Shromažďování věcí v nebi a věcí na zemi
Shromažďování věcí v nebi a věcí na zemi
„Je to podle jeho zalíbení, . . . opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi.“ (EFEZANŮM 1:9, 10)
1. Co je Jehovovým ‚zalíbením‘, pokud jde o nebe a zemi?
POKOJ v celém stvoření! Právě tento nádherný záměr má Jehova — ten, který je nazýván ‚Bohem pokoje‘. (Hebrejcům 13:20) Bůh inspiroval apoštola Pavla, aby napsal, že jeho „zalíbení“ je „opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Efezanům 1:9, 10) Co přesně vyjadřuje sloveso, které je v tomto verši přeloženo slovy „opět shromáždit“? Znalec Bible J. B. Lightfoot uvedl: „Tímto výrazem je vyjádřen úplný soulad ve vesmíru. Nebudou v něm už cizorodé a rušivé prvky, ale všechny jeho části budou soustředěny a sjednoceny v Kristu. Hřích a smrt, rovněž smutek a nezdar a utrpení přestanou existovat.“
„Věci v nebesích“
2. Co jsou „věci v nebesích“, které je potřeba shromáždit?
2 Podivuhodnou naději pravých křesťanů shrnul apoštol Petr slovy: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) „Nová nebesa“, která jsou zde slíbena, se vztahují na novou vládu, na mesiášské Království. „Věci v nebesích“, o nichž se zmínil Pavel v dopise Efezanům, mají být shromážděny „v Kristu“. Jde o omezený počet lidí, kteří jsou vybráni, aby spolu s Kristem vládli v nebesích. (1. Petra 1:3, 4) Pomazaní křesťané, kterých je 144 000, jsou „koupeni ze země“, „koupeni zprostřed lidstva“, aby se stali spoludědici s Ježíšem Kristem v jeho nebeském Království. (Zjevení 5:9, 10; 14:3, 4; 2. Korinťanům 1:21; Efezanům 1:11; 3:6)
3. Proč je možné říci, že pomazaní křesťané byli ‚posazeni v nebeských místech‘, i když jsou ještě na zemi?
3 Pomazaní křesťané jsou zrozeni — neboli narodí se znovu — působením svatého ducha, aby se stali Jehovovými duchovními syny. (Jan 1:12, 13; 3:5–7) Tím, že je Jehova přijímá za „syny“, se stávají Ježíšovými bratry. (Římanům 8:15; Efezanům 1:5) I když jsou ještě na zemi, je o nich jakožto o Ježíšových bratrech řečeno, že byli ‚vzbuzeni a společně posazeni v nebeských místech ve spojení s Kristem Ježíšem‘. (Efezanům 1:3; 2:6) Toto vyvýšené duchovní postavení zaujímají proto, že byli „zapečetěni slíbeným svatým duchem, který je závdavkem [jejich] dědictví“, jež je pro ně vyhrazeno v nebesích. (Efezanům 1:13, 14; Kolosanům 1:5) To jsou tedy „věci v nebesích“, jejichž úplný počet, který byl Jehovou předem stanoven, bylo třeba shromáždit.
Shromažďování začíná
4. Kdy a jak začalo shromažďování ‚věcí v nebesích‘?
4 V souladu s Jehovovou ‚správou‘ — neboli způsobem, jak vede záležitosti — mělo shromažďování ‚věcí v nebesích‘ začít „na plné hranici ustanovených časů“. (Efezanům 1:10) Tento čas přišel o Letnicích roku 33 n. l. V den Letnic byl na apoštoly a skupinu učedníků, kterou tvořili muži i ženy, vylit svatý duch. (Skutky 1:13–15; 2:1–4) Vylití svatého ducha bylo dokladem toho, že předpověděná nová smlouva již začala působit. Tehdy začal existovat křesťanský sbor a zrodil se nový národ — duchovní Izrael neboli ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Hebrejcům 9:15; 12:23, 24)
5. Proč Jehova vytvořil nový ‚národ‘, kterým byl nahrazen přirozený Izrael?
5 Smlouva Zákona uzavřená s přirozeným Izraelem nevedla ke vzniku ‚království kněží a svatého národa‘, který by navždy sloužil v nebi. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Židovským náboženským vůdcům Ježíš řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Tento národ, duchovní Izrael, je tvořen pomazanými křesťany, kteří se stali účastníky nové smlouvy. Jim apoštol Petr napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:9, 10) Přirozený Izrael přestal být Jehovovým smluvním lidem. (Hebrejcům 8:7–13) Výsada podílet se na mesiášském Království mu v souladu s Ježíšovou předpovědí byla odňata a byla dána duchovnímu Izraeli, který má 144 000 členů. (Zjevení 7:4–8)
Stávají se účastníky smlouvy o Království
6, 7. Kterou zvláštní smlouvu uzavřel Ježíš se svými duchem zplozenými bratry a co z toho pro ně vyplývá?
6 V tu noc, kdy Ježíš zavedl Slavnost na památku své smrti, řekl svým věrným apoštolům: „Jste . . . těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Lukáš 22:28–30) Ježíš se zde zmínil o zvláštní smlouvě, již uzavřel on se svými 144 000 duchem zplozenými bratry, kteří ‚zvítězí‘, když zůstanou ‚věrní až do smrti‘. (Zjevení 2:10; 3:21)
7 Členové této skupiny, která je početně omezena, se zříkají veškeré naděje na to, že by jednou žili věčně na zemi jako lidé z masa a krve. Společně s Kristem budou vládnout v nebi, přičemž budou sedět na trůnu a soudit lidstvo. (Zjevení 20:4, 6) Prozkoumejme teď několik dalších biblických textů, které se vztahují pouze na tyto pomazané křesťany a z nichž je patrné, proč „jiné ovce“ při Památné slavnosti nepřijímají ze symbolů. (Jan 10:16)
8. Co dávají pomazaní křesťané najevo tím, že přijímají z chleba? (Viz rámeček na straně 23.)
8 Pomazaní křesťané se podílejí na Kristově utrpení a jsou ochotni podstoupit smrt podobnou jeho. Pavel, který k této skupině sám patřil, prohlásil, že je rozhodnut obětovat cokoli, aby „získal Krista“, aby „znal jeho a moc jeho vzkříšení a podílnictví na jeho utrpeních“. Pavel byl opravdu ochoten poddat se „smrti podobné jeho“. (Filipanům 3:8, 10) Mnoho pomazaných křesťanů na svém těle snášelo „smrtící zacházení působené Ježíšovi“. (2. Korinťanům 4:10)
9. Jaké tělo je při Památné slavnosti symbolizováno chlebem?
9 Když Ježíš zaváděl Pánovu večeři, řekl: „To znamená mé tělo.“ (Marek 14:22) Poukazoval tím na své doslovné tělo, které bude zanedlouho zbité a zakrvácené. Chléb bez kvasu byl výstižným symbolem Ježíšova těla. Proč? Protože kvas je na některých místech v Bibli použit pro označení hříchu nebo ničemnosti. (Matouš 16:4, 11, 12; 1. Korinťanům 5:6–8) Ježíš byl dokonalý a jeho lidské tělo bylo bezhříšné. Ježíš věděl, že své dokonalé tělo předloží jako usmiřující oběť. (Hebrejcům 7:26; 1. Jana 2:2) Z toho budou mít užitek všichni věrní křesťané, bez ohledu na to, zda mají naději na život v nebi nebo na věčný život na rajské zemi. (Jan 6:51)
10. V jakém smyslu se ti, kdo při Památné slavnosti přijímají z vína, ‚podílejí na Kristově krvi‘?
10 Pokud jde o víno, z něhož pomazaní křesťané při Památné slavnosti přijímají, Pavel napsal: „Není pohár žehnání, který žehnáme, podílnictvím na Kristově krvi?“ (1. Korinťanům 10:16) V jakém smyslu se ti, kdo přijímají z vína, ‚podílejí na Kristově krvi‘? Určitě to neznamená, že by se podíleli na poskytnutí výkupní oběti. Oni sami totiž potřebují být vyplaceni. Jelikož projevují víru ve výkupní moc Kristovy krve, jsou jim odpuštěny hříchy a oni jsou prohlášeni za spravedlivé pro život v nebi. (Římanům 5:8, 9; Titovi 3:4–7) Právě Kristovou prolitou krví je jeho 144 000 spoludědiců ‚posvěceno‘, odděleno a očištěno od hříchu, aby se stali ‚svatými‘. (Hebrejcům 10:29; Daniel 7:18, 27; Efezanům 2:19) Ano, svou prolitou krví Kristus „koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal . . . z nich království a kněze našemu Bohu a mají kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10)
11. Co při Památné slavnosti dávají pomazaní křesťané najevo pitím vína?
11 Když Ježíš zavedl slavnost na památku své smrti, podal svým věrným apoštolům pohár vína a řekl jim: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:27, 28) Tak jako byla krví býků a kozlů uvedena v platnost smlouva Zákona mezi Bohem a izraelským národem, byla Ježíšovou krví učiněna platnou nová smlouva, kterou Jehova později — s účinností od Letnic roku 33 n. l. — uzavřel s duchovním Izraelem. (2. Mojžíšova 24:5–8; Lukáš 22:20; Hebrejcům 9:14, 15) Pitím vína, které představuje „krev smlouvy“, dávají pomazaní křesťané najevo, že jsou účastníky nové smlouvy a že se těší z požehnání, které je s tím spojeno.
12. V jakém smyslu jsou pomazaní křesťané pokřtěni v Kristovu smrt?
12 Pomazaní křesťané musí pamatovat ještě na něco jiného. Ježíš svým věrným učedníkům řekl: „Pohár, který piji, budete pít, a křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.“ (Marek 10:38, 39) Apoštol Pavel později o křesťanech napsal, že byli „pokřtěni v [Kristovu] smrt“. (Římanům 6:3) Pomazaní křesťané žijí s tím, že svůj život obětují. Jejich smrt je obětní v tom smyslu, že se zříkají veškeré naděje na věčný život na zemi. Jejich křest v Kristovu smrt je dovršen, když ve věrnosti zemřou a pak jsou vzkříšeni jakožto duchovní tvorové, aby s Kristem ‚spolu kralovali‘ v nebi. (2. Timoteovi 2:10–12; Římanům 6:5; 1. Korinťanům 15:42–44, 50)
Přijímání ze symbolů
13. Proč ti, kdo mají pozemskou naději, při Památné slavnosti nepřijímají ze symbolů, a proč jsou na ní přesto přítomni?
13 Vzhledem k tomu, že přijímání z chleba a vína, které kolují při Památné slavnosti, má takový význam, bylo by samozřejmě nepatřičné, kdyby z nich přijímali ti, kdo mají naději na život na zemi. Lidé s pozemskou nadějí si uvědomují, že oni nejsou pomazanými údy Kristova těla ani účastníky nové smlouvy, kterou Jehova uzavřel s těmi, kdo budou vládnout s Ježíšem Kristem. Jelikož „pohár“ představuje novou smlouvu, přijímají ze symbolů pouze ti, kdo jsou účastníky této smlouvy. Ti, kdo mají vyhlídku na to, že budou jakožto dokonalí lidé žít věčně na zemi pod vládou Království, nejsou pokřtěni v Ježíšovu smrt ani nejsou povoláni k tomu, aby s Kristem vládli v nebesích. Kdyby ze symbolů přijímali, znamenalo by to něco, co v jejich případě neplatí. Proto ze symbolů nepřijímají, i když jsou na Památné slavnosti přítomni jako uctiví pozorovatelé. Jsou vděční za všechno, co pro ně Jehova prostřednictvím svého Syna udělal, mimo jiné za to, že jim na základě Kristovy prolité krve nabízí odpuštění.
14. Proč je pro pomazané křesťany přijímání z chleba a vína zdrojem duchovní síly?
14 Konečné zapečetění onoho poměrně malého počtu křesťanů, kteří byli povoláni, aby s Kristem vládli v nebi, bude brzy dovršeno. Až do konce jejich pozemského života, který obětují, je pro ně přijímání ze symbolů zdrojem duchovní síly. Cítí, že k bratrům a sestrám, kteří jsou rovněž údy Kristova těla, je váže pouto jednoty. To, že přijímají ze symbolů v podobě chleba a vína, jim připomíná jejich odpovědnost zůstat věrní až do smrti. (2. Petra 1:10, 11)
Shromažďování ‚věcí na zemi‘
15. Kdo je shromažďován po boku pomazaných křesťanů?
15 V polovině 30. let minulého století se po boku pomazaných křesťanů začala tvořit rostoucí skupina ‚jiných ovcí‘, které nejsou z ‚malého stáda‘ a mají naději na věčný život na zemi. (Jan 10:16; Lukáš 12:32; Zecharjáš 8:23) Tito lidé se stali věrnými druhy Kristových bratrů a jsou pro ně velkou oporou při kázání ‚této dobré zprávy o království‘ na svědectví všem národům. (Matouš 24:14; 25:40) Mají proto vyhlídku, že až Kristus přijde soudit národy, označí je za své „ovce“ a na znamení přízně je postaví po své „pravici“. (Matouš 25:33–36, 46) Budou tvořit „velký zástup“, který díky víře v Kristovu krev přežije ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:9–14)
16. Kdo bude patřit k ‚věcem na zemi‘ a jak všichni tito lidé dostanou příležitost stát se ‚Božími dětmi‘?
16 Až bude dovršeno konečné zapečetění 144 000, nebude nic bránit tomu, aby byly uvolněny vichry, které přinesou zkázu Satanovu ničemnému systému věcí na zemi. (Zjevení 7:1–4) Během Tisíciletého panování, na němž se budou s Kristem podílet jeho spolukrálové a spolukněží, se k velkému zástupu připojí nesčíslné množství vzkříšených lidí. (Zjevení 20:12, 13) Ti dostanou příležitost stát se natrvalo pozemskými poddanými mesiášského Krále, Krista Ježíše. Všechny tyto „věci na zemi“ podstoupí na konci Tisícileté vlády závěrečnou zkoušku. Lidi, kteří zachovají věrnost, pak Bůh přijme za své pozemské ‚děti‘. (Efezanům 1:10; Římanům 8:21; Zjevení 20:7, 8)
17. Jak bude splněn Jehovův záměr?
17 Díky své nekonečně moudré ‚správě‘ neboli způsobu, jak vede záležitosti, Jehova splní svůj záměr „opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. Všichni inteligentní tvorové v nebi a na zemi budou shromážděni a budou se s radostí podřizovat spravedlivé svrchovanosti Jehovy Boha — vznešeného Vykonavatele svého záměru. V celém stvoření bude vládnout pokoj.
18. Jaký užitek budou pomazaní křesťané i jejich společníci mít z účasti na Památné slavnosti?
18 Až se 12. dubna 2006 sejde malý počet pomazaných křesťanů a miliony jejich společníků z řad jiných ovcí, jistě to posílí jejich víru. Společně se zúčastní Slavnosti na památku Kristovy smrti a uposlechnou tak příkaz, který dal Ježíš, když řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19) Všichni přítomní by měli myslet na to, co pro ně Jehova udělal prostřednictvím svého milovaného Syna, Krista Ježíše.
Pro zopakování
• Jaký má Jehova záměr s věcmi v nebi a s věcmi na zemi?
• Na koho se vztahuje označení „věci v nebesích“ a jak probíhalo jejich shromažďování?
• Na koho se vztahuje označení „věci na zemi“ a jakou mají naději?
[Studijní otázky]
[Rámeček na straně 23]
‚Kristovo tělo‘
V 1. Korinťanům 10:16, 17 pojednává Pavel o tom, jaký má chléb specifický význam pro Kristovy bratry pomazané duchem. V této souvislosti mluví o „těle“ ve zvláštním smyslu. Píše: „Není chléb, který lámeme, podílnictvím na Kristově těle? Protože je jeden chléb, my, ačkoli mnozí, jsme jedním tělem, neboť všichni se podílíme na tom jednom chlebu.“ Když pomazaní křesťané při Památné slavnosti přijímají z chleba, dávají tím najevo, že mezi členy sboru pomazaných křesťanů vládne jednota. Tento sbor je připodobněn k tělu, jehož hlavou je Kristus. (Matouš 23:10; 1. Korinťanům 12:12, 13, 18)
[Obrázky na straně 23]
Proč z chleba a vína přijímají pouze pomazaní křesťané?
[Obrázek na straně 25]
Výsledkem Jehovovy správy bude to, že v celém stvoření zavládne jednota