Stůjte úplní a s pevným přesvědčením

Statečně zachovali ryzost a zvítězili nad nacistickým pronásledováním

„BUĎ moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Z této laskavé výzvy je patrné, že Boží inteligentní tvorové jsou schopni rozradostnit Jehovovo srdce tím, že mu jsou věrně oddáni. (Sefanjáš 3:17) ‚Popichovač‘ Satan se však rozhodl, že ryzost těch, kdo slouží Jehovovi, zlomí. (Job 1:10, 11)

Zejména od té doby, kdy byl na počátku dvacátého století svržen z nebe do blízkosti země, projevuje Satan velký hněv proti Jehovovu lidu. (Zjevení 12:10, 12) Praví křesťané však stojí „úplní a s pevným přesvědčením“ a zůstávají Bohu věrní. (Kolosanům 4:12) Zamysleme se krátce nad jedním takovým vynikajícím příkladem ryzosti — je to příklad svědků Jehovových, kteří před druhou světovou válkou a během ní žili v Německu.

Horlivá činnost vede ke zkouškám ryzosti

Ve dvacátých letech a začátkem třicátých let minulého století rozšířili svědkové Jehovovi, kteří byli tehdy v Německu známi jako Bibelforscher, velké množství biblické literatury. V období mezi lety 1919 a 1933 přinesli do každé rodiny v Německu průměrně osm knih, brožur nebo časopisů.

Německo tehdy patřilo k zemím, kde bylo nejvíce Kristových pomazaných následovníků. Z celkového počtu 83 941 osob, které v roce 1933 při Pánově večeři přijímaly symboly, téměř 30 procent žilo v Německu. Ryzost těchto německých svědků Jehovových byla brzy nato vystavena těžkým zkouškám. (Zjevení 12:17; 14:12) Propouštění z práce, domovní prohlídky, vylučování ze škol — to vše rychle přerostlo v bití, zatýkání a věznění. (Obrázek 1) A tak v letech těsně před druhou světovou válkou bylo mezi vězni v koncentračních táborech 5 až 10 procent svědků Jehovových.

Proč nacisté svědky Jehovovy pronásledovali

Proč však nacistický režim tak zuřil proti svědkům Jehovovým? Profesor dějin Ian Kershaw ve své knize Hitler—1889–1936: Hubris (Hitler 1889–1936: Zpupnost) uvádí, že svědkové Jehovovi se stali terčem pronásledování proto, že odmítli „podřídit se totalistickým požadavkům nacistického státu“.

V knize Betrayal—German Churches and the Holocaust (Zrada — Německé církve a holocaust), jejímiž editory jsou profesor dějin Robert P. Ericksen a profesorka judaistiky Susannah Heschelová, bylo vysvětleno, že svědkové  „se odmítali účastnit násilí nebo používání vojenské síly. ... Svědkové věřili v politickou neutralitu, což znamenalo, že nehlasovali pro Hitlera a nezdravili hitlerovským pozdravem.“ Podle uvedeného pramenu právě to vyvolávalo hněv nacistů a svědkové Jehovovi se dostali do nebezpečí, protože „národní socialismus takové odmítání nesnášel“.

Celosvětový protest a totální útok

Joseph F. Rutherford, který tehdy stál v čele díla, odpověděl na nacistickou nesnášenlivost tím, že 9. února 1934 zaslal prostřednictvím zvláštního posla Hitlerovi protestní dopis. (Obrázek 2) Po Rutherfordově dopisu následovalo 7. října 1934 asi 20 000 protestních dopisů a telegramů, které Hitlerovi zaslali svědkové Jehovovi žijící v 50 zemích, včetně Německa.

Nacisté reagovali tak, že své pronásledování vystupňovali. Prvního dubna 1935 byli svědkové v celém státě zakázáni. A 28. srpna 1936 proti nim gestapo zahájilo totální útok. A přece svědkové „dále rozšiřovali letáky a jinými způsoby zastávali svou víru,“ uvádí se v knize Betrayal—German Churches and the Holocaust.

Například 12. prosince 1936 asi 3 500 svědků Jehovových rozšířilo desetitisíce exemplářů tištěné rezoluce, která se týkala toho, jak špatně se s nimi zachází, a to přímo gestapu před nosem. O této kampani bylo ve Strážné věži uvedeno: „Bylo to velké vítězství a ostrý úder nepříteli, k nepopsatelné radosti věrných pracovníků.“ (Římanům 9:17)

Pronásledování nemá úspěch!

Nacisté dále po svědcích Jehovových pátrali. Do roku 1939 jich bylo uvězněno už šest tisíc a tisíce jich byly poslány do koncentračních táborů. (Obrázek 3) Jak vypadala situace na konci druhé světové války? Asi 2 000 uvězněných svědků zemřelo, z toho více než 250 bylo popraveno. Profesor Ericksen a profesorka Heschelová však napsali, že „i tváří v tvář těžkostem si svědkové Jehovovi převážně svou víru zachovali“. Výsledek byl, že když se Hitlerův režim zhroutil, z táborů vítězně vyšlo přes tisíc svědků Jehovových. (Obrázek 4; Skutky 5:38, 39; Římanům 8:35–37)

Co dodalo Jehovovu lidu sílu, aby mohl pronásledování snést? Adolphe Arnold, jeden z těch, kdo přežili věznění v koncentračním táboře, to vysvětlil: „I když je vám nejhůř, Jehova vás vidí, ví, co prožíváte, a poskytne vám sílu, kterou potřebujete, abyste mohli tu situaci překonat a zůstat věrní. Jeho ruka není příliš krátká.“

Jak dobře se na tyto věrné křesťany hodí slova proroka Sefanjáše! Ten prohlásil: „Jehova, tvůj Bůh, je ve tvém středu. Jako Silný zachrání. Bude nad tebou jásat s radováním.“ (Sefanjáš 3:17) Kéž dnes všichni ctitelé pravého Boha napodobují víru těchto věrných a oddaných svědků, kteří zůstali ryzí tváří v tvář nacistickému pronásledování, a kéž dnes také rozradostňují Jehovovo srdce. (Filipanům 1:12–14)

[Podpisek obrázku na straně 8]

Państwowe Muzeum Oświȩcim-Brzezinka, s laskavým svolením USHMM Photo Archives