Mladí lidé, kteří milují pravdu

„JAK očistí mladý muž svou stezku?“ zeptal se hebrejský žalmista před několika tisíci lety. (Žalm 119:9) To je dobrá otázka i pro nás dnes, protože mladí lidé zápasí s mnoha problémy ve světě. V důsledku promiskuitních pohlavních styků má hodně mladých lidí AIDS a asi polovina z těch, kdo mají toto hrozné onemocnění, je ve věku od 15 do 24 let. Mnoho problémů je způsobeno také zneužíváním drog a někteří mladí kvůli tomu umírají předčasně. Úpadková hudba, násilné a nemravné filmy, televizní pořady, videonahrávky a pornografie na internetu mají na mládež ničivý vliv. Otázka, kterou položil žalmista, tedy dnes velmi zajímá mnoho rodičů i mladých lidí.

Žalmista si na svou otázku sám odpovídá: „Tím, že zůstává na stráži podle tvého slova.“ Boží slovo, Bible, mladým lidem nepochybně poskytuje znamenité vedení, a mnoho mladých tím, že se jím řídí, dosahuje úspěchu v životě. (Žalm 119:105) Prozkoumejme příklad několika mladých lidí, kteří milují Boha a snaží se v tomto požitkářském a hmotařském světě zůstat duchovně silní.

Jsou vděčni za rodičovské vedení

Jacob Emmanuel několik let sloužil jako celodobý průkopník a nyní pracuje v mexické odbočce svědků Jehovových. S oceněním vzpomíná na to, jak rodiče rozvíjeli jeho lásku ke službě Bohu. Říká: „Rozhodující vliv na mě měli rodiče, ale také mě velmi povzbuzovali zkušení, duchovně smýšlející bratři, se kterými jsem se přátelil. Pomohli mi, abych si zamiloval kazatelskou službu. Laskavě mě vedli po správné cestě a nikdy jsem neměl pocit, že na mě tlačí.“

David už má za sebou několik let v celodobé službě. Stále si pamatuje, jak na něho udělalo dojem, že jeho rodiče začali sloužit jako zvláštní průkopníci, když on a jeho bratr byli ještě malí. I potom, co otec zemřel, matka pokračovala ve zvláštní průkopnické službě. Starala se o děti a přitom kázala dobrou zprávu. „Nikdy mě nenutili, abych se stal průkopníkem,“ říká David. „Jako rodina jsme však měli z průkopnické služby, z našeho společenství a příjemného prostředí takovou radost, že jsem se rozhodl být průkopníkem také.“ Pokud jde o důležitost dobrého rodičovského vedení a pozornosti, David říká: „Každý večer nám maminka četla příběhy z knihy Od ráje ztraceného k ráji znovu získanému. * Způsob, jakým nám je předávala, v nás vypěstoval lásku k duchovnímu pokrmu.“

Váží si shromáždění

Pro některé mladé lidi není snadné vážit si křesťanských shromáždění. Účastní se jich, protože je rodiče  berou s sebou. Jestliže však chodí na shromáždění stále, časem si je možná zamilují. Například Alfredo začal s celodobou službou, když mu bylo 11 let. Přiznává, že když mu bylo pět, snažil se shromáždění vyhnout, protože se mu na nich chtělo spát, ale rodiče mu to nedovolili. Vzpomíná: „Když jsem byl větší, postupně mě začala shromáždění více bavit, zvláště potom, co jsem se naučil číst a psát, protože jsem mohl dávat komentáře vlastními slovy.“

Cintia, sedmnáctiletá dívka, která slouží jako pravidelná průkopnice, vypráví, že k tomu, aby si vypěstovala lásku ke službě Bohu, byla důležitá dobrá společnost. Říká: „Dobré vztahy s bratry a pravidelná účast na shromáždění mi pomohly, aby mi nechyběli světští přátelé a činnosti, kterým se mladí lidé rádi věnují, jako třeba chození na diskotéky. Když jsem na shromážděních naslouchala komentářům a zkušenostem, probudilo se ve mě přání dávat Jehovovi všechno, co mám, a nejlepší věc, kterou mám, je moje mládí. Tak jsem se rozhodla věnovat ho službě Bohu.“

Cintia však připouští: „Před křtem jsem měla období, kdy jsem s klidem shromáždění vynechala a vymluvila se na domácí úkoly nebo na nějakou jinou školní činnost. Nebyla jsem na několika shromážděních a to se projevilo na mém duchovním smýšlení. Začala jsem se stýkat s chlapcem, který Bibli nestudoval. Díky Jehovovi jsem věci včas napravila.“

Osobní rozhodnutí

Pablo, další mladý člověk, který slouží Jehovovi celodobě, dostal otázku, co považuje za nejdůležitější věc k tomu, aby si někdo vytvořil lásku k pravdě z Božího slova. Odpověděl: „Myslím, že to jsou dvě věci: pravidelné osobní studium a horlivost pro kazatelskou službu. Jsem vděčný rodičům, že mě učili pravdu o Jehovovi, a myslím si, že je to ta nejlepší věc, kterou mi mohli dát. Ale o tom, proč Jehovu miluji, musím být osobně přesvědčen. K tomu je nutné znát ‚šířku a hloubku‘ biblické pravdy. Jedině tak si vytvoříme touhu po Jehovově slově, a to nás bude jako „hořící oheň“ podněcovat, abychom o Bibli mluvili s druhými lidmi. Horlivostí pro kazatelskou službu se bude posilovat naše ocenění pro pravdu.“ (Efezanům 3:18; Jeremjáš 20:9)

Jacob Emmanuel, o kterém jsme se už zmínili, si také pamatuje, jak důležité je osobně se rozhodnout pro službu Jehovovi. Říká, že rodiče na něho nikdy nenaléhali, aby se dal pokřtít. „Věřím, že to byl ten nejlepší způsob, protože vidím, jak dobré výsledky to mělo. Například někteří mladí lidé, se kterými jsem se hodně stýkal, se ke křtu rozhodli společně. Bylo to pěkné, ale  viděl jsem, že u některých to bylo jen citové rozhodnutí, a jejich horlivost pro Království brzy vyprchala. Mě rodiče nenutili, abych se rozhodl zasvětit se Jehovovi. Bylo to moje osobní rozhodnutí.“

Úloha sboru

Někteří mladí lidé pravdu z Božího slova poznali sami, bez pomoci rodičů. Určitě není snadné se za takových okolností naučit dělat, co je správné, a pak v tom vytrvat.

Noé vzpomíná, jak velice mu pravda prospěla. Od útlého věku měl sklony k hněvu a násilí. Když ve čtrnácti letech začal studovat Bibli, jeho povaha se začala měnit k lepšímu, za což byli jeho rodiče, kteří se tehdy o Bibli nezajímali, velmi vděční. Jak Noé dělal duchovní pokroky, chtěl svůj život plně využívat pro službu Bohu. Nyní je celodobým služebníkem.

Podobně i Alejandro začal poznávat křesťanskou pravdu, když byl velmi mladý, ačkoli jeho rodiče se o ni nezajímali. Říká, jak si pravdy váží: „Byl jsem vychován v tradiční katolické rodině. Začal mě však přitahovat komunistický ateismus, protože mi církev neodpověděla na otázky, které mě trápily od dětství. Jehovova organizace mi pomohla získat poznání o Bohu. Doslova mi to zachránilo život, protože kdybych nestudoval Bibli, tak bych se asi zapletl do nemravnosti, alkoholismu nebo narkomanie. Možná, že bych se dokonce stal členem nějaké revoluční skupiny, což by dopadlo velmi špatně.“

Jak může mladý člověk vytrvat v hledání pravdy a lnout k ní i bez podpory rodičů? Je jasné, že velmi důležitou úlohu mají starší a jiní křesťané ve sboru. Noé vypráví: „Nikdy jsem se necítil sám, protože Jehova mi byl vždycky velmi blízko. Podporovalo mě také mnoho milujících bratrů a sester, kteří se stali mými duchovními otci, matkami a bratry.“ Noé teď slouží v betelu a používá svůj čas ve službě Bohu. Také Alejandro vypráví: „Vždycky budu vděčný za to, že jsem měl požehnání být ve sboru, kde byla rada starších, kteří mi projevovali láskyplný osobní zájem. Jsem jim vděčný zejména proto, že v šestnácti letech, kdy jsem začal studovat Bibli, jsem byl roztěkaný, jako většina mladých. Rodiny ve sboru mě nikdy nenechaly na holičkách. Vždycky tu byl někdo, kdo mě pohostinně přijal a nabídl mi nejen svůj domov a jídlo, ale také své srdce.“ Alejandro je nyní v celodobé službě již přes třináct let.

Někteří si myslí, že náboženství je jen pro staré lidi. Mnoho mladých lidí však poznalo biblickou pravdu v dětství a zamilovali si Jehovu a zůstávají mu věrní. Vztahují se na ně Davidova slova zaznamenaná v Žalmu 110:3: „Tvůj lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly. V nádherách svatosti, z lůna úsvitu, máš svou společnost mladých mužů právě jako krůpěje rosy.“

Mají-li mladí lidé pravdu poznat a pevně se jí držet, vyžaduje to úsilí a odhodlání. Je velmi radostné vidět, že mnozí mladí lidé zůstávají úzce spojeni s Jehovovou organizací, pravidelně navštěvují shromáždění a pilně studují Bibli. Tím si prohlubují lásku k Božímu slovu a ke službě Bohu. (Žalm 119:15, 16)

[Poznámka pod čarou]