom domě, a začal je číst. Ukázalo se, že to všechno jsou publikace Watch Tower Society, které tam svědkové nechali. Ten mladý muž tam byl o samotě, a tak měl čas přemýšlet o tom, co čte. Rozhodl se, že musí svůj život změnit a že složí zbraně. Využil první příležitosti, aby vyhledal svědky Jehovovy a začal studovat Bibli. Za šest měsíců už sděloval druhým lidem dobrou zprávu. On a tři členové jeho rodiny, kteří kdysi sympatizovali s partyzánským hnutím, jsou nyní pokřtěnými křesťany.

Pozitivní důsledky

Ten konflikt sice způsobil obyvatelům mnoho strádání, ale nakonec vedl k tomu, že na kazatelské dílo lidé začali pohlížet pozitivně. Jeden starší, který působí přímo v tom městě, kde boje začaly, o tom říká: „Asi pět dnů potom, co boj vypukl, jsme zorganizovali kazatelskou činnost ve městě i mimo něj. Lidé nám dychtivě naslouchali. Rozšířili jsme mnoho biblické literatury a zahájili jsme několik biblických studií. V jednom místě lidé před tím pravdě odporovali, ale ten konflikt vedl k tomu, že nyní naslouchají, studují Bibli a účastní se shromáždění i sjez⁠dů.“

Bratři jsou šťastní, že se jim daří pokračovat v teokratické činnosti, ačkoli poměry jsou velmi nejisté. S vědomím jak vládního vojska, tak i EZLN konají dále své sjezdy, které je duchovně posilují. Také návštěvy cestujících dozorců jsou pro ně mocným povzbuzením, aby v kazatelském díle pokračovali. Je zajímavé, že povzbuzení přichází i ze strany osob, jež se aktivně účastní konfliktu. Ti často svědky Jehovovy povzbuzují, aby ve svém kazatelském díle pokračovali.

Strádání a těžkosti, které musí obyvatelé státu Chiapas snášet, se sice během doby poněkud zmírnily, ale úplně neskončily. Jedno je ovšem jisté — svědkové Jehovovi jsou rozhodnuti, že budou neustále vynakládat úsilí, aby lidem dále přinášeli dobrou zprávu o pokoji, která je obsažena v Božím slově, v Bibli. (Skutky 10:34–36; Efezanům 6:15) Svědkové uznávají, že platí slova proroka Jeremjáše, který řekl, že „pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Bezpráví a bídu může ze světa odstranit jedině Boží Království v rukou Božího Syna Ježíše Krista. (Matouš 6:10)

[Mapa na straně 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

CHIAPAS

GUATEMALA

Mexický záliv

Tichý oceán

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 9]

V hornaté oblasti Chiapas jdou svědkové Jehovovi do služby