Napodobujme Boha pravdy

„Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ (EFEZANŮM 5:1)

1. Jaký názor na pravdu mají někteří lidé a proč jsou jejich úvahy chybné?

„CO JE pravda?“ (Jan 18:38) Otázka, kterou před téměř 2 000 lety cynicky nadhodil Pontský Pilát, v sobě skrývá názor, že pravda je tak těžko postihnutelná, že nemá smysl ji hledat. S tímto názorem se dnes ztotožňuje mnoho lidí. Je zpochybňována samotná podstata pravdy. Možná jste už někdy slyšeli vyjádření, že každý má svou pravdu, že pravda je relativní nebo že to, co je pravda dnes, nemusí být pravda zítra. Takové úvahy jsou chybné. Vždyť co jiného je smyslem výzkumu a vzdělávání než právě poznávání faktů, tedy pravdy, o světě, v němž žijeme? Pravda není věcí osobního názoru. Například, lidská duše buď je smrtelná, nebo není. Satan buď existuje, nebo neexistuje. Život buď má smysl, nebo ho nemá. V každém z těchto případů může být správné jen jedno tvrzení. Jedna možnost je pravdivá a druhá nepravdivá. Obě pravdivé být nemohou.

2. V jakém smyslu je Jehova Bohem pravdy a jaké otázky nyní budeme rozebírat?

² V předcházejícím článku jsme si ukázali, že Jehova je Bohem pravdy. Zná pravdu o všem. V příkrém protikladu ke svému podvodnému odpůrci, Satanu Ďáblovi, je vždy pravdivý. Jehova navíc pravdu velkoryse zjevuje druhým. Apoštol Pavel spolukřesťany vybízel: „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Efezanům 5:1) Jak bychom my jakožto Jehovovi svědkové mohli Boha napodobovat, pokud jde o jeho pravdivost? Mluvíme pravdu a žijeme pravdou? Proč je to důležité? A proč si můžeme být jisti, že Jehova schvaluje ty, kdo se snaží být pravdiví? Uvidíme.

3, 4. Jak apoštolové Pavel a Petr popsali, co se má dít během ‚posledních dnů‘?

³ V dnešní době se velmi šíří nepravdivé náboženské názory. Jak pod božskou inspirací předpověděl apoštol Pavel, mnozí lidé v těchto „posledních dnech“ mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní. Někteří lidé pravdě odporují, protože mají ‚naprosto zkaženou mysl‘. Kromě toho ‚ničemové a podvodníci postupují od špatného k horšímu, zavádějí na scestí a jsou na scestí zaváděni‘. I když se takoví  lidé stále učí, k „přesnému poznání pravdy“ nikdy nedospějí. (2. Timoteovi 3:1, 5, 7, 8, 13)

⁴ O posledních dnech psal pod inspirací také apoštol Petr. Přesně jak předpověděl, lidé nejenom zavrhují pravdu, ale také se posmívají Božímu slovu a těm, kdo ohlašují pravdu, která je v něm zapsána. Takoví posměvači ‚podle svého přání‘ přehlížejí skutečnost, že svět v Noemově době byl zatopen vodou a že tím byl dán vzor budoucího dne soudu. Za skutečnost považují to, co je pouze jejich přáním. Tento způsob uvažování pro ně bude znamenat katastrofu, až přijde čas, kdy Bůh zničí bezbožné lidi. (2. Petra 3:3–7)

Jehovovi služebníci znají pravdu

5. Co se podle proroka Daniela mělo stát v ‚čase konce‘ a jak se toto proroctví splňuje?

⁵ Prorok Daniel ve svém popisu „času konce“ předpověděl, že mezi Božím lidem dojde k úplně jinému vývoji — k obnově náboženské pravdy. Napsal: „Mnozí se budou toulat, a pravé poznání se rozhojní.“ (Daniel 12:4) Jehovovi ctitelé nejsou zmateni ani oslepeni velkým Podvodníkem. Díky tomu, že se toulají po stránkách Bible, nabyli pravého poznání. Když Ježíš v prvním století poskytoval osvícení svým učedníkům, „zcela [jim] otevřel mysl, aby pochopili význam Písem“. (Lukáš 24:45) V naší době Jehova jedná podobně. Prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své organizace umožňuje milionům lidí na celém světě, aby porozuměli tomu, co on už zná, totiž aby porozuměli pravdě.

6. Kterým biblickým pravdám rozumí dnes Boží ctitelé?

⁶ Jakožto Boží ctitelé rozumíme mnoha věcem, které bychom jinak nikdy nepoznali. Známe odpovědi na otázky, jež zaměstnávají moudré lidi světa už po celá tisíciletí. Například víme, proč existuje utrpení, proč lidé umírají a proč lidstvo nemůže dosáhnout celosvětového míru a jednoty. Bylo nám také zjeveno, co přinese budoucnost: Boží Království, pozemský ráj a nekonečný život v dokonalosti. Poznali jsme Jehovu, Nejvýše postaveného. Dozvěděli jsme se o jeho přitažlivé osobnosti a o tom, co musíme dělat, abychom od něj obdrželi požehnání. Díky tomu, že známe pravdu, můžeme rozpoznat, co pravdou není. Díky tomu, že pravdu uplatňujeme, vyvarujeme se neplodných snah, využijeme svůj život tím nejlepším způsobem a máme nádhernou naději do budoucnosti.

7. Komu jsou biblické pravdy dostupné a komu ne?

⁷ Rozumíš biblické pravdě? Jestliže ano, považuj to za velké požehnání. Když nějaký spisovatel tvoří knihu, obvykle ji píše tak, aby zapůsobila na konkrétní skupinu lidí. Některé knihy jsou napsány pro lidi s vysokým vzděláním, jiné pro děti, a ještě jiné pro specialisty v určitém oboru. Bible je snadno dostupná všem, ale je napsána tak, aby jí porozuměla a ocenila jen určitá skupina lidí. Jehova ji vytvořil pro pokorné a mírné lidi země. Takoví lidé mohou Bibli pochopit bez ohledu na to, jaké mají vzdělání nebo z jaké pocházejí kultury, společenské vrstvy či etnické skupiny. (1. Timoteovi 2:3, 4) Porozumění Bibli je naproti tomu odepřeno těm, kdo nemají správný postoj, bez ohledu na to, jak inteligentní a vzdělaní snad jsou. Domýšliví a pyšní lidé drahocenné pravdy z Božího slova nepochopí. (Matouš 13:11–15; Lukáš 10:21; Skutky 13:48) Takovou knihu mohl vytvořit pouze Bůh.

Jehovovi služebníci jsou pravdiví

8. Proč byl Ježíš zosobněním pravdy?

⁸ Stejně jako Jehova, i jeho věrní svědkové jsou pravdiví. Ježíš Kristus, nejvýznačnější  Jehovův svědek, potvrdil pravdu tím, co vyučoval, a také tím, jak žil a zemřel. Zastával se pravdivosti Jehovova slova a jeho slibů. Ježíš byl tudíž zosobněním pravdy, jak to o sobě sám řekl. (Jan 14:6; Zjevení 3:14; 19:10)

9. Co Písmo říká o mluvení pravdy?

⁹ Ježíš byl „plný nezasloužené laskavosti a pravdy“ a „v jeho ústech nebyl podvod“. (Jan 1:14; Izajáš 53:9) Praví křesťané se řídí jeho vzorem, a jednají pravdivě s druhými. Pavel spolukřesťanům radil: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním, protože jsme údy, které patří k sobě.“ (Efezanům 4:25) A prorok Zecharjáš již dříve napsal: „Mluvte pravdivě jeden s druhým.“ (Zecharjáš 8:16) Křesťané jsou pravdiví, protože se chtějí líbit Bohu. Jehova je pravdivý a je si vědom toho, kolik škody může způsobit nepravdivost. Od svých služebníků tedy právem očekává, že budou mluvit pravdu.

10. Proč lidé lžou a jaké škodlivé následky to má?

¹⁰ Pro mnoho lidí je lhaní pohodlným prostředkem k získání nějaké výhody. Lidé lžou, aby unikli trestu, aby mohli něco vytěžit nebo aby je druzí chválili. Lhaní je však nectnost. Ještě závažnější ale je, že lhář nemůže získat Boží schválení. (Zjevení 21:8, 27; 22:15) Pokud máme pověst pravdomluvných lidí, druzí věří tomu, co říkáme; mají k nám důvěru. Ale když jsme byť jen jednou přistiženi při lži, lidé pak možná budou pochybovat o pravdivosti všeho, co řekneme. Jisté africké přísloví říká: „Jedna lež zmaří tisíc pravd.“ Jiné přísloví říká: „Lháři nikdo neuvěří, ani když mluví pravdu.“

11. V jakém směru znamená pravdivost víc než jen mluvit pravdu?

¹¹ Pravdivost znamená víc než jen mluvit pravdu. Je to způsob života. Je naším poznávacím znamením. Pravdu druhým sdělujeme nejen tím, co říkáme, ale také tím, co děláme. Apoštol Pavel se ptal: „Ty..., který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, cizoložíš?“ (Římanům 2:21, 22) Jestliže máme druhým vštěpovat pravdu, musíme být sami pravdiví ve všem, co děláme. Je-li o nás známo, že jsme pravdiví a poctiví, silně to ovlivní odezvu lidí na naše vyučování.

12, 13. Co jedna mladá dívka napsala o pravdivosti a díky čemu měla tak vysoká mravní měřítka?

¹² To, jak důležité je být pravdivý, si uvědomují i mladí Jehovovi služebníci. Když bylo Jenny třináct let, v jedné školní slohové práci napsala: „Poctivost je něco, čeho si velmi vážím. Je škoda, že mnozí lidé dnes úplně poctiví nejsou. Slibuji sama sobě, že v životě budu vždy jednat poctivě. Budu poctivá a budu mluvit pravdu, i kdyby to mně a mým přátelům v tu chvíli nijak neprospělo. Záleží mi na tom, aby mými přáteli byli pravdomluvní a čestní lidé.“

¹³ Učitelka, která hodnotila její práci, poznamenala: „Na svůj věk máš velmi pevné morální zásady. Vím, že se jich budeš držet, protože máš pevný charakter.“ Kde vzala ta školačka takovou mravní sílu? V úvodu ke své slohové práci Jenny napsala, že „měřítka pro život [jí] určuje“ její náboženství. Od doby, kdy napsala tuto slohovou práci, uplynulo sedm let. A jak její učitelka předvídala, Jenny, která je svědkem Jehovovým, nadále žije v souladu s vysokými mravními měřítky.

Jehovovi služebníci zjevují pravdu

14. Proč mají Boží služebníci zvlášť velkou odpovědnost zastávat se toho, co je pravdivé?

¹⁴ Svědkové Jehovovi samozřejmě nejsou jediní, kdo mluví pravdu a kdo se snaží být poctiví. Ovšem my jakožto Boží služebníci máme zvlášť velikou odpovědnost zastávat se toho, co je pravdivé. Byly nám svěřeny  biblické pravdy — pravdy, které vedou k věčnému životu. Je tedy naší povinností sdělovat toto poznání druhým. „Od každého, komu bylo mnoho dáno,“ řekl Ježíš, „od toho bude mnoho vyžadováno.“ (Lukáš 12:48) Od těch, kdo obdrželi drahocenné poznání Boha, je jistě ‚vyžadováno mnoho‘.

15. Proč je pro tebe obšťastňující vštěpovat druhým biblickou pravdu?

¹⁵ Vštěpovat druhým biblické pravdy je obšťastňující činnost. Jsme na tom podobně jako Ježíšovi učedníci v prvním století. Pro ty, kdo jsou „sedření a . . . zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“ a kdo jsou oslepeni a zmateni ‚démonskými naukami‘, totiž máme dobrou zprávu — povzbudivé poselství o naději. (Matouš 9:36; 1. Timoteovi 4:1) Apoštol Jan napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Janovi přinášelo velikou radost to, že jeho „děti“ — snad osoby, které seznámil s pravdou — zůstávaly věrné. My také máme radost, když vidíme, že lidé vděčně reagují na Boží slovo.

16, 17. (a) Proč nepřijímají pravdu všichni? (b) Z čeho můžeš mít radost, když ohlašuješ biblickou pravdu?

¹⁶ Uvědomujeme si, že pravdu nepřijmou všichni. Ježíš mluvil pravdu o Bohu i tehdy, když to bylo nepopulární. Židovským odpůrcům řekl: „Jak to, že mi nevěříte? Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům. Nenasloucháte, protože nejste z Boha.“ (Jan 8:46, 47)

¹⁷ Podobně jako Ježíš, ani my se nezdráháme sdělovat druhým drahocennou pravdu o Jehovovi. Neočekáváme, že každý bude souhlasit s tím, co říkáme. Vždyť ani Ježíšovy výroky nepřijali všichni. Avšak působí nám radost vědomí, že děláme, co je správné. Jehova si ve své milující laskavosti přeje, aby pravda byla zjevena lidstvu. Křesťané  pravdu znají, a v tomto potemnělém světě se tedy stávají nositeli světla. Jestliže se světlo pravdy zračí v našich slovech i skutcích, můžeme druhým pomoci, aby vzdávali slávu našemu nebeskému Otci. (Matouš 5:14, 16) Veřejně dáváme najevo, že zavrhujeme to, co Satan vydává za pravdu, a že se zastáváme čistého a ryzího Božího Slova. Pravda, kterou známe a sdělujeme druhým, může těm, kdo ji přijmou, dát skutečnou svobodu. (Jan 8:32)

Stále jednejme pravdivě

18. Proč a jak projevil Ježíš přízeň Natanaelovi?

¹⁸ Ježíš miloval pravdu a mluvil pravdu. Během své pozemské služby projevoval přízeň těm, kdo byli pravdiví. O Natanaelovi Ježíš řekl: „Podívejte se, určitě Izraelita, v němž není žádný klam.“ (Jan 1:47) Po nějakém čase byl Natanael, který se pravděpodobně jmenoval také Bartoloměj, vybrán za jednoho z dvanácti apoštolů. (Matouš 10:2–4) To pro něj byla velká čest.

19–21. Jak byl jistý muž, který získal zrak, odměněn za to, že odvážně mluvil pravdu?

¹⁹ Jedna celá kapitola v biblické knize Jan je věnována vyprávění o jiném poctivém muži, kterého Ježíš podivuhodně odměnil. Nevíme, jak se tento muž jmenoval. Víme ale, že to byl žebrák a že byl od narození slepý. Když ho Ježíš uzdravil, lidé se nad tím podivovali. Zpráva o tomto zázračném uzdravení se donesla až k některým farizeům. Tito muži, kteří nenáviděli pravdu, se domluvili, že každého, kdo projeví víru v Ježíše, vyženou ze synagogy. Rodiče muže, který býval slepý, o tomto plánu věděli, a farizeům proto ze strachu lhali. Řekli, že nevědí, jak se stalo, že jejich syn nyní vidí, ani kdo to způsobil. (Jan 9:1–23)

²⁰ Když byl vyléčený muž opět předvolán před farizey, odvážně jim řekl pravdu, bez ohledu na to, jaké to mohlo mít následky. Vysvětlil, jak byl vyléčen a že to způsobil Ježíš. Tito význační a vzdělaní muži nevěřili, že Ježíš je od Boha, což uzdraveného muže udivilo. Nebojácně je vybídl, aby přijali tuto zřejmou skutečnost: „Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by učinit vůbec nic.“ Proti tomu nemohli farizeové nic namítnout. Obvinili toho muže z drzosti a vyhodili ho. (Jan 9:24–34)

²¹ Když se o tom Ježíš dozvěděl, láskyplně si udělal čas na to, aby toho člověka vyhledal. Když s ním pak hovořil, vycházel z toho, že ten muž, který byl kdysi slepý, už projevil víru. Otevřeně se mu dal poznat jako Mesiáš. Ten muž byl podivuhodně odměněn za to, že říkal pravdu. Lidé, kteří mluví pravdu, bezesporu mají Boží přízeň. (Jan 9:35–37)

22. Proč bychom měli stále jednat pravdivě?

²² Je opravdu nanejvýš důležité, abychom se snažili jednat pravdivě. Je to jeden ze základních předpokladů pro budování a zachovávání dobrých vztahů s lidmi i s Bohem. Být pravdivý znamená být otevřený, opravdový, přístupný a důvěryhodný. Pravdivý člověk získává Jehovovo schválení. (Žalm 15:1, 2) Naproti tomu být nepravdivý znamená klamat, být nespolehlivý a falešný. Nepravdivý člověk si přivodí Jehovovu nepřízeň. (Přísloví 6:16–19) Buďme proto rozhodnuti stále jednat pravdivě. Ano, chceme-li napodobovat Boha pravdy, musíme pravdu znát, pravdu mluvit a pravdou žít.

Jak bys odpověděl?

• Proč můžeme být vděčni za to, že známe pravdu?

• Jak můžeme napodobovat Jehovovu pravdivost?

• Jaký užitek vyplývá z toho, že biblickou pravdu vštěpujeme druhým?

• Proč je důležité, abychom stále jednali pravdivě?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 17]

Křesťanům byla svěřena biblická pravda, a proto ji horlivě sdělují druhým

 [Obrázky na straně 18]

Slepec, kterého Ježíš uzdravil, byl podivuhodně odměněn za to, že říkal pravdu