Jak můžeme rozvíjet ctnost
Jak můžeme rozvíjet ctnost
V DNEŠNÍCH slovnících je ctnost definována jako „mravní znamenitost, dobrota“. Projevuje se „správným jednáním a myšlením a dobrou povahou“. Lexikograf Marvin R. Vincent uvádí, že původní klasický význam řeckého slova, které se překládá slovem „ctnost“, označuje „jakoukoli znamenitost“. Není tedy nic překvapujícího, že mezi ctnosti bývají někdy zařazovány takové vlastnosti jako prozíravost, odvaha, sebekázeň, čestnost, soucit, vytrvalost, poctivost, pokora a věrná oddanost. Ctnost je také definována jako „přizpůsobení se měřítku toho, co je správné“.
Kdo stanovil měřítka znamenitosti, dobroty a správnosti, jimž bychom se měli přizpůsobovat? V časopise Newsweek bylo uvedeno, že „podle převládajícího filozofického názoru na základní principy morálky měl skepticismus, který se zrodil v osvícenství, za následek to, že otázka, co je správné a co nesprávné, se stala pouze záležitostí osobního vkusu, emocionální preference a volby, která odpovídá danému kulturnímu prostředí“. Je však pouhý vkus nebo osobní preference uspokojivým vodítkem při rozhodování o tom, co je správné a co nesprávné? Není. Máme-li pěstovat ctnost, potřebujeme spolehlivé měřítko pro to, co je dobré a co je špatné — měřítko, podle kterého lze určitý skutek, postoj nebo určitou vlastnost posoudit jako správné či nesprávné.
Jediný pravý zdroj mravních měřítek
Existuje pouze jeden pravý zdroj mravních měřítek — Stvořitel lidstva, Jehova Bůh. Brzy po stvoření prvního člověka Adama, Jehova Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, 1. Mojžíšova 2:16, 17) Jehova Bůh označil tento strom jedinečným jménem, aby ukázal, že pouze On sám má výlučné právo rozhodovat o tom, co je pro jeho tvory dobré a co špatné. Boží měřítka toho, co je dobré a co zlé, se tedy stala základem pro posuzování nebo hodnocení našich skutků, názorů a osobních vlastností. Bez takových měřítek bychom nemohli přesně rozlišit správné od nesprávného.
určitě zemřeš.“ (Příkaz, který se týkal stromu poznání dobrého a špatného, dal Adamovi a Evě možnost volby — uposlechnout nebo neuposlechnout. V jejich případě by se ctnost projevila tím, že by tento příkaz uposlechli. V průběhu doby Jehova Bůh dále zjevoval, co se mu líbí a co se mu nelíbí, a informace o tom dal pro nás zaznamenat do Bible. Máme-li tedy pěstovat ctnost, je nutné, abychom se přizpůsobovali Jehovovým spravedlivým měřítkům, která jsou vyjádřena v Písmu.
Zcela se obeznamte s Božími měřítky
Jestliže měřítka toho, co je dobré a co zlé, stanovil Jehova Bůh a zjevil je v Bibli, neměli bychom se tedy s nimi zcela obeznámit? Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17)
Vzpomeňme si například na Kunihita, o němž byla zmínka v předcházejícím článku. V jeho případě vzniklo nedorozumění, když projevil skromnost tak, jak ho k tomu vedla jeho kultura. Později blíže prozkoumal biblická měřítka a získal vyrovnanější názor. Bible nás rozhodně povzbuzuje ke skromnosti a varuje nás před přehnanou sebedůvěrou a opovážlivostí. (Přísloví 11:2; Micheáš 6:8) Na druhou stranu, když apoštol Pavel pojednával o tom, jaké požadavky souvisejí s ‚úřadem dozorce‘, řekl, že o tuto výsadu je třeba ‚usilovat‘. (1. Timoteovi 3:1) S tímto ‚usilováním‘ nemá být spojeno vychloubání ani troufalost, ale je třeba se také vyvarovat zbytečného sebepodceňování.
Co Bible říká o mravní znamenitosti v podnikatelské sféře? V dnešním obchodním světě je ve spojitosti se státními předpisy a s daňovými zákony běžné, že se buď používají pochybné metody, nebo se předpisy zkrátka ignorují. Ale pokud jde o nás, biblické měřítko nám určuje, že se máme „chovat ... ve všem poctivě“, bez ohledu na to, co dělají druzí lidé. (Hebrejcům 13:18) Ctnost tedy pěstujeme tím, že jsme vůči svým zaměstnavatelům, zaměstnancům, zákazníkům i vůči světským vládám poctiví a čestní. (5. Mojžíšova 25:13–16; Římanům 13:1; Titovi 2:9, 10) Poctivostí se rozhodně podporuje důvěra a dobrá vůle. A písemnými dohodami lze často předejít nedorozumění a složitým situacím, které mohou vzniknout v souvislosti s nějakou ‚nepředvídanou událostí‘. (Kazatel 9:11; Jakub 4:13, 14)
Další oblast, v níž je třeba pěstovat ctnost, je oblékání a vnější vzhled. Volba oblečení se řídí místní kulturou, a může na nás být vyvíjen silný tlak, abychom drželi krok s poslední módou a s módními trendy. Proč bychom se však měli řídit každým přechodným módním výstřelkem, který se objeví? Bible nás vybízí, abychom ‚se přestali utvářet podle tohoto systému věcí‘. (Římanům 12:2) Apoštol Pavel neurčoval žádná pravidla, ale pod inspirací napsal: „Toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha.“ (1. Timoteovi 2:9, 10) Toto základní měřítko platí jak pro muže, tak pro ženy. Ve stylu oblékání se samozřejmě může projevovat příjemná rozmanitost, která odpovídá místní kultuře nebo osobnímu vkusu.
Bible také ukazuje, které nemravné praktiky Bůh výslovně zakazuje. V 1. Korinťanům 6:9, 10 čteme výstrahu: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří leží s muži, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani utrhači, ani vyděrači nezdědí Boží království.“ Maria, o které zde byla zmínka, na základě tohoto biblického textu pochopila, že podle měřítka mravní znamenitosti, jež stanovil Stvořitel, je její citová vazba na Juana nesprávná a musí ji přerušit, jestliže chce mít Boží schválení. Je zřejmé, že k tomu, abychom mohli pěstovat ctnost, musíme důkladně znát Jehovova měřítka.
Učme se srdcem
Projevovat ctnost neznamená jen pasivně se vyhýbat špatnému jednání. Ctnost je mravní síla. Člověk, který se vyznačuje ctností, projevuje dobrotu. Jeden profesor říká, že „ctnosti se musíme učit nejen hlavou, ale také srdcem“. K tomu, abychom ctnost pěstovali, musíme tedy dělat víc než jen se důkladně seznámit s Božím slovem. O tom, co v něm je napsáno, musíme uvažovat, aby se naše srdce naplnilo vděčností k Jehovovi a abychom pociťovali touhu uplatňovat biblické zásady ve svém životě.
„Jak já miluji tvůj zákon,“ prohlásil žalmista. „Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) A král David napsal: „Vzpomínal jsem na dávné dny; rozjímal jsem o vší tvé [Boží] činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ (Žalm 143:5) Rozjímání spojené s modlitbou bychom měli i my považovat za nedílnou součást svého studia Bible a biblických publikací.
Vyhradit si čas na pilné studium spojené s rozjímáním může ovšem být obtížné. Jestliže však usilujeme o ctnost, musíme vykupovat čas tím, že omezíme nějakou jinou činnost. (Efezanům 5:15, 16) Čtyřiadvacetiletý Aaron vykupuje čas tím, že každý den vstává o půl hodiny dříve. Říká o tom: „Zpočátku jsem celou půlhodinu jenom četl Bibli. Teprve nedávno jsem si uvědomil, jak důležité je rozjímání. Nyní tedy věnuji asi polovinu tohoto času uvažování o tom, co jsem právě přečetl. Je to opravdu užitečné.“ Rozjímat můžeme i jindy. David složil pro Jehovu melodii, v níž zpíval: „Během nočních hlídek o tobě rozjímám.“ (Žalm 63:6) A Bible říká: „Izák byl venku a procházel se, aby na poli rozjímal, když se schylovalo k večeru.“ (1. Mojžíšova 24:63)
Chceme-li pěstovat ctnost, je pro nás rozjímání neocenitelné, protože nám pomáhá pohlížet na věci tak, jak na ně pohlíží Jehova, a ztotožnit se s jeho názory. Maria například věděla, že Bůh zakazuje smilstvo. Ale k tomu, aby si ‚ošklivila, co je ničemné, a aby lnula k tomu, co je dobré‘, bylo třeba, aby o základních biblických textech uvažovala. (Římanům 12:9) Když si přečetla vybídku v Kolosanům 3:5, abychom ‚umrtvovali své tělesné údy, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost‘, pomohlo jí to pochopit, že se musí změnit. Maria si musela položit otázku: ‚Jaké pohlavní choutky musím umrtvovat? Kterých podnětů, jež by mohly vyvolávat nečisté žádosti, bych se měla vyvarovat? Mám nějak změnit svůj způsob jednání s osobami opačného pohlaví?‘
K rozjímání patří i uvažování o tom, k čemu určité jednání povede. Pavel nabádá křesťany, aby se zdržovali smilstva a projevovali sebeovládání, tudíž, „aby nikdo nešel tak daleko, že by škodil a zasahoval ... do práv svého bratra“. (1. Tesaloničanům 4:3–7) Bylo by vhodné uvažovat například o otázkách: ‚Jak bych tímto skutkem ublížil sám sobě, své rodině nebo jiným lidem? Jak by to na mě zapůsobilo duchovně, citově a tělesně? Jak to dopadlo s lidmi, kteří porušili Boží zákon v minulosti?‘ Takové uvažování posílilo Mariino rozhodnutí, a stejně může posílit i nás.
Poučme se z příkladů
Je možné naučit se ctnosti ve škole? Touto otázkou se myslitelé zabývají už celá tisíciletí. Řecký filozof Platón se přikláněl k názoru, že to možné je. Aristoteles naopak tvrdil, že ctnost člověk získává praxí. Debatu o této otázce shrnul jeden novinář těmito slovy: „Krátce řečeno, zásadám ctnosti se člověk nemůže učit izolovaně. Také není možné naučit se jí z učebnic. Dobrý charakter se tvoří životem v takovém lidském společenství..., v němž je ctnost podporována a oceňována.“ Kde však můžeme najít osoby, jež se skutečně vyznačují ctností? Ve většině kultur lze sice najít určité příklady ctnosti, alespoň v mýtech a příbězích o jejich bájných hrdinech, ale Bible pojednává o mnoha příkladných osobách, které skutečně žily.
Nejvýznačnějším příkladem ctnosti je Jehova. Ve svém jednání vždy projevuje ctnost, a to, co dělá, je spravedlivé a dobré. Ctnost můžeme pěstovat tím, že se stáváme „napodobiteli Boha“. (Efezanům 5:1) A Boží Syn, Ježíš Kristus, ‚nám zanechal vzor, abychom věrně následovali jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21) Bible kromě toho obsahuje zprávy o mnoha věrných lidech, jako byli Abraham, Sára, Josef, Rut, Job a Daniel se svými třemi hebrejskými druhy. A nesmíme přehlédnout ani příklady těch Jehovových služebníků, kteří projevují ctnost v dnešní době.
Může se nám to dařit
Může se nám opravdu dařit jednat způsobem, který by byl v Božích očích ctnostný? Zdědili jsme nedokonalost, a proto v nás někdy může probíhat těžký boj mezi myslí a tělem — mezi přáním dělat to, co je ctnostné, a mezi touhou vyhovět svým hříšným sklonům. (Římanům 5:12; 7:13–23) S Boží pomocí však tu bitvu můžeme vyhrát. (Římanům 7:24, 25) Jehova nám poskytl své Slovo a biblické publikace. Jestliže Písmo pilně studujeme a ve spojení s modlitbami o něm uvažujeme, může se naše srdce očistit. Z čistého srdce pak mohou vycházet ctnostné myšlenky, slova i činy. (Lukáš 6:45) Na základě příkladů Jehovy Boha a Ježíše Krista si můžeme vybudovat bohulibou osobnost. A jistě se můžeme mnohému naučit od těch, kdo v dnešní době věrně slouží Jehovovi.
Apoštol Pavel vybízel své čtenáře, aby o ctnosti a jiných chvályhodných věcech ‚dále uvažovali‘. Takové jednání jistě povede k Božímu požehnání. (Filipanům 4:8, 9) S Jehovovou pomocí se nám bude rozvíjení ctnosti dařit.
[Obrázek na straně 6]
Ať k vašemu studiu Bible patří rozjímání
[Obrázek na straně 7]
Budujte si bohulibou osobnost tím, že napodobujete Krista Ježíše