Záchrana pro ty, kdo dávají přednost světlu
Záchrana pro ty, kdo dávají přednost světlu
„Jehova je mé světlo a má záchrana. Z koho budu mít strach?“ (ŽALM 27:1)
1. Jaká životodárná opatření Jehova poskytuje?
JEHOVA je Zdrojem slunečního světla, které umožňuje, aby na zemi existoval život. (1. Mojžíšova 1:2, 14) Je také Stvořitelem duchovního světla, jež prozařuje smrtonosnou tmu Satanova světa. (Izajáš 60:2; 2. Korinťanům 4:6; Efezanům 5:8–11; 6:12) Ti, kdo dávají přednost světlu, mohou spolu se žalmistou říkat: „Jehova je mé světlo a má záchrana. Z koho budu mít strach?“ (Žalm 27:1a) Avšak ti, kdo dávají přednost tmě, mohou očekávat nepříznivý rozsudek stejně, jako to bylo v Ježíšově době. (Jan 1:9–11; 3:19–21, 36)
2. Co se ve starověku stalo s těmi, kdo odmítali Jehovovo světlo, a s těmi, kdo naslouchali Božímu slovu?
2 Většina Jehovova smluvního lidu v Izajášově době světlo odmítala. V důsledku toho byl Izajáš očitým svědkem toho, jak bylo severní království Izraele jako národ zničeno. A v roce 607 př. n. l. byl zničen Jeruzalém i jeho chrám, a obyvatelé Judy byli odvedeni do vyhnanství. Avšak ti, kdo naslouchali Jehovovu slovu, byli posilováni, aby odolali tehdejšímu odpadlictví. Pokud jde o rok 607 př. n. l., Jehova slíbil, že ti, kdo mu naslouchají, přežijí. (Jeremjáš 21:8, 9) My, kdo milujeme světlo, se dnes můžeme z tehdejších událostí velmi poučit. (Efezanům 5:5)
Štěstí těch, kdo jsou ve světle
3. Jakou důvěru dnes můžeme mít, jaký „spravedlivý národ“ milujeme a jaké „silné město“ tento „národ“ má?
3 „Máme silné město. [Bůh] staví záchranu jako zdi a násep. Otevřte brány, ať vstoupí spravedlivý národ, který se drží věrného chování.“ (Izajáš 26:1, 2) Těmito slovy jásal lid, který důvěřoval v Jehovu. Věrní Židé v Izajášově době nevzhlíželi k falešným bohům svých krajanů, ale k Jehovovi jako k jedinému skutečnému Zdroji bezpečí. My dnes máme stejnou důvěru. Kromě toho milujeme Jehovův „spravedlivý národ“ — ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Matouš 21:43) Jehova jej rovněž miluje, a to kvůli věrnému chování tohoto národa. Boží Izrael má díky Jehovovu požehnání „silné město“, organizaci podobnou městu, která jej chrání a podporuje.
4. Jaký myšlenkový postoj bychom si měli osvojit?
4 Ti, kdo jsou v tomto ‚městě‘, si plně uvědomují, že ‚sklon, který je dobře podporován, bude Jehova bedlivě střežit v trvalém míru, protože právě v Jehovu se má důvěřovat‘. Jehova podporuje ty, kdo jsou myšlenkově nakloněni tomu, aby v něj důvěřovali a aby se přizpůsobovali jeho spravedlivým zásadám. Věrní obyvatelé Judy se tedy řídili Izajášovou vybídkou: „Důvěřujte v Jehovu po všechny časy, vždyť v Jah Jehovovi je Skála neurčitých časů.“ (Izajáš 26:3, 4; Žalm 9:10; 37:3; Přísloví 3:5) Ti, kdo mají tento myšlenkový postoj, vzhlížejí k „Jah Jehovovi“ jako k jediné bezpečné Skále. Těší se z ‚trvalého míru‘ s ním. (Filipanům 1:2; 4:6, 7)
Pokoření Božích nepřátel
5, 6. (a) Jak byl pokořen starověký Babylón? (b) Jakým způsobem byl pokořen ‚Velký Babylón‘?
5 Co když ale ti, kdo důvěřují v Jehovu, trpí? Nemusejí se obávat. Jehova sice takové věci po nějakou dobu připouští, ale nakonec poskytuje úlevu, a ty, kdo toto soužení působí, čeká jeho rozsudek. (2. Tesaloničanům 1:4–7; 2. Timoteovi 1:8–10) Uvažujme o případu jistého ‚vyvýšeného městečka‘. Izajáš říká: ‚Jehova povalil ty, kdo obývají výšinu, vyvýšené městečko. Snižuje je, snižuje je k zemi; uvádí je ve styk s prachem. Pošlape je noha, nohy ztrápeného, kroky ponížených.‘ (Izajáš 26:5, 6) Vyvýšeným městečkem, o němž je zde zmínka, je možná Babylón. Toto město jistě trápilo Boží lid. Co se ale s Babylónem stalo? Roku 539 př. n. l. podlehl Médům a Peršanům. To bylo pozoruhodné snížení.
6 V naší době Izajášova prorocká slova výstižně popisují to, co se od roku 1919 děje s ‚Velkým Babylónem‘. V tom roce utrpělo toto vyvýšené městečko ponižující pád, když bylo přinuceno propustit Jehovův lid z duchovního zajetí. (Zjevení 14:8) To, co následovalo, mu způsobilo ještě větší pokoření. Tato malá skupina křesťanů začala ‚pošlapávat‘ ty, kdo ji předtím drželi v zajetí. V roce 1922 začali ohlašovat přicházející konec křesťanstva a veřejně oznamovali čtyři andělská zatroubení na trubku ze Zjevení 8:7–12 a tři bědy předpověděné ve Zjevení 9:1–11:15.
„Stezka spravedlivého je přímost“
7. Jaké vedení mají ti, kdo přijímají Jehovovo světlo, a v koho doufají a čeho si váží?
7 Jehova poskytuje záchranu těm, kdo se obracejí k jeho světlu, a jak Izajáš ukazuje dále, vede je po jejich stezce: „Stezka spravedlivého je přímost. Jelikož jsi přímý, uhladíš právě dráhu spravedlivého. Ano, pro stezku tvých soudů, Jehovo, jsme v tebe doufali. Po tvém jménu a po tvé památce byla touha duše.“ (Izajáš 26:7, 8) Jehova je spravedlivý Bůh a ti, kdo ho uctívají, musí dodržovat jeho spravedlivá měřítka. Když tak jednají, Jehova je vede a uhlazuje jejich dráhu. Tím, že se řídí jeho vedením, dávají tito mírní lidé najevo, že v Jehovu doufají a že si upřímně váží jeho jména — jeho ‚památky‘. (2. Mojžíšova 3:15)
8. Jaký příkladný postoj projevoval Izajáš?
8 Izajáš si velmi vážil Jehovova jména. To je zřejmé z jeho následujících slov: „V noci jsem po tobě toužil svou duší; ano, svým duchem v sobě tě stále hledám; protože až budou od tebe soudy pro zemi, obyvatelé úrodné země se jistě budou učit spravedlnosti.“ (Izajáš 26:9) Izajáš toužil po Jehovovi „svou duší“ — celou svou bytostí. Představme si tohoto proroka, jak v noci využívá chvíle klidu, aby se modlil k Jehovovi, jak vyjadřuje své nejhlubší myšlenky a jak dychtivě hledá Jehovovo vedení. To je opravdu vynikající příklad. Izajáš se kromě toho učil spravedlnosti z Jehovových soudcovských činů. To je pro nás připomínkou, že je zapotřebí, abychom byli stále ostražití a bdělí vůči Jehovově vůli.
Někteří lidé dávají přednost tmě
9, 10. Jaké skutky laskavosti vykonal Jehova vůči svému nevěrnému národu, ale jak na ně tento národ reagoval?
9 Jehova projevoval obyvatelům Judy milující laskavost ve velké míře, ale je smutné, že ne všichni na to příznivě reagovali. Většina z nich si místo světla Jehovovy pravdy často zvolila cestu vzpoury a odpadlictví. Izajáš řekl: „I kdyby byla ničemnému projevena přízeň, prostě se nenaučí spravedlnosti. V zemi přímočarosti bude jednat protiprávně a neuvidí Jehovovu vznešenost.“ (Izajáš 26:10)
10 Když v Izajášově době Jehova svou rukou chránil obyvatele Judy před jejich nepřáteli, většina Židů to odmítala uznat. Když jim Jehova žehnal mírem, národ neprojevoval žádnou vděčnost. Proto je Jehova opustil, aby sloužili ‚jiným pánům‘, a nakonec připustil, aby Židé byli v roce 607 př. n. l. odvedeni do zajetí v Babylóně. (Izajáš 26:11–13) Nicméně později se napravený ostatek národa vrátil do své vlasti.
11, 12. (a) Jaká budoucnost čekala ty, kdo drželi Judu v zajetí? (b) Jakou budoucnost měli v roce 1919 před sebou ti, kdo předtím drželi v zajetí Jehovovy pomazané služebníky?
11 A co ti, kdo předtím drželi Judu v zajetí? Izajáš prorocky odpovídá: „Jsou mrtví; nebudou žít. Bezmocní ve smrti, nevstanou. Proto jsi obrátil svou pozornost, abys je vyhladil a zničil veškerou zmínku o nich.“ (Izajáš 26:14) Ano, Babylón neměl po svém pádu v roce 539 př. n. l. žádnou budoucnost. Časem mělo toto město přestat existovat. Mělo být ‚bezmocné ve smrti‘ a jeho ohromná říše měla patřit minulosti. To je varování pro ty, kdo vkládají naději v mocné tohoto světa.
12 Určité stránky tohoto proroctví se splnily, když Bůh připustil, aby se jeho pomazaní služebníci dostali v roce 1918 do duchovního zajetí, a když je pak v roce 1919 osvobodil. Od té doby měli ti, kdo Boží služebníky předtím drželi v zajetí — především křesťanstvo —, ponurou budoucnost. Ale Jehovův lid měl obdržet opravdu bohaté požehnání.
„Přidal jsi národu“
13, 14. Z jakého bohatého požehnání se Jehovovi pomazaní služebníci těší od roku 1919?
13 Když Jehovovi pomazaní služebníci projevili kajícného ducha, Bůh jim v roce 1919 požehnal a dal jim vzrůst. Nejprve byla pozornost věnována shromažďování zbývajících členů Božího Izraele a potom začal být shromažďován „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Toto požehnání bylo předpověděno v Izajášově proroctví: „Přidal jsi národu; Jehovo, přidal jsi národu; oslavil ses. Daleko jsi rozšířil všechny okraje země. Jehovo, během tísně obrátili pozornost k tobě; když dostávali tvé ukázňování, vylévali šepot modlitby.“ (Izajáš 26:15, 16)
14 Dnes jsou okraje Božího Izraele rozšířeny po celé zemi a velký zástup, jenž byl přidán, dosahuje nyní počtu asi šesti milionů nadšených zvěstovatelů, kteří se účastní díla kázání dobré zprávy. (Matouš 24:14) To je opravdu velké požehnání od Jehovy, které přináší slávu jeho jménu. O tomto jménu je dnes slyšet ve 235 zemích. To je skutečně velkolepé splnění Božího slibu.
15. K jakému symbolickému vzkříšení došlo v roce 1919?
15 Obyvatelé Judy potřebovali Jehovovu pomoc, aby vyšli ze zajetí v Babylóně. Svého osvobození nemohli dosáhnout sami. (Izajáš 26:17, 18) Podobně i osvobození Božího Izraele v roce 1919 bylo dokladem Jehovovy podpory. Bez něj by k tomu nedošlo. A změna jejich stavu byla tak překvapivá, že Izajáš ji přirovnává ke vzkříšení: „Tvoji mrtví budou žít. Mé mrtvé tělo — ti vstanou. Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu! Vždyť vaše rosa je jako rosa slézů, a země nechá i bezmocné ve smrti padat ve zrození.“ (Izajáš 26:19; Zjevení 11:7–11) Ano, ti, kdo byli bezmocní ve smrti, se měli jakoby znovu narodit k obnovené činnosti.
Ochrana v nebezpečných dobách
16, 17. (a) Co museli Židé v roce 539 př. n. l. udělat, aby přežili pád Babylónu? (b) Co jsou dnes pravděpodobně ‚nejvnitřnější místnosti‘ a jaký užitek nám přinášejí?
16 Jehovovi služebníci vždy potřebovali Boží ochranu. Brzy však Bůh naposledy vztáhne ruku proti Satanovu světu, a Jehovovi ctitelé budou potřebovat Boží pomoc v takové míře jako nikdy předtím. (1. Jana 5:19) Jehova nás v souvislosti s touto nebezpečnou dobou varuje: „Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení. Pohleď, Jehova totiž vychází ze svého místa, aby účtoval s proviněním obyvatele země proti sobě, a země jistě odhalí své krveprolití a nebude již přikrývat své zabité.“ (Izajáš 26:20, 21; Sefanjáš 1:14) Toto varování Židům ukázalo, jak mohou přežít pád Babylónu v roce 539 př. n. l. Ti, kdo tohoto varování dbali, zůstali ve svých domech — v bezpečí před vítěznými vojáky, kteří byli na ulicích.
17 Dnes se ‚nejvnitřnější místnosti‘ z tohoto proroctví pravděpodobně vztahují na desetitisíce sborů Jehovova lidu po celém světě. Tyto sbory jsou ochranou již dnes — jsou místem, kde křesťané nacházejí mezi svými bratry bezpečí a kde se jim dostává láskyplné péče starších. (Izajáš 32:1, 2; Hebrejcům 10:24, 25) Zejména to však platí vzhledem k blízkosti konce tohoto systému věcí, kdy přežití bude záviset na poslušnosti. (Sefanjáš 2:3)
18. Jak Jehova brzy „zabije mořskou obludu“?
18 Izajáš o té době prorokuje: „V ten den obrátí Jehova se svým tvrdým a velkým a silným mečem svou pozornost k leviatanovi, klouzajícímu hadovi, ano k leviatanovi, pokřivenému hadovi, a jistě zabije mořskou obludu, která je v moři.“ (Izajáš 27:1) Co je novodobým ‚leviatanem‘? Zjevně to je „prahad“, sám Satan, spolu s jeho ničemným systémem věcí, který používá, aby vedl válku s Božím Izraelem. (Zjevení 12:9, 10, 17; 13:14, 16, 17) V roce 1919 leviatan ztratil svůj vliv na Boží lid. Časem leviatan zmizí úplně. (Zjevení 19:19–21; 20:1–3, 10) Tak Jehova „zabije mořskou obludu“. Nic z toho, co snad leviatan mezitím podnikne proti Jehovovu lidu, nebude mít trvalý úspěch. (Izajáš 54:17) Toto ujištění je pro nás opravdu útěchou.
„Vinice pěnivého vína“
19. V jakém stavu je dnes ostatek?
19 Nemáme snad vzhledem k veškerému tomuto světlu od Jehovy pádný důvod se radovat? To opravdu máme. Izajáš znamenitým způsobem popisuje radost Jehovova lidu těmito slovy: „V ten den jí zpívejte: ‚Vinice pěnivého vína! Já, Jehova, ji bedlivě střežím. Každým okamžikem ji budu zalévat. Aby proti ní nikdo neobrátil svou pozornost, budu ji bedlivě střežit dokonce nocí i dnem.‘“ (Izajáš 27:2, 3) Jehova pečuje o svou ‚vinici‘, ostatek Božího Izraele, i o jeho pilné společníky. (Jan 15:1–8) Výsledkem je ovoce, které přináší slávu Jehovovu jménu a působí velkou radost mezi jeho služebníky na zemi.
20. Jak Jehova chrání křesťanský sbor?
20 Můžeme být nadšeni, že hněv, který měl Jehova dříve vůči svým pomazaným služebníkům — a kvůli němuž připustil, aby se v roce 1918 dostali do duchovního zajetí —, pominul. Jehova sám říká: „Nemám žádný vztek. Kdo mi dá trnité keře a plevel v bitvě? Na něco takového budu šlapat. Něco takového zároveň zapálím. Jinak ať se chopí mé pevnosti, ať se mnou uzavře mír; mír ať se mnou uzavře.“ (Izajáš 27:4, 5) Proto, aby Jehova zajistil, že jeho réva bude dál rodit hojnost „pěnivého vína“, drtí a ničí každý vliv podobající se plevelu, který by ji mohl zkazit. Ať tedy nikdo neohrožuje blaho křesťanského sboru. Ať se všichni ‚chopí Jehovovy pevnosti‘ a usilují o jeho přízeň a ochranu. Tímto způsobem uzavíráme mír s Bohem — což je něco tak důležitého, že se o tom Izajáš zmiňuje dvakrát. (Žalm 85:1, 2, 8; Římanům 5:1)
21. Jak se úrodná země plní „výtěžkem“?
21 Izajáš mluví dál o požehnání a říká: „V nadcházejících dnech Jákob zakoření, Izrael nasadí květy a skutečně vyraší; a prostě naplní povrch úrodné země výtěžkem.“ (Izajáš 27:6) Tento verš se splňuje od roku 1919, což poskytuje podivuhodný doklad o Jehovově moci. Pomazaní křesťané naplňují zemi „výtěžkem“ — výživným duchovním pokrmem. Uprostřed zkaženého světa radostně zachovávají Boží vysoká měřítka. A Jehova jim dále žehná tím, že jim dává vzrůst. Díky tomu miliony jejich společníků, jiných ovcí, „prokazují [Bohu] dnem i nocí posvátnou službu“. (Zjevení 7:15) Kéž nikdy neztratíme ze zřetele tu velkou výsadu, že můžeme mít užitek z tohoto ‚výtěžku‘ a že se o něj můžeme dělit s druhými lidmi.
22. Jaké požehnání dostávají ti, kdo přijímají světlo?
22 Nejsme snad v těchto kritických časech, kdy tma přikrývá zemi a hustá tma národnostní skupiny, vděčni, že Jehova dává svému lidu duchovní světlo? (Izajáš 60:2; Římanům 2:19; 13:12) Pro všechny, kdo je přijímají, toto světlo nyní znamená pokoj mysli a radost a v budoucnosti nic menšího než věčný život. My, kdo milujeme světlo, tedy máme pádný důvod chválit ze srdce Jehovu a spolu se žalmistou říkat: „Jehova je pevnost mého života. Z koho budu mít děs? Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (Žalm 27:1b, 14)
Vzpomínáte si?
• Jaká budoucnost čeká ty, kdo utlačují Jehovův lid?
• O jakém vzrůstu prorokoval Izajáš?
• V jakých ‚nejvnitřnějších místnostech‘ bychom měli zůstat a proč?
• Proč to, v jakém stavu je Jehovův lid, přináší Jehovovi chválu?
[Studijní otázky]
[Rámeček na straně 22]
NOVÁ PUBLIKACE
Většina informací rozebíraných v těchto dvou studijních článcích byla předložena v jednom z proslovů, jež zazněly během oblastního sjezdu, který se konal v letech 2000 a 2001. Na konci tohoto proslovu byla zveřejněna nová publikace nazvaná Izajášovo proroctví — Světlo pro celé lidstvo (I). Tato 416stránková kniha rozebírá verš po verši prvních 40 kapitol knihy Izajáš.
[Obrázek na straně 18]
V Jehovově ‚silném městě‘ — jeho organizaci — smějí být pouze spravedliví lidé
[Obrázek na straně 19]
Izajáš hledal Jehovu „v noci“
[Obrázek na straně 21]
Jehova ochraňuje svou ‚vinici‘ a působí, aby přinášela ovoce