‚Díky ní jsme se naučili respektovat její náboženství‘

JEDNA svědkyně Jehovova z italské provincie Rovigo se dozvěděla, že má nádor a že její stav je velmi vážný. Několikrát byla v nemocnici a pokaždé žádala o to, aby její léčba proběhla bez krevních transfuzí. Potom, když se vrátila domů, ujala se jí místní pečovatelská služba zaměřená na pacienty s rakovinou.

Na lékařský personál, který o tuto šestatřicetiletou pacientku pečoval, hluboce zapůsobila její pevná víra a ochota spolupracovat. Jeden z pečovatelů napsal o svém zážitku s touto pacientkou krátce před tím, než na rakovinu zemřela, do jistého časopisu pro zdravotní sestry. V článku ji pojmenoval Angela.

„Angela je plná života a má vůli žít. Ví o své vážné nemoci a o tom, jaký je její stav, a stejně jako by to udělal kdokoli z nás, hledá řešení, pomoc nebo lék . . . My, kdo jsme se o ni starali, jsme postupně vstupovali do jejího života. Z její strany jsme se nesetkali s žádným odporem. Naopak — všechno bylo díky Angelině otevřenosti snazší. Chodili jsme za ní rádi, protože jsme věděli, že strávíme čas s upřímným člověkem a že návštěva prospěje nám všem. . . . Avšak záhy jsme zjistili, že určitou překážkou v boji s její nemocí bude Angelina víra.“ K takovému názoru přivedlo onoho pečovatele jeho přesvědčení, že Angela by měla dostávat krevní transfuze, což ona ale odmítala. (Skutky 15:28, 29)

„Jako odborníci v oblasti zdravotní péče jsme Angele řekli, že s jejím rozhodnutím nesouhlasíme, ale ona nám pomohla, abychom pochopili, co pro ni znamená život. Uvědomili jsme si také, že její náboženství je důležité jak pro ni, tak pro její rodinu. Angela se nevzdává. Nemoci nepodléhá. Je silná. Chce žít a bojovat o to, aby zůstala naživu. Dala najevo své rozhodnutí i své přesvědčení. Je rozhodnuta pevněji, než býváme častokrát my, a má silnější víru než my. . . . Díky Angele jsme se naučili, jak je důležité respektovat její náboženství, i když neodpovídá naší lékařské etice . . . Jsme přesvědčeni, že to, co jsme se od Angely naučili, pro nás má velký význam. Přicházíme totiž do styku s nejrůznějšími lidmi, okolnostmi i náboženstvími, a od každého, s kým se setkáme, se můžeme něco naučit a něco zase můžeme nabídnout my jemu.“

Článek pak poukázal na italský kodex profesionální etiky pro střední zdravotnický personál, který byl schválen v roce 1999. Říká se v něm: „Při svém jednání bere ošetřovatel v úvahu náboženské, etické a kulturní hodnoty každého jednotlivce, stejně jako jeho rasu a pohlaví.“ Pro lékaře a střední zdravotnický personál je někdy náročné respektovat přesvědčení věřícího pacienta, a jestliže jsou ochotni to dělat, každý takový pacient si toho velmi váží.

Když se svědkové Jehovovi rozhodují v otázkách svého zdraví a lékařské péče, velmi pečlivě to promýšlejí. Důkladně přitom zvažují, co říká Písmo, a nejsou nikterak fanatičtí, jak jsme mohli vidět z příkladu Angely. (Filipanům 4:5) Na celé zemi neustále přibývá odborníků ve zdravotní péči, kteří jsou ochotni svědomí svých pacientů z řad svědků Jehovových respektovat.