„Přibližte se k Bohu“
„Přibližte se k Bohu“
„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (JAKUB 4:8)
1, 2. (a) Co lidé často prohlašují? (b) K čemu Jakub křesťany vybídl a proč to bylo potřeba?
„BŮH s námi.“ Tato slova můžeme vídat jako ozdobu národních symbolů, a dokonce i vojenských uniforem. Heslo „Na Boha spoléháme“ je uvedeno na nesčíslném počtu novodobých mincí a bankovek. Není nic neobvyklého, když lidé prohlašují, že mají blízký vztah k Bohu. Pravděpodobně však budete souhlasit, že k tomu, abychom takový vztah opravdu měli, je třeba daleko více, než o něm pouze mluvit nebo jej proklamovat v heslech.
2 Bible ukazuje, že mít vztah k Bohu je možné. Vyžaduje to však úsilí. Dokonce i někteří pomazaní křesťané v prvním století potřebovali svůj vztah k Jehovovi Bohu posílit. Křesťanský dozorce Jakub musel některé ze svých spoluvěřících varovat, protože se u nich projevovaly tělesné sklony a tito lidé ztratili svou duchovní čistotu. K jeho radám patřilo i toto působivé vybídnutí: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:1–12) Co Jakub mínil výrazem „přibližte se“?
3, 4. (a) Co mohlo vyjádření „přibližte se k Bohu“ připomenout některým čtenářům Jakubova dopisu v prvním století? (b) Proč si můžeme být jisti, že přiblížit se k Bohu je možné?
3 Jakub použil výraz, který byl nepochybně mnoha jeho čtenářům známý. Mojžíšský zákon obsahoval konkrétní pokyny, jak se kněží mají ‚přibližovat‘ k Jehovovi ve prospěch jeho lidu. (2. Mojžíšova 19:22) Čtenáři Jakubova dopisu si proto možná připomněli, že přibližovat se k Jehovovi není žádná samozřejmost. Jehova je nejdůstojnější osobnost v celém vesmíru.
4 Na druhé straně jeden znalec Bible poznamenal, že „v tomto vybídnutí [u Jakuba 4:8] se zračí velký optimismus“. Jakub věděl, že Jehova vždy láskyplně zval nedokonalé lidi, aby se k Němu přiblížili. (2. Paralipomenon 15:2) Ježíšova oběť otevřela lidem cestu k tomu, aby se mohli k Jehovovi přiblížit v plnějším smyslu. (Efezanům 3:11, 12) Dnes je cesta k Bohu otevřena milionům lidí! Co však máme udělat, abychom tuto skvělou příležitost využili? Rozebereme si krátce tři prostředky, pomocí kterých se můžeme k Jehovovi Bohu přiblížit.
Stále ‚přijímejte poznání‘ o Bohu
5, 6. Jak je na příkladu mladého Samuela vidět, co znamená ‚přijímat poznání‘ o Bohu?
5 V Janově evangeliu v 17. kapitole a 3. verši čteme Ježíšova slova: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ V mnoha překladech zní tento verš trochu jinak než v Překladu nového světa. Místo výrazu ‚přijímat poznání‘ o Bohu tyto překlady používají tvary slovesa „znát“ nebo „poznat“. Někteří vědci však uvádějí, že původní řecké slovo má hlubší význam — vyjadřuje pokračující proces, který může vést až k tomu, že se s druhou osobou důvěrně seznámíme.
6 Myšlenka, že bychom mohli Boha důvěrně poznat, nebyla v Ježíšově době nová. V Hebrejských písmech například čteme, že když byl Samuel malý chlapec, „ještě Jehovu nepoznal“. (1. Samuelova 3:7) Znamenalo to, že Samuel toho věděl o svém Bohu velmi málo? Ne. Rodiče a kněží ho jistě naučili hodně věcí. Hebrejské slovo použité v tomto verši však podle jednoho učence může „znamenat nejdůvěrnější poznání“. Samuel tehdy ještě nepoznal Jehovu tak důvěrně jako v pozdějších letech, kdy sloužil jako Jehovův mluvčí. Když Samuel rostl, Jehovu opravdu poznával a vytvořil si k němu blízký osobní vztah. (1. Samuelova 3:19, 20)
7, 8. (a) Proč by nás hlubší biblické nauky neměly odrazovat? (b) Například které hluboké pravdy z Božího slova by bylo užitečné si prostudovat?
7 Přijímáte poznání o Jehovovi tak, abyste se s ním důvěrně seznámili? Abychom toho dosáhli, potřebujeme si ‚vytvořit touhu‘ po duchovním pokrmu, který nám Bůh poskytuje. (1. Petra 2:2) Nespokojte se s tím, že znáte základní věci. Snažte se přijímat hlubší biblické nauky. (Hebrejcům 5:12–14) Zdá se vám, že tyto nauky jsou příliš obtížné, a odrazuje vás to? Pokud ano, pamatujte, že Jehova je „Vznešený Učitel“. (Izajáš 30:20) Umí sdělit hluboké pravdy tak, aby je nedokonalí lidé mohli pochopit. Jestliže se snažíte porozumět tomu, co vás učí, pak vašemu upřímnému úsilí požehná. (Žalm 25:4)
8 Co kdybyste si vyzkoušeli, jak znáte některé „hluboké Boží věci“? (1. Korinťanům 2:10) Rozhodně to nejsou nezáživné náměty, o jakých snad debatují duchovní a teologové. Jsou to živé nauky, které nám poskytují úchvatný pohled do srdce a mysli našeho milujícího Otce. Uvažujte například o výkupném, o „posvátném tajemství“ a o různých smlouvách určených k tomu, aby Jehova požehnal svému lidu a splnil své záměry. A to je pouze několik z mnoha krásných námětů, z nichž můžeme mít bohatý užitek, když je budeme osobně studovat a zkoumat. (1. Korinťanům 2:7)
9, 10. (a) Proč je pýcha nebezpečná a co nám pomůže, abychom se jí vyvarovali? (b) Proč bychom měli usilovat o to, abychom zůstali pokorní, když získáváme poznání o Jehovovi?
9 Když budete stále hlouběji poznávat duchovní pravdy, dávejte si pozor na nebezpečí, které může být s poznáním spojeno — na pýchu. (1. Korinťanům 8:1) Pýcha je nebezpečná, protože vede k tomu, že se lidé odcizují Bohu. (Přísloví 16:5; Jakub 4:6) Uvědomte si, že žádný člověk nemá důvod vychloubat se poznáním. Všimněte si, co například stojí v úvodu knihy, která podává přehled o nejnovějších vědeckých pokrocích: „Čím více poznáváme, tím více si uvědomujeme, jak málo známe. ... Všechno, co jsme se naučili, není nic ve srovnání s tím, co se ještě musíme naučit.“ Taková pokora je osvěžující. A pokud jde o největší soubor poznání — poznání o Jehovovi Bohu —, máme ještě závažnější důvod zůstat pokorní. Proč?
10 Podívejme se, co se o Jehovovi píše na některých místech v Bibli. „Velmi hluboké jsou tvé myšlenky.“ (Žalm 92:5) „[Jehovovo] porozumění je k nevylíčení.“ (Žalm 147:5) „[Jehovovo] porozumění se nedá vypátrat.“ (Izajáš 40:28) „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ (Římanům 11:33) Je jasné, že o Jehovovi nikdy nebudeme vědět všechno. (Kazatel 3:11) Naučil nás mnoho nádherných věcí, ale přesto budeme mít stále před sebou nekonečně velký soubor poznatků, z něhož budeme moci čerpat. To je opravdu vzrušující vyhlídka! A vede nás k pokoře. Když tedy studujeme, vždy používejme poznání jako prostředek, kterým se můžeme přiblížit k Jehovovi. Pomáhejme druhým lidem, aby i oni na základě poznání dosáhli tohoto cíle. Nikdy své poznání nezneužívejme k tomu, abychom se nad druhé vyvyšovali. (Matouš 23:12; Lukáš 9:48)
Svou lásku k Jehovovi projevujme skutky
11, 12. (a) Jak by nás mělo ovlivnit to, co poznáváme o Jehovovi? (b) Podle čeho se pozná, zda je něčí láska k Bohu opravdová?
11 Apoštol Pavel vhodně spojil poznání a lásku. Napsal: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností.“ (Filipanům 1:9) Žádná drahocenná pravda, kterou se dozvíme o Jehovovi a o jeho záměrech, by nás neměla nadýmat pýchou. Každá by měla naopak posilovat naši lásku k nebeskému Otci.
12 Mnozí lidé sice prohlašují, že milují Boha, ale ve skutečnosti ho nemilují. Možná, že opravdu prožívají silné pocity. Takové pocity jsou správné, a dokonce chvályhodné, jsou-li v souladu s přesným poznáním. Samy o sobě však ještě nejsou skutečnou láskou k Bohu. Proč ne? Všimněme si, jak takovou lásku definuje Boží slovo: „Láska k Bohu totiž znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) Láska k Bohu je tedy opravdová jen tehdy, jestliže se projevuje poslušným jednáním.
13. Jak nám zbožná bázeň pomůže projevovat lásku k Jehovovi?
13 K tomu, abychom poslouchali Jehovu, nám pomůže zbožná bázeň. Tuto opravdovou posvátnou úctu a hluboký respekt k Jehovovi získáváme tak, že o něm přijímáme poznání a dozvídáme se o jeho nekonečné svatosti, slávě, moci, smyslu pro právo, moudrosti a lásce. Máme-li se k Jehovovi přiblížit, je taková bázeň velmi důležitá. Povšimněte si, co říká Žalm 25:14: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí.“ K našemu milovanému nebeskému Otci se tedy můžeme přiblížit tehdy, máme-li zdravou bázeň, abychom se mu neznelíbili. Zbožná bázeň nám pomůže řídit se moudrou radou z Přísloví 3:6: „Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ Co je tím míněno?
14, 15. (a) Například jaká rozhodnutí musíme činit v každodenním životě? (b) Jak můžeme při svém rozhodování projevit zbožnou bázeň?
14 Každý den musíme činit rozhodnutí, malá i velká. Mezi ně například patří: O čem budeme mluvit se svými spolupracovníky, spolužáky nebo sousedy? (Lukáš 6:45) Budeme tvrdě pracovat na svých úkolech, anebo se budeme snažit je odbýt s vynaložením co nejmenšího úsilí? (Kolosanům 3:23) Budeme se přibližovat k lidem, kteří příliš Jehovu nemilují, popřípadě ho nemilují vůbec, anebo se budeme snažit posilovat svůj vztah k lidem, kteří mají duchovní smýšlení? (Přísloví 13:20) Jak podpoříme, třeba i v malých věcech, zájmy Božího Království? (Matouš 6:33) Pokud se při svém každodenním rozhodování řídíme biblickými zásadami, jaké jsou obsaženy například ve výše uvedených biblických textech, pak si opravdu všímáme Jehovy „na všech svých cestách“.
15 V podstatě to znamená, že se při každém rozhodování budeme ptát: ‚Co chce Jehova, abych udělal? Jaké jednání ho nejvíce potěší?‘ (Přísloví 27:11) Dávat tímto způsobem najevo zbožnou bázeň je vynikající způsob, jak projevit svou lásku k Jehovovi. Zbožná bázeň nás také podnítí, abychom zůstali čistí — duchovně, mravně a tělesně. Pamatujme na to, že když Jakub povzbuzuje křesťany, aby se ‚přiblížili k Bohu‘, v tomtéž verši je také napomíná: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jakub 4:8)
16. Čeho nikdy nedosáhneme, když dáváme Jehovovi, ale co se nám může podařit vždycky?
16 Projevovat lásku k Jehovovi ovšem zahrnuje mnohem víc než jen zdržovat se toho, co je špatné. Láska nás také bude pohánět, abychom dělali, co je správné. Jak například reagujeme na Jehovovu nesmírnou štědrost? Jakub napsal: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel.“ (Jakub 1:17) Je jisté, že když Jehovovi dáváme ze svého majetku, nijak ho tím neobohatíme. Všechno zboží i všechny hmotné prostředky na světě jsou jeho. (Žalm 50:12) A když Jehovovi dáváme ze svého času a energie, není to proto, že by Jehova potřeboval něco, co by si nemohl opatřit jinak. Dokonce kdybychom snad odmítli kázat dobrou zprávu o Božím Království, mohl by přimět kameny, aby křičely! Proč tedy máme Jehovovi dávat ze svých prostředků, času a energie? Především proto, že mu tím ukazujeme, že ho milujeme celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30)
17. Co nás podnítí, abychom radostně dávali Jehovovi?
17 Když dáváme Jehovovi, měli bychom to dělat s potěšením, „neboť Bůh miluje radostného dárce“. (2. Korinťanům 9:7) K radostnému dávání nám pomůže zásada zapsaná v 5. Mojžíšově 16:17: „Dar z ruky každého by měl být úměrný požehnání Jehovy, tvého Boha, které ti dal.“ Jestliže rozjímáme o tom, jak je Jehova štědrý k nám, máme touhu štědře a radostně dávat jemu. Takové dávání rozradostňuje jeho srdce, stejně jako dárek od milovaného dítěte potěší každého z rodičů. Projevujeme-li takto svou lásku, pomáhá nám to přiblížit se k Jehovovi.
Rozvíjejme důvěrný vztah prostřednictvím modlitby
18. Proč je užitečné zamyslet se nad tím, jak zlepšit své modlitby?
18 Chvíle soukromých modliteb jsou vzácnou příležitostí k tomu, abychom důvěrně rozmlouvali se svým nebeským Otcem a svěřovali se mu se vším, co máme na srdci. (Filipanům 4:6) Modlitba je jedním z nejdůležitějších prostředků, jak se přiblížit k Bohu. Stojí tedy za to zastavit se a zamyslet se nad tím, jak jsou naše modlitby kvalitní. To neznamená, že by měly být vzorem výmluvnosti nebo uspořádanosti. Měly bychom se však při nich vyjadřovat upřímně a ze srdce. Jak můžeme své modlitby zlepšit?
19, 20. Proč je dobré rozjímat předtím, než se začneme modlit, a například jaké náměty jsou vhodné pro takové rozjímání?
19 Předtím než se začneme modlit, zkusme rozjímat. Jestliže rozjímáme předem, můžeme se pak modlit konkrétně a naše modlitby budou hlubší. Vyhneme se tím opakování svých oblíbených formulací, které nás napadají automaticky. (Přísloví 15:28, 29) Užitečné může být, když se zahloubáme nad některými z námětů uvedených v Ježíšově vzorové modlitbě, a pak se zamyslíme nad tím, jak se týkají naší situace. (Matouš 6:9–13) Můžeme se například ptát sami sebe, jaký skromný podíl v Jehovově díle zde na zemi bychom chtěli mít. Co kdybychom vyjádřili Jehovovi svou touhu být pro něho co nejužitečnější, a požádali ho, aby nám pomohl plnit jakýkoli úkol, který nám dal? Tíží nás starosti o hmotné potřeby? Odpuštění jakých hříchů potřebujeme, a komu bychom měli ochotněji odpouštět my sami? Uvědomujeme si, jaká nás postihují pokušení a jak naléhavě při nich potřebujeme Jehovovu ochranu?
20 Můžeme také myslet na lidi, které známe a kteří zvláště potřebují Jehovovu pomoc. (2. Korinťanům 1:11) Nezapomeňme však také vzdávat díky. Jestliže se zastavíme a zamyslíme se, jistě najdeme důvody, proč Jehovovi děkovat a každý den ho chválit za jeho překypující dobrotu. (5. Mojžíšova 8:10; Lukáš 10:21) Když to uděláme, bude to mít ještě další příznivý účinek — pomůže nám to získat vděčnější a optimističtější náhled na život.
21. Které příklady z Písma nám mohou pomoci, když se přibližujeme k Jehovovi v modlitbě?
21 Své modlitby můžeme zlepšit také studiem. V Božím slově jsou zapsány vynikající modlitby věrných mužů a žen. Co když před námi například vyvstává nějaký hrozivý problém, který nám způsobuje určitou úzkost, nebo dokonce strach, že by se nám nebo našim milovaným mohlo něco stát? Můžeme si přečíst, jak se modlil Jákob, když se připravoval na setkání se svým pomstychtivým bratrem Esauem. (1. Mojžíšova 32:9–12) Nebo si můžeme prostudovat modlitbu, kterou vyslovil král Asa, když Boží lid ohrožovalo etiopské vojsko čítající milion mužů. (2. Paralipomenon 14:11, 12) Pokud máme obavy z toho, že nějaký problém uvede pohanu na Jehovovo dobré jméno, můžeme věnovat pozornost modlitbě, kterou pronesl Elijáš na hoře Karmel tváří v tvář vyznavačům Baala, nebo Nehemjášově modlitbě ohledně Jeruzaléma, který byl v zuboženém stavu. (1. Královská 18:36, 37; Nehemjáš 1:4–11) Když si takové modlitby budeme číst a rozjímat o nich, posílí to naši víru a získáme podněty, jak se co nejlépe přiblížit k Jehovovi a svěřit se mu s problémy, které nás tíží.
22. Jaký je roční text na rok 2003 a jakou otázku bychom si mohli v průběhu roku čas od času položit?
22 Je naprosto jasné, že neexistuje žádná větší čest ani žádný důležitější cíl, než řídit se Jakubovou radou „přibližte se k Bohu“. (Jakub 4:8) Kéž tedy rosteme v poznání Boha, snažíme se stále více mu projevovat lásku a svůj důvěrný vztah k němu prohlubujeme v modlitbách. V roce 2003 mějme na mysli slova Jakuba 4:8, která budou naším ročním textem, a přitom stále zkoumejme, zda se k Jehovovi opravdu přibližujeme. Co ale říká druhá polovina tohoto textu? V jakém smyslu se Jehova ‚přiblíží k nám‘ a jaké požehnání to přinese? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.
Vzpomínáš si?
• Proč bychom měli brát vážně vybídnutí, že se máme přiblížit k Jehovovi?
• Co například by mělo být naším cílem, když přijímáme poznání o Jehovovi?
• Jak můžeme dávat najevo, že máme opravdovou lásku k Jehovovi?
• Co všechno nám pomůže vytvořit si důvěrnější vztah k Jehovovi v modlitbě?
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 12]
Roční text na rok 2003 bude: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)
[Obrázek na straně 8 a 9]
Když Samuel dospěl, poznal Jehovu důvěrně
[Obrázek na straně 12]
Modlitba, kterou Elijáš pronesl na hoře Karmel, je pro nás dobrým příkladem