Proč je důležité dbát o čistotu?
Proč je důležité dbát o čistotu?
PŘEDSTAVY o tom, co znamená být čistotný, se u různých lidí liší. Když například matka řekne malému chlapci, aby si umyl ruce a obličej, chlapec si možná myslí, že stačí chvilku podržet prsty pod tekoucí vodou a navlhčit si rty. Ale maminka to ví lépe. Vezme ho zpátky do koupelny, a přes veškeré jeho hlasité protesty mu důkladně umyje ruce i obličej vodou a mýdlem.
Měřítka pro čistotu ovšem nejsou všude na světě stejná a představy o čistotě se liší podle toho, v jakém prostředí lidé vyrůstají. V mnoha zemích bývalo okolí školy čisté a pěkné, což studentům pomáhalo, aby si navykli dbát o čistotu. Dnes jsou některá školní hřiště tak zanesená odpadky nebo sutí, že se podobají spíš skládce odpadu než místu, které má sloužit ke hraní nebo cvičení. A jak to vypadá ve třídách? Darren, který je školníkem v jedné australské střední škole, o tom řekl: „Dnes je špína i ve třídách.“ Pokyn „zvedni to“ nebo „ukliď to“ považují někteří žáci za trest. Problém je, že někteří učitelé skutečně žáky trestají tím, že jim dají něco uklidit.
Dospělí ovšem ne vždy dávají dobrý příklad v udržování čistoty, a to nejen v každodenním životě, ale i při obchodním podnikání. Například mnohá veřejná místa zůstávají nevzhledná a jsou zanesena odpadky. Životní prostředí bývá znečišťováno některými druhy průmyslové výroby. Znečištění však není výsledkem nějakého neosobního průmyslového či obchodního podnikání, ale je způsobeno lidmi. Problém celosvětového znečišťování životního prostředí a mnoha špatných následků, jež s tím jsou spojeny, je sice pravděpodobně způsoben především chamtivostí, ale do jisté míry k němu přispívá i nedostatek osobní hygieny. Jeden bývalý generální guvernér Australského svazu tento závěr podpořil, když prohlásil: „Všechny problémy veřejného zdraví souvisejí s hygienou jednotlivců, mužů, žen i dětí.“
Někteří lidé si však přesto myslí, že to, zda dbají o čistotu, je jejich osobní věc a že by se o to nikdo jiný neměl starat. Je to opravdu tak?
Dbát o čistotu je mimořádně nutné ve spojitosti s jídlem — bez ohledu na to, zda potraviny kupujeme na trhu, zda jíme v restauraci nebo nás někdo z přátel pozve na jídlo k sobě domů. Očekává se,
že ti, kdo zacházejí s potravinami nebo nám servírují jídlo, budou velmi čistotní. Špinavé ruce — jejich nebo naše — mohou být zdrojem mnoha nemocí. A co nemocnice — zařízení, kde čistotu očekáváme více než kdekoli jinde? The New England Journal of Medicine uvedl, že jednou z příčin infekcí, jež vznikají u pacientů v nemocnici a jejichž léčba ročně stojí až deset miliard dolarů, může být to, že si lékaři a zdravotní sestry nemyjí ruce. Právem očekáváme, že nikdo nebude ohrožovat naše zdraví svými nehygienickými návyky.Velmi vážnou věcí je také znečištění vodních zdrojů, k němuž by mohlo dojít úmyslně nebo z nedbalosti. A je snad bezpečné, aby se člověk procházel bosý po pláži, kde je možné vidět injekční stříkačky, které tam odhodili narkomani a jiní lidé? Osobně pro nás však může být ještě důležitější otázka: Dbáme o čistotu ve své vlastní domácnosti?
Suellen Hoyová se ve své knize Chasing Dirt (Jak jsme pronásledovali špínu) ptá: „Jsme tak čistí, jak jsme bývali?“ Odpovídá: „Pravděpodobně ne.“ Jako hlavní důvod uvádí změnu společenských hodnot. Lidé tráví stále méně času doma, a proto si úklid zkrátka zaplatí. Domnívají se, že udržování čistého okolí se jich už osobně netýká. „Sprchový kout už nemyji — myji jen sám sebe,“ řekl jeden muž. „Doma sice mám špínu, ale já sám jsem čistý.“
Dbát o čistotu však neznamená jen pečovat o vnější vzezření. Znamená to dodržovat všeobecně platné zásady zdravého způsobu života. Vztahuje se to také na náš stav mysli a srdce, a ten ovlivňuje i naši morálku a způsob uctívání. Dále uvidíme, jak to všechno navzájem souvisí.