Jak Ježíš zachraňuje?

„Ježíš nás spasí!“ „Ježíš je náš Spasitel!“ V mnoha zemích po celém světě se taková prohlášení objevují na zdech domů a na jiných veřejných místech. Miliony lidí upřímně věří, že Ježíš je jejich Spasitelem neboli Zachráncem. Kdybyste se jich zeptali, jak nás Ježíš zachrání, pravděpodobně by odpověděli „Ježíš za nás zemřel“ nebo „Ježíš zemřel za naše hříchy“. Ano, díky Ježíšově smrti můžeme být zachráněni. Ale jak se může smrtí jednoho člověka zaplatit za hříchy mnoha lidí? Kdyby se vás někdo zeptal, jak nás může Ježíšova smrt zachránit, co byste odpověděli?

BIBLE dává na tuto otázku velmi jednoduchou, ale jasnou odpověď, která má hluboký význam. Její důležitost se nám však objasní, když pochopíme, jak Ježíšův život a jeho smrt souvisejí s vyřešením jednoho velmi obtížného problému. Teprve tehdy můžeme správně porozumět nesmírné hodnotě Ježíšovy smrti.

Ježíš měl položit svůj život, protože si Bůh přál vyřešit situaci, která vznikla následkem Adamova hříchu. Ten hřích způsobil tragédii. První muž a jeho žena Eva byli dokonalí. Jejich domovem byla nádherná zahrada Eden. Bůh jim dal práci, která měla smysl — měli se totiž o zahradu starat. Ostatní živé tvorstvo na zemi měli mít pod svým láskyplným dohledem.  Lidé se měli rozmnožovat a naplnit zemi miliony svých potomků, a přitom měli rozšířit ráj na celou zemi. (1. Mojžíšova 1:28) Práce, kterou dostali, byla opravdu příjemná a vzrušující! A navíc mezi nimi panovalo láskyplné přátelství. (1. Mojžíšova 2:18) Nic jim nechybělo.

Je obtížné si představit, jak mohli Adam s Evou zhřešit. Ale první dva lidé se vzbouřili přímo proti Tomu, kdo je stvořil — proti Jehovovi Bohu. Duchovní tvor Satan Ďábel použil hada, jeho prostřednictvím oklamal Evu, aby neposlechla Jehovu, a Adam se k Evě připojil. (1. Mojžíšova 3:1–6)

O tom, co Stvořitel udělá s Adamem a Evou, nemohly být žádné pochybnosti. Bůh již předtím jasně ukázal, jaké následky by měla neposlušnost. Řekl: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Nyní však bylo třeba dát odpověď na otázku daleko závažnější.

Lidstvo stojí před obtížným problémem

Prvotní hřích způsobil lidstvu velmi vážný problém. Adam žil zpočátku jako dokonalý člověk. Jeho děti tedy mohly mít dokonalý věčný život. Adam však zhřešil dřív, než zplodil děti. Celé lidstvo ještě bylo v jeho bedrech, když nad ním byl vynesen rozsudek: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Když tedy Adam zhřešil a začal — podle Božího výroku — umírat, bylo celé lidstvo odsouzeno k smrti společně s ním.

Apoštol Pavel později výstižně napsal: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Ano, děti, které se měly narodit dokonalé a s vyhlídkou na nekonečný život, se v důsledku prvotního hříchu Adama a Evy narodily s vyhlídkou na nemoci, stáří a smrt.

Někdo však může namítnout: „To není spravedlivé. My jsme se přece k neposlušnosti nerozhodli sami, udělal to Adam. Proč máme přijít o vyhlídky na věčný a šťastný život?“ Víme, že kdyby nějaký soud poslal do vězení syna za to, že jeho otec ukradl auto, syn by si mohl právem stěžovat: „To není spravedlivé! Já jsem nic špatného neudělal.“ (5. Mojžíšova 24:16)

Satan přiměl prvního muže a první ženu ke hříchu a možná se domníval, že tím vytvořil situaci, která bude pro Boha neřešitelná. Ďábel zaútočil velmi záhy v dějinách lidského rodu — před tím, než se lidem narodily děti. Jakmile Adam zhřešil, vznikla důležitá otázka: Co Jehova udělá s dětmi Adama a Evy?

Jehova Bůh udělal to, co bylo spravedlivé a správné. „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně,“ prohlásil spravedlivý muž Elihu. (Job 34:10) A prorok Mojžíš o Jehovovi napsal: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Pravý Bůh se postaral o to, aby problém, který vznikl vinou Adamova hříchu, byl vyřešen, aniž bychom přišli o možnost žít věčně v pozemském ráji.

 Bůh se postaral o dokonalé řešení

Zamysleme se nad tím, jaké řešení Bůh vyjádřil v rozsudku, který vynesl nad Satanem Ďáblem. Jehova Satanovi řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu [Boží nebeskou organizaci] a mezi tvé semeno [svět pod Satanovou vládou] a její semeno [Ježíše Krista]. On ti [Satane] zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu [Ježíšova smrt].“ (1. Mojžíšova 3:15) V tomto prvním biblickém proroctví Jehova poukázal na svůj záměr, že jeho nebeský duchovní Syn má přijít na zemi, aby zde žil jako dokonalý muž Ježíš a pak aby v tomto bezhříšném stavu zemřel — aby mu byla zhmožděna pata.

Proč Bůh vyžadoval smrt dokonalého člověka? Nuže, jak měl být podle rozhodnutí Jehovy Boha Adam potrestán v případě, že by zhřešil? Nečekala by ho snad smrt? (1. Mojžíšova 2:16, 17) „Mzda, kterou platí hřích, je ... smrt,“ napsal apoštol Pavel. (Římanům 6:23) Za svůj hřích Adam zaplatil smrtí. Dostal život, vybral si hřích, a trestem za jeho hřích bylo, že zemřel. (1. Mojžíšova 3:19) A jak je to s odsouzením, které v důsledku tohoto hříchu postihlo celý lidský rod? K tomu, aby byly hříchy lidí smířeny, byla nutná smrt. Ale čí smrt mohla právoplatně pokrýt přestupky celého lidstva?

Zákon, který Bůh dal starověkému izraelskému národu, vyžadoval „duši za duši“ [neboli život za život]. (2. Mojžíšova 21:23) Podle této právní zásady musela mít smrt, která by pokryla přestupky lidstva, stejnou hodnotu jako to, co Adam ztratil. Jedině smrtí jiného dokonalého člověka mohla být splacena mzda za hřích. Takovým člověkem byl Ježíš. Ano, Ježíš byl ‚odpovídajícím výkupným‘, jímž mohou být z Adamových potomků zachráněni všichni lidé, kteří jsou způsobilí k tomu, aby byli vyplaceni. (1. Timoteovi 2:6; Římanům 5:16, 17)

Ježíšova smrt má velkou cenu

Adamova smrt neměla žádnou cenu, Adam si ji za svůj hřích zasloužil. Ježíšova smrt však měla velkou cenu, protože Ježíš zemřel v bezhříšném stavu. Jehova Bůh mohl přijmout hodnotu Ježíšova dokonalého života jako výkupné za poslušné potomky hříšného Adama. A hodnota Ježíšovy oběti nekončí tím, že touto obětí byly splaceny naše minulé hříchy. Kdyby to tak bylo, neměli bychom žádnou budoucnost. Byli jsme zplozeni v hříchu, a nutně tedy hřešíme znovu. (Žalm 51:5) Můžeme být velice vděční za to, že díky Ježíšově smrti můžeme získat dokonalost, kterou Jehova původně určil pro potomky Adama a Evy.

Adam může být přirovnán k otci, který zemřel a ponechal nás finančně tak zadlužené (v hříchu), že se sami žádným způsobem nemůžeme tohoto dluhu zbavit. Naproti tomu Ježíš je jako dobrý otec, který zemřel a zanechal nám bohaté dědictví, které nás nejen zbaví toho ohromného dluhu, jímž nás Adam zatížil, ale poskytne nám také dost prostředků, abychom mohli žít věčně. Ježíšova smrt znamená nejen zrušení minulých hříchů, ale je také podivuhodným opatřením pro naši budoucnost.

Ježíš nás zachraňuje tím, že za nás zemřel. A jeho smrt je skutečně podivuhodným opatřením. Jestliže vidíme, jak toto opatření souvisí se způsobem, jímž Bůh vyřeší složitý problém Adamova hříchu, naše víra v Jehovu a v jeho způsob jednání se posílí. Ano, Ježíšova smrt znamená, že ‚každý, kdo v něj projevuje víru,‘ bude osvobozen od hříchu, nemocí, stáří a od samotné smrti. (Jan 3:16) Jste Bohu vděční za to, že učinil toto láskyplné opatření pro naši záchranu?

[Obrázek na straně 5]

Adam přenesl na lidstvo hřích a smrt

[Obrázek na straně 6]

Jehova poskytl dokonalé řešení