Sjezd na „Pupku světa“

Slyšeli jste někdy slova „Te Pito o Te Henua“? V rapanujštině — původním jazyce, jímž se mluví na Velikonočním ostrově — to znamená „pupek světa“. Proč byl sjezd, který se konal na tomto ostrově, něčím mimořádným?

ODLEHLÝ, tajuplný, exotický. Těmito slovy bývá někdy popisován Velikonoční ostrov neboli Rapa Nui, jak jej nazývají jeho obyvatelé. Je to skutečně odlehlé místo ležící daleko v jižním Pacifiku, asi 3 790 kilometrů od města Santiago v Chile. Dne 9. září 1888 se Velikonoční ostrov stal chilskou provincií.

Tento ostrov trojúhelníkovitého tvaru o rozloze 166 čtverečních kilometrů se v podstatě skládá ze tří vyhaslých sopek. Podobně jako mnoho jiných ostrovů v Tichém oceánu je tento ostrov tvořen vlastně jen vrcholky obrovských podmořských hor. Celý ostrov byl prohlášen za přírodní památku. Bezpochyby nejvíce se proslavil svými tajuplnými kamennými sochami, jež jsou známy jako moai. *

Kromě malebné přírody a historických míst nabízí Velikonoční ostrov řadu exotických pochoutek. Na pevnině se sklízejí plody jako ananas, avokádo, papája a devět odrůd banánů. Moře poskytuje mnoho druhů ryb a jiných jedlých produktů.

Podnebí na Velikonočním ostrově je mírné. Pravidelně zde prší, často bývá vidět duha a v průzračném vzduchu se návštěvníci mohou kochat nádhernými výhledy. Nyní zde žije asi 3 800 obyvatel. Dnešní obyvatelé jsou potomci prvních osadníků, kteří se  smísili s Evropany, Chilany a lidmi z jiných národů. Na ostrov přijíždějí stovky návštěvníků z Evropy a z Asie, a turistický ruch je tudíž důležitou součástí zdejší ekonomiky.

Jak byla zaseta první semena Království

V Ročence svědků Jehovových 1982 vydané v angličtině byla uvedena zpráva: „Nějaký čas působila na Velikonočním ostrově jediná osamělá zvěstovatelka. Po duchovní stránce jí pomáhalo to, že si dopisovala s jistou misionářkou z [chilské] odbočky. Zvěstovatelka se sice vrátila na pevninu, ale máme zprávu o tom, že na ostrově jsou odběratelé Strážné věže. K našemu velkému překvapení nám v dubnu 1980 meziměstsky zatelefonoval jakýsi zájemce, který chtěl vědět, kdy se má slavit Památná slavnost. Ještě téhož roku o něco později se na Velikonoční ostrov přistěhovala jedna manželská dvojice z Valparaisa a vedou tam se zájemci biblická studia. V dubnu 1981 se na tomto ostrově poprvé konala Památná slavnost a účastnilo se jí třináct osob. Máme opravdu velkou radost, že ‚dobrá zpráva‘ proniká i na toto odlehlé místo.“

Později, 30. ledna 1991, vyslala odbočka na tento ostrov zvláštní průkopníky, manžele Daria a Winny Fernandezovy. Bratr Fernandez vypráví: „Po pětihodinovém letu jsme se ocitli na nejodlehlejším místě naší planety, uprostřed kultury zahalené tajemstvím.“ Ihned tam byla zorganizována shromáždění i kazatelská činnost. Pomáhal při tom jeden místní bratr a jedna sestra, která sem nedávno přijela se svými dvěma dětmi. Zdejší lidé bývají vystaveni tlaku rodinných příslušníků, náboženskému fanatismu a určitým rysům životního stylu, který patří k polynéské kultuře. Zvěstovatelé přesto cítili, že jejich úsilí má Jehovovo požehnání. Bratr a sestra Fernandezovi už ve zvláštní průkopnické službě nejsou, ale na ostrově zůstali a vychovávají svého syna, který se jim zde narodil. Dnes je na ostrově 32 radostných zvěstovatelů Království. Kromě rapanujských domorodců a přistěhovalců jsou mezi nimi také ti, kdo sem přišli proto, že je zde více zapotřebí zvěstovatelů Království.

Přípravy na krajský sjezd

Vzhledem k tomu, že ostrov je od kontinentu tak vzdálený, dostával tamější sbor třikrát za rok videonahrávku programů sjezdového dne a krajského i oblastního sjezdu. Ale koncem roku 2000 se výbor chilské odbočky zabýval myšlenkou uspořádat pro bratry na tomto ostrově jejich vlastní sjezd, tedy něco, co tam ještě nikdy nebylo. Nakonec bylo rozhodnuto, že se krajský sjezd bude konat v listopadu 2001, a na tuto mimořádnou událost byl pozván určitý počet bratrů a sester z různých částí Chile. Kvůli letovému řádu místních aerolinií se měl sjezd konat v neděli a v pondělí.

Bylo pozváno 33 delegátů. Když se dozvěděli, že poletí na tento odlehlý ostrov, aby se tam účastnili prvního krajského sjezdu, byli z toho nadšeni. Po dlouhém letu přes Tichý oceán byli rádi, že je pak na letišti čekali místní bratři. Delegáti byli uvítáni způsobem  typickým pro tento ostrov — dostali nádherné květinové věnce, jež se dělají z okvětních lístků a kladou se kolem krku jako náhrdelník. Potom byli hosté dopraveni na místa, kde měli být ubytováni, a pak absolvovali krátký výlet, při němž zhlédli některé pozoruhodnosti ostrova. Všichni, kdo se měli podílet na sjezdovém programu, se potom sešli v sále Království.

Publicita z neočekávané strany

Někteří delegáti ke svému překvapení cestou na sjezd slyšeli, jak v rozhlasovém vysílání místní kněz mluví o jejich návštěvě. Řekl, že přijeli turisté z kontinentu a že budou přicházet za lidmi domů a říkat jim o nadcházejícím konci světa. Kněz sice své farníky nabádal, aby návštěvníkům nenaslouchali, ale jeho oznámení přispělo k tomu, že se o příjezdu velké skupiny svědků Jehovových dozvěděla veřejnost. U ostrovanů to vyvolalo zvědavost. V dalších dnech jim delegáti taktně sdělovali povzbuzující dobrou zprávu o Království.

Sjezd začíná

V neděli dopoledne místní bratři čekali u sálu Království a vítali delegáty, kteří přicházeli na program prvního sjezdového dne. „Iorana Koe! Iorana Koe!“ „Vítáme vás!“ Některé sestry byly oblečeny v tradičních oděvech. V pravém polynéském stylu měly vlasy krásně ozdobeny květinami.

Po příjemné hudební předehře spojilo asi sto účastníků své hlasy ve zpěvu písně „Buďte stálí a nepohnutelní!“. Něco takového se na ostrově stalo poprvé. Místní bratři slzeli dojetím, když předsedající pronesl vřelé uvítání v jejich rodném jazyce, rapanujštině. Během polední přestávky tři noví svědkové symbolizovali své zasvěcení Bohu křtem ve vodě. Když program prvního dne skončil, všichni se cítili blíže k Jehovovi i k celému společenství bratrů. (1. Petra 5:9)

Dopolední vydávání svědectví

Vzhledem k mimořádným okolnostem na tomto ostrově začal program druhého dne až po obědě. Delegáti proto využili situace a dopoledne se věnovali kazatelské službě. Jaké měli zážitky?

Jedna postarší žena, která měla osm dětí, řekla svědkům, že s nimi nemůže mluvit, protože je katolička. Když jí sdělili, že s ní chtějí mluvit o problémech, s nimiž se dnes setkává každý — například o zneužívání drog a o rodinných těžkostech —, byla ochotna jim naslouchat.

Jiná postarší místní obyvatelka přijala dvojici svědků chladně. Řekla jim, aby o těchto věcech mluvili s lidmi na kontinentu, protože ti jsou k druhým velmi krutí. Svědkové jí odpověděli, že „dobrá zpráva o království“ se předkládá každému a že na ostrov přišli kvůli sjezdu, který všem pomůže více milovat Boha. (Matouš 24:14) Zeptali se jí, zda by se jí líbilo, kdyby mohla dlouho žít v rajských poměrech, jež by byly podobné podmínkám na  tomto ostrově, ale bez nemocí a smrti. Rozmlouvali s ní o tom, kolik let již asi existují na ostrově sopečné krátery, a ona pak začala uvažovat o tom, jak je život krátký. Zeptala se: „Proč vlastně je život tak krátký?“ Když si pak přečetla Žalm 90:10, byla tím velmi překvapena.

V tu chvíli svědkové náhle zaslechli křik od sousedních dveří. Ačkoli tomu jekotu nerozuměli, žena jim řekla, že sousedé vykřikují nadávky a dávají najevo, že si návštěvu svědků Jehovových nepřejí. Tato žena však byla nua, neboli nejstarší dcera rodiny. Od chvíle, kdy zemřel její otec, měla povinnost rozhodovat o tom, co je pro rodinu nejlepší. Ve své mateřštině se svědků Jehovových zastala před svými příbuznými a ráda přijala nabídnuté publikace. Později v témž týdnu, když jela autem kolem svědků, řekla svému bratrovi, aby zastavil. Očividně mu to nebylo po chuti. Žena se však se svědky rozloučila a popřála jim, aby měli ve službě úspěch.

I když se nejprve zdálo, že někteří ostrované dobrou zprávu od svědků z kontinentu odmítají, návštěvníci zjistili, že obyvatelé Rapa Nui jsou od přírody laskaví a přátelští a většina z nich si dobrou zprávu ráda poslechne. Ano, ze dvaceti svědků, kteří byli na ostrově pokřtěni, je šest místních obyvatel. Jeden z nich se poprvé dozvěděl o biblické pravdě tak, že ze sousední místnosti naslouchal biblickému studiu, které bylo vedeno s jeho manželkou. On i jeho žena jsou nyní pokřtěnými svědky a bratr je ve sboru služebním pomocníkem.

Duchovní program pokračuje

Po poledni začal program určený pro druhý sjezdový den. Ke dvaatřiceti místním bratrům a sestrám a třiatřiceti delegátům se opět připojil značný počet zájemců. Program, včetně veřejné přednášky na námět „Jak láska a víra vítězí nad světem“, si vyslechlo téměř sto účastníků. A přitom v praxi viděli živý příklad lásky, která panuje mezi Jehovovými služebníky, a to i mezi těmi, kteří pocházejí z odlišných kultur. (Jan 13:35)

V rámci krajského sjezdu měli krajský a oblastní dozorce zvláštní setkání s průkopníky. Společně s třemi pravidelnými průkopníky z ostrova přišli také pravidelní a zvláštní průkopníci z řad delegátů. Všichni byli velmi povzbuzeni.

 Příští den místní bratři, kteří pracují jako průvodci turistů, vzali delegáty na cestu po ostrově. Navštívili kamenolom, v němž se kdysi tesaly moai, dále sopky, kde se v dávných dobách konaly závody, a samozřejmě navštívili také nádhernou pláž Anakena se zlatým pískem — místo, kde se na tomto ostrově vylodili jeho první osadníci. *

Poslední příležitostí, kdy se delegáti mohli setkat s místními bratry, bylo sborové studium knihy. Po shromáždění měli místní svědkové pro své hosty překvapení — národní jídlo. V typickém národním oblečení pak předvedli krásnou ukázku lidového tance. Jak delegáti, tak i rapanujští bratři a sestry si byli jisti, že úsilí, které na přípravu sjezdu vynaložili, se bohatě vyplatilo.

Se svými bratry a sestrami žijícími na tomto odlehlém místě strávili delegáti vzrušující týden a všichni k nim pocítili hluboký vztah. Těžko se s Velikonočním ostrovem loučili. Stále budou s láskou vzpomínat na své nové přátele a také na duchovní povzbuzení, jehož se jim dostalo. Na letišti pověsili místní bratři delegátům na krk ozdobné náhrdelníky, které pro ně vyrobili z mušlí.

Při odjezdu delegáti slíbili: „Iorana! Iau he hoki mai e Rapa Nui ee“, což znamená: „Na shledanou! Vrátíme se k tobě, Rapa Nui.“ Ano, touží po tom, aby se znovu vrátili a navštívili své nové přátele a členy duchovní rodiny na tomto exotickém, odlehlém, tajuplném a přívětivém Velikonočním ostrově.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 24]

Vydávání svědectví na Velikonočním ostrově

Asi dva roky před tímto pamětihodným sjezdem navštívil Velikonoční ostrov jeden krajský dozorce s manželkou a měli zde mnoho příjemných zážitků. Představte si, jak byli překvapeni, když jim sestra, která je doprovázela k místu ubytování, připomněla, že s ní v jižním Chile asi před šestnácti lety jako s nezletilou dívkou studovali Bibli. Toto semeno později přineslo ovoce na Rapa Nui.

Stala se jim také tato veselá příhoda: Majitel obchodu se suvenýry si od nich vzal Svaté Písmo — Překlad nového světa a biblickou studijní pomůcku Poznání, které vede k věčnému životu — obě publikace vydali svědkové Jehovovi. Když ho znovu navštívili, řekl jim, že tu Bibli nemůže číst. Dostal od nich totiž Bibli francouzskou, a ne španělskou! Problém se rychle vyřešil a tento muž záhy zjistil, že když mu místní svědkové pomáhají a samozřejmě když má Bibli ve svém vlastním jazyce, může této knize docela snadno porozumět.

[Mapa na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

VELIKONOČNÍ OSTROV

CHILE

[Obrázky na straně 23]

Dva z těch, kdo byli pokřtěni na krajském sjezdu

[Obrázky na straně 25]

Úbočí sopky Rano Raraku; vložený obrázek: plod plané kvajávy, jež roste na tomto ostrově