Navštivme uprchlický tábor

CO VÁM vytane na mysli, když slyšíte výraz „uprchlický tábor“? Navštívili jste nějaký? Jak vlastně takový tábor vypadá?

V době psaní tohoto článku bylo v západní části Tanzanie třináct uprchlických táborů. Přibližně 500 000 uprchlíků, kteří pocházejí z jiných afrických zemí a které vyhnala z domova občanská válka, dostalo pomoc od tanzanské vlády. Ta při tom spolupracovala s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále UNHCR). Jaký je život v takovém táboře?

Příchod do tábora

Dospívající dívka jménem Kandida vypráví, co se stalo, když tam spolu se svou rodinou před několika lety přišla: „Dali nám přídělový lístek, na kterém bylo uvedeno identifikační číslo, a pak naši rodinu zařadili do uprchlického tábora Nyarugusu. Tam jsme dostali číslo pozemku a číslo ulice. Ukázali nám, kde kácet stromy a kde nasbírat trávu, což jsme potřebovali na stavbu našeho domku. Cihly jsme vyráběli z hlíny. Od UNHCR jsme dostali plachtu z umělé hmoty, kterou jsme dali na střechu. Byla to těžká práce, ale když jsme svůj prostý příbytek dokončili, byli jsme šťastní.“

Přídělový lístek se používá každou druhou středu. „To se postavíme do řady u kantýny, kde si nabereme základní potraviny, které distribuuje UNHCR,“ pokračuje Kandida.

Z čeho se skládá denní jídelníček pro jednu osobu?

„Dostaneme asi 3 hrnky kukuřičné mouky, hrnek hrachu, 20 gramů sojových bobů, dvě polévkové lžíce oleje na vaření a 10 gramů soli. Někdy také dostaneme kostku mýdla, která nám musí vydržet celý měsíc.“

A co pitná voda? Je zde dostupná? Mladá žena, která se jmenuje Riziki, říká: „Voda  je z blízkých řek přiváděna potrubím do obrovských zásobníků. Zde se do vody přidá chlor, a voda je pak vedena do mnoha nádržek umístěných v každém táboře. Přesto vodu před pitím raději převařujeme, abychom neonemocněli. Nabírání vody a praní oděvů nám u těchto nádržek často zabere celý den. Máme jenom půl druhého kbelíku vody na den.“

Pokud budete projíždět jedním z táborů, možná v něm uvidíte školky, základní školy a také střední školy. Je možné, že v táboře bude zajišťováno určité vzdělávání i pro dospělé. Hned vedle tábora je policejní stanice a správní kancelář, které se starají o to, aby v táboře bylo bezpečno. Snad uvidíte i velké tržiště se stánky, kde si uprchlíci mohou koupit zeleninu, ovoce, ryby, kuřata a další základní potraviny. Někteří z místních obyvatel přicházejí na trh obchodovat. Kde ale uprchlíci berou peníze na nákup? Někteří mají zahrádku, na níž pěstují zeleninu, a tu pak na tržišti prodávají. Jiní možná prodají část přídělu mouky a hrachu, a pak si za to koupí trochu masa nebo ovoce. Tábor tedy může připomínat spíše město. Na trhu běžně vidíte lidi, kteří se smějí a dobře se baví — stejně tak jako by byli doma.

Pokud se zastavíte u nemocnice, jeden z lékařů vám možná sdělí, že v táboře je několik ordinací, kde se ošetřují běžné případy,  zatímco naléhavé a těžké případy přebírá nemocnice. Jestliže v táboře žije 48 000 uprchlíků, přijde na svět měsíčně asi 250 dětí. Je tedy pochopitelné, že důležitou součástí nemocnice je porodnické oddělení s vlastním porodním sálem.

V duchovním ohledu je o ně dobře postaráno

Svědkové Jehovovi po celém světě by možná rádi věděli, jak se v tanzanských uprchlických táborech daří jejich duchovním bratrům. Žije jich tam dohromady asi 1 200 a jsou organizováni ve 14 sborech a třech skupinách. Jak se jim vede?

Jednou z prvních věcí, kterou tito oddaní křesťané udělali po svém příchodu do táborů, bylo to, že požádali o pozemek, na kterém by mohli postavit sál Království. Díky tomu uprchlíci vědí, kde svědky Jehovovy hledat a kam mohou přijít na jejich týdenní shromáždění. V táboře Lugufu je 7 sborů, ve kterých je celkem 659 činných křesťanů. Na nedělní shromáždění v těchto sedmi sborech obvykle přijde celkem asi 1 700 lidí.

Ve všech táborech mají svědkové užitek také z větších křesťanských shromáždění, totiž z krajských a oblastních sjezdů. Když se v táboře Lugufu konal první oblastní sjezd, bylo na něm 2 363 přítomných. Přímo vedle místa konání sjezdu svědkové udělali bazén pro křty. Vykopali jámu a vyložili ji plastovou fólií, aby se tam udržela voda. Bratři jezdili na kole pro vodu až k řece, která byla vzdálena asi dva kilometry. Při jedné cestě mohli přivézt 20 litrů, a tak museli tuto cestu absolvovat mnohokrát. Vhodně oblečení uchazeči o křest se pak postavili do řady, aby se dali pokřtít. Celkem bylo pokřtěno 56 osob, a to úplným ponořením. Na sjezdu bylo vedeno interview s jedním celodobým služebníkem, který studoval se 40 zájemci. Na tomto sjezdu byli čtyři z nich pokřtěni.

 Odbočka svědků Jehovových zařídila, aby do těchto táborů pravidelně přijížděli cestující dozorci. Jeden z nich vypráví: „Bratři jsou ve službě horliví. Obvod, v němž káží, je rozsáhlý. V jednom sboru tráví ve službě každý svědek asi 34 hodin měsíčně. Mnozí mají pět nebo více biblických studií se zájemci. Jedna průkopnice [celodobá služebnice] prohlásila, že lepší obvod by ani nemohla mít. Lidé v táborech velmi oceňují naše publikace.“

Jak se vlastně biblická literatura dostává do táborů? Odbočka ji vlakem posílá do města Kigoma, které leží na východním břehu jezera Tanganika. Zde bratři publikace převezmou a zajistí jejich odvoz do sborů. Někdy si pronajmou malý nákladní automobil a do všech táborů si literaturu rozvezou sami. Cesty jsou velmi hrbolaté a doprava trvá tři nebo čtyři dny.

Hmotná pomoc

Uprchlíkům v těchto táborech poskytují pomoc především svědkové Jehovovi z Francie, Belgie a Švýcarska. Někteří z nich si obstarali povolení od ministerstva pro vnitřní záležitosti a od UNHCR, a tábory v Tanzanii navštěvují. Svědkové z Evropy shromáždili tuny sojového mléka, oblečení, bot, učebnic a mýdla. Dali tyto věci k dispozici všem uprchlíkům, v souladu s biblickou zásadou: „Pokud k tomu ... máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10)

Tato humanitární pomoc přinesla velmi dobré výsledky. Posloužila mnoha uprchlíkům. V jednom táboře vyjádřil výbor uprchlické obce své ocenění těmito slovy: „Je nám ctí, že vám jménem celé naší obce můžeme poděkovat za humanitární akce, které vaše organizace podnikla třikrát. ... Oblečení bylo poskytnuto 12 654 mužům, ženám, dětem a také novorozencům. Ti všichni je velmi potřebovali. ... V táboře Muyovozi je nyní 37 000 uprchlíků. Pomoc obdrželo celkem 12 654 lidí, což je 34,2 procenta z celkového počtu obyvatel.“

V jiném táboře dostal každý z 12 382 uprchlíků po třech kusech oblečení. Do dalšího tábora byly poslány tisíce učebnic pro základní a střední školy. Mohou být využity také v zařízeních s celodenní péčí. Pracovník UNHCR, který má na starosti zásobování v jedné z oblastí, prohlásil: „Jsme velmi vděční za dary, které jsme dostali. Obyvatelé uprchlických táborů je naléhavě potřebovali. Naposledy dorazila zásilka pěti kontejnerů plných knih, které naše komunální služby rozdaly uprchlíkům. ... Velmi vám za to děkujeme.“

K poskytnuté pomoci se vyjádřily i místní noviny. V nadpisu uvedeném v listu Sunday News ze dne 20. května 2001 stálo: „Oblečení pro uprchlíky v Tanzanii je tady“. Ve vydání z 10. února 2002 bylo uvedeno: „Uprchlická obec si tohoto daru velmi váží. Některé děti, jež předtím přestaly chodit do školy, protože neměly co na sebe, se totiž nyní zase pravidelně účastní výuky.“

Stísněni, ale ne bez východiska

Většině uprchlíků trvá asi rok, než se novému životnímu stylu v táboře přizpůsobí. Vedou zde prostý život. Svědkové Jehovovi, kteří v táborech žijí, věnují mnoho času tomu, že se dělí se svými sousedy o dobrou zprávu plnou útěchy z Božího slova, Bible. Vyprávějí jim o novém světě, kde všichni lidé „budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce.“ Všichni pak „budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk“. Bude to svět, kde díky Božímu požehnání určitě žádné uprchlické tábory nebudou. (Micheáš 4:3, 4; Žalm 46:9)

[Obrázek na straně 8]

Domy v táboře Nduta

[Obrázky na straně 10]

Sál Království v táboře Lukole (vpravo) Křest v táboře Lugufu (dole)

[Obrázek na straně 10]

Oblastní sjezd v táboře Lugufu