Jak máme pohlížet na lidi, když se přibližuje Jehovův den?
Jak máme pohlížet na lidi, když se přibližuje Jehovův den?
„Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, . . . ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. PETRA 3:9)
1, 2. (a) Jak dnes Jehova pohlíží na lidi? (b) Jakou otázku si můžeme položit?
JEHOVOVI služebníci dostali pověření ‚činit učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19) Když plníme tento úkol a očekáváme „Jehovův velký den“, musíme při tom pohlížet na lidi stejně jako Jehova. (Sefanjáš 1:14) A jak na lidi pohlíží Jehova? Apoštol Petr říká: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9) Bůh se na lidi dívá jako na jednotlivce, kteří mohou dosáhnout pokání. Jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) A co víc, Jehova má potěšení z toho, že „se ničemný obrací zpět od své cesty a skutečně zůstává naživu“. (Ezekiel 33:11)
2 Pohlíží každý z nás na lidi stejně jako Jehova? Považujeme, podobně jako on, jednotlivce z každé rasy a národa za případné „ovce jeho pastvy“? (Žalm 100:3; Skutky 10:34, 35) Zamysleme se nad dvěma příklady, ze kterých vyplývá, jak důležité je pohlížet na lidi stejně jako Bůh. V obou případech hrozilo zničení, a Jehovovi služebníci o tom byli předem informováni. My nyní očekáváme Jehovův velký den, a tyto příklady pro nás tedy mají zvlášť velký význam.
Abraham na lidi pohlížel stejně jako Jehova
3. Jak Jehova pohlížel na obyvatele Sodomy a Gomory?
3 První příklad se týká věrného patriarchy Abrahama a ničemných měst Sodomy a Gomory. Jehova uslyšel „křik stížnosti na Sodomu a Gomoru“, ale nezničil tato města a všechny jejich obyvatele okamžitě. Nejprve prozkoumal situaci. (1. Mojžíšova 18:20, 21) Poslal dva anděly do Sodomy, kde se ubytovali v domě spravedlivého Lota. V tu noc „muži města . . . obklopili dům, od chlapce po starce, všichni lidé v jednom srocení“, a dožadovali se toho, aby mohli mít s anděly homosexuální pohlavní styky. Ukázalo se, v jak zvráceném stavu obyvatelé města jsou, a bylo jasné, že město si zaslouží zničení. Andělé však Lotovi řekli: „Máš tu někoho jiného? Vyveď z tohoto místa zetě a své syny a své dcery a všechny, kteří jsou ve městě tvoji!“ Jehova dal některým obyvatelům města příležitost k záchraně, ale nakonec zničení unikli pouze Lot a jeho dvě dcery. (1. Mojžíšova 19:4, 5, 12, 16, 23–26)
4, 5. Proč se Abraham přimlouval za obyvatele Sodomy, a byl jeho názor v souladu s tím, jak se na věc díval Jehova?
4 Nyní se vraťme do doby, kdy Jehova zjevil svůj záměr prozkoumat města Sodomu a Gomoru. Abraham se tehdy u Jehovy přimlouval: „Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným! To je od tebe nemyslitelné. Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ Abraham dvakrát použil výraz ‚je nemyslitelné‘. Ze zkušenosti věděl, že Jehova nezničí spravedlivého spolu s ničemným. Když Jehova řekl, že Sodomu nezničí, jestliže bude „uprostřed města padesát spravedlivých“, Abraham tento počet postupně snížil na pouhých deset. (1. Mojžíšova 18:22–33)
5 Naslouchal by Jehova Abrahamovým přímluvám, kdyby měl sám na věc jiný názor? Jakub 2:23) Když Jehova obrátil pozornost na Sodomu a Gomoru, byl ochoten vzít v úvahu Abrahamovy prosby. Proč? Protože náš nebeský Otec „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“.
Určitě ne. Abraham jakožto ‚Jehovův přítel‘ jistě věděl, jak se Jehova na věc dívá, a jeho názor sdílel. (Jonáš na lidi pohlížel naprosto odlišně
6. Jak reagovali obyvatelé Ninive na to, co ohlašoval Jonáš?
6 Nyní se zamysleme nad druhým příkladem — nad příkladem Jonáše. Městem určeným ke zničení bylo v tomto případě Ninive. Jonáš měl ohlašovat, že špatnost tohoto města ‚vystoupila před Jehovu‘. (Jonáš 1:2) Ninive bylo veliké město. Včetně předměstí bylo ‚rozlehlé na tři dny chůze‘. Když Jonáš nakonec uposlechl a vstoupil do Ninive, ohlašoval: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“ Na to „muži z Ninive začali věřit Bohu a přistoupili k tomu, aby vyhlásili půst a aby se oblékli do pytloviny“. Pokání činil dokonce i ninivský král. (Jonáš 3:1–6)
7. Jak se Jehova díval na kajícné obyvatele Ninive?
7 To byla úplně jiná reakce než v Sodomě. Jak se na kajícné obyvatele Ninive díval Jehova? Jonáš 3:10 říká: „Pravý Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž mluvil, že jim je způsobí; a nezpůsobil je.“ Jehova „pocítil lítost“ v tom smyslu, že postupoval jinak, než měl původně v úmyslu, protože obyvatelé Ninive změnili svůj způsob jednání. Jehova nezměnil svá měřítka, ale změnil své rozhodnutí — viděl totiž, že obyvatelé Ninive činí pokání. (Malachiáš 3:6)
8. Proč byl Jonáš rozmrzelý?
8 Jak reagoval Jonáš, když si uvědomil, že Ninive nebude zničeno? Díval se na věc z Jehovova stanoviska? Ne. Čteme totiž: „Jonášovi se to však značně nelíbilo, a rozpálil se hněvem.“ Co ještě Jonáš udělal? Zpráva říká: „Modlil se . . . k Jehovovi a řekl: ‚Ach Jehovo, cožpak to nebyla moje záležitost, když jsem byl na své vlastní zemské půdě? Proto jsem šel napřed a utíkal do Taršiše; vždyť jsem věděl, že jsi Bůh milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a cítíš lítost nad neštěstím.‘“ (Jonáš 4:1, 2) Jonáš věděl, jaké má Jehova vlastnosti. V dané situaci však podlehl rozmrzelosti a nepohlížel na kajícné obyvatele Ninive stejně jako Bůh.
9, 10. (a) Jaké ponaučení dal Jehova Jonášovi? (b) Proč se můžeme domnívat, že Jonáš nakonec přijal Jehovův názor na obyvatele Ninive?
9 Jonáš vyšel z Ninive, postavil si chýši a chtěl v jejím stínu sedět, „dokud neuvidí, co se stane s městem“. Jehova dal ze země vyrůst lahvovité tykvi, aby Jonášovi poskytovala stín. Hned druhý den však tykev uschla. Když se nad tím Jonáš rozhněval, Jehova mu řekl: „Tobě, tobě bylo líto lahvovité tykve... A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha Jonáš 4:5–11) Jehova Jonášovi opravdu působivě ukázal, jak pohlíží na lidi.
domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (10 Zpráva neříká, jak Jonáš reagoval, když mu Bůh řekl, že nad lidmi z Ninive pocítil lítost. Je však zřejmé, že prorok svůj názor na kajícné obyvatele Ninive změnil. Usuzujeme tak ze skutečnosti, že ho Jehova použil k zaznamenání této inspirované zprávy.
Který z těchto postojů máte vy?
11. Jak by asi na lidi, kteří žijí dnes, pohlížel Abraham?
11 Dnes se blíží jiné zničení — ve velkém Jehovově dnu bude skoncováno s nynějším ničemným systémem věcí. (Lukáš 17:26–30; Galaťanům 1:4; 2. Petra 3:10) Jak by na lidi žijící v tomto světě, který má být zakrátko zničen, pohlížel Abraham? Velmi pravděpodobně by mu záleželo na těch, kdo ještě neslyšeli ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14) Za případné spravedlivé lidi v Sodomě se Abraham opakovaně přimlouval u Boha. A co my? Záleží nám osobně na lidech, kteří by zavrhli způsoby jednání běžné v Satanově světě, kdyby dostali příležitost činit pokání a sloužit Bohu? (1. Jana 5:19; Zjevení 18:2–4)
12. Proč je snadné zaujmout vůči lidem, se kterými se setkáváme v kazatelské službě, podobný postoj, jako měl Jonáš?
12 Je správné toužit po tom, aby skončila ničemnost. (Habakuk 1:2, 3) Snadno bychom však mohli zaujmout takový postoj, jaký měl Jonáš, takže bychom se nezajímali o blaho lidí, kteří by mohli činit pokání. To by se mohlo stát zejména tehdy, jestliže se ve službě dům od domu znovu a znovu setkáváme s jednotlivci, kteří na poselství o Království reagují lhostejně, nepřátelsky, nebo dokonce útočně. Mohli bychom přitom ztratit ze zřetele lidi, které Jehova chce z tohoto ničemného systému věcí ještě shromáždit. (Římanům 2:4) Jestliže při pečlivém sebezkoumání zjistíme, že se náš postoj byť jen trochu podobá postoji, který Jonáš zprvu měl vůči obyvatelům Ninive, můžeme se modlit k Jehovovi, aby nám pomohl přizpůsobit se jeho názoru.
13. Proč můžeme říci, že Jehova má dnes o lidi zájem?
13 Jehova má o lidi, kteří mu ještě neslouží, zájem a naslouchá prosbám svých zasvěcených ctitelů. (Matouš 10:11) Jejich modlitby vyslyší například tím, že „zjedná . . . právo“. (Lukáš 18:7, 8) A v čase, který on sám stanovil, splní všechny své sliby a uskuteční všechny své záměry. (Habakuk 2:3) K tomu bude patřit i to, že ze země odstraní všechno zlo, právě tak jako zničil Ninive, když se jeho obyvatelé opět vrátili k ničemnému jednání. (Nahum 3:5–7)
14. Co bychom měli dělat, zatímco očekáváme Jehovův velký den?
14 Co budeme dělat, než bude tento ničemný systém věcí odstraněn ve velkém Jehovově dnu? Budeme čekat trpělivě a budeme při tom intenzivně vykonávat Jehovovu vůli? Nevíme přesně, kolik toho ještě bude v kazatelském díle potřeba vykonat, než přijde Jehovův den. Víme však, že než konec přijde, bude dobrá zpráva o Království kázána po celé obydlené zemi do té míry, že s tím Bůh bude spokojen. A nyní, kdy Jehova naplňuje svůj dům slávou, by nám jistě mělo záležet na ‚žádoucích věcech‘, které ještě mají být shromážděny. (Ageus 2:7)
Svůj postoj dáme najevo skutky
15. Co nám pomůže více si uvědomit důležitost kazatelského díla?
15 Možná, že žijeme v místě, kde se v kazatelské službě nesetkáváme s příznivou odezvou, a nemůžeme se přestěhovat tam, kde je hlasatelů Království více zapotřebí. Ale co když je v našem obvodu deset lidí, kteří ještě mohou být nalezeni, než přijde konec? Co myslíte, stojí za to těch deset hledat? Když Ježíš viděl zástupy, „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Jestliže studujeme Bibli a pozorně čteme články v časopisech Strážná věž a Probuďte se!, můžeme lépe pochopit tíživou situaci, ve které je tento svět. Díky tomu si možná více uvědomíme, jak nutné je kázat dobrou zprávu. A nejen to — využíváme-li s vděčností biblické nástroje, které dostáváme prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘, budeme moci i v často propracovávaném obvodu kázat přesvědčivěji. (Matouš 24:45–47; 2. Timoteovi 3:14–17)
16. Co bychom mohli udělat pro to, aby naše služba byla účinnější?
16 Na těch, kdo ještě mohou zareagovat na životodárné biblické poselství, nám opravdu záleží, a proto přemýšlíme o tom, kdy a jakým způsobem v kazatelské službě lidi nejlépe oslovit. Stává se nám, že mnoho lidí nezastihneme doma? V tom případě by naše služba mohla být účinnější, kdybychom svědectví vydávali v různou dobu a na různých místech. Rybáři chodí na ryby v době, kdy něco mohou chytit. Můžeme tento přístup nějak napodobit v naší duchovní rybářské činnosti? (Marek 1:16–18) Co kdybychom vyzkoušeli večerní službu nebo, je-li to v naší zemi zákonné, vydávání svědectví po telefonu? Někteří zvěstovatelé považují za dobrá „loviště“ například odpočívadla pro řidiče kamionů, parkoviště, čerpací stanice a obchody. To, že máme k lidem podobný postoj, jako měl Abraham, dáváme najevo také tehdy, když vyhledáváme příležitosti k neformálnímu vydávání svědectví.
17. Jakými způsoby můžeme povzbuzovat misionáře a jiné křesťany, kteří slouží v zahraničí?
17 Poselství o Království dosud neslyšely miliony lidí. Existuje kromě kázání ještě jiný způsob, jak můžeme svůj zájem o takové lidi dát najevo, dokonce aniž bychom při tom opustili domov? Známe nějaké misionáře nebo celodobé služebníky, kteří působí v zahraničí? Pokud ano, mohli bychom jim psát dopisy, ve kterých dáme najevo, že si jejich práce vážíme. Jak ale z toho může být patrné, že máme zájem o lidi všeobecně? Jestliže budou naše dopisy povzbudivé a plné chvály, možná misionářům dodají sílu, aby ve svém působišti zůstali a mohli tam mnoha dalším lidem pomáhat k poznání pravdy. (Soudci 11:40) Také se za ně můžeme modlit. V modlitbách se můžeme zmiňovat rovněž o lidech, kteří žijí v cizích zemích a hladovějí po pravdě. (Efezanům 6:18–20) Svůj zájem můžeme dát najevo i tím, že budeme dobrovolnými dary podporovat celosvětové dílo svědků Jehovových. (2. Korinťanům 8:13, 14; 9:6, 7)
Mohli byste se přestěhovat?
18. Co udělali někteří křesťané pro to, aby podpořili zájmy Království v zemi, kde žijí?
18 Ti, kdo se přestěhovali na místo, kde je více zapotřebí hlasatelů Království, byli za své úsilí bohatě odměněni. Někteří svědkové Jehovovi se sice do jiné země nepřestěhovali, ale naučili se cizí jazyk, aby mohli v duchovním ohledu pomáhat přistěhovalcům. Za svou snahu sklízejí veliké požehnání. Například sedm svědků, kteří pomáhají Číňanům žijícím v jednom městě v Texasu, mělo radost z toho, že v roce 2001 přišlo na oslavu Pánovy večeře 114 osob. Ti, kdo pomáhají takovým skupinám lidí, zjišťují, že tato pole jsou připravena ke žni. (Matouš 9:37, 38)
19. Co je moudré udělat, když zvažujeme, zda se přestěhovat do cizí země, abychom tam mohli podpořit dílo kázání o Království?
19 Snad se jako rodina domníváte, že by bylo možné přestěhovat se na místo, kde je více zapotřebí hlasatelů Království. Nejprve je samozřejmě moudré ‚sednout si a spočítat náklady‘. (Lukáš 14:28) To platí zvláště tehdy, když někdo zvažuje, zda se přestěhovat do cizí země. Každý, kdo o takové možnosti přemýšlí, by si měl položit například tyto otázky: ‚Byl bych schopen postarat se o svou rodinu? Dostanu potřebné vízum? Ovládám už jazyk té země nebo jsem ochoten se ho naučit? Pomyslel jsem na to, jaké jsou v té zemi klimatické podmínky a jaká je tam kultura? Mohl bych svým spoluvěřícím v té zemi opravdu být „posilující pomocí“? Nebudu jim břemenem?‘ (Kolosanům 4:10, 11) Chcete-li zjistit, do jaké míry je v té zemi, o které uvažujete, potřeba pomoci, je vždy vhodné napsat odbočce svědků Jehovových, která dohlíží na kazatelské dílo v té oblasti. *
20. Jak dal jistý mladý křesťan k dispozici své síly ve prospěch spoluvěřících a jiných lidí v jedné cizí zemi?
20 Jeden křesťan, který spolupracoval na stavbách sálů Království v Japonsku, se dozvěděl, že v Paraguayi je zapotřebí zručných pracovníků, kteří by tam pomohli s výstavbou místa k uctívání. Jelikož byl svobodný a plný mladické síly, přestěhoval se tam a osm měsíců strávil na této stavbě jako jediný celodobý pracovník. Během svého pobytu se naučil španělsky a vedl domácí biblická studia. Viděl, že v té zemi je velmi zapotřebí hlasatelů Království. Vrátil se sice do Japonska, ale zanedlouho opět odjel do Paraguaye a pomáhal přivádět lidi právě do toho sálu Království, na jehož výstavbě se sám podílel.
21. Na čem by nám mělo nejvíce záležet a jak máme pohlížet na lidi, zatímco očekáváme Jehovův velký den?
21 Bůh se postará o to, aby kazatelské dílo bylo plně vykonáno v souladu s jeho vůlí. Dnes urychluje závěrečnou duchovní žeň. (Izajáš 60:22) Zatímco tedy očekáváme Jehovův den, horlivě se na této žni podílejme. A pohlížejme na lidi stejně, jako na ně pohlíží náš láskyplný Bůh.
[Poznámka pod čarou]
^ 19. odst. Není vždy vhodné stěhovat se do země, kde je kazatelské dílo zakázáno nebo omezeno. Tamním zvěstovatelům, kteří za těchto okolností pracují obezřetně, by to dokonce mohlo uškodit.
Vzpomínáte si?
• Jak máme pohlížet na lidi, když očekáváme Jehovův den?
• Jak pohlížel Abraham na případné spravedlivé lidi, kteří mohli žít v Sodomě?
• Jak pohlížel Jonáš na kajícné lidi z Ninive?
• Jak můžeme dát najevo, že na lidi, kteří ještě neslyšeli dobrou zprávu, pohlížíme stejně jako Jehova?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 16]
Abraham na lidi pohlížel stejně jako Jehova
[Obrázek na straně 17]
Jonáš přijal Jehovův názor na kajícné obyvatele Ninive
[Obrázky na straně 18]
Záleží nám na lidech, a proto přemýšlíme o tom, kdy a jakým způsobem jim kázat dobrou zprávu