Otázky čtenářů

Starověký izraelský král Šalomoun se ve stáří stal nevěrným vůči Bohu. Můžeme z toho usuzovat, že nebude vzkříšen? (1. Královská 11:3–9)

Bible sice uvádí jménem některé muže a ženy, kteří se vyznačovali vírou a nepochybně budou vzkříšeni, ale naději každého z těchto jednotlivců na vzkříšení výslovně nerozebírá. (Hebrejcům 11:1–40) V případě Šalomouna však lze získat určitou představu o tom, jak jej Bůh posoudil. Můžeme porovnat, co se po smrti stalo se Šalomounem a co se stalo s některými věrnými Božími služebníky, když zemřeli.

Z Písma vyplývá, že jsou jen dvě možnosti, pokud jde o stav mrtvých — buď jsou v dočasném stavu neexistence, nebo ve stavu věčné smrti. Ti, kdo podle Božího soudu nejsou hodni vzkříšení, jsou vhozeni do „gehenny“ neboli „ohnivého jezera“. (Matouš 5:22; Marek 9:47, 48; Zjevení 20:14) K těm patřili Adam s Evou, tedy první lidská dvojice, dále zrádce Jidáš Iškariotský a jistí lidé, kteří zahynuli, když nad nimi Bůh vykonal svůj rozsudek. To byli například lidé v Noemových dnech nebo obyvatelé Sodomy a Gomory. * Ti, kdo budou vzkříšeni, jdou při smrti do společného hrobu lidstva — do šeolu neboli hádu. O jejich budoucnosti Bible říká: „Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků.“ (Zjevení 20:13)

Věrní muži a ženy, o nichž je zmínka v 11. kapitole dopisu Hebrejcům, jsou tedy v šeolu neboli hádu a čekají na vzkříšení. Patří mezi ně i věrní Boží služebníci Abraham, Mojžíš a David. Nyní se zamysleme nad tím, co Bible říká o jejich smrti. „Pokud jde o tebe,“ řekl Jehova Abrahamovi, „ty půjdeš v pokoji ke svým praotcům; budeš pohřben v dobrém stáří.“ (1. Mojžíšova 15:15) Mojžíšovi Jehova sdělil: „Pohleď, uléháš se svými praotci.“ (5. Mojžíšova 31:16) O Davidovi, Šalomounovu otci, Bible říká: „David ulehl se svými praotci a byl pohřben v Městě Davidově.“ (1. Královská 2:10) Takže výrok ‚ulehnout se svými praotci‘ znamená jinými slovy jít do šeolu.

Co se stalo se Šalomounem, když zemřel? Bible odpovídá: „Dnů, po které Šalomoun vládl v Jeruzalémě nad celým Izraelem, bylo čtyřicet let. Potom Šalomoun ulehl se svými praotci a byl pohřben ve Městě svého otce Davida.“ (1. Královská 11:42, 43) Proto je zřejmě logické usuzovat, že Šalomoun je v šeolu neboli hádu a bude z něj vzkříšen.

Takový závěr ovšem znamená, že možnost vzkříšení je otevřena i jiným lidem, o kterých Boží slovo výslovně říká, že ‚ulehli se svými praotci‘. Toto vyjádření je vlastně použito i na mnohé krále po Šalomounovi, přestože jednali nevěrně. To nás však nemusí překvapovat, protože „bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Je jasné, že teprve potom, co budou „ti všichni v pamětních hrobkách“ vzkříšeni, se s určitostí dozvíme, kdo se vzkříšení dočkal. (Jan 5:28, 29) Neděláme proto dogmatické závěry o tom, zda bude vzkříšen ten či onen jednotlivec z dřívější doby, ale raději čekáme na Jehovu a důvěřujeme, že vše dokonale posoudí.

[Poznámka pod čarou]