„Mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost“
„Mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost“
„V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (ŘÍMANŮM 12:10)
1, 2. Jaký vztah ke svým bratrům měli jeden novodobý misionář a apoštol Pavel?
DON sloužil 43 let na Dálném východě jako misionář a vždy byl znám svou vřelostí. Když později bojoval se smrtelnou nemocí, někteří z těch, s nimiž kdysi studoval Bibli, cestovali tisíce kilometrů, aby mu řekli „Kamsahamnida, kamsahamnida!“, což je korejsky „Děkuji, děkuji“. Don svou něžnou náklonností zapůsobil na jejich srdce.
2 Případ Dona není ojedinělý. V prvním století apoštol Pavel také dával najevo hlubokou náklonnost k lidem, kterým sloužil. Pavel byl obětavý. Ačkoli to byl muž vyhraněných názorů, byl současně jemný a starostlivý, „jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti“. Sboru v Tesalonice napsal: „Protože jsme k vám . . . měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tesaloničanům 2:7, 8) Když později svým bratrům v Efezu řekl, že už ho neuvidí, ‚propukl mezi nimi všemi velký pláč a padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali‘. (Skutky 20:25, 37) Vztah mezi Pavlem a jeho bratry očividně nespočíval pouze v tom, že měli stejnou víru, ale byl daleko hlubší. Měli k sobě navzájem něžnou náklonnost.
Něžná náklonnost a láska
3. Jaký je podle Bible vztah mezi náklonností a láskou?
3 Jak něžná náklonnost, tak i soucit a pochopení pro druhé úzce souvisí s nejvznešenější 1. Tesaloničanům 2:8; 2. Petra 1:7) Všechny tyto bohulibé vlastnosti se stejně jako broušené plošky nádherného diamantu navzájem harmonicky doplňují a společně vedou ke znamenitým výsledkům. Díky těmto vlastnostem mají křesťané blíž nejenom k sobě navzájem, ale také ke svému nebeskému Otci. Apoštol Pavel proto své spoluvěřící nabádal: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. . . . V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Římanům 12:9, 10)
křesťanskou vlastností — s láskou. (4. Co znamená výraz ‚něžná náklonnost‘?
4 Řecké slovo, které Pavel použil pro „něžnou náklonnost“, je složeno ze dvou částí, přičemž první znamená přátelství a druhá přirozenou náklonnost. Jeden znalec Bible vysvětluje, že křesťané „se mají vyznačovat oddaností, která je charakteristická pro láskyplnou, pevně spjatou a soudržnou rodinu“. Máte takový vztah ke svým křesťanským bratrům a sestrám? Křesťanský sbor by měl být prostoupen vřelou atmosférou a jeho členové by měli pociťovat příbuzenskou sounáležitost. (Galaťanům 6:10) Parafrázovaný text Nového zákona Slovo na cestu proto překládá Římanům 12:10 „mějte se rádi jako bratři“. Ano, láska mezi křesťany nevyplývá pouze z rozumových důvodů nebo z pocitu povinnosti. Měli bychom s ‚nepokryteckou bratrskou náklonností milovat jeden druhého vřele ze srdce‘. (1. Petra 1:22)
‚Vyučováni Bohem, abychom milovali jeden druhého‘
5, 6. (a) Jak Jehova vyučuje svůj lid křesťanské náklonnosti prostřednictvím mezinárodních sjezdů? (b) Proč pouta mezi bratry během doby sílí?
5 Ačkoli v tomto světě „láska většího množství“ ochládá, Jehova svůj novodobý lid vyučuje, aby „milovali jeden druhého“. (Matouš 24:12; 1. Tesaloničanům 4:9) Vynikající příležitostí pro takové školení jsou mezinárodní sjezdy svědků Jehovových. Na těchto sjezdech se místní svědkové setkávají s bratry ze vzdálených zemí a mnozí u sebe doma ubytovávají zahraniční delegáty. Na jeden nedávný sjezd přijeli někteří účastníci ze zemí, kde lidé zpravidla své emoce nedávají najevo. „Když tito delegáti poprvé přijeli, byli velmi zaražení a nejistí,“ vypráví křesťan, který pomáhal s ubytováním. „Když se však o pouhých šest dní později loučili, se svými hostiteli se navzájem objímali a plakali. Během sjezdu se na každém kroku setkávali s takovou překypující křesťanskou láskou, že na to nikdy nezapomenou.“ Když projevujeme svým bratrům pohostinnost — bez ohledu na to, odkud pocházejí —, mohou se ukázat ty nejlepší vlastnosti hostů i hostitelů. (Římanům 12:13)
6 Takové sjezdy jsou velkým zážitkem, avšak ještě důvěrnější vztahy vznikají mezi křesťany, kteří nějakou dobu slouží Jehovovi bok po boku. Když dobře poznáme své Žalm 15:3–5; Přísloví 19:22) Marek, který sloužil jako misionář ve východní Africe, řekl: „Když spolupracujeme se svými bratry, vytvářejí se mezi námi nezlomná pouta.“
bratry, můžeme lépe ocenit jejich přitažlivé vlastnosti — jejich pravdomluvnost, důvěryhodnost, věrnost, laskavost, štědrost, ohleduplnost, soucit a nesobeckost. (7. Co musíme udělat pro to, abychom se ve sboru těšili z křesťanské náklonnosti?
7 Abychom si ve sboru vytvořili taková pouta a také si je udrželi, musíme se k sobě přiblížit. Vztahy s bratry a sestrami posilujeme tím, že pravidelně navštěvujeme křesťanská shromáždění. Jsme-li přítomni, jsme-li během programu aktivní a před shromážděním a po něm se zajímáme o své bratry, navzájem se povzbuzujeme a podněcujeme „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebrejcům 10:24, 25) Jeden starší ze Spojených států vypráví: „Rád vzpomínám na to, že když jsem byl malý, naše rodina vždycky opouštěla sál Království mezi posledními a vychutnávala si hluboké přátelské rozhovory co nejdéle.“
Měl by ses ‚rozšířit‘?
8. (a) Co měl Pavel na mysli, když vybízel Korinťany, aby se ‚rozšířili‘? (b) Jak můžeme přispět k tomu, aby náklonnost ve sboru rostla?
8 Máme-li takovou náklonnost plně rozvinout, možná je třeba, abychom se ‚rozšířili‘ v srdci. Sboru v Korintu apoštol Pavel napsal: „Naše srdce se rozšířilo. Nemáte v nás stísněné místo.“ Pavel je vybízel, aby se na oplátku ‚rozšířili‘ i oni. (2. Korinťanům 6:11–13) Můžete i vy dávat více najevo svou náklonnost? Nemusíte čekat na to, až druzí udělají první krok. V dopise Římanům Pavel spojil vybídku k něžné náklonnosti s radou: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10) Chceme-li druhým projevovat úctu, můžeme se chopit iniciativy a přivítat se s nimi na shromáždění. Můžeme je také pozvat, aby šli s námi do kazatelské služby nebo aby se účastnili naší přípravy na shromáždění. Takovým jednáním vytváříme podmínky k tomu, aby něžná náklonnost rostla.
9. Co někteří křesťané udělali pro to, aby se více spřátelili se svými spoluvěřícími? (Můžeš uvést také nějaký příklad ze svého okolí.)
9 Rodiny i jednotliví členové sboru se mohou ‚rozšířit‘ tím, že se budou navzájem navštěvovat, přičemž možná připraví jednoduché jídlo nebo se budou společně věnovat nějaké prospěšné činnosti, případně vhodné rekreaci. (Lukáš 10:42; 14:12–14) Hakop občas pro malou skupinku křesťanů uspořádá společné jídlo v přírodě. Říká: „Účastní se mladí i staří, a také matky nebo otcové, kteří vychovávají děti sami. Pro všechny je to pěkný zážitek, na který rádi vzpomínají a který je více sblíží.“ Jako křesťané bychom měli usilovat o to, abychom nebyli pouze spoluvěřící, ale také opravdoví přátelé. (3. Jana 14)
10. Co můžeme dělat, máme-li s někým napjaté vztahy?
10 Někdy však projevovat přátelství a náklonnost může být obtížné kvůli naší nedokonalosti. Co v takovém případě můžeme dělat? V první řadě se o to, abychom měli dobré vztahy se svými bratry, můžeme modlit. Bůh takové upřímné modlitby vyslyší, protože jeho vůlí je, aby jeho služebníci spolu dobře vycházeli. (1. Jana 4:20, 21; 5:14, 15) Také bychom měli v souladu se svými modlitbami jednat. Ric, cestující služebník z východní Afriky, si vzpomíná na bratra, s nímž bylo kvůli jeho drsné povaze obtížné vycházet. Ric vypráví: „Místo abych se mu vyhýbal, rozhodl jsem se lépe ho poznat. Ukázalo se, že bratr měl otce, který velmi přísně prosazoval svou autoritu. Jakmile jsem pochopil, jak tvrdě musel bratr bojovat, aby důsledky tohoto vlivu překonal, a jakého pokroku už dosáhl, začal jsem ho obdivovat. Stali se z nás dobří přátelé.“ (1. Petra 4:8)
Otevřete své srdce!
11. (a) Co je třeba k tomu, aby náklonnost ve sboru rostla? (b) Proč by nám mohlo duchovně uškodit, kdybychom si od druhých udržovali odstup?
11 V dnešní době si mnoho lidí za celý život k nikomu nevytvoří blízký vztah. To je velmi smutné. V křesťanském sboru tomu tak být nemusí, a nemělo by tomu tak být. Opravdová bratrská láska není pouze zdvořilá konverzace nebo uhlazené způsoby, ani to neznamená, že bychom druhé zahrnovali okázalými citovými výlevy. Spíše bychom měli, řečeno slovy apoštola Pavla Korinťanům, být ochotni otevřít své srdce a dát svým spoluvěřícím najevo, že nám opravdově záleží na jejich blahu. Každý sice není přirozeně družný nebo hovorný, ale být příliš uzavřený může být škodlivé. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu,“ varuje Bible. „Vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1)
12. Proč je dobrá komunikace základem důvěrných vztahů ve sboru?
12 Základem pravého přátelství je upřímná výměna myšlenek. (Jan 15:15) Všichni potřebujeme přátele, kterým se můžeme svěřit se svými nejniternějšími myšlenkami a pocity. Kromě toho čím lépe se navzájem známe, tím snáze můžeme vyhovět potřebám toho druhého. Když takto všichni bereme ohled na zájmy druhých, napomáháme tomu, aby ve sboru vzrůstala něžná náklonnost. A také pocítíme pravdivost Ježíšových slov: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35; Filipanům 2:1–4)
13. Jak můžeme svým bratrům dát najevo, že je máme opravdu rádi?
13 Náklonnost přinese největší užitek tehdy, když ji dáme najevo. (Přísloví 27:5) Je-li naše náklonnost upřímná, bude patrná z výrazu našeho obličeje, a druhé lidi to podnítí, aby na ni spontánně reagovali. „Jas očí rozradostňuje srdce,“ napsal moudrý muž. (Přísloví 15:30) Něžnou náklonnost také podporují projevy pozornosti a ohleduplnosti. Je pravda, že pravou náklonnost si nelze koupit, avšak dárek věnovaný ze srdce může na druhé velmi zapůsobit. Pohlednice, dopis, „slovo pronesené v pravý čas“ — tím vším můžeme dát najevo hlubokou náklonnost. (Přísloví 25:11; 27:9) Když jsme si něčí přátelství získali, musíme jej udržovat tím, že nesobeckou náklonnost budeme projevovat i nadále. Zejména v čase tísně chceme být pro své přátele oporou. Bible říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)
14. Co můžeme dělat, když se nám zdá, že někdo na naši náklonnost nereaguje?
14 Nebylo by však realistické čekat, že budeme mít blízký vztah ke každému ve sboru. K některým lidem se budeme přirozeně cítit blíže než k jiným. Pokud se k tobě tedy někdo nechová tak přátelsky, jak bys chtěl, nemusíš z toho hned vyvozovat závěr, že s tebou nebo s tím člověkem něco není v pořádku. A nesnaž se blízké přátelství si vynutit. Budeš-li takovému člověku — v mezích toho, co ti umožní — projevovat co největší přátelství, možná se ti podaří navázat blízký vztah někdy později.
„Schválil jsem tě“
15. Jak působí chvála a k čemu to vede, když není projevována?
15 Ježíš měl jistě velkou radost z toho, když při svém křtu uslyšel z nebe slova: „Schválil jsem tě.“ (Marek 1:11) Tento projev uznání ho nepochybně ještě více ujistil o tom, že k němu Otec má náklonnost. (Jan 5:20) Je smutné, že někteří nikdy neuslyší takovou pochvalu od těch, k nimž mají úctu a jež milují. „Mnozí mladí křesťané, jako jsem já, nemají blízké příbuzné, kteří by sdíleli jejich křesťanskou víru,“ říká Ann. „Doma slyšíme pouze kritiku. Je nám to velmi líto.“ Když se však tito mladí lidé stanou částí sboru, pocítí vřelou náklonnost, podporu a péči od duchovní rodiny — otců, matek, bratrů a sester ve víře. (Marek 10:29, 30; Galaťanům 6:10)
16. Proč druhým nepomůžeme tím, že jsme k nim kritičtí?
16 Jsou kultury, kde rodiče, starší lidé a učitelé málokdy srdečně chválí mladé lidi, protože si myslí, že taková chvála by u nich mohla vést k pýše nebo nemístné spokojenosti se sebou samými. Takové smýšlení může proniknout i do křesťanských rodin a do sboru. Zkušený křesťan může o proslovu nebo o nějakém jiném projevu aktivity říci: „Docela to ušlo, ale mohlo to být lepší!“ Nebo mohou svou nespokojenost dát najevo nějak jinak. Mnozí si myslí, že tímto způsobem motivují mladé lidi, aby dosáhli svého maxima. Tento přístup má však často opačný účinek, protože mladý člověk se může stáhnout nebo mít pocit, že nedokáže vyhovět nárokům, které jsou na něho kladeny.
17. Proč bychom měli hledat příležitosti, jak druhé pochválit?
17 Pochvala by se však neměla dávat pouze jako předehra k radě. Upřímná pochvala podporuje něžnou náklonnost v rodině a ve sboru a mladé lidi povzbuzuje k tomu, aby žádali zkušené bratry a sestry o radu. Nedovolme tedy, aby nám naše kultura určovala, jak budeme jednat s druhými lidmi. Místo toho si ‚oblékněme novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. Chvalte tak, jako to dělá Jehova. (18. (a) Jak byste se vy mladí měli dívat na rady od starších lidí? (b) Proč zkušení lidé svou radu pečlivě a na modlitbách zvažují?
18 Vy mladí si však nemyslete, že když vás starší lidé usměrní nebo vám dají radu, znamená to, že vás nemají rádi. (Kazatel 7:9) Naopak, pravděpodobně je k tomu vede jejich zájem o vás a náklonnost, kterou k vám cítí. Proč by si jinak dali tu práci, aby s vámi o dané záležitosti mluvili? Zkušení lidé, zejména sboroví starší, dobře vědí, jak silně mohou slova zapůsobit, a proto si radu často pečlivě promýšlejí a modlí se před tím, než ji udělí. Nechtějí ublížit, ale jedině prospět. (1. Petra 5:5)
„Jehova je velmi něžný v náklonnosti“
19. Proč se mohou ti, kdo se v minulosti zklamali, spolehnout na podporu od Jehovy?
19 Někdo může mít kvůli negativním zkušenostem pocit, že když projeví něžnou náklonnost, dočká se pouze dalšího zklamání. Potřebuje odvahu a silnou víru k tomu, aby opět otevřel své srdce druhým lidem. Nikdy by však neměl zapomínat na to, že Jehova „není daleko od nikoho z nás“. Zve nás, abychom se k němu přiblížili. (Skutky 17:27; Jakub 4:8) Chápe, že se bojíme zranění, a slibuje nám, že při nás bude stát a bude nám pomáhat. Žalmista David nás ujišťuje: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18)
20, 21. (a) Jak víme, že můžeme mít blízký vztah k Jehovovi? (b) Co je třeba k důvěrnému vztahu k Jehovovi?
20 Důvěrný vztah k Jehovovi je tím nejdůležitějším vztahem, který můžeme pěstovat. Je však takové pouto skutečně možné? Ano. Z Bible se dozvídáme, že spravedliví muži a ženy cítili ke svému nebeskému Otci velmi blízký vztah. Jejich vřelé výroky byly zapsány proto, abychom důvěřovali, že se i my můžeme přiblížit k Jehovovi. (Žalmy 23, 34 a 139; Jan 16:27; Římanům 15:4)
21 Požadavky, které má Jehova na ty, kdo k němu chtějí mít důvěrný vztah, může splnit každý. „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu?“ ptal se David. „Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci.“ (Žalm 15:1, 2; 25:14) Když se přesvědčíme o tom, že sloužit Bohu je prospěšné a že díky tomu máme jeho vedení a ochranu, poznáme, že „Jehova je velmi něžný v náklonnosti“. (Jakub 5:11)
22. Jaké vztahy Jehova přeje svým ctitelům?
22 Je pro nás nesmírným požehnáním, že Jehova touží, aby k němu nedokonalí lidé měli tak osobní vztah! Neměli bychom tedy projevovat něžnou náklonnost také sobě navzájem? Něžná náklonnost je charakteristickým rysem křesťanského společenství bratrů, a s Jehovovou pomocí k ní každý z nás může přispívat a také z ní může mít užitek. Za vlády Božího Království se z takové náklonnosti budou všichni lidé těšit věčně.
Umíš to vysvětlit?
• Jaká atmosféra by měla panovat v křesťanském sboru?
• Jak může každý z nás přispět k něžné náklonnosti ve sboru?
• Jak křesťanskou náklonnost podporuje upřímná pochvala?
• Jak nás posiluje a podporuje Jehovova něžná náklonnost?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 15]
Láska mezi křesťany je víc než jen pocit povinnosti
[Obrázky na straně 16 a 17]
Můžeš se ‚rozšířit‘ v náklonnosti?
[Obrázek na straně 18]
Jsi kritický, nebo druhé povzbuzuješ?