Boží zásady vám mohou být prospěšné

BEZPOCHYBY víte, že zvířata jsou ovládána pudy. Mnoho strojů je konstruováno tak, aby reagovaly na pokyny. Lidé však byli stvořeni tak, aby se řídili zásadami. Proč to můžeme říci tak jistě? Jehova, Původce všech spravedlivých zásad, totiž ve spojitosti se stvořením prvních lidí řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby.“ Stvořitel je duch, nemá hmotné tělo, jaké máme my, takže k jeho „obrazu“ jsme vytvořeni v tom smyslu, že můžeme zrcadlit jeho osobnost a do určité míry projevovat jeho znamenité vlastnosti. Lidé mají schopnost řídit se ve svém životě zásadami, tedy tím, co považují za soustavu pravidel správného jednání. Mnoho takových zásad dal Jehova zaznamenat ve svém Slově. (1. Mojžíšova 1:26; Jan 4:24; 17:17)

Někdo si však může říci, že Bible obsahuje stovky zásad a že on je přece nemůže všechny znát. To je pravda. Ale povšimněme si jedné věci: Všechny Boží zásady jsou prospěšné,  ale některé jsou závažnější než jiné. Poznáváme to z Ježíšových slov uvedených u Matouše 22:37–39. Ježíš zde ukázal, že některá přikázání a jim odpovídající zásady mojžíšského Zákona byly důležitější než jiné.

Které zásady patří k těm závažnějším? Základní biblické zásady jsou ty, které se přímo týkají našeho vztahu k Jehovovi. Vezmeme-li si je k srdci, bude na náš morální kompas působit v první řadě náš Stvořitel. Dále to jsou zásady, které mají význam pro náš vztah k lidem. Jestliže budeme tyto zásady uplatňovat, budeme schopni odolávat egocentrismu, bez ohledu na to, jaké pojmenování se této vlastnosti dává.

Začněme jednou z nejdůležitějších biblických pravd. Čeho se tato pravda týká a jaký význam má pro nás?

„Nejvyšší nad celou zemí“

Svaté Písmo jasně ukazuje, že Jehova je náš Vznešený Stvořitel, že je Všemohoucí Bůh. Nikdo mu nemůže být roven a nikdo jej nemůže nahradit. To je základní pravda zaznamenaná v Bibli. (1. Mojžíšova 17:1; Kazatel 12:1)

Jeden z pisatelů knihy Žalmy prohlásil o Jehovovi: „Ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ Starověký král David řekl: „Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším.“ A proslulý prorok Jeremjáš byl podnícen k tomu, aby zaznamenal: „V žádném ohledu není nikdo jako ty, Jehovo. Jsi velký a tvé jméno je velké v moci.“ (Žalm 83:18; 1. Paralipomenon 29:11; Jeremjáš 10:6)

Jak bychom měli tyto pravdy o Bohu uplatnit ve svém každodenním životě?

Je jasné, kdo by měl v našem životě zaujímat skutečně to nejvýznamnější místo — náš Stvořitel a Dárce života. Jestliže máme sklon obracet pozornost sami na sebe — a tento sklon může být u různých lidí různě silný —, nebylo by správné mu odolávat? Moudrým vodítkem je zásada ‚dělat všechno k Boží slávě‘. (1. Korinťanům 10:31) Znamenitý příklad dal v tom směru prorok Daniel.

Historický záznam říká, že babylónského krále Nebukadnecara kdysi rozrušil jistý sen, a král se chtěl dozvědět, co tento sen znamená. Kromě Daniela si v té věci nikdo nevěděl rady. Daniel králi přesně odpověděl na jeho otázku. Považoval to snad Daniel za svou vlastní zásluhu? Rozhodně ne, ale vzdal chválu ‚Bohu v nebesích, který je Zjevovatelem tajemství‘. Potom Daniel prohlásil: „Není to z nějaké moudrosti, která existuje ve mně více než v komkoli jiném živém, že je mi zjeveno toto tajemství.“ Daniel byl zásadový člověk. Není divu, že je o něm v knize Daniel třikrát řečeno, že je v Božích očích „velmi žádoucí“. (Daniel 2:28, 30; 9:23; 10:11, 19)

Jestliže budete jednat podobně jako Daniel, budete z toho mít užitek. Pro toho, kdo se chce řídit Danielovým příkladem, je rozhodujícím činitelem pohnutka. Komu by měla být připsána čest za to, co děláte? Ať je vaše situace jakákoli, jste schopni jednat podle nesmírně důležité biblické zásady, že Jehova je Svrchovaný Pán. Budete-li to dělat, stanete se v jeho očích ‚velmi žádoucími‘.

 Nyní se zamysleme nad dvěma základními zásadami, které nás mohou vést v oblasti mezilidských vztahů. Vzhledem k tomu, že se tak zdůrazňuje vlastní já, je tato sféra mimořádně náročná.

„S ponížeností mysli“

Lidé, kteří se soustřeďují v první řadě sami na sebe, jsou málokdy spokojení. Většinou chtějí mít život pořád lepší, a chtějí to hned. Skromnost považují za jakousi slabost. Trpělivost by podle nich měli projevovat jen druzí. Když jde o to, aby se oni sami dostali dopředu, jednají bezohledně. Myslíte, že je možné chovat se jinak než takoví lidé?

Boží služebníci se s takovým postojem setkávají denně, ale neměli by se tím dát ovlivnit. Zralí křesťané uznávají zásadu, že „není schválen ten, kdo doporučuje sám sebe, ale ten, koho doporučuje Jehova“. (2. Korinťanům 10:18)

Pomůže nám při tom uplatnění zásady, která je uvedena ve Filipanům 2:3, 4. Podle tohoto textu nemáme ‚nic dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli máme považovat ostatní za sobě nadřazené‘. Přitom nebudeme „s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních“.

Příkladem člověka, který měl zdravý názor sám na sebe a hodnotil sám sebe rozumně, byl Gideon, soudce starověkých Hebrejců. Neusiloval o to, aby byl vůdcem Izraele.  Když však dostal za úkol, aby tuto úlohu plnil, Gideon upozornil na to, že toho není hoden. Řekl: „Můj tisíc je ten nejmenší v Manassem, a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.“ (Soudci 6:12–16)

Jehova dal Gideonovi vítězství, ale efrajimští muži se potom pokoušeli vyvolat s ním hádku. Jak Gideon reagoval? Začal snad po tomto vítězství zdůrazňovat svou vlastní důležitost? To se nestalo. Odvrátil neštěstí svou mírnou odpovědí: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi?“ Gideon dal najevo, že o sobě smýšlí skromně. (Soudci 8:1–3)

Je pravda, že k událostem, v nichž měl Gideon svou úlohu, došlo již dávno. Je však prospěšné o tomto příběhu uvažovat. Vidíme, že Gideon měl úplně jiný postoj, než jaký mívají lidé dnes. Když tento postoj v životě uplatňoval, měl z toho užitek.

Lidé se dnes převážně zaměřují sami na sebe, a to může pokřivit náš názor na naši vlastní hodnotu. Biblické zásady tento škodlivý vliv odstraňují a učí nás, jakou máme skutečnou hodnotu ve vztahu ke Stvořiteli a k druhým lidem.

Jestliže se řídíme biblickými zásadami, nepodléháme okamžitým náladám. Nenecháváme se již unášet city ani nepodléháme vlivu osobností. Čím více poznáme spravedlivé zásady, tím lépe se seznámíme s jejich Původcem. Ano, při čtení Bible stojí za to věnovat mimořádnou pozornost Božím zásadám. (Viz rámeček.)

Zvířata jsou vedena především pudy, ale člověk byl Jehovou vytvořen jako někdo vyšší. Řídit se Boží vůlí znamená uplatňovat Boží zásady. Tímto způsobem můžeme udržovat v pořádku svůj morální kompas, který nás dovede do Božího nového světa. Bible nám ukazuje, proč máme očekávat, že již velmi brzy nastane na celé zemi nový systém, v němž „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13)

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Některé užitečné biblické zásady

V rodině:

„Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ (1. Korinťanům 10:24)

„Láska ... nevyhledává své vlastní zájmy.“ (1. Korinťanům 13:4, 5)

„Ať ... každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe.“ (Efezanům 5:33)

„Manželky, podřizujte se svým manželům.“ (Kolosanům 3:18)

„Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22)

Ve škole, v práci a při podnikání:

„Podvodné váhy jsou ... něčím odporným... Ničemný vydělává falešnou mzdu.“ (Přísloví 11:1, 18)

„Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci.“ (Efezanům 4:28)

„Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ (2. Tesaloničanům 3:10)

„Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu.“ (Kolosanům 3:23)

„Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)

Postoj k bohatství:

„Kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísloví 28:20)

„Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem.“ (Kazatel 5:10)

Jak hodnotit sami sebe:

„Je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?“ (Přísloví 25:27)

„Kéž tě chválí cizí člověk, a ne tvá vlastní ústa.“ (Přísloví 27:2)

„Říkám ... každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet.“ (Římanům 12:3)

„Jestliže si ... někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3)

[Obrázek na straně 5]

Daniel správně připsal zásluhu Bohu

[Obrázek na straně 7]

Uplatňování Božích zásad při jednání s druhými přispívá k příjemným vztahům a ke štěstí

[Podpisek obrázku na straně 7]

U.S. Fish & Wildlife Service, Washington, D.C./Robert Bridges