Pravé uctívání lidi sjednocuje

NÁBOŽENSTVÍ sice obvykle lidi rozděluje, ale uctívání jediného pravého Boha má moc je sjednocovat. Když byl Izrael Božím vyvoleným národem, mnozí upřímní pohané cítili, že je pravé uctívání přitahuje. Například Rut opustila bohy, kteří byli uctíváni v jejím rodném Moabu, a řekla Noemi: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:16) V prvním století n. l. již byli mnozí pohané ctiteli pravého Boha. (Skutky 13:48; 17:4) Když Ježíšovi apoštolové začali později cestovat s dobrou zprávou do vzdálených míst, byli další upřímní lidé sjednoceni v uctívání pravého Boha. „Obrátili [jste se] k Bohu od svých model, abyste sloužili jako otroci živému a pravému Bohu,“ napsal apoštol Pavel. (1. Tesaloničanům 1:9) Má uctívání pravého Boha takovou sjednocující moc i dnes?

Skeptici trvají na tom, že je nesprávné mluvit o „pravých ctitelích“ nebo o „pravém Bohu“. Tento názor možná zastávají proto, že nevědí o žádném zdroji, z něhož by bylo možné poznat pravdu. Ale lidé nejrůznějšího původu, kteří pravdu hledají, si uvědomili, že uctívání není věcí osobní volby. Jediný, kdo je hoden našeho uctívání, je Stvořitel všeho — Jehova Bůh. (Zjevení 4:11) On je pravý Bůh a má právo rozhodovat o tom, jak ho lidé mají uctívat.

Jehova s námi komunikuje prostřednictvím svého Slova, Bible, a tak nám pomáhá, abychom poznali jeho požadavky. Celá Bible nebo její části jsou dnes dostupné téměř každému člověku kdekoli na zemi. A Boží Syn řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, ... poznáte pravdu.“ (Jan 8:31, 32) Pravdu tedy můžeme poznat. A miliony upřímných lidí, kteří pocházejí z různého náboženského prostředí, tuto pravdu odvážně přijímají a jsou sjednocováni v pravém uctívání. (Matouš 28:19, 20; Zjevení 7:9, 10)

Celosvětová jednota v naší době!

Pozoruhodné proroctví v biblické knize Sefanjáš pojednává o tom, že se lidé z nejrůznějšího prostředí sejdou. Jehova Bůh zde říká: „Pak totiž změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ (Sefanjáš 3:9) To je opravdu krásný popis lidí, kteří se změnili a v jednotě slouží Bohu.

Kdy se to mělo stát? Sefanjáš 3:8 říká: „‚Stále [mě] očekávejte,‘ je Jehovův výrok, ‚do dne, kdy vstanu k lupu, neboť mým soudcovským rozhodnutím je shromáždit národy, abych sesbíral království, abych na ně vylil své otevřené odsouzení, všechen svůj hořící hněv; vždyť ohněm mé horlivosti bude pohlcena celá země.‘“ Ano, v době, kdy Jehova shromažďuje národy, ale před tím, než na ně vylije svůj planoucí hněv, mění mírným lidem jejich jazyk na čistý. Ten čas je zde, protože shromažďování všech národů k válce velikého dne Boha Všemohoucího již probíhá. (Zjevení 16:14, 16)

Jehova sjednocuje svůj lid tím, že mu dává čistý jazyk. Součástí tohoto nového jazyka je správné porozumění biblické pravdě o Bohu a jeho záměrech. K tomu, aby člověk mluvil čistým jazykem, je zapotřebí věřit pravdě, učit o ní druhé lidi a žít v souladu s Božími zákony a zásadami. Je třeba vyhýbat se politice, jež působí rozkoly, a vykořenit ze svého srdce sobecké postoje, jako je rasismus a rozvratnický nacionalismus, což jsou charakteristické rysy tohoto světa. (Jan 17:14; Skutky 10:34, 35) Všichni upřímní lidé, kteří milují  pravdu, se mohou tento jazyk naučit. Vzpomeňme si na těch pět osob, o nichž byla zmínka v předcházejícím článku, a podívejme se, jak se stalo, že jsou nyní sjednoceni a uctívají jediného pravého Boha Jehovu, i když si dříve byli z náboženského hlediska velmi vzdálení.

Jsou sjednoceni v pravém uctívání

Když Fidelia, oddaná členka římskokatolické církve, koupila své dcerce do školy Bibli, požádala kněze, aby jí z Bible vysvětlil, co se stalo s jejími pěti dětmi, které zemřely. „Byla jsem tak zklamaná!“ říká. Když k ní přišli svědkové Jehovovi, položila proto podobnou otázku také jim. Jakmile si ve své Bibli přečetla pravdivé poučení o tom, v jakém stavu jsou ti, kdo zemřeli, uvědomila si, že ji církev klamala. Dozvěděla se, že mrtví si nejsou ničeho vědomi, a že tedy netrpí v předpeklí ani jinde. (Žalm 146:4; Kazatel 9:5) Fidelia vyhodila všechny své náboženské obrazy, vystoupila z církve a začala studovat Bibli. (1. Jana 5:21) Nyní již deset let s radostí učí o biblické pravdě jiné lidi.

Tara se přestěhovala z Káthmándú do země, v níž je jen málo hinduistických chrámů. Začala proto chodit do metodistické církve a doufala, že zde uspokojí své duchovní potřeby. Odpověď na otázku, proč lidé trpí, však nenašla. Potom ji navštívili svědkové Jehovovi a nabídli jí, že s ní budou studovat Bibli. Tara říká: „Uvědomila jsem si, že Bůh lásky nemůže být zodpovědný za všechno to utrpení, které je ve světě ... Vyhlídka na nový svět, v němž bude pokoj a soulad, se mi velice líbila.“ (Zjevení 21:3, 4) Tara se zbavila hinduistických obrazů, přestala dodržovat náboženské zvyky, které jsou obvyklé v její rodné zemi, a našla pravé štěstí v tom, že jakožto svědkyně Jehovova pomáhá uspokojovat duchovní potřeby druhých.

Buddhista Panya byl věštcem, když ho svědkové Jehovovi poprvé navštívili v Bangkoku. Proto ho fascinovala biblická proroctví. Panya o tom vyprávěl: „Když jsem se dozvěděl, proč se dnešní poměry tak liší od toho, co původně zamýšlel Stvořitel, a když jsem poznal, jak zařídil, aby mohla být odčiněna škoda, kterou způsobili ti, kdo jej a jeho svrchovanost zavrhli, cítil jsem, jako by mi byl sňat z očí závoj. Všechno, o čem pojednávala biblická zpráva, bylo v naprostém souladu. Jehovu jako osobnost jsem si zamiloval, a to mě podnítilo, abych poznatky, o nichž jsem věděl, že jsou správné, začal uplatňovat. Dychtivě jsem si přál pomáhat druhým, aby pochopili, jaký je rozdíl mezi lidskou moudrostí a moudrostí božskou. Pravá moudrost skutečně změnila můj život.“

Virgil začal časem o svých náboženských názorech vážně pochybovat. Přestal se modlit o to, aby Bůh nějak pomohl černým lidem, a také za organizaci, o které se domníval, že je rasistická a že zřejmě vyvolává nenávist k bělochům. Začal se naopak modlit o to, aby našel pravdu, ať je jakákoli a ať je kdekoli. „Vroucně jsem se večer modlil,“ vypráví Virgil, a „když jsem se ráno probudil, našel jsem v domě časopis Strážná věž. ... Někdo jej musel zasunout pod dveře.“ Zanedlouho již se svědky Jehovovými intenzivně studoval Bibli. Pokračuje: „Poprvé v životě jsem cítil uspokojení. ... Začal ve mně svítat paprsek naděje.“ Virgil se zakrátko stal jedním z těch, kdo lidem nabízejí jedinou pravou naději z Božího slova, z Bible.

Na Charo, která žije v Latinské Americe, velmi zapůsobilo  to, že svědkyně Jehovova, která se jmenuje Gladys, si všimla jejích problémů, které měla se svými malými dětmi. Gladys jí pak začala pomáhat tím, že ji brala s sebou na trh. Časem Charo přijala od Gladys nabídku bezplatného domácího biblického studia. Když se ze své vlastní Bible dozvěděla, že ne všichni dobří lidé se dostanou do nebe, ale že Jehova také požehná lidem na zemi a dá jim věčný život, byla tím ohromena. (Žalm 37:11, 29) O tuto naději se nyní Charo dělí s druhými lidmi již patnáct let.

Představte si, jaké to bude, až budou na celé zemi žít jen upřímní lidé, kteří budou sjednoceni v uctívání Jehovy, jediného pravého Boha. To není žádný výmysl. Právě takové poměry Jehova slíbil. Prostřednictvím svého proroka Sefanjáše Bůh prohlásil: „Jistě uprostřed tebe ponechám pokorný a ponížený lid, a ti se budou vskutku utíkat k Jehovovu jménu. ... Nebudou činit žádnou nespravedlnost ani nebudou mluvit lež ani se v jejich ústech nenajde šalebný jazyk; ... a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Sefanjáš 3:12, 13) Jestliže je pro vás tento slib přitažlivý, vezměte si k srdci biblické vybídnutí: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (Sefanjáš 2:3)