Záleží na tom, co si o nás myslí druzí?
Záleží na tom, co si o nás myslí druzí?
TÉMĚŘ každý je rád chválen. Pochvala nám může udělat radost a přinést nám pocit uspokojení. Příznivé hodnocení nás také může motivovat k většímu úsilí. Přesně opačný účinek má to, když cítíme, že nás někdo hodnotí nepříznivě. Chladná odezva nebo kritická poznámka nás mohou připravit o odhodlání. To, co si o nás myslí druzí, může mít velký vliv na to, co si o sobě myslíme my sami.
Bylo by chybou nezajímat se o to, jak nás druzí lidé vidí. Když lidé kolem nás bedlivě sledují naše chování, můžeme z toho mít dokonce užitek. Pokud je jejich názor založen na vysokých mravních měřítkách, může být přínosem, protože nás bude podněcovat, abychom zůstali čestní. (1. Korinťanům 10:31–33) Mnohdy je však mínění většiny hluboce nespravedlivé. Vzpomeňte si, jak pokřivený názor na Ježíše Krista měli přední kněží a ostatní lidé, kteří „začali ječet a říkali: ‚Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!‘“ (Lukáš 23:13, 21–25) Názory založené na nepravdivých informacích nebo ovlivněné závistí či předsudky možná ani nestojí za to, abychom se jimi vážně zabývali. Je tedy potřeba projevovat zdravý úsudek a na mínění druhých reagovat vyrovnaně.
Na názoru koho záleží?
Přejeme si mít uznání těch, kdo se s námi podílejí na pravém uctívání. Mezi ně patří členové rodiny, kteří sdílejí naši víru, a křesťanští bratři a sestry. (Římanům 15:2; Kolosanům 3:18–21) Láska a úcta našich spoluvěřících a také naše „vzájemná výměna povzbuzení“ pro nás opravdu hodně znamenají. (Římanům 1:11, 12) S ‚ponížeností mysli považujeme ostatní za sobě nadřazené‘. (Filipanům 2:2–4) Rovněž nám záleží na tom, aby nás příznivě hodnotili ‚ti, kdo mezi námi poskytují vedení‘ — tedy sboroví starší. (Hebrejcům 13:17)
Také si přejeme mít „znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně“. (1. Timoteovi 3:7) Je příjemné, když si nás nevěřící příbuzní, spolupracovníci a sousedi váží. Také v lidech, s nimiž mluvíme v kazatelské službě, jistě chceme zanechat dobrý dojem, aby pak byli příznivě nakloněni poselství o Království. Máme-li ve svém okolí pověst mravných, čestných a poctivých lidí, přináší to slávu Bohu. (1. Petra 2:12) Nikdy se však ve snaze získat přízeň druhých nemůžeme dopustit kompromisu vzhledem k biblickým zásadám ani nemůžeme něco předstírat, abychom na někoho zapůsobili. Musíme si uvědomit, že není možné zalíbit se všem. Ježíš řekl: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) Můžeme udělat něco pro to, abychom si úctu našich odpůrců získali?
Můžeme si získat úctu odpůrců?
„Budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu,“ varoval Ježíš, „ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ Matouš 10:22) Tato nenávist někdy plodí zlomyslná obvinění. Zaujatí vládní představitelé možná tvrdí, že naše činnost je „protistátní“ a „rozvratná“. Vyslovení odpůrci nás snad označují za problémovou sektu, kterou je třeba potlačit. (Skutky 28:22) Někdy je možné udělat něco pro to, abychom účinky takových falešných obvinění zmírnili. Co? Apoštol Petr radí: „[Buďte] připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Kromě toho bychom měli mluvit „zdravou [řečí], která nemůže být odsouzena; aby se zastyděl ten, kdo je na straně protivníků, a aby nemohl o nás říkat nic podlého“. (Titovi 2:8)
(Ačkoli se snažíme zbavit naše jméno pohany, nemusíme kvůli nespravedlivému očerňování být zastrašeni ani sklíčeni. I Ježíš, dokonalý Boží Syn, byl obviněn z rouhání, pobuřování, a dokonce ze spiritismu. (Matouš 9:3; Marek 3:22; Jan 19:12) Apoštol Pavel byl tupen. (1. Korinťanům 4:13) Ani Ježíš, ani Pavel však na tuto kritiku nedbali a dál se pilně věnovali své práci. (Matouš 15:14) Věděli, že uznání svých nepřátel nikdy nemohou získat, protože „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Ve stejně náročné situaci jsme i my. Když o nás nenávistní odpůrci šíří lži, nemusíme se tím nechat zastrašit. (Matouš 5:11)
Názory, které jsou skutečně důležité
Mínění, které o nás lidé mají, se různí v závislosti na tom, jaké mají pohnutky nebo co o nás slyšeli. Někteří nás chválí a váží si nás, jiní nám nadávají a nenávidí nás. Nás to však rozhodně nemusí zneklidňovat ani připravovat o štěstí, pokud se řídíme biblickými zásadami.
Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Tím, že vděčně přijímáme Boží slovo jako vodítko ve všech oblastech našeho života, získáváme přízeň Jehovy Boha a jeho Syna, Ježíše Krista. Ostatně, právě na názoru Jehovy a jeho Syna záleží nejvíc. To, co si o nás myslí oni, určuje naši skutečnou hodnotu. Na jejich schválení bude nakonec záviset náš život. (Jan 5:27; Jakub 1:12)
[Praporek na straně 30]
„Chvála mě zahanbuje, protože o ni vskrytu žadoním.“ INDICKÝ BÁSNÍK RABÍNDRANÁTH THÁKUR
[Obrázky na straně 31]
Názor našich spoluvěřících je pro nás důležitý
[Podpisek obrázku na straně 30]
Culver Pictures