Kdo jsou praví křesťané?

KŘESŤANSTVÍ existuje pouze tam, kde se ‚jak v teorii, tak v praxi aktivuje vzpomínka na Ježíše‘. (Být křesťanem) Těmito slovy vyjadřuje švýcarský teolog Hans Küng samozřejmou pravdu: Pravé křesťanství existuje pouze tam, kde upřímní jednotlivci uplatňují Ježíšovo učení v praxi.

Ale co když někteří jednotlivci nebo některé instituce tvrdí, že následují Krista, ale ve skutečnosti Ježíšovo učení neuplatňují? Sám Ježíš upozornil na to, že mnozí lidé se budou prohlašovat za křesťany. Budou poukazovat na různé své činnosti, které podle jejich názoru dokazují, že Kristu sloužili. Budou říkat: „Což  jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?“ Jak jim Ježíš odpoví? Dramatickými slovy jasně vynáší svůj rozsudek: „Nikdy jsem vás neznal! Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti.“ (Matouš 7:22, 23)

Ti, kdo tvrdí, že následují Ježíše, ale přitom se ‚dopouštějí nezákonnosti‘, tedy dostávají opravdu vážnou výstrahu! Uvažujme nyní o dvou základních podmínkách, které musí podle Ježíšových slov lidé splňovat, aby nebyli zavrženi jakožto činitelé nezákonnosti, ale naopak byli uznáni za pravé křesťany.

„Budete-li mít mezi sebou lásku“

Jednu z těchto podmínek vyjádřil Ježíš slovy: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35)

Ježíš vyžaduje, aby jeho následovníci měli k sobě navzájem opravdovou lásku a aby také opravdově milovali ostatní lidi. Po celá ta staletí, jež uplynula od doby, kdy byl Ježíš na zemi, mnozí jednotliví křesťané tuto podmínku splňovali. Ale co můžeme říci o většině náboženských organizací, které o sobě tvrdily, že zastupují Krista? Vyznačovaly se jejich dějiny láskou? Rozhodně ne. Tyto organizace naopak stály v čele nespočetných válek a konfliktů, v nichž byla prolévána nevinná krev. (Zjevení 18:24)

To platí až dodnes. Národy, které tvrdí, že jsou křesťanské, měly vedoucí úlohu v hromadném vraždění, jímž se vyznačovaly obě světové války ve dvacátém století. V době méně vzdálené, v roce 1994, hráli členové takzvaných křesťanských církví hlavní roli v páchání hrozných krutostí a při pokusu o genocidu ve Rwandě. „Lidé, kteří se tímto ukrutným způsobem obrátili proti sobě navzájem,“ píše bývalý anglikánský arcibiskup Desmond Tutu, „se hlásili k téže víře. Většinou to byli křesťané.“

„Jestliže zůstanete v mém slovu“

Druhý základní požadavek, jemuž musí odpovídat pravé křesťanství, vyjádřil Ježíš takto: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32)

Ježíš očekává, že jeho následovníci zůstanou v jeho slovu — to znamená, že se budou držet jeho učení. Ale náboženští učitelé, kteří tvrdili, že následují Krista, „stále větší měrou přejímali řecké představy,“ uvádí teolog Küng. Ježíšovo učení nahradili například naukou o nesmrtelnosti duše, vírou v očistec, uctíváním Marie a názorem, že musí existovat třída duchovenstva — představami převzatými z pohanských náboženství a od pohanských filozofů. (1. Korinťanům 1:19–21; 3:18–20)

 Náboženští učitelé také zavedli nepochopitelnou nauku o Trojici, v níž povyšují Ježíše do postavení, na které si nikdy nečinil nárok. Během doby odvrátili pozornost lidí od uctívání toho, na něhož Ježíš vždy obracel pozornost — od Ježíšova Otce Jehovy. (Matouš 5:16; 6:9; Jan 14:28; 20:17) „Když Ježíš mluví o Bohu,“ píše Hans Küng, „má na mysli Boha dávných patriarchů Abrahama, Izáka a Jákoba: Jahveho . . . Pro něj je to jen jeden a jediný Bůh.“ Kolik lidí si dnes s Ježíšovým Bohem a Otcem ihned spojí jeho jméno, jež má v češtině obvykle podobu Jahve nebo Jehova?

Náboženští vůdci se zcela odchýlili od Ježíšova příkazu, že v politických záležitostech mají křesťané zůstat neutrální. V Ježíšově době byla Galilea oblastí, „v níž se nejsilněji projevoval etnický nacionalismus,“ uvádí spisovatel Trevor Morrow. Mnozí židovští vlastenci se chopili zbraní, aby bojovali za politickou a náboženskou svobodu. Řekl snad Ježíš svým učedníkům, aby se takových bojů účastnili? Vůbec ne. Řekl jim: „Nejste částí světa.“ (Jan 15:19; 17:14) Náboženští vůdci však neutrální nezůstali. Irský spisovatel Hubert Butler o nich napsal, že naopak zavedli „militantní a politické církevnictví“. „Politické křesťanství,“ píše pan Butler, „je téměř vždy také křesťanstvím militaristickým, a když státníci a duchovenstvo uzavřou nějakou úmluvu, vždy dojde k tomu, že výměnou za určité výhody poskytne Církev požehnání vojsku svého státu.“

Falešní učitelé zapírají Ježíše

Apoštol Pavel varoval před odpadnutím od pravého křesťanství. Řekl, že po jeho smrti budou „utlačující vlci“ z řad těch, kdo se hlásí ke křesťanství, „mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) Budou ‚veřejně oznamovat, že znají Boha‘, ale ve skutečnosti ho budou ‚svými skutky zapírat‘. (Titovi 1:16) Podobně také apoštol Petr varoval před falešnými učiteli, kteří „budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil“. Řekl, že kvůli jejich špatnému chování budou lidé „mluvit utrhačně o cestě pravdy“. (2. Petra 2:1, 2) Znalec řečtiny W. E. Vine říká, že tímto způsobem zapřít Krista znamená „popřít Otce i Syna, a to odpadlictvím a rozšiřováním zhoubných nauk“.

Jak by reagoval Ježíš, kdyby ti, kdo tvrdí, že jsou jeho učedníky, úmyslně nezůstali ‚v jeho slovu‘ a neplnili ani ostatní požadavky, které stanovil? Dal výstrahu: „Kdokoli mě . . . zapře před lidmi, toho také zapřu před svým Otcem, který je v nebesích.“ (Matouš 10:33) Ježíš ovšem nezapře někoho, kdo se sice dopustí chyby, ale upřímně touží zůstat mu věrný. Například apoštol Petr Ježíše zapřel třikrát, ale činil pokání a bylo mu odpuštěno. (Matouš 26:69–75) Ježíš však zapře jednotlivce nebo organizace, kteří se prokáží jako vlci v rouše beránčím — kteří předstírají, že následují Krista, ale jeho učení svévolně a soustavně zavrhují. O takových falešných učitelích Ježíš řekl: „Poznáte ty lidi podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:15–20)

Apoštolové umírají — nastupuje odpadlictví

Kdy začali nepraví křesťané zapírat Krista? Velmi brzy po Ježíšově smrti. Ježíš sám varoval před tím, že mezi pravé křesťany, neboli „znamenité semeno“, které on pěstoval během své kazatelské služby, Satan Ďábel rychle naseje „plevel“ neboli křesťany nepravé. (Matouš 13:24, 25, 37–39) Apoštol Pavel upozornil na to, že podvodní učitelé již v jeho době působí. Řekl, že základní příčinou, proč se odklonili od učení Ježíše Krista, je nedostatek skutečné ‚lásky k pravdě‘. (2. Tesaloničanům 2:10)

Za svého života působili apoštolové Ježíše Krista jako zábrana proti tomuto odpadlictví. Ale po smrti apoštolů náboženští vůdci používali  ‚každý mocný skutek a lživá znamení a předzvěsti a každý nespravedlivý podvod‘, aby svedli mnohé, a odvraceli stále více lidí od pravd, kterým učil Ježíš a jeho apoštolové. (2. Tesaloničanům 2:3, 6–12) Anglický filozof Bertrand Russell napsal, že se během doby původní křesťanský sbor změnil v náboženskou organizaci, nad kterou „by Ježíš, a dokonce i Pavel, užasli“.

Pravé křesťanství obnoveno

Skutečnosti jsou jasné. Většina toho, co se po smrti apoštolů dělo ve jménu křesťanství, již s Kristem neměla nic společného. To však neznamená, že by Ježíš nedodržel svůj slib, podle něhož bude se svými následovníky „po všechny dny až do závěru systému věcí“. (Matouš 28:20) Můžeme si být jisti, že od chvíle, kdy pronesl tato slova, byli stále na světě věrní jednotlivci, mezi nimiž se ‚jak v teorii, tak v praxi aktivovala vzpomínka na Ježíše‘. Tito lidé se snažili projevovat lásku, kterou se vyznačují praví křesťané, a věrně se držet pravdy, kterou Ježíš učil. A Ježíš Kristus splnil svůj slib, že je bude podporovat.

Ježíš navíc slíbil, že v posledních dnech tohoto systému věcí shromáždí své věrné učedníky do křesťanského sboru — tento sbor bude možné jasně rozpoznat a Ježíš jej bude používat ke splnění své vůle. (Matouš 24:14, 45–47) Právě nyní jej používá k tomu, aby shromáždil „velký zástup“ mužů, žen a dětí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, pod svým vedením je sjednocuje v ‚jedno stádo‘ pod ‚jedním pastýřem‘. (Zjevení 7:9, 14–17; Jan 10:16; Efezanům 4:11–16)

Proto opusťte všechny instituce nebo organizace, které v průběhu minulých dvou tisíciletí poskvrňovaly Kristovo jméno a hanobily křesťanství. Jinak byste mohli, jak to řekl Ježíš Kristus apoštolu Janovi, „obdržet část z [jejich] ran“, až nad nimi v blízké budoucnosti Bůh vykoná rozsudek. (Zjevení 1:1; 18:4, 5) Rozhodněte se, že budete mezi těmi, o nichž mluvil prorok Micheáš. Ten totiž řekl, že praví ctitelé — stoupenci pravého křesťanství — budou „v konečné části dnů“ naslouchat Božím pokynům a „chodit po jeho stezkách“ obnoveného čistého uctívání. (Micheáš 4:1–4) Vydavatelé tohoto časopisu vám rádi pomohou tyto pravé ctitele rozpoznat.

[Obrázky na straně 5]

Proč se praví křesťané neúčastní válek?

[Podpisky]

Vojáci vlevo: foto U.S. National Archives; plamenometník vpravo: foto U.S. Army

[Obrázky na straně 7]

„Mít mezi sebou lásku“ a ‚zůstat v jeho slovu‘ — to jsou dvě základní podmínky, které Ježíš určuje pravým křesťanům