„Meč Jehovův a Gideonův!“

JSOU tak četní jako kobylky a mění úrodná pole v pustinu. Nacházíme se v období, kdy v Izraeli vládnou soudci. Izraelité jsou zoufalí. Už po sedm let — pokaždé, když začnou rašit zasetá semena — zemi přepadají na svých velbloudech loupeživé hordy Midianitů, Amalekitů a lidí z Východu. Přicházejí se svými stády, která spasou všechnu zeleň široko daleko. Naopak Izraelité nemají ani osly, ani býky, ani ovce. Hrůzovláda Midianitů je natolik krutá, že ožebračení Izraelité si musejí udělat podzemní zásobárny v horách, v jeskyních a v obtížně přístupných místech.

Proč nastala taková zoufalá situace? Odpadlý Izrael slouží falešným bohům. Jehova ho proto vydal do ruky utlačovatelů. Když už to izraelští synové nemohou déle vydržet, volají k Jehovovi o přispění. Bude jim naslouchat? Jaké poučení si z toho, co Izraelité prožili, můžeme vzít my? (Soudci 6:1–6)

Opatrný rolník a přitom „statečný, silný“ muž

Za běžných okolností izraelští rolníci mlátí pšenici za pomoci býka a saní, a to na otevřených, větrných místech, aby při provívání mohl větřík odnést plevy a oddělit je od zrna. Výnos země však chtějí získat nájezdníci a vzhledem k této hrozbě je takový postup příliš nápadný. Gideon proto mlátí pšenici tak, aby ho Midianité neviděli — ve vinném lisu, což je zřejmě velká krytá káď vytesaná z kamene. (Soudci 6:11) V něm pravděpodobně lze obilí roztloukat holí, ale jen v malém množství. Vzhledem k okolnostem však Gideonovi nic jiného nezbývá.

Gideon musí být velmi překvapen, když se mu objevuje Jehovův anděl a říká: „Jehova je s tebou, ty statečný, silný.“ (Soudci 6:12) Vzhledem k tomu, že Gideon právě potajmu mlátí obilí ve vinném lisu, příliš statečný si zřejmě nepřipadá. Tato slova však vyjadřují Boží důvěru v to, že Gideon může být statečným vůdcem Izraele. Nejprve je ale nutné přesvědčit o tom samotného Gideona.

Když ho Jehova pověřuje, aby ‚zachránil Izrael z Midianovy dlaně‘, Gideon skromně odpovídá: „Omluv mě, Jehovo. Čím zachráním Izrael? Pohleď, můj tisíc je ten nejmenší v Manassem, a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.“ Opatrný Gideon se chce ujistit, že Bůh mu pomůže Midiana srazit, a proto žádá o znamení. Jehova je ochoten jeho rozumné žádosti vyhovět. Gideon tedy andělovi, který ho navštívil, přináší jako dar nějaké jídlo, načež ze skály vystoupí oheň a oběť stráví. Jehova poté Gideonovi říká, že nemusí mít strach, a Gideon mu na tom místě vystaví oltář. (Soudci 6:12–24)

„Ať se Baal právně obhájí“

Největším problémem Izraelitů není midianský útlak, ale to, že jsou v područí uctívání Baala. Jehova je „žárlivým Bohem“ a není mu přijatelná služba toho, kdo zároveň ctí jiné bohy. (2. Mojžíšova 34:14) Jehova tedy Gideonovi přikazuje, aby zničil Baalův oltář, který patří jeho otci, a aby podetnul posvátný kůl. Gideon to nechce udělat ve dne, protože má obavy z toho, jak by na to jeho otec i jiní lidé reagovali. S pomocí deseti svých služebníků proto Jehovův příkaz plní v noci.

 Gideonova opatrnost je oprávněná — když tamní Baalovi ctitelé odhalí tuto „svatokrádež“, žádají Gideonovu smrt. Gideonův otec Joaš jim však s nezvratnou logikou vysvětluje, že pokud je Baal bohem, dokáže se obhájit sám. Potom Joaš dává svému synovi výstižné jméno Jerubbaal, což znamená „Ať se Baal proti němu právně obhájí“. (Soudci 6:25–32, poznámka pod čarou)

Těm, kdo se odvážně zastávají pravého uctívání, Bůh vždy žehná. Když tedy Midianité se svými spojenci znovu vpadnou na území Izraele, ‚Jehovův duch zahalí Gideona‘. (Soudci 6:34) Pod působením Božího ducha neboli činné síly shromažďuje Gideon vojsko z kmenů Manasse, Ašer, Zebulon a Naftali. (Soudci 6:35)

Příprava na bitvu

Gideon má sice nyní vojsko o 32 000 mužích, ale přesto prosí Boha o znamení. Jestliže rouno zanechané na mlatu smočí rosa, zatímco zem zůstane suchá, bude to doklad toho, že Bůh skrze Gideona zachrání Izrael. Jehova tento zázrak vykoná a znovu ho potvrzuje tím, že na Gideonovu žádost poskytuje opačné znamení — mlat je mokrý a rouno suché. Není Gideon až přehnaně opatrný, když žádá ještě jedno ujištění? Zjevně ne, protože jeho žádosti Jehova vyhověl. (Soudci 6:36–40) My dnes takové zázraky neočekáváme. Jehova nás však vede a dodává nám jistotu prostřednictvím svého Slova.

Jehova nyní říká, že Gideonova armáda je příliš veliká. Kdyby Izraelité s tak velkou vojenskou silou zvítězili nad svými nepřáteli, mohli by se vychloubat, že se zachránili vlastním přičiněním. Zásluha za nadcházející vítězství však musí patřit Jehovovi. Jak situaci vyřešit? Gideon má uplatnit opatření mojžíšského Zákona a vyzvat ty, kdo se bojí, aby odešli. Když to udělá, 22 000 jeho mužů odstupuje a zůstává jich pouze 10 000. (5. Mojžíšova 20:8; Soudci 7:2, 3)

Z Božího stanoviska je Gideonovo vojsko stále příliš početné. Říká tedy Gideonovi, aby nechal muže sejít k vodě. Židovský historik Josephus uvádí, že Bůh nechal vojáky k řece pochodovat v denním horku. Ať už tomu tak bylo, nebo ne, Gideon pozoruje, jak jeho muži pijí. Jen tři stovky z nich pijí tak, že si naberou vodu jednou rukou a z dlaně vodu chlemtají, přičemž se rozhlížejí, zda neútočí nepřátelé. Pouze těchto 300 ostražitých mužů půjde s Gideonem. (Soudci 7:4–8) Představte si sami sebe v jejich kůži. Proti vám stojí 135 000 nepřátel, a tak je vám určitě jasné, že vítězství může způsobit pouze Jehova — vaše síly na to nestačí.

Bůh vybízí Gideona, aby v doprovodu sloužícího šel na výzvědy do midianského tábora. Tam Gideon zaslechne, jak jeden muž vypráví svému společníkovi sen. Jeho společník ho bez váhání vykládá tak, že Bůh se rozhodl dát Midiana do Gideonovy ruky. Přesně to  potřebuje Gideon slyšet. Nyní si je jist, že Jehova dá jemu a jeho třem stům mužů vítězství. (Soudci 7:9–15)

Válečná strategie

Oněch tři sta vojáků je rozděleno do tří oddílů po stu mužích. Všichni vojáci dostávají roh a velký prázdný džbán. V každém džbánu je ukryta pochodeň. První Gideonův příkaz zní: ‚Pozorujte mě a udělejte to, co udělám já. Až zatroubím na roh, vy také budete troubit na rohy a křičet: „Meč Jehovův a Gideonův!“‘ (Soudci 7:16–18, 20)

Tři sta izraelských válečníků se pokradmu blíží k okraji nepřátelského tábora. Je asi deset hodin večer — právě proběhla výměna stráží. Zřejmě je to vhodný čas pro útok, protože novým strážným bude chvíli trvat, než si jejich oči přivyknou tmě.

Vzápětí se Midianitů zmocní zděšení. Ticho je totiž náhle přerušeno třeskotem rozbíjených džbánů, troubením rohů a křikem tří set mužů. Midianité jsou vyděšeni, zvláště voláním „meč Jehovův a Gideonův!“, a jejich křik se mísí s okolním lomozem. Ve vzniklém zmatku nedokážou rozeznat přítele od nepřítele. Zatímco oněch 300 Gideonových mužů dál stojí na svých určených místech, Bůh působí, aby jejich nepřátelé obrátili meče proti sobě a navzájem se pobíjeli. Vojska z tábora jsou rozehnána, ústup je odříznut a Gideon se pouští do neúnavného pronásledování. Zbytky nepřátelských sil jsou roztříštěny a tím je midianská hrozba nadobro zažehnána. Dlouhá a krvavá nadvláda Midianitů je konečně pryč. (Soudci 7:19–25; 8:10–12, 28)

Gideon zůstává i po svém vítězství skromný. Když se s ním Efrajimovci — zřejmě uraženi tím, že je nepozval k bitvě — snaží vyvolat hádku, Gideon odpovídá mírně. Tato mírná odpověď odvrací jejich vztek a uklidňuje jejich ducha. (Soudci 8:1–3; Přísloví 15:1)

Nyní, když byl nastolen mír, naléhají Izraelité na Gideona, aby se stal jejich králem. To musí být velmi lákavé, ale Gideon to odmítá. Nezapomněl, kdo způsobil vítězství nad Midianity. Prohlašuje: „Já nad vámi nebudu panovat, ani můj syn nad vámi nebude panovat. Bude nad vámi panovat Jehova.“ (Soudci 8:23)

Gideon je však nedokonalý, a tak neprojevuje vždy zdravý úsudek. Z nějakého neznámého důvodu vyrábí z válečné kořisti efod a vystavuje jej ve svém městě. Zpráva říká, že celý Izrael začíná mít s efodem „nemravný styk“. Efod je uctíván a stává se léčkou i pro Gideona a jeho domácnost. Přesto se z Gideona nestává úplný modlář, protože Písmo se o něm zmiňuje jako o muži, který měl víru v Jehovu. (Soudci 8:27; Hebrejcům 11:32–34)

Poučení pro nás

Gideonův příběh nám slouží jako varování i jako povzbuzení. Je pro nás výstrahou, že pokud by nám Jehova odejmul svého ducha a své požehnání kvůli našemu svévolnému chování, náš duchovní stav by se začal podobat situaci ožebračených obyvatel země, která je zpustošená kobylkami. Žijeme v kritických časech a nikdy bychom neměli zapomenout, že Jehovovo požehnání „obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. (Přísloví 10:22) Z Jehovova požehnání se těšíme proto, že Bohu sloužíme „s úplným srdcem a s duší plnou potěšení“. Jinak by nás odvrhl. (1. Paralipomenon 28:9)

Ze zprávy o Gideonovi můžeme také načerpat povzbuzení. Tento příběh totiž dokládá, že Jehova může svůj lid osvobodit z každého nebezpečí, a to i prostřednictvím někoho, kdo se zdá slabý nebo bezmocný. To, že Gideon byl se svými 300 muži schopen zvítězit nad 135 000 Midianity, svědčí o Boží nezměrné moci. Možná jsme v zoufale těžké situaci a může se nám zdát, že naši nepřátelé jsou v obrovské přesile. Biblická zpráva o Gideonovi nás však povzbuzuje k tomu, abychom důvěřovali Jehovovi. Ten požehná všem, kdo v něj projevují víru, a osvobodí je.