Vánoční zvyky — Jsou křesťanské?

VÁNOCE jsou zde. Jaký to má pro vás, pro vaši rodinu a pro vaše přátele význam? Je to příležitost pro duchovní zamyšlení, nebo je to pouze období svátků a veselé nálady? Je nyní vhodné přemýšlet o narození Ježíše Krista, nebo se vůbec nemusíme o křesťanské zásady zajímat?

Když budete uvažovat o těchto otázkách, mějte na zřeteli skutečnost, že vánoční tradice se mohou na různých místech lišit. Například v Mexiku a v jiných latinskoamerických zemích má i název tohoto období odlišný význam. Jeden etymologický slovník vysvětluje, že české jméno Vánoce vzniklo z tvaru, který byl převzat ze „staroněmeckého wînnahten (nyní Weihnachten)“, svaté noci. V latinskoamerických zemích se však toto období jmenuje La Navidad neboli Narození, a toto označení se vztahuje na narození Krista. Věnujte na chvíli pozornost některým zvykům, jež se zachovávají v Mexiku. Sami si pak možná upravíte svůj názor na tyto svátky.

Posadas, „tři mudrcové“ a nacimiento

Svátky začínají 16. prosince obdobím, kterému se říká posadas. V knize Mexico’s Feasts of Life se uvádí: „Je to doba označovaná jako posadas, devět magických dnů, jež končí 24. prosince. Připomínají osamělé putování Josefa a Marie do Betléma, a to, jak jim nakonec byla prokázána laskavost, když jim bylo poskytnuto přístřeší. Rodiny a přátelé se po večerech scházejí a znovu předvádějí události, které se odehrály ve dnech před Kristovým narozením.“

Skupina lidí obvykle přinese k někomu domů sošky znázorňující Marii a Josefa a zpěvem prosí o přístřeší neboli posada. Ti, kdo jsou v domě, jim odpovídají také zpěvem, a to se opakuje, dokud návštěvníkům není dovoleno vstoupit. Pak začíná večírek, při kterém se někteří účastníci — se zavázanýma očima a s tyčí v ruce — jeden po druhém snaží rozbít piñata, velký ozdobný hliněný hrnec, který visí na šňůře. Jakmile se hrnec rozbije, to, co v něm bylo (cukroví, ovoce a podobné věci), účastníci oslavy posbírají. Potom se jí a pije, hraje hudba a tančí se. Od 16. do 23. prosince se koná osm večírků posada. Dvacátého čtvrtého prosince se slaví Nochebuena (předvánoční večer), a rodiny se snaží být pospolu u slavnostní večeře.

Brzy přichází Nový rok, a večírky pořádané na jeho oslavu jsou velmi hlučné. Večer 5. ledna se očekává, že Tres Reyes Magos („tři mudrcové“) přinesou dětem hračky. Vyvrcholení tohoto období přichází 6. ledna, kdy se při večírku podává rosca de Reyes (prstencovitý koláč). Když se toto cukroví jí, někdo ve svém kousku najde malou figurku, která představuje děťátko Ježíše. Kdo ji najde, je povinen uspořádat na 2. února poslední večírek a předložit pohoštění. (Na některých místech jsou figurky tři, a ty představují „tři mudrce“.) Jak vidíte, o Vánocích se koná jeden večírek za druhým.

 Význačným rysem tohoto období je nacimiento (jesličky). Co to znamená? Na veřejných prostranstvích, v kostelech i v domácnostech se staví velké či malé figurky, keramické, dřevěné nebo hliněné, a tvoří se z nich skupinové scénky. Představují Josefa a Marii klečící před jeslemi, v nichž leží novorozené děťátko. Často tam jsou pastýři a Los Reyes Magos („mudrcové“). Dějištěm je stáj, a scénku možná doplňují figurky různých zvířat. Středem všeho však je figurka novorozeného děťátka, kterému se španělsky říká el Niño Dios (Děťátko Bůh). Tato hlavní figurka tam někdy bývá umístěna až 24. prosince.

Bližší podrobnosti o zvycích při oslavě Narození Páně

O slavení Vánoc, jež je známé po celém světě, The Encyclopedia Americana říká: „Zvyky, které se dnes spojují s Vánocemi, většinou nebyly původně zvyky vánoční, ale byly to naopak zvyky předkřesťanské a nekřesťanské, které převzala křesťanská církev. Saturnálie — svátek, který Římané slavili uprostřed prosince — se staly vzorem pro mnohé vánoční zábavy. Z tohoto svátku bylo například převzato nákladné hodování, vzájemné obdarovávání a zapalování svíček.“

Při oslavách Narození Páně se v Latinské Americe kromě těchto základních zvyků někdy dodržují ještě další zvyky. Možná se zeptáte, jaký mají původ. Upřímně řečeno, mnozí lidé, kteří se chtějí řídit Biblí, rozpoznají, že některé z těchto zvyků jsou jednoznačně aztécké obřady. V listu El Universal, který vychází v Mexico City, se o tom píše: „Skutečnost, že slavnosti, které patří k indiánskému rituálnímu kalendáři, se časově shodují s katolickým liturgickým kalendářem, využili mniši různých řádů na podporu své evangelizace a misijní činnosti. Oslavy, které se kdysi konaly na počest božstev z doby před příchodem Španělů, nahradili oslavami božstev křesťanských, zavedli slavnosti a činnosti evropské a využili také slavností indiánských. Tak došlo ke splynutí  kul⁠tur, a tím vznikly projevy v pravém slova smyslu mexic⁠ké.“

The Encyclopedia Americana vysvětluje: „Hry o Narození Páně se záhy staly součástí vánočních oslav... Stavění jesliček v kostele zavedl údajně svatý František.“ V počátečním období kolonizace Mexika byly tyto hry, v nichž se pojednává o Kristově narození, předváděny v kostelech. Organizovali je mniši františkánského řádu, aby tímto způsobem Indiány učili o Narození Páně. Později se posadas více rozšířily. Ať už se jejich zavedením původně sledovalo cokoli, způsob, jak se posadas slaví dnes, je dostatečně výmluvný. Pokud jste v té době v Mexiku, vidíte nebo cítíte atmosféru, kterou se zabýval ve svém komentáři jeden dopisovatel listu El Universal: „Posadas, jež měly původně připomínat putování Ježíšových rodičů, kteří hledali místo, kde by se Děťátko Bůh mohlo narodit, jsou dnes jen dny pitek, různých výstředností, přejídání a banalit, a v těchto dnech roste počet zloči⁠nů.“

Zvyk stavět nacimiento vznikl v koloniálních dobách jako napodobení původního živého předvádění v kostelech. Některým lidem se takové jesličky líbí, ale je otázka, zda tyto scénky odpovídají tomu, co říká Bible. Tato otázka má své opodstatnění. Když přišli na návštěvu takzvaní tři mudrcové — což byli ve skutečnosti astrologové —, Ježíš a jeho rodina už nebydleli ve stáji. Uplynul nějaký čas, a rodina v té době žila v domě. Pokud vás tato podrobnost zajímá, můžete ji najít v inspirované zprávě u Matouše 2:1, 11. Můžete si také povšimnout, že počet těchto astrologů není v Bibli uveden. *

V Latinské Americe zaujímají tři mudrcové místo Mikuláše. Mnozí rodiče to ovšem dělají podobně jako v jiných zemích — poschovávají totiž hračky doma. Ráno 6. ledna je potom děti hledají, jako by jim hračky přinesli tři mudrcové. Je to doba, kdy si obchodníci s hračkami vydělají hodně peněz, a tak zvyk, který mnozí upřímní lidé pokládají za pouhý výmysl, vynesl jiným lidem velké bohatství. Dost lidí, a dokonce i některé malé děti, už tradičnímu vyprávění o třech mudrcích nevěří. Skutečnost, že tomuto mýtu věří stále méně lidí, se sice někomu nelíbí, ale co jiného lze očekávat, jestliže jde o výmysl, který se udržuje pouze kvůli tradici a z obchodních důvodů?

Vánoce neboli Narození Páně první křesťané neslavili. Jedna encyklopedie o tom říká: „V prvních stoletích existence křesťanské církve se tyto oslavy nekonaly, protože — pokud jde o významné osoby — v církvi bylo zvykem uctít oslavou jejich smrt, a ne jejich narození.“ V Bibli jsou oslavy narozenin spojeny s pohany, a ne s Božími pravými ctiteli. (Matouš 14:6–10)

To ovšem neznamená, že by nebylo užitečné dozvědět se, co se skutečně dělo v souvislosti s narozením Božího Syna, a tyto události si pamatovat. Biblická zpráva se zakládá na faktech a poskytuje důležité hlubší pochopení a poučení těm, kdo si přejí činit Boží vůli.

 Co říká o Ježíšově narození Bible

Spolehlivé informace o Ježíšově narození najdete v evangeliích Matoušovu a Lukášovu. Ukazují, že jednu mladou neprovdanou ženu, která se jmenovala Marie, navštívil v galilejském městě Nazaretu anděl Gabriel. Jakou zprávu jí přinesl? „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:31–33)

Marie byla touto zprávou velmi překvapena. Nebyla vdaná, a proto řekla: „Jak se to má stát, když nemám styk s mužem?“ Anděl odpověděl: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, se bude nazývat svaté, Boží Syn.“ Marie poznala, že to je Boží vůle, a proto řekla: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ (Lukáš 1:34–38)

Když se Josef dozvěděl, že je Marie těhotná, zamýšlel se s ní rozvést, ale anděl mu řekl, že se dítě narodí zázrakem. Josef pak ochotně přijal odpovědnost pečovat o Syna Božího. (Matouš 1:18–25)

Potom vyšel výnos od Caesara Augusta a Josef a Marie byli nuceni vydat se z Nazaretu v Galileji do města svých předků, totiž do Betléma v Judě, aby se dali zapsat. „Zatímco tam byli, naplnily se její dny, aby porodila. A porodila syna, prvorozeného, a ovinula ho pruhy látky a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo v noclehárně.“ (Lukáš 2:1–7)

Další události jsou popsány u Lukáše 2:8–14: „V téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády. A náhle u nich stál Jehovův anděl, kolem nich se zablyštěla Jehovova sláva a dostali velký strach. Anděl jim však řekl: ‚Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus, Pán. A to je znamení pro vás: Najdete děťátko ovinuté pruhy látky a ležící v jeslích.‘ A náhle bylo u anděla množství nebeského vojska, které chválilo Boha a říkalo: ‚Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.‘“

Astrologové

Matoušova zpráva se zmiňuje o tom, že do Jeruzaléma přišli astrologové z Východu a hledali místo, kde se narodil král Židů. Král Herodes se o to velmi zajímal — ovšem ne s dobrými úmysly. „Když je posílal do Betléma, řekl: ‚Jděte, pečlivě pátrejte po malém dítěti, a až je naleznete, podejte mi zpět zprávu, abych také šel a vzdal mu poctu.‘“ Astrologové to děťátko našli a „otevřeli ... své poklady a předložili mu dary, zlato a vonnou pryskyřici a myrhu“. Zpět k Herodovi však nešli. „Byla [jim] dána ve snu božská výstraha, aby se nevraceli k Herodovi.“ Bůh použil anděla, aby Josefa varoval před Herodovými úmysly. Josef a Marie se svým synem pak utekli do Egypta. Ve snaze zbavit se nového Krále dal potom krutý král Herodes pobít všechny chlapce v Betlémě a okolí. Které chlapce? Dvouleté a mladší. (Matouš 2:1–16)

Čemu se můžeme z této zprávy naučit?

Astrologové, o jejichž návštěvě máme zprávu, pravého Boha neuctívali, a vůbec nezáleží na tom, kolik jich bylo. Biblický překlad La Nueva Biblia Latinoamérica (vydání z roku 1989) v poznámce pod čarou uvádí: „Ti mágové nebyli králové, ale byli to věštci a kněží pohanského náboženství.“ Věnovali se poznávání hvězd, a přišli na základě svých poznatků. Kdyby je chtěl vést k malému děťátku, byli by vedeni přesně na dané místo, a nemuseli by nejdříve jít do Jeruzaléma a do Herodova paláce. Později však Bůh přece zasáhl, aby změnil jejich směr a tak dítě ochránil.

 O Vánocích je tato zpráva často zahalována mytickou a romantickou atmosférou, která zatemňuje to nejdůležitější: že se to děťátko narodilo proto, aby se stalo vznešeným Králem, jak to bylo oznámeno Marii a pastýřům. Ježíš Kristus už není nemluvňátkem, a není už ani dítětem. Je panujícím Králem Božího Království, které velmi brzy odstraní všechna panství, jež odporují Boží vůli, a vyřeší všechny problémy lidstva. To je Království, o které prosíme v Pánově modlitbě. (Daniel 2:44; Matouš 6:9, 10)

Z toho, co andělé oznámili pastýřům, se dozvídáme, že příležitost k záchraně mají všichni lidé, kteří jsou ochotni vyslechnout si poselství o dobré zprávě. Ti, kdo získají Boží přízeň, se stávají „lidmi dobré vůle“. Existuje nádherná vyhlídka, že pod vládou Království Ježíše Krista nastane na celé zemi mír, ale lidé musí být ochotni činit Boží vůli. Je vánoční období v tomto směru přínosem a svědčí o tom, že lidé touží činit Boží vůli? Mnozí upřímní lidé, kteří se chtějí řídit podle Bible, se domnívají, že odpověď je jasná. (Lukáš 2:10, 11, 14)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 4]

NĚKTEŘÍ LIDÉ BUDOU PŘEKVAPENI

Spisovatel Tom Flynn ve své knize The Trouble With Christmas (Potíže s Vánocemi) uvedl závěry, k nimž došel po mnohaletém výzkumu otázek, jež s Vánocemi souvisejí:

„Nesmírné množství tradic, které nyní spojujeme s Vánocemi, má kořeny v náboženských pohanských tradicích, jež vznikly v předkřesťanské době. Některé z těchto tradic mají sociální, sexuální nebo kosmologické konotace takového druhu, že kdyby vzdělaní novodobí lidé s citem pro kulturu jasněji pochopili jejich kořeny, mohli by se rozhodnout, že tyto tradice zavrhnou.“ (Strana 19)

Flynn dále předkládá velké množství doplňujících informací a pak se vrací k základní myšlence: „K nejironičtějším aspektům Vánoc patří to, jak málo z jejich obsahu je skutečně křesťanské. Jakmile odstraníme prvky předkřesťanské, pak většina z toho, co zbude, není v pravém slova smyslu původu křesťanského, ale původu pokřesťanského.“ (Stra⁠na 155)

[Obrázek na straně 7]

Oznámení o Ježíšově narození vytvořilo podmínky pro Ježíšovu budoucí úlohu Krále, kterého vyvolil Bůh