Jehova pečuje o obyčejné lidi

MUSÍME být výjimeční nebo musíme něčím vynikat, aby si nás Bůh povšiml? Abraham Lincoln, šestnáctý prezident Spojených států, údajně řekl: „Pán dává přednost prostým lidem. Proto jich udělal tolik.“ Mnozí mají dojem, že jsou obyčejní a že na nich není nic zvláštního. Slovo „obyčejný“ bývá někdy chápáno jako „nekvalitní, podřadný“. Podobně slovo „prostý“ může vyvolávat představu někoho, kdo „nemá zvláštní přednosti nebo postavení“, je „druhořadý“, či dokonce „podřadný“. Jaké lidi máte rádi kolem sebe? Domýšlivé, sebejisté a pyšné? Nejste raději mezi těmi, kdo jsou přátelští, pokorní, skromní a projevují upřímný, vřelý zájem o druhé?

Dnes se ve světě běžně vyskytuje citové šikanování a posměch. Pro některé lidi je tedy obtížné uvěřit, že Bůh se o ně osobně zajímá. „Pocházím z rodiny, kde byla láska projevována málo. Podceňovali mě, dráždili mě a smáli se mi. A tak jsem se cítil bezcenný,“ napsal jeden čtenář tohoto časopisu. „Z minulosti mám ještě stále v sobě hluboce zakořeněné pocity, které mě srážejí, když se mi něco nepovede.“ Navzdory tomu existují pádné důvody, proč můžeme být přesvědčeni, že Bůh se osobně zajímá o obyčejné lidi.

Bůh se zajímá o obyčejné lidi

„Jehova je velký a má být velmi chválen a jeho velikost je nevyzkoumatelná,“ napsal král David. (Žalm 145:3) To však Jehovovi nebrání v tom, aby o nás láskyplně a soucitně pečoval. (1. Petra 5:7) Žalmista například prohlásil: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18)

To, co přitahuje pozornost lidí ve světě — například tělesná krása, společenské postavení nebo bohatství — Bůh nepovažuje za důležité. Z Božího Zákona, který dostali Izraelité, je patrné, že Jehova se soucitně zajímá o chudé lidi, sirotky, vdovy a cizince. Izraelitům, kteří sami předtím trpěli krutým zacházením v Egyptě, Bůh řekl: „Nebudeš krutě zacházet s cizím usedlíkem ani ho utlačovat... Nebudete trápit žádnou vdovu ani chlapce bez otce. Kdybys ho nějak trápil, potom když bude snad ke mně křičet, spolehlivě uslyším jeho křik.“ (2. Mojžíšova 22:21–24) I prorok Izajáš dal najevo důvěru v to, že Bůh pečuje o ponížené: „Stal [ses] pevností poníženému, pevností chudému v tísni, kterou má, útočištěm před dešťovou bouří, stínem před žárem, když supění tyranských lidí je jako dešťová bouře proti zdi.“ (Izajáš 25:4)

Ježíš Kristus, který je „přesným znázorněním“ Boha, byl pro své učedníky po celou dobu své pozemské služby příkladem v tom, jak projevoval opravdový zájem o prosté lidi. (Hebrejcům 1:3) Když viděl zástupy lidí, kteří byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“, „bylo mu jich líto“. (Matouš 9:36)

Všimněme si také, jaké lidi si Ježíš vybral za apoštoly — říkalo se o nich, že jsou „nevzděla ní a obyčejní“. (Skutky 4:13) Po Ježíšově smrti začali jeho následovníci zvát lidi všeho druhu, aby naslouchali Božímu slovu. Apoštol Pavel napsal, že kterýkoli „nevěřící nebo obyčejný člověk“ mohl přijít do křesťanského sboru a stát se věřícím. (1. Korinťanům 14:24, 25) Bůh si za služebníky nevybíral pouze ty, kdo byli obdivováni na základě světských měřítek, ale vyvolil si především mnoho nenápadných, obyčejných lidí. „Hledíte ... na své povolání od něho, bratři,“ řekl apoštol Pavel, „že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozeného původu; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci; a Bůh vyvolil neurozené věci světa a přehlížené věci, věci, které nejsou, aby přivedl vniveč věci, které jsou, aby se žádné tělo před zrakem Boha nechlubilo.“ (1. Korinťanům 1:26–29)

Bůh se upřímně zajímá i o nás dnes. Jeho vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Jestliže Bůh miloval lidstvo tak, že na zemi poslal svého Syna, aby za nás zemřel, pak nemáme žádný důvod myslet si, že nejsme milováni nebo že nemáme žádnou hodnotu. (Jan 3:16) Ježíš Kristus svým následovníkům ukázal, jak je důležité, aby i s tím nejmenším z jeho duchovních bratrů jednali tak, jako kdyby jednali přímo s ním samotným. Řekl: „Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.“ (Matouš 25:40) Bez ohledu na to, jak se na nás dívá svět, jestliže milujeme pravdu, jsme v Božích očích neobyčejně cenní.

Francisco, * chlapec z Brazílie, který vyrůstal bez otce, to pocítil, když si vypěstoval vztah k Jehovovi. Vypráví o tom: „Poznal jsem Jehovu a jeho organizaci, a to mi pomohlo, abych se dokázal vyrovnat s pocitem nejistoty a s ostychem. Dozvěděl jsem se, že Jehova se osobně zajímá o každého z nás.“ Pro Francisca se Jehova stal skutečným Otcem.

Zajímá se o mladé lidi

Jehova má skutečný zájem o mladé lidi, a to nejen jako o skupinu, ale i jako o jednotlivce. Ať jsme mladí nebo staří, je samozřejmé, že si o sobě nechceme myslet příliš. Je ovšem možné, že máme schopnosti a vlastnosti, které snad Bůh v budoucnu použije. Jehova ví, jaké tříbení a školení potřebujeme, aby bylo možné plně využít všech našich schopností. Všimněme si například události zapsané v 1. Samuelově, kapitole 16. Jehova Samuelovi vysvětlil, jaké důvody ho vedly k tomu, že si za budoucího izraelského krále vybral Jišaiova nejmladšího syna Davida, ačkoli prorok Samuel měl dojem, že ostatní  Jišaiovi synové mají lepší předpoklady než David. Jehova řekl: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho [Davidova staršího bratra] zavrhl. Vždyť Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7)

Mohou dnes mladí lidé věřit, že se o ně Jehova skutečně zajímá? Zamyslete se nad zkušeností Any, mladé ženy z Brazílie. Tak jako mnoho jiných mladých lidí, i Ana se trápila kvůli korupci a nespravedlnosti. Její otec později bral ji i její sestry na křesťanská shromáždění. To, co se dozvídala o Božím slově, se jí časem zalíbilo. Ana si začala číst Bibli a křesťanské publikace a modlila se k Jehovovi Bohu. Postupně si vypěstovala k Bohu důvěrný vztah. Vypráví o tom: „Ráda jsem na kole jezdívala na kopec blízko místa, kde jsem bydlela. Tam jsem pozorovala nádherné západy slunce. Modlila jsem se k Jehovovi, děkovala jsem mu za jeho laskavost a štědrost a snažila jsem se přitom vyjádřit, jak moc ho miluji. Poznávání Jehovy Boha a jeho záměrů mi dodávalo klid a pocit bezpečí.“ Snažíte se i vy najít čas, abyste mohli rozjímat o Jehovově milující péči?

Je pravda, že kvůli tomu, z jakého prostředí jsme vyšli, může pro nás být poněkud obtížné získat důvěrný vztah k Jehovovi. Podívejme se například na to, co zažila Lidia. Když se chtěla svému otci svěřit s něčím, co ji velmi trápilo, on ji odbyl a řekl: „To je nesmysl.“ Lidia chápe, že její otec chtěl, aby na problém zkrátka zapomněla, ale přesto říká: „Studium Bible mi dalo vše, po čem jsem toužila, a ještě mnohem víc. Díky své přitažlivé osobnosti se Jehova stal mým nejlepším přítelem. Nyní mám milujícího Otce, který mi rozumí a kterému se mohu svěřit se všemi svými pocity i obavami. Po celé hodiny mohu mluvit s tou nejdůležitější Osobou ve vesmíru, a mám jistotu, že mi naslouchá.“ K tomu, aby Lidia cítila Jehovovu milující péči, jí pomohly takové biblické verše, jako například Filipanům 4:6, 7: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“

Pomáhá vám pečovat o vaše potřeby

Jehova projevuje zájem o své služebníky jako o jednotlivce a rovněž o svůj celosvětový sbor. A my můžeme svou lásku k našemu nebeskému Otci dávat najevo tím, že si nacházíme čas, abychom s ním mluvili. Svůj vztah k němu bychom nikdy neměli považovat za samozřejmost. David na svůj vztah k Jehovovi pamatoval neustále. Řekl: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám. Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany. V tebe jsem doufal po celý den.“ (Žalm 25:4, 5)

Myšlenka, že byste mohli mít důvěrný vztah k Bohu, je pro vás možná nová. Ať máte jakékoli problémy, vždy můžete důvěřovat, že Nejvyšší vám bude schopen pomoci, a to podle své vůle. (1. Jana 5:14, 15) Naučte se tedy mluvit ve svých modlitbách konkrétně a zmiňujte se přitom o svých okolnostech a potřebách.

 Skutečnost, že je důležité rozeznat své potřeby, je patrná z modlitby, kterou pronesl král Šalomoun při zasvěcování chrámu: „V případě, že v zemi nastane hladomor, v případě, že nastane mor, v případě, že nastane obilná rez a sněť, kobylky a švábi; v případě, že v zemi jejich bran je oblehnou jejich nepřátelé — rána každého druhu a onemocnění každého druhu —, jakákoli modlitba, jakákoli žádost o přízeň by přišla ze strany kteréhokoli člověka nebo všeho tvého lidu Izraele, protože každý dobře zná svou vlastní ránu a svou vlastní bolest..., kéž potom sám uslyšíš z nebes ... a odpustíš a dáš každému podle všech jeho cest.“ (2. Paralipomenon 6:28–30) Ano, jen vy sami víte, co je ‚vaše vlastní rána a vaše vlastní bolest‘. Je tedy nezbytné, abyste si své skutečné potřeby a touhy uvědomovali. Pokud to tak bude, ‚Jehova vám dá, oč žádá vaše srdce‘. (Žalm 37:4)

Posilujte svůj vztah k Jehovovi

Jehova dovoluje obyčejným lidem, aby k němu měli důvěrný vztah, a má z toho radost. Jeho Slovo nás ujišťuje: „‚Budu vám otcem a vy mi budete syny a dcerami,‘ říká Jehova Všemohoucí.“ (2. Korinťanům 6:18) Ano, Jehova a jeho Syn chtějí, abychom byli úspěšní a získali věčný život. Je nesmírně povzbuzující vědět, že Jehova nám pomůže, abychom mohli plnit své závazky v rodině, v zaměstnání a v křesťanském sboru.

Žijeme ovšem v kritických časech. Chatrné zdraví, rodinné problémy, nízký příjem nebo něco jiného nám může přinášet trápení. Je možné, že nevíme, jak se vyrovnat s nějakou zkouškou. Rostoucí tlaky jsou přímo nebo nepřímo působeny ničemným pomlouvačem, Satanem Ďáblem, který vede duchovní válku proti Božímu lidu. Existuje však někdo, kdo nám rozumí a pomáhá nám, abychom si k Jehovovi udrželi dobrý vztah. Je to sám Ježíš Kristus ve svém vyvýšeném postavení v nebesích. Čteme o něm: „Jako velekněze ... nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Hebrejcům 4:15, 16)

Jestliže víme, že nemusíme být slavní ani bohatí, abychom měli Boží přízeň, opravdu nám to dodává jistotu. I když jsme ve velké tísni, buďme jako žalmista, který se modlil: „Jsem ztrápený a chudý. Jehova mě bere v úvahu. Ty jsi mou pomocí a Tím, kdo mi opatřuje únik.“ (Žalm 31:9–14; 40:17) Buďte si jisti, že Jehova miluje pokorné obyčejné lidi. Skutečně ‚na něj můžeme uvrhnout všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:7)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 29]

Mnozí Ježíšovi následovníci byli nevzdělaní a obyčejní

[Obrázek na straně 30]

Křesťané usilují o to, aby měli pevnou víru

[Obrázky na straně 31]

K tomu, abychom se těšili Boží přízni, nepotřebujeme mít významné postavení