„Dělejte všechno bez reptání“
„Dělejte všechno bez reptání“
„Dále dělejte všechno bez reptání.“ (FILIPANŮM 2:14)
1, 2. Jakou radu dal apoštol Pavel křesťanům ve Filipech a v Korintu, a proč to udělal?
V INSPIROVANÉM dopise adresovaném sboru prvních křesťanů ve Filipech apoštol Pavel nešetřil chválou. Spoluvěřícím v tomto městě vyjádřil uznání za to, že jsou štědří a horliví, a dal jim najevo, že má radost z jejich dobrých skutků. Pavel jim však připomněl, že mají ‚dále dělat všechno bez reptání‘. (Filipanům 2:14) Proč je k tomu apoštol vybídl?
2 Pavel věděl, k čemu reptání může vést. Sboru v Korintu o několik let dříve připomněl, že reptání může být nebezpečné. Poukázal na to, že když byli Izraelité v pustině, znovu a znovu vzbuzovali Jehovův hněv. Čím? Tím, že toužili po škodlivých věcech, dopouštěli se modlářství a smilstva, zkoušeli Jehovu a reptali. Pavel Korinťany vybídl, aby si z těchto příkladů vzali ponaučení. Napsal: „Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ (1. Korinťanům 10:6–11)
3. Proč je reptání námětem, který si dnes zaslouží naši pozornost?
3 Jakožto Jehovovi novodobí služebníci projevujeme podobného ducha, jaký byl patrný ve sboru ve Filipech. Jsme horliví pro znamenité skutky a máme mezi sebou lásku. (Jan 13:34, 35) Uvědomujeme si však, že mezi Božím lidem v minulosti působilo zhoubným vlivem reptání, a proto máme vážný důvod, abychom si vzali k srdci radu: „Dále dělejte všechno bez reptání.“ Nejprve se podívejme na některé příklady reptání, o nichž je zmínka v Písmu. Potom se budeme zabývat některými věcmi, jež nám dnes pomohou zabránit škodlivým následkům reptání.
Zlé shromáždění reptá proti Jehovovi
4. Jak Izraelité reptali v pustině?
4 Hebrejské slovo, které znamená ‚reptat, stěžovat si nebo na něco brblat‘, se v Bibli používá ve spojení s událostmi, k nimž došlo během čtyřiceti let, jež Izraelité strávili v pustině. Izraelité byli občas nespokojení se svým životním údělem a dávali to najevo reptáním. Například už pouhých několik týdnů po vysvobození z otroctví v Egyptě „celé shromáždění izraelských synů v pustině začalo reptat proti Mojžíšovi a Áronovi“. Izraelité si stěžovali na jídlo. Říkali: „Kdybychom tak byli zemřeli Jehovovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa, zatímco jsme do sytosti jedli chléb, protože jste nás vyvedli do téhle pustiny, abyste usmrtili celý tento sbor hladem.“ (2. Mojžíšova 16:1–3)
5. Když si Izraelité stěžovali, proti komu ve skutečnosti reptali?
5 Skutečnost však byla taková, že Jehova Izraelitům poskytoval v pustině všechno, co potřebovali. Láskyplně jim opatřoval jídlo i vodu. Izraelitům nikdy nehrozilo nebezpečí, že by v pustině zahynuli hlady. Byli však nespokojení, své nesnáze zveličovali a začali reptat. Jejich stížnosti sice byly namířeny proti Mojžíšovi a Áronovi, ale Jehova to viděl tak, že si ve skutečnosti stěžují na něho samotného. Mojžíš Izraelitům řekl: „Jehova slyšel vaše reptání, jímž reptáte proti němu. A co jsme my? Vaše reptání není proti nám, ale proti Jehovovi.“ (2. Mojžíšova 16:4–8)
6, 7. Jak se podle 4. Mojžíšovy 14:1–3 změnil postoj Izraelitů?
6 Krátce nato reptali Izraelité znovu. Mojžíš vyslal dvanáct mužů na výzvědy do Zaslíbené země. Deset z nich se vrátilo se špatnou zprávou. K čemu to vedlo? „Všichni izraelští synové začali reptat proti Mojžíšovi a Áronovi, a celé shromáždění začalo proti nim říkat: ‚Kdybychom jen byli zemřeli v egyptské zemi nebo kdybychom jen byli zemřeli v téhle pustině! A proč nás Jehova přivádí do téhle země [Kanaán], abychom padli mečem? Naše manželky a naši maličcí se stanou předmětem drancování. Není lepší, abychom se vrátili do Egypta?‘“ (4. Mojžíšova 14:1–3)
7 Izraelité úplně změnili svůj postoj! Nejdříve z vděčnosti za osvobození z Egypta a za to, že bezpečně prošli Rudým mořem, chválili Jehovu písní. (2. Mojžíšova 15:1–21) Ale když v pustině museli snášet nepohodlí a měli strach z Kananejců, začali místo vděčnosti pociťovat nespokojenost. Místo aby Bohu děkovali za svobodu, zahrnovali ho výčitkami, protože měli nesprávný dojem, že byli o něco připraveni. Reptání tedy bylo projevem toho, že si dostatečně neváží Jehovových opatření. Není divu, že Jehova řekl: „Jak dlouho bude toto zlé shromáždění nadále proti mně reptat?“ (4. Mojžíšova 14:27; 21:5)
Reptání v prvním století
8, 9. Uveďte některé případy reptání, o nichž je zmínka v Křesťanských řeckých písmech.
8 V uvedených případech reptaly skupiny lidí, kteří zřejmě vyjadřovali svou nespokojenost veřejně. Ale když se v roce 32 n. l. konal Svátek chýší a Ježíš byl právě v Jeruzalémě, „mezi zástupy se o něm mnoho šuškalo“. (Jan 7:12, 13, 32) Šeptali si o něm, přičemž někteří říkali, že to je dobrý člověk, a jiní říkali, že takový není.
9 Při jiné příležitosti byl Ježíš se svými učedníky na návštěvě u výběrčího daní Leviho neboli Matouše. „Farizeové a jejich znalci Zákona začali reptat před jeho učedníky Lukáš 5:27–30) Za nějaký čas galilejští „Židé . . . proti [Ježíšovi] začali reptat, protože řekl: ‚Jsem chléb, který sestoupil z nebe.‘“ Dokonce i někteří z Ježíšových následovníků se urazili kvůli tomu, co řekl, a začali reptat. (Jan 6:41, 60, 61)
a říkali: ‚Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?‘“ (10, 11. Proč reptali řecky mluvící Židé a jaké poučení si mohou křesťanští starší vzít z toho, jak bylo stížnosti vyhověno?
10 Reptání, k němuž došlo krátce po Letnicích roku 33 n. l., vedlo k lepšímu výsledku. Mnozí nově obrácení učedníci, kteří přišli z míst mimo Izrael, se tehdy těšili z pohostinnosti spoluvěřících v Judeji. Ale vznikly problémy, jež souvisely s rozdělováním toho, co tehdy měli k dispozici. Zpráva o tom říká: „Nastalo reptání řecky mluvících Židů proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování.“ (Skutky 6:1)
11 Tito lidé sice reptali, ale nechovali se tak jako kdysi Izraelité v pustině. V případě řecky mluvících Židů nešlo o to, že by vyjadřovali sobeckou nespokojenost se svým životním údělem. Upozornili na to, že jsou přehlíženy potřeby některých vdov. Navíc nedělali žádné těžkosti ani nemluvili proti Jehovovi. Svou stížnost přednesli apoštolům, a ti ihned zařídili vše, co bylo zapotřebí, protože stížnost byla oprávněná. Apoštolové tak dali znamenitý příklad dnešním starším v křesťanském sboru. Tito duchovní pastýři dávají pozor, aby ‚si nezacpávali ucho před naříkavým křikem poníženého‘. (Přísloví 21:13; Skutky 6:2–6)
Pozor na zhoubný vliv reptání
12, 13. (a) K čemu lze přirovnat účinky reptání? (b) Co by mohlo někoho podnítit k reptání?
12 Většina biblických příkladů, které zde byly uvedeny, ukazuje, že reptání způsobilo v minulosti mezi Božím lidem mnoho škody. Je proto velmi užitečné, jestliže se vážně zamyslíme nad tím, že reptání by i dnes mohlo mít zhoubný vliv. Můžeme si to znázornit. Mnohé kovy přirozeně podléhají korozi. Jestliže jsou první příznaky koroze přehlédnuty, může kov zkorodovat natolik, že pak už není možné jej použít. Mnoho automobilů se dostane do šrotu ne kvůli nějaké mechanické závadě, ale protože kov je tak zkorodovaný, že vozidlo je nespolehlivé. Jak můžeme toto znázornění uplatnit na reptání?
13 Stejně jako některé kovy mají tendenci korodovat, nedokonalí lidé mají sklon si stěžovat. Měli bychom být ve střehu, abychom odhalili každý příznak tohoto sklonu. Koroze se urychluje působením vlhkosti a slaného vzduchu a na nás podobně působí nepříznivé okolnosti — náš sklon k reptání se při nich zvětšuje. Stres může vést k tomu, že i malé podráždění přeroste ve velké rozhořčení. V posledních dnech tohoto systému věcí se poměry stále zhoršují, a proto je pravděpodobné, že i důvodů k případným stížnostem bude přibývat. (2. Timoteovi 3:1–5) Proto by se mohlo stát, že by jeden Jehovův služebník začal reptat proti druhému. Příčinu by k tomu mohlo zavdat i něco méně závažného, jako je například rozladění nad něčími slabostmi, schopnostmi nebo služebními výsadami.
14, 15. Proč nesmíme sklon ke stížnostem ponechat bez povšimnutí?
14 Ať naši nelibost vyvolalo cokoli, kdybychom měli sklon stále si stěžovat a tento sklon bychom nebrzdili, nespokojenost by v nás mohla zakořenit a reptání by se stalo naším zvykem. Ano, reptání působí zhoubně na duchovní smýšlení a mohlo by nás úplně zničit. Když Izraelité reptali kvůli životu v pustině, zašli tak daleko, že vinu za 2. Mojžíšova 16:8) Ať se nám nikdy nic takového nestane!
všechno svalovali na Jehovu. (15 Nebezpečí koroze lze snížit tím, že se na povrch kovu nanese antikorozní nátěr a jednotlivá zkorodovaná místa se rychle opraví. Něco podobného můžeme udělat my. Pokud u sebe zpozorujeme sklon ke stížnostem, musíme tomu okamžitě věnovat pozornost a v tom ohledu se modlit — potom můžeme tento sklon ovládnout. Jak?
Dívejme se na věci z Jehovova stanoviska
16. Co nám pomůže překonávat sklon ke stížnostem?
16 Když reptáme, ve své mysli se zabýváme jen sami sebou a svými těžkostmi. Přestáváme si přitom uvědomovat požehnání, z něhož se těšíme jakožto svědkové Jehovovi. Jestliže takový sklon ke stížnostem máme a chceme jej překonat, musíme mít Jehovovo požehnání stále na paměti. Pro každého z nás je například nesmírnou ctí, že smíme nést Jehovovo osobní jméno. (Izajáš 43:10) Můžeme si k Jehovovi rozvíjet důvěrný vztah a můžeme se na Toho, ‚který slyší modlitbu‘, kdykoli obrátit. (Žalm 65:2; Jakub 4:8) Náš život má skutečný smysl, protože rozumíme sporné otázce týkající se neomezené svrchovanosti a nezapomínáme, že máme výsadu zachovávat před Bohem ryzost. (Přísloví 27:11) Můžeme se pravidelně podílet na kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14) Díky tomu, že věříme ve výkupní oběť Ježíše Krista, můžeme mít čisté svědomí. (Jan 3:16) To všechno je pro nás požehnáním, bez ohledu na to, co musíme snášet.
17. Proč bychom se měli snažit pohlížet na věci z Jehovova stanoviska i tehdy, jestliže máme oprávněný důvod si stěžovat?
17 Snažme se vidět věci nejen tak, jak se jeví nám samotným, ale vidět je ze stanoviska Jehovy. „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám,“ zpíval žalmista David. (Žalm 25:4) Jestliže máme oprávněný důvod k nějaké stížnosti, Jehova o tom ví. Mohl by věc napravit okamžitě. Proč tedy někdy dovoluje, aby obtížná situace trvala dál? Chce nám tím možná pomoci, abychom v sobě vypěstovali znamenité vlastnosti, jako je například trpělivost, vytrvalost a víra. (Jakub 1:2–4)
18, 19. Ukažte na příkladu, k čemu může vést to, když těžkosti snášíme bez stížností.
18 Jestliže snášíme těžkosti, aniž si stěžujeme, nejen že se tím zlepšuje naše osobnost, ale také to může zanechat dobrý dojem u těch, kdo naše chování pozorují. V roce 2003 cestovala skupina svědků Jehovových z Německa na sjezd do Maďarska. Řidič autobusu nebyl svědkem Jehovovým, a k tomu, že s nimi má strávit deset dní, měl výhrady. Ale než zájezd skončil, řidič už to viděl úplně jinak. Proč?
19 V průběhu zájezdu došlo k několika komplikacím. Ale svědkové Jehovovi si ani jednou nestěžovali. Řidič prohlásil, že to byla nejlepší skupina cestujících, jakou kdy vezl. Dokonce slíbil, že až příště přijdou
svědkové Jehovovi k němu domů, pozve je dál a pozorně si je vyslechne. Tito cestující na něj zapůsobili velmi dobrým dojmem, protože ‚dělali všechno bez reptání‘.Odpouštění přispívá k jednotě
20. Proč bychom si měli navzájem odpouštět?
20 Co když máme důvod stěžovat si na některého spoluvěřícího? Jestliže to je něco vážného, měli bychom uplatnit zásady, které vyjádřil Ježíš slovy, jež jsou zapsána v Matoušovi 18:15–17. To však nebude vždy nutné, protože některé důvody ke stížnosti nejsou příliš závažné. Co kdybychom v tom viděli příležitost k odpuštění? Pavel napsal: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:13, 14) Dokážeme odpouštět? Cožpak si i my sami nezasloužíme, aby si na nás Jehova stěžoval? A on nám přesto znovu a znovu projevuje soucit a odpouští nám.
21. Jak by mohlo reptání zapůsobit na ty, kdo nás slyší?
21 Ať už je důvod ke stížnosti jakýkoli, reptáním se nic nespraví. Hebrejský výraz, který znamená „reptat“, může mít také význam „brblat“. Ve společnosti člověka, který je stále s něčím nespokojen, se pravděpodobně necítíme dobře a snažíme se nebýt mu nablízku. Právě tak by se lidé cítili v naší společnosti, kdybychom to byli my, kdo reptá neboli si stále na něco stěžuje. Mohlo by jim to být tak nepříjemné, že by se od nás drželi co nejdál. Jestliže před druhými stále na něco brbláme, můžeme tím sice upoutat jejich pozornost, ale jejich srdce si tím určitě nezískáme.
22. Jak se jedna dívka vyjádřila o svědcích Jehovových?
Žalm 133:1–3) V jisté evropské zemi poslala jedna sedmnáctiletá katolička do odbočky svědků Jehovových dopis a v něm vyjádřila, že svědky Jehovovy obdivuje. Napsala: „Je to jediná organizace, o které vím, že mezi jejími členy není nenávist, chamtivost, nesnášenlivost, sobectví či nejednota.“
22 Odpouštění přispívá k jednotě — a té si Jehovův lid velmi váží. (23. Co budeme rozebírat v následujícím článku?
23 Vděčnost za veškeré duchovní požehnání, které dostáváme jakožto ctitelé pravého Boha Jehovy, nám pomůže, abychom podporovali jednotu a kvůli osobním věcem nereptali proti druhým. V následujícím článku bude vysvětleno, jak nám bohulibé vlastnosti pomohou, abychom se nedopustili ještě nebezpečnějšího druhu reptání — totiž reptání proti pozemské části Jehovovy organizace.
Vzpomínáš si?
• Co to znamená reptat?
• K čemu se dají přirovnat účinky reptání?
• Co nám může pomoci překonat sklon k reptání?
• Jak nám ochota odpouštět pomůže, abychom nereptali?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 14]
Izraelité ve skutečnosti reptali proti Jehovovi!
[Obrázek na straně 17]
Snažíš se vidět věci tak, jak je vidí Jehova?
[Obrázky na straně 18]
Odpouštění podporuje jednotu mezi křesťany