‚Neustále mě následujte‘

„Byli jste ... k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. PETRA 2:21)

1, 2. Proč dokonalý příklad, který dal Ježíš jako učitel, není pro nás nedosažitelný ani nenapodobitelný?

JEŽÍŠ KRISTUS byl největší Učitel, jaký kdy chodil po zemi. Navíc byl dokonalý a v celém svém lidském životě nikdy nezhřešil. (1. Petra 2:22) Znamená to však, že příklad, který dal Ježíš jako učitel, je pro nás, nedokonalé lidi, nedosažitelný a tudíž nenapodobitelný? To rozhodně ne.

² Jak jsme již viděli v předcházejícím článku, základem Ježíšova vyučování byla láska. A lásku přece můžeme pěstovat všichni. Boží slovo nás vybízí, abychom prohlubovali svoji lásku k druhým a abychom se ji učili lépe projevovat. (Filipanům 1:9; Kolosanům 3:14) Jehova od svých tvorů nikdy nevyžaduje nic, čeho by nebyli schopni. „Bůh je láska“, a protože nás stvořil ke svému obrazu, zjevně nás vytvořil tak, abychom lásku projevovali i my. (1. Jana 4:8; 1. Mojžíšova 1:27) Když tedy čteme slova apoštola Petra uvedená v ústředním textu tohoto článku, můžeme si být jisti, že je lze splnit. Kristovy šlépěje můžeme věrně následovat. A můžeme jednat i podle příkazu, který dal sám Ježíš, totiž abychom ho ‚následovali neustále‘. (Lukáš 9:23) Podívejme se nyní, jak můžeme napodobovat lásku, kterou projevoval Kristus. Byla to především láska k pravdám, kterým učil, a potom láska k lidem, které učil.

Rozvíjejme si lásku k pravdám, které se učíme

3. Proč je některým lidem zatěžko studovat, ale k čemu nás nabádají slova v Příslovích 2:1–5?

³ Pravdy, kterým učíme druhé, máme milovat, a proto se jim musíme sami s láskou učit. V dnešním světě však láska k učení nepřichází sama od sebe. Nedostatečná výuka a špatné učební návyky mají za následek to, že v mnoha mladých lidech přetrvává nechuť ke studiu. Hlavní rozdíl však je v tom, že se učíme  od Jehovy. V Příslovích 2:1–5 čteme: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“

4. Co to znamená ‚naklonit‘ své srdce a jaký postoj nám k tomu pomůže?

⁴ V prvním až čtvrtém verši jsme opakovaně vybízeni k tomu, abychom se snažili nejen ‚přijímat‘ a ‚chovat jako poklad‘, ale také „stále hledat“ a ‚stále pátrat‘. Co nás však má k tomu podněcovat? Povšimněme si slov ‚naklonit své srdce k rozlišovací schopnosti‘. V jednom komentáři je řečeno, že tato vybídka „není pouhou výzvou k pozornosti, ale je výzvou k tomu, abychom zaujali určitý postoj: abychom to, co se učíme, dychtivě vnímali“. A co nám pomůže, abychom byli vnímaví a abychom dychtivě přijímali Jehovovo poučování? Pomůže nám správný postoj. Je nutné, abychom se k „poznání Boha“ stavěli tak, jako by to bylo „stříbro“ a ‚schované poklady‘.

5, 6. (a) Co by se mohlo časem stát a jak tomu můžeme předejít? (b) Proč bychom měli stále rozhojňovat poklad v podobě poznání, které jsme získali z Bible?

⁵ Získat takový postoj není těžké. „Poznání Boha“, které jste přijali, obsahuje například pravdu, že je Jehovovým záměrem, aby věrné lidstvo žilo věčně v pozemském ráji. (Žalm 37:28, 29) Když jste se s touto pravdou setkali poprvé, nepochybně jste ji považovali za skutečný poklad, za poznatek, který vaši mysl a srdce naplnil nadějí a radostí. A jak je to dnes? Nevyprchalo časem vaše ocenění pro tento poklad? Pokud ano, snažte se o dvě věci. Za prvé, obnovte své ocenění, to znamená pravidelně si připomínejte, proč si vážíte všech pravd, které vás Jehova učí, tedy i těch pravd, které jste poznali před mnoha lety.

⁶ Za druhé, snažte se svůj poklad stále rozhojňovat. Představte si, že náhodou vykopete nějaký vzácný drahokam. Dáte si ho jen tak do kapsy a spokojeně odejdete? Anebo budete kopat dál, abyste zjistili, zda jich tam není víc? Boží slovo je plné drahokamů a zlatých  valounků pravdy. Nezáleží na tom, kolik jich už máte, vždy můžete najít další. (Římanům 11:33) Kdykoli nějaký ten valounek pravdy objevíte, položte si otázku: ‚Proč je tak cenný? Pomáhá mi hlouběji pochopit Jehovovu osobnost nebo jeho záměry? Dává mi nějaké praktické vedení v tom, jak mohu lépe kráčet v Ježíšových šlépějích?‘ Budete-li o takových otázkách rozjímat, posílíte tak svou lásku k pravdám, které vás Jehova učí.

Dávejme najevo lásku k pravdám, kterým učíme

7, 8. Jak můžeme druhým ukázat, že milujeme pravdy, které jsme se dozvěděli z Bible?

⁷ Jak můžeme při vyučování druhých ukázat, že pravdy, které jsme poznali z Božího slova, opravdu milujeme? Když kážeme a vyučujeme, důsledně se podle Ježíšova příkladu spoléháme na Bibli. V poslední době jsou na celém světě členové Božího lidu povzbuzováni k tomu, aby při své veřejné službě více používali Bibli. Při uplatňování tohoto podnětu se snažte svému posluchači dát najevo, že si toho, co mu sdělujete z Bible, sami velmi vážíte. (Matouš 13:52)

⁸ Například v období těsně po loňském teroristickém útoku v New Yorku mluvila ve službě jedna křesťanská sestra s lidmi o myšlenkách ze Žalmu 46:1, 11. Nejprve se lidí ptala, jak se s tragédií vyrovnávají. Pozorně naslouchala jejich odpovědi, vyjádřila pro ně pochopení a pak řekla: „Mohla bych se s vámi podělit o biblický verš, který v této těžké době pomáhá mně?“ Odmítlo jen málo lidí a mnohdy se rozvinul velmi pěkný rozhovor. V rozhovorech s mladými lidmi tato sestra často říká: „Věnuji se biblickému vyučování už padesát let a víte, co je zajímavé? Nenarazila jsem ani na jediný problém, k jehož řešení by tato kniha nemohla přispět.“ Svým upřímným a nadšeným přístupem dáváme lidem najevo, že si poznatků z Božího slova velmi vážíme a že je milujeme. (Žalm 119:97, 105)

9, 10. Proč je důležité používat Bibli, když se nás někdo ptá na naše náboženské názory?

 ⁹ Když se lidé ptají na naše náboženské názory, máme ideální příležitost ukázat jim, že Boží slovo milujeme. Řídíme se Ježíšovým příkladem, a proto nezakládáme své odpovědi na vlastních představách. (Přísloví 3:5, 6) Při odpovědi naopak používáme Bibli. Máte obavu, že by někdo mohl položit takovou otázku, na kterou nedokážete odpovědět? Uvažujte o dvou praktických radách.

¹⁰ Snažte se být co nejlépe připravení. Apoštol Petr napsal: „Ve svém srdci ... posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Jste připraveni obhajovat své náboženské názory? Například když chce někdo vědět, proč nedodržujete některé nebiblické zvyky, nespokojte se s tím, že řeknete: „Moje náboženství to nedovoluje.“ Taková odpověď by mohla naznačovat, že za sebe necháváte rozhodovat druhé a že jste tudíž členem nějaké sekty. Bude lepší, když řeknete: „Boží slovo, Bible, to zakazuje.“ Nebo můžete odpovědět: „To by se mému Bohu nelíbilo.“ A pak podejte logické vysvětlení. (Římanům 12:1)

11. Na základě které pomůcky můžeme pohotově najít odpovědi z Božího slova?

¹¹ Možná máte pocit, že nejste připravení. Co kdybyste věnovali nějaký čas studiu knihy Rozmluvy z Písem? * Vyberte si několik námětů, na které by se někdo mohl ptát, a některé biblické myšlenky si zapamatujte. Bibli a knihu Rozmluvy mějte stále po ruce. Nebojte se je obě používat. Můžete vysvětlit, že máte pomůcku, podle které rádi hledáte biblické odpovědi na různé otázky.

12. Jak bychom mohli reagovat, když neznáme odpověď na nějakou biblickou otázku?

¹² Nedělejte si zbytečné starosti. Žádný nedokonalý člověk nedokáže odpovědět na všechno. Když tedy dostanete biblickou otázku, na kterou neumíte odpovědět, můžete říci něco v tomto smyslu: „To je zajímavá otázka. Upřímně řečeno, odpovědět na ni neumím, ale Bible tuto věc jistě vysvětluje. Velmi rád Bibli zkoumám, a tak se na vaši otázku podívám a potom se u vás znovu zastavím.“ Taková upřímná, skromná odpověď může připravit cestu k dalším rozhovorům. (Přísloví 11:2)

Projevujme lásku k lidem, které učíme

13. Proč bychom měli o lidech, kterým kážeme, smýšlet pozitivně?

¹³ Ježíš projevoval lásku k lidem, které učil. Jak ho v tomto ohledu můžeme napodobovat? K lidem ve svém okolí bychom nikdy neměli být lhostejní. Je pravda, že ‚válka velikého dne Boha Všemohoucího‘ se každým dnem blíží a z miliard lidí na zemi budou mnozí  zničeni. (Zjevení 16:14; Jeremjáš 25:33) My však nevíme, kdo přežije a kdo zemře. Rozsudek je zatím věcí budoucnosti a náleží Ježíši Kristu, neboť ho k tomu Jehova ustanovil. Před vykonáním tohoto rozsudku se může stát Jehovovým služebníkem každý, a z toho hlediska na lidi pohlížíme. (Matouš 19:24–26; 25:31–33; Skutky 17:31)

14. (a) Jak můžeme zjistit, zda s lidmi cítíme? (b) Jak můžeme dát prakticky najevo, že máme pochopení pro druhé a že se o ně osobně zajímáme?

¹⁴ Stejně jako Ježíš, i my se tedy snažíme vžít do situace druhých. Položme si otázky: ‚Cítím s lidmi, kteří byli oklamáni lstivou lží a podvody náboženských, politických a obchodních složek tohoto světa? Pokud jsou lidé lhostejní k poselství, které jim přinášíme, snažím se pochopit, proč jsou takoví? Uvědomuji si, že takový postoj jsem kdysi měl i já, a možná i jiní, kteří dnes věrně slouží Jehovovi? Jednám podle toho? Anebo si o takových lidech myslím, že už se nikdy nezmění?‘ (Zjevení 12:9) Když lidé vycítí, že pro ně skutečně máme pochopení, je větší pravděpodobnost, že budou na naše poselství reagovat příznivě. (1. Petra 3:8) Jestliže pro ty, s nimiž se setkáváme ve službě, máme pochopení, budeme se o ně sami také více zajímat. Možná si poznamenáme, jaké měli otázky a co je trápí. Když se k nim opět vrátíme, můžeme jim dát najevo, že jsme přemýšleli o tom, co nám minule řekli. A pokud v té chvíli něco naléhavě potřebují, snad bychom jim mohli nabídnout praktickou pomoc.

15. Proč bychom měli hledat v lidech jejich dobré vlastnosti a jak bychom to mohli dělat?

¹⁵ Podobně jako Ježíš hledáme v lidech jejich dobré vlastnosti. Například matka, která je na děti sama, se obdivuhodně snaží dobře je vychovat. Nějaký muž těžce vydělává na živobytí pro svou rodinu. Starší člověk projevuje zájem o duchovní věci. Všímáme si takových vlastností u lidí, se kterými se setkáváme? Umíme tyto lidi pochválit? Tak ukážeme, že s nimi máme něco společného, a pak snad bude možné vydat jim svědectví o Království. (Skutky 26:2, 3)

K projevování lásky je nezbytná pokora

16. Proč je důležité, abychom k lidem, kterým kážeme, byli stále mírní a uctiví?

¹⁶ Láska k lidem, které učíme, nás bude podněcovat, abychom jednali podle moudrého biblického varování: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Korinťanům 8:1) Ježíš měl obrovské poznání, ale nikdy nebyl povýšený. Když tedy s lidmi mluvíte o svých náboženských názorech, vyhýbejte se hádavosti a povýšenosti. Naším cílem je zasáhnout srdce lidí a přiblížit jim pravdy, které velmi milujeme. (Kolosanům 4:6) Vzpomeňme si, že když Petr vybízel křesťany, aby byli připraveni k obhajobě, připomněl, že bychom to měli dělat „spolu s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Jsme-li mírní a uctiví, je větší pravděpodobnost, že lidi přivedeme k Bohu, kterému sloužíme.

17, 18. (a) Jak bychom měli reagovat, když někdo zpochybňuje naši způsobilost sloužit jako kazatelé? (b) Proč není nezbytné, aby badatelé Bible znali starověké biblické jazyky?

¹⁷ Není vůbec zapotřebí, abychom na lidi dělali dojem svými znalostmi nebo vzděláním. Pokud někteří lidé ve vašem obvodu odmítají naslouchat někomu, kdo nemá vysokoškolský diplom nebo titul, nedejte se jejich postojem odradit. Ježíšovi vytýkali, že nenavštěvoval tehdejší prestižní rabínské školy, ale Ježíš si takových výtek nevšímal ani se nesnažil na lidi zapůsobit svými rozsáhlými vědomostmi. Rozšířeným předsudkům se tedy nepřizpůsobil. (Jan 7:15)

¹⁸ Mnohem důležitější než jakákoli míra světského vzdělání je pro křesťanské služebníky to, aby měli pokoru a lásku. Ke službě nás činí způsobilými Velký Učitel, Jehova. (2. Korinťanům 3:5, 6) A bez ohledu na to, co říkají někteří duchovní křesťanstva, učiteli Božího slova se můžeme stát, i když jsme se neučili starověké biblické jazyky. Jehova inspirací  zajistil, že Bible je zapsána tak jasným a konkrétním jazykem, že vzácné pravdy, které jsou v ní obsaženy, může pochopit prakticky každý. Tyto pravdy zůstávají nedotčeny, i když jsou přeloženy do stovek jazyků. Znalost starověkých jazyků sice může být někdy užitečná, ale není nezbytná. Hrdost na jazykové znalosti navíc může člověka připravit o vlastnost, která je pro pravé křesťany nepostradatelná — ochotu nechat se poučit. (1. Timoteovi 6:4)

19. V jakém smyslu je naše křesťanská kazatelská činnost službou?

¹⁹ Není pochyb o tom, že podmínkou naší křesťanské služby je pokora. Běžně se setkáváme s odporem, lhostejností, a někdy dokonce s pronásledováním. (Jan 15:20) Když však věrně kážeme, vykonáváme životně důležitou službu. Jestliže nadále touto činností sloužíme druhým, napodobujeme lásku, kterou lidem prokazoval Ježíš Kristus. Co říkáte, kdybychom měli kázat stovkám lidí, kteří jsou lhostejní nebo našemu poselství odporují, a při tom bychom našli jediného příznivě reagujícího člověka, nestálo by to za tu námahu? Rozhodně ano. A tím, že v díle vytrváváme a nevzdáváme se, věrně sloužíme lidem, které ještě máme najít. Než přijde konec, Jehova i Ježíš Kristus se nepochybně postarají o to, aby bylo nalezeno ještě mnoho takových vzácných lidí a aby dostali pomoc. (Ageus 2:7)

20. Jak můžeme druhé učit svým příkladem?

²⁰ Svou ochotu sloužit druhým můžeme dávat najevo také tím, že učíme svým příkladem. Mimo jiné chceme lidi učit, že služba Jehovovi, ‚šťastnému Bohu‘, je tím nejlepším způsobem života a že přináší největší uspokojení. (1. Timoteovi 1:11) Když pozorují, jak se chováme a jak jednáme se svými sousedy, spolužáky a spolupracovníky, vidí, že jsme šťastní a spokojení? Podobně také své zájemce učíme, že uprostřed chladného a necitelného světa je křesťanský sbor místem, kde panuje láska. Mohou naši zájemci snadno rozpoznat, že všechny členy sboru milujeme a usilovně se snažíme mít mezi sebou pokojné vztahy? (1. Petra 4:8)

21, 22. (a) Které příležitosti ke službě snad budeme moci využít, jestliže prozkoumáme svou situaci? (b) Co budou rozebírat články v příštím čísle Strážné věže?

²¹ Jestliže sloužíme rádi, může nás to někdy podnítit, abychom znovu přezkoumali svou situaci. Když se nad tím poctivě zamyslíme, mnozí z nás zjistí, že by mohli svou službu rozšířit a ujmout se jí celodobě nebo že by se mohli přestěhovat na místo, kde je více potřeba kazatelů. Jiní se rozhodli, že se naučí cizí jazyk, aby mohli přímo ve svém obvodu sloužit rostoucí komunitě přistěhovalců. Pokud takové možnosti máte, pečlivě a na modlitbách o nich uvažujte. Život naplněný službou přináší velkou radost, uspokojení a vnitřní klid. (Kazatel 5:12)

²² Snažme se ve všech ohledech nadále napodobovat Ježíše Krista tím, že budeme posilovat svou lásku k pravdám, kterým učíme, a k lidem, které učíme. Budeme-li v těchto dvou ohledech rozvíjet a projevovat svou lásku, pomůže nám to položit znamenitý základ pro to, abychom se jakožto učitelé podobali Kristu. Jak ale můžeme na tomto základu stavět dál? V příštím čísle Strážné věže najdeme seriál článků, v nichž se budou rozebírat některé konkrétní Ježíšovy učitelské metody.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč si můžeme být jisti, že příklad, který nám Ježíš dal jako učitel, není nedosažitelný ani nenapodobitelný?

• Jak můžeme dávat najevo, že milujeme pravdy, které jsme poznali z Bible?

• Proč je důležité, abychom zůstali pokorní, když roste naše poznání?

• Jak můžeme projevovat lásku k lidem, které se snažíme učit?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 16]

Snažte se být co nejlépe připravení

[Obrázky na straně 16 a 17]

Jestliže si vážíte „poznání Boha“, používejte Bibli účinně

[Obrázek na straně 18]

Lásku lidem prokazujeme tím, že se s nimi dělíme o dobrou zprávu