Ježíš Kristus — Doklady toho, že žil na zemi

JSTE přesvědčeni, že existoval muž jménem Albert Einstein? Pravděpodobně bez váhání odpovíte, že ano. Ale proč? Většina lidí se s ním osobně nesetkala. Avšak spolehlivé zprávy o tom, co vykonal, dokazují, že skutečně existoval. Vliv jeho existence je dodnes patrný díky tomu, že věda uvedla do praxe jeho objevy. Mnozí lidé například využívají elektřinu vyráběnou pomocí jaderné energie, jejíž uvolňování úzce souvisí se slavnou Einsteinovou rovnicí E=mc² (energie rovná se hmota násobená druhou mocninou rychlosti světla).

 Stejná logická úvaha platí i v případě Ježíše Krista, který je považován za nejvlivnějšího muže v dějinách. To, co o něm bylo napsáno, a viditelné doklady jeho vlivu nade vší pochybnost potvrzují, že skutečně existoval. Předcházející článek pojednával o nedávném archeologickém nálezu — o nápisu s Jakubovým jménem. Tento nález je sice zajímavý, ale historické potvrzení Ježíšovy existence na něm ani na žádném jiném artefaktu nezávisí. Doklady o tom, že Ježíš existoval, můžeme ve skutečnosti najít ve spisech světských historiků a ve spisech Ježíšových následovníků.

Svědectví historiků

Podívejme se například na svědectví židovského historika Flavia Josepha, který žil v prvním století a byl farizeem. O Ježíši Kristu se zmiňuje ve svém díle Židovské starožitnosti. Autentičnost první zmínky, kde Josephus mluví o Ježíšovi jako o Mesiášovi, někteří znalci zpochybňují, ale podle vyjádření profesora Louise H. Feldmana, který působí na Yeshiva University, jen málokdo pochybuje o pravosti druhé zmínky. Josephus zde uvádí: „[Velekněz Ananus] svolal soudce Sanhedrinu a přivedl před ně muže jménem Jakub, bratra Ježíše, který byl nazýván Kristus.“ (Židovské starožitnosti, XX, 200) Ano, farizeus, člen sekty, jejíž mnozí stoupenci byli zapřisáhlými nepřáteli Ježíše, potvrdil existenci ‚Jakuba, bratra Ježíše‘.

Vliv Ježíšovy existence se projevoval také činností jeho následovníků. Když byl apoštol Pavel asi v roce 59 n. l. uvězněn v Římě, židovští předáci mu řekli: „Pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ (Skutky 28:17–22) Ježíšovy učedníky označili jako „tuto sektu“. Jestliže se všude mluvilo proti nim, neměli bychom zmínky o nich najít i u světských historiků?

Tacitus, který se narodil kolem roku 55 n. l. a je považován za jednoho z nejvýznamnějších světových historiků, se o křesťanech zmínil ve svých Letopisech. O tom, že Nero na ně svalil vinu za velký požár Říma v roce 64 n. l., Tacitus napsal: „Nero [nastrčil] jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven.“ Podrobnosti obsažené v této zprávě odpovídají informacím o Ježíšovi, o němž pojednává Bible.

Dalším spisovatelem, který se zmínil o Ježíšových následovnících, byl Plinius Mladší, místodržitel Bithýnie. Asi v roce 111 n. l. psal Plinius císaři Traianovi a ptal se ho, jak se má zacházet s křesťany. Psal, že ti, kdo byli za křesťany označeni nepravdivě, opakovali předepsané vzývání bohů a uctívali sochu Traiana, aby tak dokázali, že křesťany nejsou. Plinius pokračoval: „K ničemu takovému prý není možné opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“ Tato zpráva dosvědčuje, že Kristus, jehož následovníci byli hotovi za svou víru v něho dokonce obětovat svůj život, skutečně existoval.

The Encyclopædia Britannica (vydání z roku 2002) podává přehled informací, které  o Ježíši Kristu a jeho následovnících poskytují historikové z prvních dvou století, a v závěru uvádí: „Tyto na sobě nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš byl historickou osobou. Poprvé o tom vznikly spory koncem osmnáctého století, a to z nepřiměřených důvodů, a trvaly i v devatenáctém století a na začátku století dvacátého.“

Svědectví Ježíšových následovníků

„Nový zákon poskytuje téměř všechny doklady pro historickou rekonstrukci Ježíšova života a osudu a doklady o nejstarších křesťanských interpretacích jeho významu,“ uvádí The Encyclopedia Americana. Skeptici možná Bibli jako doklad o existenci Ježíše nepřijmou. Na biblických zprávách jsou však založeny dvě oblasti důkazů, které mimořádným způsobem potvrzují, že Ježíš na zemi skutečně žil.

Již jsme se zde zmínili o Einsteinovi a jeho slavných teoriích, jež svědčí o tom, že tento muž existoval. Podobně i Ježíšovo učení je důkazem toho, že Ježíš skutečně existoval. Zamysleme se kupříkladu nad Ježíšovým slavným proslovem, který je znám jako Kázání na hoře. (Matouš 5.–7. kapitola) Apoštol Matouš napsal, jak toto kázání zapůsobilo na Ježíšovy posluchače: „Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu.“ (Matouš 7:28, 29) Profesor Hans Dieter Betz se zabýval otázkou, jak toto kázání působilo na lidi v průběhu staletí. Napsal o tom: „Obecně vzato, vliv Kázání na hoře daleko přesáhl hranice judaismu a křesťanství, a dokonce i západní kultury.“ Dodal, že toto kázání se vyznačuje ‚mimořádně univerzální působivostí‘.

Povšimněme si následujících stručných výroků, jimiž je v Kázání na hoře vyjádřena praktická moudrost. „Ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou.“ „Dejte dobrý pozor, abyste neprováděli svou spravedlnost před lidmi.“ „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti.“ „Neházejte své perly před vepře.“ „Neustále proste, a bude vám dáno.“ „Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ „Vcházejte úzkou branou.“ „Poznáte je podle jejich ovoce.“ „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce.“ (Matouš 5:39; 6:1, 34; 7:6, 7, 12, 13, 16, 17)

Některé z těchto výroků nebo jejich hlavní myšlenku jste už jistě někdy slyšeli. Možná, že se ve vašem jazyce používají jako přísloví. Všechny jsou vzaty z Kázání na hoře. Způsob, jak toto kázání ovlivnilo mnoho národů a kultur, je výmluvným svědectvím toho, že tento velký učitel existoval.

Představme si, že by si osobu označovanou jako Ježíš Kristus někdo vymyslel. Tento autor by byl natolik chytrý, že by přišel s myšlenkami, které jsou připisovány biblickému Ježíšovi. Nevymyslel by věci tak, aby byl Ježíš co nejpřijatelnější lidem všeobecně? Všimněme si ale slov apoštola Pavla: „Židé žádají znamení a také Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista přibitého na kůl — Židům příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost.“ (1. Korinťanům 1:22, 23) Poselství o Kristu přibitém na kůl nebylo atraktivní ani pro Židy, ani pro národy. Ale právě tohoto Krista ohlašovali v prvním století křesťané. Proč byl Kristus popisován jako přibitý na kůl? Jediným uspokojivým vysvětlením je to, že záznam o Ježíšově životě a smrti, který pořídili pisatelé Křesťanských řeckých písem, je pravdivý.

Jinou oblastí důkazů, jež svědčí o tom, že Ježíš byl historickou osobností, je neúnavná kazatelská činnost jeho následovníků, kteří šířili jeho učení. Pouhých asi 30 let potom, co Ježíš začal se svou službou, mohl Pavel říci, že dobrá zpráva „byla kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23) Ano, navzdory odporu se Ježíšovo učení rozšířilo po celém starověkém světě. Pavel, který  byl sám jako křesťan pronásledován, napsal: „Jestliže . . . Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra.“ (1. Korinťanům 15:12–17) Pokud by bylo marné kázat o Kristu, kdyby nebyl vzkříšen, tím spíše by bylo marné kázat o Kristu, kdyby vůbec neexistoval. Jak jsme četli ve zprávě Plinia Mladšího, křesťané v prvním století byli ochotni za svou víru v Krista Ježíše zemřít. Byli ochotni za Krista položit svůj život, protože Kristus byl skutečnou osobou. Kristus skutečně na zemi žil, jak o tom podávají zprávu evangelia.

Důkazy máte před očima

Základním předpokladem pro to, aby křesťané kázali, byla víra ve vzkříšení Ježíše Krista. I vy můžete v duchu vidět vzkříšeného Ježíše, jestliže pozorujete, jak se dnes projevuje jeho vliv.

Krátce před tím, než byl přibit na kůl, pronesl Ježíš rozsáhlé proroctví o tom, čím se jednou bude vyznačovat jeho přítomnost. Také poukázal na to, že bude vzkříšen, posadí se po Boží pravici a bude čekat na dobu, kdy má vystoupit proti svým nepřátelům. (Žalm 110:1; Jan 6:62; Skutky 2:34, 35; Římanům 8:34) Potom přistoupí k činu a očistí nebesa od Satana a jeho démonů. (Zjevení 12:7–9)

Kdy se to všechno mělo stát? Ježíš dal svým učedníkům ‚znamení své přítomnosti a závěru systému věcí‘. Ke znamení, podle něhož se má poznat jeho neviditelná přítomnost, patří velké války, nedostatek potravin, zemětřesení, příchod falešných proroků, přibývání nezákonnosti a těžké mory. Takové katastrofální události bylo třeba očekávat, protože svržením Satana Ďábla mělo nastat „běda zemi“. Ďábel sestoupil do blízkosti země a „má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období“. Ke znamení, které dal Ježíš svým učedníkům, patří také kázání dobré zprávy o Království „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Matouš 24:3–14; Zjevení 12:12; Lukáš 21:7–19)

Události, o nichž Ježíš prorokoval, se skutečně odehrávají — jako když do sebe zapadají jednotlivé dílky obrázkové skládačky. Od chvíle, kdy v roce 1914 vypukla první světová válka, vidíme složené znamení neviditelné přítomnosti Ježíše Krista. Ten již panuje jako Král v Božím Království a má nesmírný vliv. Skutečnost, že máte v ruce tento časopis, je dokladem toho, že se dnes vykonává dílo kázaní o Království.

K tomu, abyste ještě hlouběji pochopili důsledky Ježíšovy existence, potřebujete studovat Bibli. Co kdybyste požádali svědky Jehovovy o podrobnější informace ohledně Ježíšovy přítomnosti?

[Obrázky na straně 5]

Josephus, Tacitus a Plinius Mladší se zmiňovali o Ježíši Kristu a o jeho následovnících

[Podpisek]

Všechny tři ilustrace: © Bettmann/CORBIS

[Obrázek na straně 7]

První křesťané byli přesvědčeni o tom, že Ježíš skutečně žil