Přijali jste pravdu plně?

„Přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (ŘÍMANŮM 12:2)

1, 2. Proč v dnešní době není snadné být pravým křesťanem?

V TĚCHTO posledních dnech — v těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ — vůbec není snadné být pravým křesťanem. (2. Timoteovi 3:1) Chceme-li se totiž řídit Kristovým příkladem, musíme zvítězit nad světem. (1. Jana 5:4) Připomeňme si, co o křesťanské cestě Ježíš řekl: „Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“ Ježíš také řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedá den co den svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 7:13, 14; Lukáš 9:23)

² Křesťan tedy musí nejprve najít úzkou cestu k životu, ale potom je před ním další náročný úkol — zůstat na ní. Proč je to náročné? Tím, že jsme se zasvětili Bohu a dali se pokřtít, jsme se stali terčem Satanových lstivých skutků neboli vychytralých pletich. (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Satan si všímá našich slabostí a snaží se je využít ve snaze zničit naše duchovní smýšlení. Vždyť se snažil zlomit Ježíše, tak proč by se o to nepokusil i v našem případě? (Matouš 4:1–11)

Satanovy lstivé taktiky

3. Jak Satan zasel pochybnosti do Eviny mysli?

³ Jedním z úskoků, které Satan používá, je zasít do naší mysli pochybnosti. Hledá slabiny v naší duchovní výzbroji. Tuto taktiku použil už na začátku, když se Evy zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (1. Mojžíšova 3:1) Jinými slovy Satan říkal: ‚Je vůbec možné, že vám Bůh dal takový zákaz? Cožpak by vám odepřel něco tak dobrého? Vždyť on ví, že v ten den, kdy budete jíst z toho stromu, se vám určitě otevřou oči a vy budete jako Bůh, protože budete znát dobré a špatné!‘ Satan zasel semeno pochybností a čekal, až vzejde. (1. Mojžíšova 3:5)

4. Jaké pochybnosti mohou dnes na některé z nás působit?

⁴ Jak tuto taktiku používá Satan dnes? Jestliže zanedbáváme čtení Bible, osobní studium, modlitby, křesťanskou službu a shromáždění, snadno můžeme podlehnout pochybnostem, které projevují ostatní lidé. Například: „Jak víme, že toto je ta pravda, kterou vyučoval Ježíš?“ „Žijeme skutečně v posledních dnech? Vždyť je tu už 21. století!“ „Je Armagedon opravdu přede dveřmi, nebo přijde až za dlouho?“ Pokud takové pochybnosti vzniknou, co můžeme dělat, abychom je odstranili?

5, 6. Co musíme dělat, jestliže v nás vzniknou pochybnosti?

⁵ Jakub dal praktickou radu. Napsal: „Jestliže ... někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:5–8)

⁶ Co tedy musíme dělat? Měli bychom v modlitbě ‚stále prosit Boha‘ o víru  a porozumění, a své úsilí podpořit osobním studiem zaměřeným na každou vzniklou otázku či pochybnost. Můžeme také poprosit o pomoc ty, kdo jsou silní ve víře. Přitom bychom nikdy neměli pochybovat, že pomoc, kterou potřebujeme, nám Jehova poskytne. Jakub také řekl: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ Ano, když se prostřednictvím studia a modlitby přiblížíme k Bohu, naše pochybnosti se rozplynou. (Jakub 4:7, 8)

7, 8. Co patří k základním kritériím pro zjištění toho, jakému způsobu uctívání vyučoval Ježíš, a kdo tyto požadavky splňuje?

⁷ Zamysleme se například nad otázkou: Jak víme, že náš způsob uctívání je stejný jako ten, kterému vyučoval Ježíš? Jaká kritéria musíme vzít v úvahu, chceme-li na tuto otázku získat odpověď? Bible ukazuje, že praví křesťané musí mít mezi sebou lásku. (Jan 13:34, 35) Musí posvěcovat Boží jméno Jehova. (Izajáš 12:4, 5; Matouš 6:9) A toto jméno musí oznamovat. (2. Mojžíšova 3:15; Jan 17:26)

⁸ Dalším poznávacím znakem pravého uctívání je úcta k Božímu slovu, Bibli. Je to jedinečná kniha, která odhaluje, jakou má Bůh osobnost a jaké jsou jeho záměry. (Jan 17:17; 2. Timoteovi 3:16, 17) Kromě toho praví křesťané ohlašují, že Boží Království je jedinou nadějí člověka na to, aby žil věčně na rajské zemi. (Marek 13:10; Zjevení 21:1–4) Zůstávají odděleni od zkažené politiky tohoto světa a jeho znečišťujícího způsobu života. (Jan 15:19; Jakub 1:27; 4:4) Kdo dnes tyto požadavky opravdu splňuje? Skutečnosti potvrzují, že na to existuje pouze jedna odpověď — jsou to svědkové Jehovovi.

Co když pochybnosti přetrvávají?

9, 10. Co můžeme dělat, chceme-li překonat přetrvávající pochybnosti?

⁹ Co když jsme pochybnostmi přímo zavaleni? Co bychom v takovém případě měli dělat? Odpověď nám dává moudrý král Šalomoun: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“ (Přísloví 2:1–5)

¹⁰ Není to snad úžasná myšlenka? Jestliže jsme ochotni věnovat důkladnou pozornost  Boží moudrosti, ‚najdeme i poznání Boha‘. Ano, poznání o Svrchovaném Pánovi vesmíru máme na dosah, pokud jsme ochotni přijmout jeho řeči a chovat je jako poklad. To znamená, že se k Jehovovi musíme obracet v modlitbě a prostřednictvím osobního studia. Schované poklady jeho Slova mohou rozptýlit jakékoli pochybnosti a pomoci nám, abychom viděli světlo pravdy.

11. Jak byl Elišův sloužící ovlivněn pochybnostmi?

¹¹ Výmluvný příklad toho, jak modlitba pomohla Božímu služebníkovi, který měl strach a pochybnosti, je zapsán ve 2. Královské 6:11–18. Elišovu sloužícímu chyběla duchovní vnímavost. Unikalo mu, že nebeská vojska byla připravena pomoci Božímu prorokovi, kterého obléhala syrská armáda. Sloužící ze strachu vykřikl: „Běda, můj pane! Co budeme dělat?“ Jak mu Eliša odpověděl? „Neboj se, neboť těch, kteří jsou s námi, je víc než těch, kteří jsou s nimi.“ Jak se o tom ale sloužící mohl přesvědčit? Nebeská vojska přece nemohl vidět.

12. (a) Jak byly pochybnosti sloužícího rozptýleny? (b) Jak můžeme my rozptýlit pochybnosti, které nás snad přepadnou?

¹² „Eliša se začal modlit a říkat: ‚Jehovo, otevři mu, prosím, oči, aby viděl.‘ Jehova okamžitě otevřel oči sloužícího, takže viděl, a pohleďme, hornatý kraj byl plný koní a ohnivých válečných dvoukolých vozů všude kolem Eliši.“ V tomto případě Jehova způsobil, že sloužící viděl nebeská vojska, která chránila Elišu. Avšak dnes bychom neměli čekat, že Bůh bude stejným způsobem pomáhat nám. Nezapomeňme, že prorokův sloužící neměl celou Bibli, kterou by mohl studovat, aby posílil svou víru. Ale my Bibli máme. Jestliže ji dobře používáme, může to podobným způsobem posílit naši víru. Mohli bychom například uvažovat o některých zprávách, v nichž je Jehova popsán na svém nebeském dvoře. Ty nás nenechávají na pochybách o tom, že Jehova skutečně má nebeskou organizaci, která dnes jeho služebníky podporuje v celosvětovém vzdělávacím díle. (Izajáš 6:1–4; Ezekiel 1:4–28; Daniel 7:9, 10; Zjevení 4:1–11; 14:6, 7)

Dávejme si pozor na Satanovy pletichy

13. Jakými způsoby se Satan snaží oslabit naši vytrvalost v pravdě?

¹³ Jakými dalšími způsoby se Satan snaží oslabit naše duchovní smýšlení a vytrvalost v pravdě? Jedním z nich je nemravnost  ve všech jejích rozmanitých podobách. Dnešní svět je posedlý sexem, a proto v požitkářské generaci, která je rozhodnuta užívat si za každou cenu, jsou běžnou záležitostí takzvané aférky (eufemistický výraz pro nevěru) neboli lásky na jednu noc (tedy příležitostné smilstvo). Tento životní styl podporují filmy, televize a video. Média, zejména internet, jsou zaplavena pornografií. Ti, kdo jsou zvědaví, se snadno dostanou do pokušení. (1. Tesaloničanům 4:3–5; Jakub 1:13–15)

14. Jak někteří křesťané padli za oběť Satanovým pletichám?

¹⁴ Někteří křesťané dovolili, aby je zvědavost přemohla, a svou mysl a své srdce znečistili sledováním nejen lehké, ale dokonce i tvrdé pornografie. Nechali se vlákat do léčky chytře nastražené Satanem. To často vede k duchovnímu ztroskotání. Tito lidé přestali být „nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“. Nestali se „dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20) Tisíce křesťanů každý rok doplatí na to, že se nedrží zásad a měřítek Božího slova. Neoblékají si „úplnou výzbroj od Boha“ a nepečují o ni. (Efezanům 6:10–13; Kolosanům 3:5–10; 1. Timoteovi 1:18, 19)

Chovejme jako poklad to, co máme

15. Proč je pro některé lidi obtížné vážit si duchovního dědictví?

¹⁵ „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí,“ řekl Ježíš. (Jan 8:32) Většina svědků musela zanechat svého dřívějšího způsobu života a zpřetrhat své náboženské svazky. Proto si možná více váží svobody, kterou pravda přináší. Naproti tomu pro některé mladé lidi vychované rodiči, kteří jsou v pravdě, může být obtížné vážit si duchovního dědictví. Nikdy nepatřili k falešnému náboženství ani nebyli částí tohoto světa s jeho důrazem na požitkářství, s jeho závislostí na drogách a nemravností. V důsledku toho možná nevidí, jak ostrý kontrast je mezi naším duchovním rájem a Satanovým zkaženým světem. Řada jich možná podlehne pokušení okusit jed tohoto světa, aby poznali, o co přicházejí. (1. Jana 2:15–17; Zjevení 18:1–5)

16. (a) Které otázky bychom si mohli položit? (b) Co jsme vyučováni a povzbuzováni dělat?

¹⁶ Opravdu si ale musíme popálit prsty, abychom poznali bolest a utrpení? Cožpak se nemůžeme poučit z negativních zážitků ostatních lidí? Musíme se snad vrhat do ‚bláta‘ tohoto světa, abychom zjistili, zda jsme o něco ochuzeni? (2. Petra 2:20–22) Křesťanům v prvním století, kteří dříve byli částí Satanova světa, Petr připomenul: „Čas, který uplynul, už vám stačil, abyste vykonávali vůli národů, když jste chodili ve skutcích nevázaného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ Jistě nechceme zažít ‚hluboké bahno prostopášnosti‘ tohoto světa, abychom poznali, jak velmi zkažený může být život. (1. Petra 4:3, 4) V našich sálech Království, které jsou střediskem biblického vzdělávání, jsme naopak  vyučováni Jehovovým vysokým mravním měřítkům. A jsme povzbuzováni, abychom používali svou sílu rozumu a zkoumali se, zda máme pravdu, a tak ji přijali plně. (Jozue 1:8; Římanům 12:1, 2; 2. Timoteovi 3:14–17)

Naše jméno není jen nálepka

17. Jak můžeme účinně působit jako svědkové Jehovovi?

¹⁷ Jestliže pravdu přijmeme plně, budeme se o ní snažit při každé vhodné příležitosti mluvit s ostatními lidmi. To neznamená, že ji těm, kdo neprojeví zájem, budeme chtít vnutit. (Matouš 7:6) Nebudeme však mít strach dát najevo, že jsme svědkové Jehovovi. Pokud někdo naznačí zájem tím, že položí upřímnou otázku nebo přijme biblickou publikaci, budeme ochotni a přichystáni podělit se s ním o svou naději. To samozřejmě bude znamenat, že u sebe vždycky budeme mít nějakou literaturu, bez ohledu na to, kde budeme — doma, v zaměstnání, ve škole, v obchodě nebo někde při rekreaci. (1. Petra 3:15)

18. Jak může být pro náš život prospěšné, když dáme jasně najevo, že jsme křesťané?

¹⁸ Tím, že jasně ukážeme, že jsme křesťané, posílíme svou obranu proti Satanovým zákeřným útokům. Až se bude pořádat večírek na oslavu narozenin či Vánoc nebo až se budou uzavírat sázky, spolupracovníci často řeknou: „Tu vynech. Je svědek Jehovův.“ Ze stejného důvodu se může stát, že v naší přítomnosti se lidé budou zdráhat vyprávět oplzlé vtipy. Když tedy dáme najevo svůj křesťanský postoj, je to pro náš život prospěšné, jak ukázal apoštol Petr: „Vskutku, který člověk vám uškodí, jestliže se stanete horlivými pro dobro? Ale i kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste šťastni.“ (1. Petra 3:13, 14)

19. Jak víme, že žijeme hluboko v posledních dnech?

¹⁹ Z toho, že plně přijmeme pravdu, budeme mít ještě další prospěch — budeme přesvědčeni, že žijeme opravdu v posledních dnech tohoto systému věcí. Poznáme, že mnohá biblická proroctví v naší době vrcholí. * Pavlovo varování, že „v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, je více než dostatečně potvrzeno otřesnými událostmi uplynulého století. (2. Timoteovi 3:1–5; Marek 13:3–37) Článek, který byl nedávno uveřejněn v jistém listu a který pojednával o 20. století, byl nadepsán „Bude se na něj vzpomínat jako na věk barbarství“. V článku bylo uvedeno: „Rok 1999 se prokázal jako nejvražednější rok druhé poloviny toho nejvražednějšího století.“

20. Na co je nyní doba?

²⁰ Dnes není doba na to, abychom byli váhaví. Jehovovo požehnání je jasně patrné z největšího biblického vzdělávacího díla, jaké se po celém světě na svědectví národům kdy konalo. (Matouš 24:14) Přijměme tedy pravdu plně a mluvme o ní s ostatními lidmi. Naše věčná budoucnost záleží na tom, co děláme nyní. Když složíme ruce do klína, nepřinese nám to Jehovovo požehnání. (Lukáš 9:62) Dnes je naopak doba na to, abychom se stali ‚stálými, nepohnutelnými, vždy měli hojnost práce v Pánově díle, protože víme, že naše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná‘. (1. Korinťanům 15:58)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jak můžeme rozptýlit pochybnosti?

• Co se můžeme naučit z příkladu Elišova sloužícího?

• Před kterými pokušeními, pokud jde o mravnost, se musíme neustále chránit?

• Proč bychom měli dát jasně najevo, že jsme svědkové Jehovovi?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 10]

Pravidelné studium Bible a modlitba nám mohou pomoci rozptýlit pochybnosti

[Obrázek na straně 11]

Pochybnosti Elišova sloužícího byly rozptýleny viděním

[Obrázek na straně 12]

Jehovovým vysokým mravním měřítkům jsme vyučováni v sálech Království, jako je například tento sál v Beninu