Jehova nenávidí zrádné jednání
Jehova nenávidí zrádné jednání
‚Nejednejme jeden s druhým zrádně.‘ (MALACHIÁŠ 2:10)
1. Co od nás Bůh vyžaduje, abychom mohli získat věčný život?
CHCETE žít věčně? Pokud věříte v naději zaslíbenou v Bibli, pravděpodobně bez váhání přisvědčíte. Jenže pokud si přejete, aby vám Bůh daroval nekonečný život v novém světě, musíte splňovat jeho požadavky. (Kazatel 12:13; Jan 17:3) Je nerozumné očekávat něco takového od nedokonalých lidí? Ne, protože Jehova povzbudivě prohlašuje: „Nalezl [jsem] potěšení v milující laskavosti, a ne v oběti; a v poznání Boha spíše než v celých zápalných obětech.“ (Ozeáš 6:6) I chybující lidé tedy mohou splňovat Boží požadavky.
2. V jakém smyslu mnoho Izraelitů jednalo s Jehovou zrádně?
2 Avšak zdaleka ne každý chce jednat v souladu s Jehovovou vůlí. Ozeáš ukazuje, že ani mnozí Izraelité tak jednat nechtěli. Celý národ již dávno předtím na základě smlouvy neboli dohody souhlasil s tím, že bude dodržovat Boží zákony. (2. Mojžíšova 24:1–8) Netrvalo ale dlouho a Izraelité začali ‚překračovat smlouvu‘ tím, že Boží zákony porušovali. Jehova proto prohlásil, že s ním tito Izraelité „jednali zrádně“. (Ozeáš 6:7) A od té doby jednalo podobně mnoho dalších lidí. Jehova však zrádné jednání nenávidí, ať už je namířeno přímo proti němu nebo proti těm, kdo ho milují a slouží mu.
3. Co budeme zkoumat v tomto studijním článku?
3 Ozeáš nebyl jediným prorokem, který poukazoval na to, jaký je Boží názor na zrádné jednání, tedy názor, který musíme přijmout i my, pokud chceme žít šťastně. V předchozím článku jsme začali rozebírat Malachiášovo prorocké poselství a prozkoumali jsme již první kapitolu jeho knihy. Nyní se podívejme do druhé kapitoly. Uvidíme, že Božímu názoru na zrádné jednání je zde dále věnována pozornost. Malachiáš sice pojednává o situaci, ve které byl Boží lid několik desítek let po návratu ze zajetí v Babylóně, ale přesto má tato druhá kapitola skutečný význam i pro nás dnes.
Kněží zasluhující pokárání
4. Jaké varování dal Jehova kněžím?
4 Druhá kapitola začíná výtkou Jehovy na adresu židovských kněží, kteří se odklonili od jeho spravedlivých cest. Pokud si kněží nevezmou jeho rady k srdci a nenapraví své cesty, bude to zaručeně mít závažné následky. Povšimněme si prvních dvou veršů: „‚Toto přikázání je pro vás, kněží. Jestliže nebudete naslouchat a jestliže si nevezmete k srdci, abyste vzdávali slávu mému jménu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚také na vás jistě pošlu prokletí a prokleji vaše požehnání.‘“ Kdyby kněží učili lid Božím zákonům a sami je dodržovali, zažili by požehnání. Oni však Boží vůli ignorovali, a proto na ně přijde prokletí, zlořečení. Dokonce i požehnání, které kněží vyřkli, se prokáže jako prokletí.
5, 6. (a) Proč si pokárání zasloužili zejména kněží? (b) Jak Jehova vyjádřil, že kněžími opovrhuje?
5 Proč si pokárání zasloužili zejména kněží? Jeden zřejmý důvod je uveden v 7. verši: „Rty kněze by totiž měly uchovávat poznání a z jeho úst by lidé měli hledat zákon; je totiž poslem Jehovy vojsk.“ Více než tisíc let předtím bylo v Božích zákonech, které Izrael dostal prostřednictvím Mojžíše, ustanoveno, že kněží mají povinnost ‚vyučovat izraelské syny všem předpisům, které k nim Jehova mluvil‘. (3. Mojžíšova 10:11) Je smutné, že pisatel 2. Paralipomenon 15:3 musel později zaznamenat: „Mnoho bylo dnů, kdy byl Izrael bez pravého Boha a bez vyučujícího kněze a bez Zákona.“
6 V Malachiášově době, tedy v pátém století př. n. l., nebyla situace s kněžími jiná. Kněží nevyučovali lid Božímu Zákonu. Bylo tedy nutné s nimi začít účtovat. Všimněme si, s jakými ostrými slovy se k nim Jehova obrací. U Malachiáše 2:3 je uvedeno: „Po obličejích vám rozmetám hnůj, hnůj vašich svátků.“ To bylo skutečně silné vyjádření! Exkrementy obětních zvířat se měly vynést mimo tábor a spálit. (3. Mojžíšova 16:27) Jehova však kněžím řekl, že jim hnůj rozmetá po obličeji, a tím jim jasně ukázal, že jejich oběťmi i těmi, kdo je předkládají, opovrhuje a odmítá je.
7. Proč se Jehova hněval na učitele Zákona?
7 Již staletí před tím, než žil Malachiáš, Jehova pověřil Levity posvátnou službou a dal jim na starosti svatostánek a později chrám. Byli učiteli izraelského národa. Plnění tohoto pověření mělo znamenat život a pokoj pro ně i pro národ. (4. Mojžíšova 3:5–8) Levité však ztratili bázeň před Bohem, kterou měli na počátku. Proto jim Jehova řekl: „Vy jste odbočili z cesty. Způsobili jste, že mnozí klopýtli v zákoně. Zkazili jste smlouvu Leviho. ... Nedrželi [jste se] mých cest.“ (Malachiáš 2:8, 9) Kněží nevyučovali pravdu a dávali špatný příklad, čímž zavedli na scestí mnoho Izraelitů. Jehova se tedy na ně hněval právem.
Dodržování Božích měřítek
8. Je možné od lidí očekávat, že budou dodržovat Boží měřítka? Vysvětlete to.
8 Nemysleme si, že si ti kněží zasloužili soucit a odpuštění kvůli tomu, že to byli jen nedokonalí lidé, od kterých nebylo možné očekávat dodržování Božích měřítek. Skutečnost je totiž taková, že lidé Boží přikázání dodržovat mohou, protože Jehova od nich neočekává nemožné. Je pravděpodobné, že někteří jednotliví kněží tehdy Boží měřítka dodržovali, a o jednom knězi v pozdější době nelze pochybovat už vůbec — o slavném „veleknězi“ Ježíšovi. (Hebrejcům 3:1) Na něho se skutečně vztahují tato slova: „Samotný zákon pravdy se prokázal být v jeho ústech, a na jeho rtech se nenašla nespravedlnost. Chodil se mnou v pokoji a v přímosti a mnoho bylo těch, které obrátil zpět od provinění.“ (Malachiáš 2:6)
9. Kdo v této době věrně šíří pravdu?
9 Dnes již více než sto let podobně slouží Ježíšovi pomazaní bratři, kteří mají nebeskou naději. Slouží totiž jako ‚svaté kněžstvo, aby obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu‘. (1. Petra 2:5) Poskytují vedení v díle, při němž se biblické pravdy dostávají k dalším lidem. Neznáte snad již z vlastní zkušenosti, že když jste poznávali pravdu, kterou tito pomazaní učí, samotný zákon pravdy byl v jejich ústech? Pomohli mnoha lidem odvrátit se od náboženských omylů, takže dnes jsou na celém světě miliony lidí, kteří poznali biblické pravdy a získali naději na věčný život a kteří navíc mají výsadu vyučovat ‚zákonu pravdy‘ ještě další miliony lidí. (Jan 10:16; Zjevení 7:9)
Opatrnost je na místě
10. Proč je na místě opatrnost?
10 Přesto musíme být opatrní. Mohli bychom totiž opominout poučení vyplývající z Malachiáše 2:1–9. Dáváme si my osobně pozor na to, aby se na našich rtech nenašla nespravedlnost? Mohou například členové naší rodiny skutečně věřit tomu, co říkáme? Mohou nám věřit duchovní bratři a sestry ve sboru? Bylo by tak snadné zvyknout si mluvit způsobem formálně vzato přesným, ale přesto zavádějícím. Někdo by zase mohl nadsazovat či zakrývat určité podrobnosti v obchodních záležitostech. Cožpak by to Jehova neviděl? A pokud bychom takové věci dělali, přijímal by oběti chvály z našich rtů?
11. Kdo zejména musí být opatrný?
11 Slova z Malachiáše 2:7 by měla být varováním pro ty, kdo dnes mají výsadu vyučovat Boží slovo ve sboru. Píše se tam, že jejich rty by „měly uchovávat poznání“ a z jejich „úst by lidé měli hledat zákon“. Tito učitelé mají závažnou odpovědnost, protože jak ukazuje výrok u Jakuba 3:1, mají ‚obdržet těžší soud‘. Měli by vyučovat živě a s nadšením, ale jejich vyučování musí být pevně založeno na Božím psaném Slovu a na poučení, které přichází prostřednictvím Jehovovy organizace. Tak budou „dostatečně způsobilí vyučovat jiné“. Dostávají proto radu: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Timoteovi 2:2, 15)
12. Na co musí dávat pozor ti, kdo vyučují?
12 Bez opatrnosti bychom se mohli dostat do pokušení proložit své vyučování osobními představami a názory. To by mohlo být nebezpečné zejména pro člověka, který má sklon příliš důvěřovat svým vlastním závěrům, i když odporují tomu, co učí Jehovova organizace. Jak ale vysvětluje 2. kapitola Malachiáše, od učitelů ve sboru bychom měli očekávat, že se budou držet poznání od Boha, a ne svých vlastních názorů, které by mohly dovést ovce ke klopýtání. Ježíš řekl: „Kdokoli ... způsobí klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, pro toho je prospěšnější, aby mu na krk pověsili mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a potopili ho do širého, otevřeného moře.“ (Matouš 18:6)
Manželství s nevěřícím
13, 14. Na jakou proradnost poukazoval Malachiáš?
13 Od 10. verše se 2. kapitola Malachiášovy knihy vyjadřuje o zrádném jednání ještě otevřeněji. Malachiáš se zaměřuje na dva způsoby jednání, které spolu vzájemně souvisejí a u kterých opakovaně používá slovo „zrádně“. Nejprve si povšimněme, že prorok Malachiáš začíná svou radu těmito otázkami: „Nemáme všichni jednoho otce? Není to jeden Bůh, který nás stvořil? Proč jednáme zrádně jeden s druhým tím, že znesvěcujeme smlouvu svých praotců?“ V 11. verši potom dodává, že svým zrádným jednáním Izrael znesvětil „Jehovovu svatost“. Co prováděli tak závažného? Zmíněný verš ukazuje na jeden z projevů jejich špatného jednání: ‚Vzali do vlastnictví dceru cizozemského boha jako nevěstu.‘
14 Jinými slovy, jistí Izraelité, kteří patřili k národu zasvěcenému Jehovovi, vstupovali do manželství s ženami, které Jehovu neuctívaly. Kontext nám pomáhá pochopit, proč to bylo tak závažné. Desátý verš říká, že měli společného otce. Tím nebyl myšlen Jákob (jehož jméno bylo změněno na Izrael) ani Abraham, a dokonce ani Adam. Slova u Malachiáše 1:6 ukazují, že tím ‚jedním otcem‘ byl Jehova. Izraelský národ s ním byl ve vztahu, byli jednou ze stran smlouvy, kterou Jehova uzavřel s jejich praotci. Jeden ze zákonů této smlouvy stanovil: „Neuzavřeš s nimi manželský svazek. Svou dceru nedáš jeho synovi a jeho dceru nevezmeš pro svého syna.“ (5. Mojžíšova 7:3)
15. (a) Jak snad někteří lidé ospravedlňují sňatek s nevěřícím? (b) Jak se k této záležitosti vyjadřuje Jehova?
15 Někteří lidé si dnes možná myslí: ‚Ten člověk, který se mi líbí, je skutečně báječný. Časem pravděpodobně přijme pravé uctívání.‘ Takové uvažování je jen potvrzením inspirovaného varování: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání.“ (Jeremjáš 17:9) O tom, jak se na sňatek s nevěřícím díval Bůh, se mluví u Malachiáše 2:12: „Jehova odřízne ... každého, kdo to dělá.“ Křesťané jsou proto vybídnuti, aby sňatek uzavřeli „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) V křesťanském sboru není věřící ‚odříznut‘, když uzavře sňatek s nevěřícím. Ovšem co se stane s takovým nevěřícím, který nezmění své smýšlení, až Bůh zanedlouho ukončí tento systém? (Žalm 37:37, 38)
Špatné zacházení s manželským partnerem
16, 17. Jakého zrádného jednání se někteří Izraelité dopouštěli?
16 Malachiáš se dostává k druhému nesprávnému jednání, které označuje jako zrádné. Jde o špatné zacházení s manželským partnerem, zejména o neoprávněný rozvod. Ve 14. verši 2. kapitoly nacházíme tato slova: „Jehova sám vydává svědectví mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi sám jednal zrádně, ačkoli je tvou partnerkou a manželkou tvé smlouvy.“ Tím, že židovští manželé jednali se svými manželkami zrádně, působili, že byl Jehovův oltář ‚pokryt slzami‘. (Malachiáš 2:13) Tito muži se rozváděli z nelegitimních důvodů, přičemž nesprávně opouštěli manželky svého mládí, pravděpodobně proto, aby se oženili s mladšími ženami nebo s pohankami. A ti zkažení kněží to dovolovali! U Malachiáše 2:16 je však prohlášení: „‚On nenávidí rozvádění,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“ Později Ježíš ukázal, že jediným důvodem pro rozvod, po němž je nevinný partner volný pro nové manželství, je nemravnost. (Matouš 19:9)
17 Zamysleme se nad Malachiášovými slovy a všimněme si, jak působí na srdce a jak apelují na přirozený cit pro laskavost. Malachiáš mluví o ‚tvé partnerce a manželce tvé smlouvy‘. Každý muž, jehož se to týkalo, vstoupil do manželství se spoluctitelkou, tedy s izraelskou ženou, kterou si vybral jako milovanou družku, jako svou partnerku na celý život. Ačkoli se pravděpodobně brali v době, kdy oba byli mladí, čas a problémy spojené s vyšším věkem nenarušily platnost jejich smluvního vztahu, tedy manželské smlouvy.
18. Ve kterých ohledech se Malachiášova slova o zrádném jednání vztahují na dnešek?
18 Rady týkající se těchto záležitostí platí ve stejné míře i dnes. Někteří křesťané žel nedbají na Boží pokyn, aby do manželství vstupovali pouze v Pánu. Je také politováníhodné, že někteří se nesnaží pracovat na tom, aby jejich manželství zůstalo pevné. Místo toho se ospravedlňují a snaží se dosáhnout nebiblického rozvodu a uzavřít sňatek s někým jiným, přestože takové jednání Bůh nenávidí. Tím vším ‚Jehovu unavují‘. Lidé, kteří v Malachiášově době ignorovali Boží rady, měli dokonce tu drzost, že Jehovův názor považovali za neoprávněný. V podstatě říkali: „Kde je Bůh práva?“ To je skutečně zvrácené smýšlení! Nepadněme do této léčky. (Malachiáš 2:17)
19. Jak mohou manželé a manželky získat Božího ducha?
19 Malachiáš ukazuje i na povzbudivou skutečnost, že někteří manželé se svými manželkami zrádně nejednali. Tito manželé ‚měli, co zbývalo z Božího svatého ducha‘. (15. verš) Je pěkné, že v Boží organizaci je dnes mnoho mužů, kteří ‚své manželce prokazují čest‘. (1. Petra 3:7) Tito muži nezneužívají svou manželku tělesně ani slovně, netrvají na zvrácených sexuálních praktikách ani nezneuctívají manželku tím, že by flirtovali s jinými ženami nebo se věnovali pornografii. Jehovova organizace má také požehnání v podobě mnoha věrných křesťanských manželek, které jsou oddány Bohu a jeho zákonům. Všichni tito muži a ženy vědí, co Bůh nenávidí, a smýšlejí a jednají v souladu s tím. Buďte tedy i nadále jako oni a ‚poslouchejte Boha jako panovníka‘. Zažijete tak požehnání v podobě Božího svatého ducha. (Skutky 5:29)
20. Před čím bude brzy stát celé lidstvo?
20 Jehova již brzy přivede celý tento svět na soud. Každý člověk se mu bude muset zodpovídat ze svých názorů a ze svého jednání. „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:12) Vzniká tedy zajímavá otázka: Kdo přežije Jehovův den? Tímto námětem se zabývá třetí a závěrečný článek této série.
Umíte to vysvětlit?
• Z jakého základního důvodu Jehova káral kněze v Izraeli?
• Proč lidé mohou dodržovat Boží měřítka?
• Proč bychom měli být při vyučování opatrní?
• Zejména které dva druhy nesprávného jednání Jehova odsuzuje?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 15]
V Malachiášově době byli kněží káráni za to, že se nedrželi Jehovových cest
[Obrázek na straně 16]
Musíme si dávat pozor, abychom vyučovali poznání od Jehovy, a ne vlastní představy
[Obrázky na straně 18]
Jehova odsoudil Izraelity, kteří se z malicherných důvodů rozvedli, aby se mohli oženit s pohankami
[Obrázek na straně 18]
Křesťané dnes ctí svou manželskou smlouvu